Zákon o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek

(1) Žádosti o mezinárodní pomoc není ministerstvo povinno vyhovět, uplynulo-li mezi dnem, kdy se pohledávka stala ve státě jiného příslušného orgánu vymahatelnou, a dnem podání žádosti, více než 5 let. V případě napadení pohledávky nebo exekučního titulu začíná pětiletá lhůta znovu běžet dnem, kdy bylo o jeho napadení pravomocně rozhodnuto. Důvody odmítnutí žádosti o mezinárodní pomoc ministerstvo písemně sdělí příslušnému orgánu jiného státu bezodkladně, nejpozději však do 3 měsíců od jejího přijetí.

(2) Odmítne-li ministerstvo žádost příslušného orgánu členského státu Evropské unie, informuje o odmítnutí žádosti a důvodech pro toto odmítnutí současně i Evropskou komisi.

(1) Veškeré informace sdělované písemně příslušným orgánům členských států Evropské unie předává ministerstvo, je-li to možné, pouze v elektronické podobě, s výjimkou

a) žádosti o doručení, včetně písemností, jejichž doručení je požadováno, a

b) žádosti o vymáhání včetně exekučního titulu.

(2) Výjimky podle odstavce 1 se neuplatní, pokud se ministerstvo a příslušný orgán jiného státu dohodnou jinak.

(3) Při údržbě, obsluze a rozvoji spojovací sítě Evropské unie (CCN/CSI) mohou mít k předávaným informacím přístup pouze v rozsahu nezbytném pro péči, údržbu a rozvoj sítě i osoby prověřené Bezpečnostním akreditačním orgánem Evropské komise.

(1) Na informace sdělené nebo získané v rámci mezinárodní pomoci při vymáhání se vztahuje povinnost zachovávat mlčenlivost stanovená zvláštním právním předpisem upravujícím správu daní.4)

(2) Informace, doklady a jiné písemnosti předané ministerstvu příslušným orgánem jiného státu v rámci mezinárodní pomoci mohou být předány pouze

a) osobě, která je uvedena v žádosti,

b) správci daně k provedení úkonů při uskutečňování mezinárodní pomoci a pouze k těmto účelům,

c) soudům jednajícím ve věcech týkajících se vymáhání pohledávek.

(3) Při poskytování informací se postupuje podle zvláštního právního předpisu upravujícího správu daní.4)

(1) Ministerstvo jménem České republiky

a) neuplatní vůči státu, který o mezinárodní pomoc požádal, nárok na náhradu nákladů vynaložených v souvislosti s poskytnutím mezinárodní pomoci, ani není povinno tyto náklady hradit státu, který o mezinárodní pomoc požádalo,

b) uhradí státu, který požádalo o mezinárodní pomoc, náklady spojené s odstraněním následků neoprávněného vymáhání pohledávky, které zavinilo,

c) může požadovat na státu, jehož příslušným orgánem bylo požádáno o mezinárodní pomoc, náhradu nákladů spojených s odstraněním následků neoprávněného vymáhání pohledávky, které bylo zaviněno příslušným orgánem tohoto státu.

(2) Je-li vymáhání pohledávky zvlášť obtížné, způsobí-li velmi vysoké náklady nebo týká-li se boje proti organizovanému zločinu, mohou se ministerstvo a příslušný orgán jiného státu na úhradě nákladů dohodnout.

(3) Návrh na sjednání dohody o úhradě nákladů, který obsahuje podrobný rozpis nákladů, jejichž úhrada je požadována, podává ministerstvo písemně. Ministerstvo písemně potvrdí přijetí návrhu bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 7 dnů od jeho obdržení, a do 2 měsíců od potvrzení přijetí návrhu sdělí příslušnému orgánu jiného státu, který návrh zaslal, zda a v jakém rozsahu s návrhem souhlasí. Není-li dohoda o úhradě nákladů sjednána, ministerstvo ve vymáhání dále pokračuje.

(1) Komunikace mezi ministerstvem a příslušným orgánem jiného státu se vede v úředním jazyce státu, jehož příslušný orgán byl dožádán o pomoc při vymáhání. Ministerstvo zabezpečuje předložení žádosti o poskytnutí mezinárodní pomoci, včetně všech příslušných dokladů, příslušnému orgánu jiného státu v úředním jazyce tohoto státu, a to podle vzorů uvedených v předpisech Evropských společenství.1) Vzory těchto žádostí v českém jazyce uveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji a v informačním systému umožňujícím dálkový přístup. Úřední jazyk státu, který byl dožádán o pomoc při vymáhání, se nepoužije, pokud se ministerstvo a příslušný orgán jiného státu dohodnou jinak.

(2) Exekuční titul se může týkat i více pohledávek, které jsou vymahatelné od téhož dlužníka, a všechny pohledávky obsažené v jediném exekučním titulu se považují za 1 pohledávku. O těchto pohledávkách se eviduje stejně jako o daňových nedoplatcích.

(3) Žádost o informace nebo žádost o vymáhání se může týkat dlužníka a ručitele nebo osoby, u které se nachází jejich majetek; žádost o doručení se může týkat rovněž dalších osob, kterým má být doručeno.

(4) Ministerstvo každoročně do 15. března sděluje Evropské komisi informace o počtu žádostí o informace, doručení a vymáhání, odeslaných nebo přijatých v uplynulém roce a týkajících se členských států Evropské unie, o výši pohledávek, jichž se týkají, a o vymožených částkách; toto sdělení ministerstvo provede podle vzoru uvedeného v předpisech Evropských společenství.1) Vzor sdělení v českém jazyce uveřejní ministerstvo ve Finančním zpravodaji a v informačním systému umožňujícím dálkový přístup.

Řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Zrušuje se zákon č. 252/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem, kdy vstoupí smlouva o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Zaorálek v. r.

Klaus v. r.

Špidla v. r.

1) Směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropským zemědělským orientačním a záručním fondem, zemědělských dávek a cel, ve znění směrnice Rady 79/1071/EHS ze dne 6. prosince 1979, směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 a směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001.

Směrnice Komise 2002/94/ES ze dne 9. prosince 2002 stanovující podrobná pravidla pro provádění některých ustanovení směrnice Rady 76/308/EHS.

2) Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu).

3) Například zákon č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

4) Například zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 253/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 21 odst. 3 zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku a o změně některých zákonů (zákon o oceňování majetku), ve znění zákona č. 121/2000 Sb.