§ 7 Vyhláška o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků – Příprava vzorku
Vyhláška o metodách zkoušení a způsobu odběru a přípravy kontrolních vzorků · 211/2004 Sb. · § 7 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 7 vyhlášky 211/2004 stanovuje pravidla pro přípravu vzorků pro laboratorní zkoušky, včetně homogenizace, dělení, přípravy souhrnných, laboratorních a duplikátních vzorků a jejich označování.
§ 7 Příprava vzorku
(1) Při přípravě vzorku se použije
a) homogenizace, například mísení, míchání, a snižování zrnění, drcení, mletí,
b) dělení, například zmenšování vzorku na děliči, řezání, krájení nebo kvartace; přičemž kvartací se rozumí vyřazení dvou protilehlých čtvrtí, smíchání a znovu čtvrcení zůstatku, dokud není dosaženo požadované velikosti, nebo
c) kombinace homogenizace a dělení.
(2) Při přípravě laboratorního vzorku se provedou taková předběžná opatření, aby se zabránilo jakékoliv změně, která by ovlivnila výsledek zkoušky.
(3) Sloučením a promícháním všech dílčích vzorků se připraví souhrnný vzorek, pokud není stanoveno jinak. V případě potřeby lze souhrnný vzorek upravit způsobem uvedeným v odstavci 1, nebo se z něj připraví redukovaný vzorek.
(4) Ze souhrnného vzorku se připraví laboratorní vzorek a duplikátní vzorek. Laboratorní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou identifikaci. Má-li být množství analyzované látky vypočteno se zahrnutím částí, které se neanalyzují, hmotnost oddělených částí se zaznamená.
(5) Laboratorní vzorek se podle potřeby rozmělní a dobře promísí, aby bylo možné odebrat reprezentativní zkušební podíly. Velikost zkušebních podílů je určena metodou zkoušení a účinností promísení. Metody rozmělnění a promísení nesmí ovlivnit složení zkušebního podílu. Zkušební podíl se podle potřeby zpracuje za zvláštních podmínek s cílem minimalizovat nepříznivé účinky.
(6) Duplikátní vzorek se označí způsobem umožňujícím jeho jednoznačnou identifikaci a uchová se pro opakované zkoušení nebo další zkoušky. Způsob a délka skladování duplikátního vzorku nesmí ovlivnit jeho složení.
(7) Použití vzorku k laboratorním rozborům zaniká datem použitelnosti nebo datem minimální trvanlivosti, ke kterému by došlo v době po jeho odběru do zahájení provedení laboratorní zkoušky.
(8) Při přípravě vzorků pro zkoušení živočišných a rostlinných tuků a olejů se postupuje podle české technické normy upravující postup při přípravě vzorků pro některé tuky a oleje.12)
(9) Při přípravě vzorků pro stanovení množství ochratoxinu A, vzorků pro stanovení olova, kadmia, rtuti a 3-chlorpropan-1,2-diolu v určitých potravinách a vzorků pro stanovení dioxinů a polychlorovaných bifenylů s dioxinovým efektem v určitých potravinách se postupuje podle příloh č. 5 až 7.
(10) Při přípravě vzorků pro kontrolu olivového oleje se postupuje v souladu s nařízením Evropských společenství.10)
(11) Laboratorní vzorky lze připravit přímo v místě odběru vzorku, pouze pokud nebude ovlivněno složení vzorku a nedojde k jeho znehodnocení. Při přípravě vzorku se postupuje podle odstavců 1 až 10.
(12) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu cínu v potravinách balených v plechovkách se postupuje podle přílohy č. 42.
(13) Při přípravě vzorků pro kontrolu dodržování maximálních limitů patulinu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 43.
(14) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu benzo[a]pyrenu v potravinách se postupuje podle přílohy č. 45.
(15) Při přípravě vzorků pro detekci geneticky modifikovaných organismů a materiálu vyrobeného z geneticky modifikovaných organismů nebo produktů s jejich obsahem se přihlédne k doporučení uvedenému v předpise Evropských společenství10a).
(16) Při přípravě vzorků pro kontrolu obsahu fusariových toxinů v potravinách se postupuje podle přílohy č. 47.
Paragraf 7 vyhlášky 211/2004 stanovuje pravidla pro přípravu vzorků pro laboratorní zkoušky, včetně homogenizace, dělení, přípravy souhrnných, laboratorních a duplikátních vzorků a jejich označování.
Co to znamená v praxi
Při přípravě vzorku se musí použít homogenizace (např. mísení, drcení) nebo dělení (např. zmenšování na děliči, kvartace), nebo kombinace obou.
Při přípravě laboratorního vzorku je nutné zabránit jakýmkoliv změnám, které by ovlivnily výsledek zkoušky.
Z odebraných dílčích vzorků se připraví souhrnný vzorek, z něj pak laboratorní a duplikátní vzorek.
Laboratorní a duplikátní vzorky musí být označeny tak, aby je bylo možné jednoznačně identifikovat.
Na co si dát pozor
Použití vzorku k laboratorním rozborům zaniká datem použitelnosti nebo minimální trvanlivosti, které by nastalo po odběru vzorku do zahájení zkoušky.
Pro určité typy vzorků (např. živočišné a rostlinné tuky, ochratoxin A, těžké kovy, dioxiny, olivový olej) platí specifické postupy přípravy podle jiných norem nebo příloh vyhlášky (přílohy č. 5 až 7).