Zákon o notářství

Pokud se dále nestanoví jinak, platí o kárném řízení s notáři přiměřeně předpisy o kárném řízení se soudci.

Kárného přečinu se dopustí notář, který poruší povinnosti svého povolání, pokud nejde o pouhou nepořádnost.

(1) Kárné tresty jsou:

a) písemné pokárání,

b) pokuta od 500 Kčs do 1,000.000 Kčs,

c) zbavení úřadu.

(2) Uložené pokuty se vymáhají soudní exekucí a odvádějí se do státní pokladny.

(1) Stíhání kárných přečinů se promlčí po pěti letech od té doby, kdy byly spáchány, nahradí-li obviněný úplně škodu z nich vzešlou a nedopustí-li se v promlčecí lhůtě nového kárného přečinu. Promlčení se nemůže skončit, jde-li o čin, který zároveň zakládá skutkovou podstatu činu trestného soudně, dokud nenastane promlčení tohoto činu podle trestního zákona.

(2) Promlčení kárného přečinu se přerušuje, jakmile pro týž čin bylo zahájeno kárné řízení nebo byla podána na notáře stížnost u krajského nebo ústředního sboru. Nová lhůta promlčecí se počíná dnem přerušení.

(3) Promlčení se staví, dokud nesmí být zahájeno podle zákona kárné řízení nebo v něm nemůže být pokračováno. Bylo-li o činu zavedeno trestní řízení, promlčení se staví až do pravomocného skončení trestního řízení.

(1) Kárným soudem pro notáře je krajský soud, příslušný podle sídla krajského sboru, jehož byl notář členem v době stíhaného porušení povinností.

(2) Kárný soud se skládá z předsedy krajského soudu nebo jeho náměstka jako předsedy kárného senátu, ze dvou členů krajského sboru, jmenovaných krajským sborem a ze dvou soudců z lidu jako přísedících.

(3) O odvolání proti nálezům krajských soudů jako soudů kárných rozhoduje nejvyšší soud v senátech, složených z prvého nebo druhého předsedy nejvyššího soudu jako předsedy senátu, ze dvou notářů k tomu ustanovených ústředním sborem a ze dvou soudců z lidu jako přísedících.

(4) Jako kárný zástupce je u kárného soudu činný krajský prokurátor, u nejvyššího soudu generální prokurátor.

(1) Vyjde-li najevo v kárném řízení, že by osobním výkonem notářství obviněným notářem byl ohrožen důležitý veřejný zájem, zakáže kárný soud notáři výkon notářství a požádá krajský sbor, aby mu stanovil zástupce.

(2) Toto opatření může být kdykoliv odvoláno.

(1) O zahájení i o výsledku kárného řízení vyrozumí kárný soud příslušný krajský sbor a ústřední sbor.

(2) Byl-li vysloven trest zbavení úřadu, vyrozumí též ministerstvo spravedlnosti.

V kárném řízení, zahájeném před účinností tohoto zákona, pokračuje kárný soud podle tohoto zákona; bylo-li však v první stolici již rozhodnuto ve věci samé, skončí se řízení podle předpisů dosud platných.

Lhůta k podání opravného prostředku podle tohoto zákona činí patnáct dní od doručení rozhodnutí. O počítání lhůt platí obdobně obecné předpisy o civilním řízení soudním.

Bližší předpisy ku provedení tohoto zákona budou vydány nařízením ministra spravedlnosti.

(1) Po dobu až do ustavení řádných orgánů krajských sborů a ústředního sboru jmenuje a odvolává ministr spravedlnosti správní komise, jimž náleží všechna práva a povinnosti orgánů těchto sborů.

(2) Ministr spravedlnosti rozhodne o ponechání dosavadních notářů v jejich úřadě; nepřevzatí notáři ztrácejí svůj úřad dnem doručení rozhodnutí ministra spravedlnosti.

(3) O ponechání dosavadních náměstků notářství jako správců notářství rozhodne ústřední sbor; nepřevzatí náměstci ztrácejí svůj úřad dnem doručení rozhodnutí ústředního sboru. Dosavadní náměstkové notářů vykonávají jako zástupci notářů svou funkci i nadále, pokud nejsou krajským sborem odvoláni.

(4) Dosavadní kandidáti notářství zapsaní v seznamu kandidátů notářství; kteří vykonávají právní praxi u notářů, stanou se dnem počátku účinnosti tohoto zákona jako notářští koncipienti zaměstnanci krajského sboru, v jehož obvodě je sídlo notářství, v němž jsou činni.

(5) Kde se v předcházejících odstavcích mluví o notářích, rozumějí se tím na Slovensku veřejní notáři.

Dosavadní notářské sbory (komory) se zrušují. Jejich práva a závazky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na krajské sbory, po případě na ústřední sbor; o tom, která práva a závazky přešly na jednotlivé krajské sbory, po případě na ústřední sbor, rozhodne ministr spravedlnosti.

(1) Až do jiné zákonné úpravy lze i nadále zřizovat poslední pořízení písemně nebo ústně před notářem. Při písemném posledním pořízení musí pořizovatel poslední pořízení, které vlastní rukou podepsal, odevzdat notáři osobně před dvěma svědky. Při ústním posledním pořízení musí pořizovatel prohlásit poslední vůli před notářem a dvěma svědky.

(2) O písemném i ústním posledním pořízení před notářem musí být sepsán notářský zápis; takové poslední pořízení rovná se co do svého významu poslednímu pořízení soudnímu.

(3) O zřízení posledního pořízení se vydá pořizovateli potvrzení.

(1) Kde dosavadní právní předpisy vyžadují pro platnost právního jednání formu notářského spisu (notářského protokolu, veřejnonotářské listiny), je předpisu vyhověno, je-li zřízen notářský zápis podle tohoto zákona.

(2) Z notářských spisů (veřejnonotářských listin) zřízených před účinností tohoto zákona lze vydávat místo dosavadních snímků (hodnověrných vyhotovení) nadále jen notářská osvědčení.

Pokud se jiné právní předpisy odvolávají na ustanovení notářských (veřejnonotářských) řádů platných až do účinnosti tohoto zákona, buď užito přiměřeně příslušných ustanovení tohoto zákona a předpisů jej provádějících.

Zrušují se všechny předpisy, týkající se věcí tímto zákonem upravených, zejména:

1. zákon ze dne 25. července 1871, č. 75 ř. z., kterým se uvádí notářský řád,

2. ustanovení hlavy XIII. notářského řádu uvedeného patentem ze dne 21. května 1855, č. 94 ř. z.,

3. zák. čl. XXXV/1874 o veřejných notářích ve znění zák. čl. VII/1886, s výjimkou ustanovení §§ 21 až 23 zák. čl. VII/1886,

4. zákon ze dne 8. dubna 1919, č. 196 Sb., o způsobilosti k notářskému úřadu (veřejných notářů) na Slovensku,

5. zákon ze dne 5. listopadu 1919, č. 600 Sb., kterým se mění dosavadní ustanovení o notářských sazbách a předpisy podle něho vydané,

6. vládní nařízení ze dne 22. prosince 1920, č. 657 Sb., kterým upravují se pečetě notářů (veřejných notářů),

7. zákon ze dne 11. prosince 1923, č. 267 Sb., jímž se rozšiřuje úřední působnost veřejných notářů na Slovensku,

8. ustanovení §§ 3 a 4 zákona ze dne 18. března 1941, č. 48 Sl. z., o změnách v přípravné službě soudcovské, o rovnoprávnosti soudcovské a advokátní zkoušky a o změnách v právní službě veřejnonotářských kandidátů,

9. nařízení Slovenské národní rady ze dne 14. května 1946, č. 62 Sb. n. SNR, o některých opatřeních v oboru veřejného notářství,

10. zákon ze dne 16. května 1946, č. 138 Sb., o úpravě některých otázek týkajících se notářství.

(1) Tento zákon nabývá s výjimkou ustanovení § 49, č. 5 účinnosti dnem vyhlášení. Ustanovení § 49, č. 5 nabude účinnosti dnem, který stanoví ministr spravedlnosti nařízením.

(2) Zákon provede ministr spravedlnosti v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Dr. Čepička v. r.