§ 35
Plné moci a jiné přílohy notářského zápisu lze připojit v prvopise nebo ověřeném opise. Přečíst tyto přílohy je nutno jen, žádá-li o to některý účastník.
202/1949 Sb. · 48 paragrafů
Plné moci a jiné přílohy notářského zápisu lze připojit v prvopise nebo ověřeném opise. Přečíst tyto přílohy je nutno jen, žádá-li o to některý účastník.
(1) Z notářských zápisů lze vydávat notářská osvědčení a úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené.
(2) Do osvědčení, které notář vydá, musí být pojat celý obsah zápisu.
(1) Osvědčení je notářská listina, označená v nadpise „notářské osvědčení“, obsahující doslovné znění notářského zápisu, potvrzení, že osvědčení se zápisem souhlasí, a údaj, komu a kdy se vydává.
(2) Do osvědčení nemusí být pojato znění příloh notářského zápisu; musí to však být vyznačeno v potvrzení.
(3) Na konci osvědčení připojí notář svůj podpis a úřední pečeť.
(1) V případě § 26, odst. 2, písm. a) zákona pozůstává osvědčení pouze z doložky na listině samé; doložka obsahuje mimo poukaz na jednací číslo notářského zápisu jen potvrzení pravosti podpisu nebo znamení ruky účastníka, jeho jméno, zaměstnání, bydliště a údaj, zda je notáři známý nebo zda mu byla jeho totožnost prokázána předepsaným způsobem.
(2) V případě § 26, odst. 2, písm. c) zákona pozůstává osvědčení pouze z doložky na listině samé; doložka obsahuje údaje uvedené v § 31.
(3) V obou případech budiž připojeno datum, podpis notáře a jeho úřední pečeť.
(1) V případě § 26, odst. 2, písm. d) zákona vydá notář účastníku osvědčení o tom, že prohlášení (§ 32) sdělil nebo odeslal a jakým způsobem se tak stalo. V osvědčení buďtež uvedena jména žadatele i osoby, které prohlášení bylo odesláno nebo sděleno, doslovné jeho znění, den, měsíc a rok, a je-li třeba, také hodina, kdy bylo učiněno. Odpověď osoby, které bylo prohlášení sděleno, jest v osvědčení uvést jen, byla-li do zápisu zapsána.
(2) Notář uvede v osvědčení také, jak zjistil totožnost žadatelovu, bylo-li třeba ji zjišťovat, a jakým způsobem se přesvědčil o totožnosti osoby, které prohlášení sdělil. Notář neodpovídá za totožnost osoby, které prohlášení sdělil, nemohl-li totožnost přezkoumat.
(1) Osvědčení z notářského zápisu může být vydáno přímo v pozměněném, doplněném nebo opraveném znění, jestliže byly textové změny, doplňky a opravy v notářském zápisu provedeny za šetření platných předpisů.
(2) Byl-li notářský zápis změněn, doplněn nebo opraven pozdějším notářským zápisem, může být vydáno společné osvědčení z obou zápisů nebo osvědčení z původního zápisu ve změněném, doplněném nebo opraveném znění; kterým z obou způsobů se tak stalo, musí být v osvědčení zvláště uvedeno.
(1) Prvopis notářského zápisu uschová notář, který jej sepsal.
(2) Jen tehdy může být vydán prvopis zápisu, obsahuje-li jednostranné právní prohlášení anebo žádají-li o to všichni účastníci, osvědčí-li právní zájem na vydání prvopisu a určí-li, komu má být vydán. Vydá-li notář prvopis, uschová notářské osvědčení z něho pořízené, poznamená na něm, kdy a komu byl prvopis vydán, a připojí k němu listinu, kterou byl dán souhlas k vydání prvopisu, pokud není již součástí jeho spisu. Vydávání dalších osvědčení je pak vyloučeno.
(3) Jinak smí notář vydat prvopis notářského zápisu jen soudu nebo ústřednímu nebo krajskému sboru. Vydává-li notář prvopis, který mu má být opět vrácen, založí do spisů ověřený opis, poznamená na něm, kdy a komu byl vydán prvopis, datum a číslo příkazu a uschová jej s prvopisem, když mu byl vrácen. Rovněž v jednacím rejstříku a na zápise to poznamená. Příkaz budiž připojen k ověřenému opisu a spojen v jeden celek. Než bude notáři vrácen prvopis, může, nebylo-li mu to zapovězeno soudem nebo ústředním (krajským) sborem, vydávat osvědčení z tohoto opisu; je však povinen poznamenat, že, kdy a komu bylo osvědčení vydáno a to jak na založeném ověřeném opise, tak i na prvopise, když mu byl vrácen.
(1) Notářská osvědčení a opisy notářských zápisů smějí být vydány, není-li v zápise jinak ustanoveno, jen účastníku (§ 25 zákona) nebo žadateli (§ 26 zákona) nebo jejich právním nástupcům a to i opětovně.
(2) Jiným osobám smějí být vydány jen, když všichni účastníci k tomu svolí v původním nebo zvláště o tom sepsaném zápise.
(1) Kdykoliv notář vydá notářské osvědčení, poznamená na notářském zápise, po případě ověřeném opise založeném podle § 41, odst. 3, kdy a komu bylo osvědčení vydáno. Tuto poznámku notář podepíše.
(2) Stejně vyznačí na notářském zápise, že byl změněn, opraven nebo zrušen pozdějším zápisem.
(1) Potvrzení podle § 28 zákona vydává notář ve způsobu doložky na opise nebo kopii listiny; doložka obsahuje údaj, že opis nebo kopie souhlasí úplně s prvopisem nebo ověřeným opisem listiny.
(2) V potvrzovací doložce budiž uvedeno:
a) zda listina, s níž se shodnost potvrzuje, je patrně prvopis nebo ověřený opis a zda a jak je kolkována,
b) zda jsou v předložené listině závady, změny, doplňky, vsuvky nebo škrty, které by mohly seslabit její věrohodnost,
c) zda na opise (kopii) listiny byly provedeny opravy nějakých neshod s listinou,
d) zda jde o úplný nebo částečný opis listiny,
e) datum vydání potvrzení.
(3) Sestává-li ověřený opis z několika archů nebo listů, buďtež spojeny tak, že se na uzávěru připojí notářská pečeť.
(4) Obdobně se postupuje při potvrzení, že několik prvopisů spolu souhlasí; doložku je připojit na každý z předložených prvopisů.
Notář jednající z příkazu soudu podpisuje s vyznačením „z příkazu soudu“, jež může být vypsáno i osobou třetí nebo vytištěno.
Směrnice o obsahu a způsobu vedení jednacího rejstříku, po případě jiných rejstříků nebo seznamů a o úschově listin a cenných hodnot vydá ústřední sbor.
(1) Notářské archivy se zřizují u krajských sborů.
(2) Ze spisů uložených v notářském archivu lze vydávat osvědčení, úplné nebo částečné opisy prosté nebo ověřené; takové notářské listiny vydávané archivem podepisuje předseda krajského sboru.
(3) Předseda krajského sboru rozhoduje o nahlížení do notářského archivu a o vydání listin v něm uschovaných.
Toto nařízení nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
Zápotocký v. r.
Dr. Čepička v. r.