§ 40 Společná ustanovení
(1) Právnická osoba za správní delikt neodpovídá, jestliže prokáže, že vynaložila veškeré úsilí, které bylo možno požadovat, aby porušení povinnosti zabránila.
(2) Při určení výše pokuty právnické osobě se přihlédne k závažnosti správního deliktu, zejména ke způsobu jeho spáchání a jeho následkům a okolnostem, za nichž byl správní delikt spáchán. V případě, kdy došlo k nápravě protiprávního stavu v souladu s uloženým opatřením19) nebo bezprostředně poté, kdy bylo zjištěno porušení povinnosti a nejednalo se o produkt jiný než zdravotně nezávadný nebo o klamání spotřebitele spočívající v porušování některých práv duševního vlastnictví89), může se od uložení pokuty upustit.
(3) Odpovědnost právnické osoby za správní delikt zaniká, jestliže správní orgán o něm nezahájil řízení do 2 let ode dne, kdy se o něm dozvěděl, nejpozději však do 5 let ode dne, kdy byl spáchán.
(4) Správní delikty právnických osob podle § 39 odst. 1 až 5 projednává v prvním stupni Ústav nebo Inspekce v rozsahu své působnosti podle tohoto zákona a zvláštního právního předpisu18),19). O odvolání proti rozhodnutí Ústavu rozhoduje ministerstvo a o odvolání proti rozhodnutí Inspekce rozhoduje ústřední inspektorát Inspekce.
(5) Na odpovědnost za jednání, k němuž došlo při podnikání fyzické osoby90) nebo v přímé souvislosti s ním, se vztahují ustanovení zákona o odpovědnosti a postihu právnické osoby.
(6) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.
(7) Pokuty vybírá orgán, který je uložil, a vymáhá je příslušný celní úřad91). Příjem z pokut je příjmem státního rozpočtu.
89) § 8 odst. 2 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů.
90) § 2 obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů.
91) Zákon č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů.“.
56. § 41 včetně nadpisu zní: