Stručně: Paragraf 2 zákona o notářství z roku 1949 stanovuje, kdo se může stát notářem a jakým způsobem je notář jmenován do funkce.
§ 2 Výkon notářství.
(1) Notářem může být jen československý občan, státně spolehlivý, oddaný lidově demokratickému zřízení a zachovalý, který prokáže předepsanou odbornou způsobilost.
(2) Notáře jmenuje a sídla jim určuje ministr spravedlnosti na návrh ústředního sboru notářského.
Paragraf 2 zákona o notářství z roku 1949 stanovuje, kdo se může stát notářem a jakým způsobem je notář jmenován do funkce.
Co to znamená v praxi
Notářem se mohl stát pouze československý občan, který byl spolehlivý z hlediska státu a oddaný tehdejšímu lidově demokratickému zřízení.
Kromě politické spolehlivosti musel notář prokázat i odbornou způsobilost a být "zachovalý", což naznačuje požadavek na bezúhonnost a morální integritu.
Jmenování notáře a určení jeho sídla spadalo do kompetence ministra spravedlnosti, který tak činil na návrh ústředního sboru notářského.
Tato ustanovení odrážejí politický kontext doby vzniku zákona, kdy byly kladeny vysoké nároky na loajalitu státnímu zřízení.
Na co si dát pozor
Požadavky na "státní spolehlivost" a "oddanost lidově demokratickému zřízení" byly politicky motivované a mohly omezovat přístup k notářské profesi na základě ideologických kritérií.
Pojem "zachovalý" je poměrně vágní a mohl být interpretován široce, což mohlo vést k subjektivnímu posuzování kandidátů.