195/1949 Sb. · 107 paragrafů
Výbor je schopen se usnášeti, je-li přítomna nejméně 1/3 členů. K platnosti usnesení je třeba nadpoloviční většiny přítomných. Předseda výboru může se účastnit rozpravy a činit návrhy. Návrhy lze se souhlasem předsedy podávat i ústně. Jinak platí pro jednání výboru obdobně pravidla pro plenární schůzi Národního shromáždění.
(1) Zápisy ve výborech pořizuje úředník kanceláře Národního shromáždění, ověřuje je předseda a zapisovatel výboru, který odpovídá za správnost a úplnost zápisu.
(2) O obsahu zápisů platí obdobně všeobecná ustanovení o zápisech (§ 46).
(3) Těsnopisný záznam o jednání výboru pořizuje se jen tehdy, usnese-li se na tom výbor a dá-li k tomu předseda Národního shromáždění souhlas.
(4) Výbor se může usnésti, že se zpráva o jeho jednání nebo jeho části neuveřejní.
(1) Předseda a místopředsedové Národního shromáždění, členové vlády, předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu a pověřenci v oboru své působnosti, se souhlasem příslušného ministra, mohou se dostaviti do výborových schůzí.
(2) Předsedovi a místopředsedům Národního shromáždění a členům vlády budiž uděleno slovo, kdykoliv o to požádají. Totéž platí, avšak jen v oboru jejich působnosti, pro předsedu nejvyššího účetního kontrolního úřadu a pověřence.
(3) Úředníci, vyslaní členy vlády, mohou se zúčastnit schůzí výborových a se souhlasem předsedy výboru ujmouti se tam slova.
(4) Poslanci, kteří nejsou členy výboru, mají právo býti přítomni jednání výboru, ačli jeho jednání nebylo prohlášeno za důvěrné.
(5) Dále mají právo býti přítomni předsedou Národního shromáždění pověření úředníci kanceláře Národního shromáždění, úředníci vyslaní kanceláří presidenta republiky a mimo schůze důvěrné tajemníci poslaneckých klubů, pověření předsednictvem klubu.
Člen vlády a předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu jsou povinni dostaviti se do schůze výboru na pozvání jeho předsedy, jestliže se na tom usnese výbor (§ 55 ústavy).
(1) Výbor může se souhlasem předsedy Národního shromáždění přizvati ke svým poradám i jiné osoby jako znalce s hlasem poradním.
(2) O jejich odměně rozhoduje užší předsednictvo Národního shromáždění.
Usnesením výboru může býti předseda nebo zpravodaj zmocněn, aby ve věci, kterou výbor se souhlasem užšího předsednictva vyšetřuje, předvolal a ve schůzi nebo mimo schůzi vyslechl nebo příslušným soudem po případě jiným orgánem státní moci dal vyslechnouti svědky.
(1) Vyžaduje-li toho objasnění věci, může si výbor vyžádat i jiná dobrozdání nebo vyšetření příslušným orgánem státní moci nebo použití jiných důkazních prostředků, jako předložení listin a pod.
(2) Orgán státní moci je povinen vyžádaný úkon provést.
(3) Odepření předložení soukromé listiny se rovná odepření svědectví.
Výbor může pověřiti předsedu nebo zpravodaje nebo několik svých členů, aby za spoluúčasti znalců nebo bez ní provedli ohledání na místě samém.
(1) O povinnosti svědčiti, o opatřeních donucovacích, o právu odpírati výpověď a o nárocích na svědečné platí ustanovení správního řízení, neprovádí-li úkon soud.
(2) Člen Národního shromáždění může odepříti svědectví z důvodu § 47 ústavy.
(3) Veřejní úředníci před výborem nemohou odepříti svědectví z důvodu úředního tajemství.
(4) Křivá výpověď svědkova před výborem je trestná jako křivá výpověď před soudem.
(5) O donucovacích opatřeních rozhodne soud nebo příslušný orgán státní moci.
Poslanec zvolený do výboru je povinen volbu přijmout a pravidelně se zúčastnit schůzí. Pro účast ve schůzích výboru platí všeobecná ustanovení o účasti v plenárních schůzích (§ 91 a násl.).
Nemůže-li se člen výboru dočasně účastnit výborových schůzí, může výbor na návrh předsednictva klubu, jehož členem je tento poslanec, povolat na jeho místo a po dobu jeho nepřítomnosti do výboru jiného poslance téhož klubu.
(1) Pro projednání věci výboru přikázané bude ustanoven předsedou nebo, budou-li vzneseny námitky, usnesením výboru zpravodaj, který podává zpravidla též zprávu o výsledku jednání výboru plenární schůzi. Výjimečně při zvlášť obsáhlých osnovách lze ustanoviti vedle hlavního zpravodaje i zpravodaje dílčí.
(2) Zpravodaj doprovodí ve výboru svou zprávu čtením osnovy zákona nebo návrhu usnesení, po případě jeho části, kterou výbor projednává.
(1) Pro podání zprávy plenární schůzi může však býti ustanoven zpravodaj jiný, po případě jeden zpravodaj i pro podání zprávy o více osnovách projednaných týmž výborem.
(2) Projednává-li tutéž záležitost několik výborů, může podati zprávu zpravodaj nebo zpravodajové, na nichž se dohodli předsedové příslušných výborů. Nedohodnou-li se, určí zpravodaje předseda Národního shromáždění.
(1) Zprávu o výsledku jednání nutno sepsati, a jde-li o osnovu zákona, připojit k ní jako její součást celou osnovu zákona v úpravě výborem provedené. Zprávu o výsledku jednání výboru lze podati teprve, když byla výborem schválena. Výbor může však zmocnit zpravodaje a předsedu, aby sami zprávu vypracovali.
(2) Zprávu podpisuje předseda a zpravodaj, který též dohlíží, aby byla správně vytištěna.
Zapisovatelé odpovídají za správnost a úplnost zápisu a dohlížejí na hlasování a konání voleb.
(1) Orgánem Národního shromáždění a jeho předsednictva je kancelář Národního shromáždění, která je bezprostředně podřízena předsedovi Národního shromáždění. V jejím čele stojí generální tajemník Národního shromáždění, který má náměstky.
(2) Organisace a působnost kanceláře Národního shromáždění, ustanovování jejích zaměstnanců a úprava jejich služebního poměru řídí se platnými zákonnými ustanoveními a organisačními a služebními řády.
Dříve než se poslanci zúčastní poprvé schůze Národního shromáždění, podepíší v jeho kanceláři prohlášení, obsahující formuli poslaneckého slibu.
(1) Poslanci skládají v první schůzi Národního shromáždění, které se zúčastní, slib (§ 42, odst. 1 ústavy).
(2) Slib skládají poslanci slovem „slibuji“ a podáním ruky předsedajícímu, jenž před tím dá přečísti formuli slibu.
(3) Odepření slibu nebo slib s výhradou mají samy o sobě za následek ztrátu mandátu (§ 42, odst. 2 ústavy), kterou prohlásí předsedající.
(1) Poslanci jsou povinni účastniti se všech jednání a prací Národního shromáždění.
(2) Toto ustanovení se nevztahuje na poslance, kteří jsou členy vlády.
(1) Nemůže-li se poslanec zúčastnit jednání nebo prací Národního shromáždění, musí se omluvit. Omluvit se může jen ze závažných důvodů ústně nebo písemně předem u předsedy Národního shromáždění.
(2) Dodatečná omluva se uzná jen tehdy, prokáže-li poslanec překážky, které mu zabránily omluviti se předem a podá-li ji ihned, jakmile tyto překážky pominou.
(3) Brání-li poslanci omluvné důvody, s výjimkou nemoci, zúčastnit se jednání a prací Národního shromáždění na dobu delší než 7 dnů, musí si vyžádati u předsedy Národního shromáždění písemně dovolenou s uvedením a s průkazem omluvných důvodů. Trvá-li nemoc déle než 7 dnů, musí poslanec předložit lékařské vysvědčení.
(4) O udělení dovolené, jakož i o platnosti omluvy rozhoduje užší předsednictvo Národního shromáždění. Proti jeho rozhodnutí může se dotčený poslanec odvolati do 15 dnů k plenární schůzi Národního shromáždění, která rozhodne prostým hlasováním bez rozpravy.
Při každé plenární schůzi se vyloží presenční listina, do které se přítomní poslanci podepíší, a která je potvrzením o přítomnosti.
(1) Kárné řízení se zavádí proti poslanci, který
1. se opětovně nezúčastní bez platné omluvy schůzí nebo jiných prací Národního shromáždění jemu uložených;
2. urazí při výkonu mandátu při jednání Národního shromáždění jeho členy nebo jiné ústavní činitele na cti takovým způsobem, který je v rozporu s postavením Národního shromáždění;
3. urazí toto shromáždění nebo jeho orgán při jednání Národního shromáždění.
(2) Kárné řízení se zahájí k návrhu předsedovu nebo v případech odstavce 1, č. 2 a 3 též k návrhu uraženého.
Ve všech případech kárného řízení musí býti dána poslanci možnost obhajoby.
Tresty jsou:
1. písemná důtka,
2. veřejná důtka,
3. ztráta členství ve výboru nebo v předsednictvu,
4. ztráta nároku poslance Národního shromáždění na náhradu nebo její část (zákon ze dne 25. října 1948, č. 246 Sb., o náhradě poslanců Národního shromáždění).
Je možno uložit zároveň několik druhů trestů.
Kárné řízení provádí užší předsednictvo Národního shromáždění, které též samo ukládá tresty: písemnou důtku, ztrátu členství ve výboru a ztrátu nároku poslance Národního shromáždění na náhradu nebo její část na dobu nejvýše 1 měsíce a činí návrhy plenární schůzi Národního shromáždění na uložení ostatních trestů.
O návrzích užšího předsednictva Národního shromáždění v kárných věcech rozhodne Národní shromáždění prostým hlasováním.
Ve všech případech, kde trest ukládá užší předsednictvo Národního shromáždění, má poslanec právo odvolati se do 15 dnů k plenární schůzi Národního shromáždění. Stejné odvolací právo má také uražený, zastaví-li užší předsednictvo kárné řízení.
Zahájení kárného řízení i jeho výsledek oznámí předsednictvo Národního shromáždění předsednictvu klubu, jehož je poslanec členem.
(1) K usnadnění výkonu mandátu a politické spolupráce poslanců, styku s předsednictvem a jinými orgány Národního shromáždění sdružují se poslanci v poslanecké kluby.
(2) K vytvoření klubu je třeba nejméně pěti poslanců.
(3) Klub zastupuje jeho předseda nebo místopředseda.
(4) Předseda nebo místopředseda klubu mohou se dát zastupovat tajemníkem klubu.
Předsednictvo klubu oznámí předsednictvu Národního shromáždění ustavení klubu, jména členů klubu a jeho předsednictva a jméno tajemníka klubu nebo jeho zástupců.
Na úhradu nákladů poslaneckých klubů poskytují se státní příspěvky z rozpočtu Národního shromáždění ve výši 15 % úhrnné částky nároků poslanců Národního shromáždění na náhradu všech členů klubu.
Do té doby, než Národní shromáždění zvolí výbory podle tohoto zákona, vykonávají dosavadní výbory přiměřeně jejich funkce.
Z předchozích ustanovení mají povahu autonomních usnesení tato: § 4, odst. 2, § 14, § 24, § 25, § 26, § 27, § 28, § 29, § 33, § 34, § 43, § 49, § 50, § 74, § 86, § 92, § 93, § 100, § 102 a § 103.
Účinností tohoto zákona se zrušují zejména:
1. zákon ze dne 18. června 1924, č. 144 Sb., o inkompatibilitě (neslučitelnosti),
2. vládní nařízení ze dne 4. července 1924, č. 159 Sb., o orgánech, které určují obvyklost odměn požadovaných členy Národního shromáždění,
3. zákon ze dne 18. prosince 1946, č. 244 Sb., o parlamentní kontrolní a úsporné komisi,
4. zákon ze dne 2. července 1947, č. 140 Sb., o jednacím řádu ústavodárného Národního shromáždění.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provede jej ministr vnitra.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Nosek v. r.