Nařízení, jímž se vydává železniční přepravní řád

(1) Pro reklamace z provádění služeb nosičů a úschoven, pro žaloby a promlčení nároků platí obdobně ustanovení §§ 109, 111 a 112, pokud v odstavcích 2 až 4 není stanoveno jinak.

(2) Reklamaci z nosičské služby může uplatnit ten, kdo předloží známku vydanou nosičem, u nároků z úschovy doklad stanovený tarifem, anebo nemůže-li tyto doklady předložit, kdo prokáže hodnověrně svou oprávněnost; doklady musí být připojeny k reklamaci.

(3) Reklamace může být uplatněna písemně u stanice, ve které nastala skutečnost zakládající nárok, nebo u jiného místa, které na požádání stanice oznámí. Je-li reklamace podávána osobně, potvrdí železnice na přání její podání.

(4) Nároky z provádění služeb nosičů a úschoven se promlčují v 6 měsících. Promlčecí doba se počíná uplynutím dne, kdy oprávněný požádal nosiče nebo úschovnu o výdej předmětů, u nároků na vyplacení výtěžku z prodeje uplynutím dne prodeje.

Železniční přepravní smlouvy sjednané ve vnitrozemské přepravě do 31. března 1952, ale splněné po tomto dni, se posuzují podle dosavadních předpisů.

Zrušují se všechny předpisy, které odporují tomuto řádu, zejména vládní nařízení č. 1/1946 Sb. i s přílohou k němu, ve znění předpisů, je měnících a doplňujících.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. dubna 1952; provede je ministr dopravy.

Zápotocký v. r.

Pospíšil v. r.