§ 4 zákon ČNR o přestupcích – Přestupek je spáchán z nedbalosti
Zákon České národní rady o přestupcích · 200/1990 Sb. · Správní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 4 zákona o přestupcích definuje, kdy je přestupek spáchán z nedbalosti a kdy úmyslně, a upřesňuje, že jednáním se rozumí i opomenutí. Nedbalost znamená, že pachatel buď věděl, že může porušit zákon, ale spoléhal na to, že se tak nestane (vědomá nedbalost), nebo nevěděl, ačkoliv vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost). (§ 4 zákona č. 200/1990 Sb., zákon ČNR o přestupcích, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Týká se: pachatel
- Judikatura: na § 4 odkazuje 76 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 200/1990 Sb.
(1) Přestupek je spáchán z nedbalosti, jestliže pachatel
a) věděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší nebo neohrozí nebo
b) nevěděl, že svým jednáním může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem, ač to vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům vědět měl a mohl.
(2) Přestupek je spáchán úmyslně, jestliže pachatel
a) chtěl svým jednáním porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem nebo
b) věděl, že svým jednáním může ohrozit zájem chráněný zákonem, a pro případ, že jej poruší nebo ohrozí, byl s tím srozuměn.
(3) Jednáním se rozumí i opomenutí takového konání, k němuž byl pachatel podle okolností a svých osobních poměrů povinen.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Nedbalost znamená, že pachatel buď věděl, že může porušit zákon, ale spoléhal na to, že se tak nestane (vědomá nedbalost), nebo nevěděl, ačkoliv vědět měl a mohl (nevědomá nedbalost).
- Úmysl nastává, když pachatel chtěl zákon porušit (přímý úmysl), nebo věděl, že ho může porušit, a byl s tím srozuměn (nepřímý úmysl).
- Pro posouzení zavinění je důležité, zda pachatel něco udělal, nebo naopak neudělal, ačkoliv měl povinnost jednat.
Na co si dát pozor
- Rozdíl mezi nedbalostí a úmyslem je klíčový pro posouzení zavinění, které je podle § 2 odst. 1 zákona o přestupcích nutné pro odpovědnost za přestupek.
- Podle § 3 zákona o přestupcích stačí k odpovědnosti za přestupek zavinění z nedbalosti, pokud zákon výslovně nestanoví, že je třeba úmyslného zavinění.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 4
Jak soudy aplikují § 4
… uvedla i k dovolacímu důvodu dle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když uvedla, že pokud odvolací soud konstatoval její nemožnost vědět, že svým jednáním může jinému způsobit újmu na zdraví, pak nemohou být naplněny podmínky pro závěr o zavinění dopravní nehody její osobou ve smyslu § 5 písm. b) tr. zák. ani § 4 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen zák. č. 200/1990 Sb.). S ohledem na to je pak pochybný i závěr odvolacího soudu, že na jedné straně dovolatelka nestihla reagovat tak, aby zabránila střetu, na druhé straně však měla …
Nedbalost může být vědomá nebo nevědomá a úmysl může být přímý nebo nepřímý (§ 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).“
Nedbalost může být vědomá nebo nevědomá a úmysl může být přímý nebo nepřímý (§ 4 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích).“