Služební zákon

O příspěvku k důchodu rozhoduje zástupce generálního ředitele; tento příspěvek vyplácí služební úřad, jímž je Úřad vlády.

(1) Poživatel příspěvku k důchodu je povinen do 8 dnů písemně oznámit služebnímu úřadu, který příspěvek vyplácí, zánik nároku na důchod nebo zánik nároku na výplatu důchodu, jehož přiznání bylo podmínkou vzniku nároku na příspěvek k důchodu.

(2) Poživatel příspěvku k důchodu je povinen vrátit služebnímu úřadu částky vyplacené na příspěvku k důchodu, které byly vyplaceny, aniž na ně byl nárok. Nárok na vrácení těchto částek zaniká uplynutím 3 let ode dne jejich výplaty.

(1) Příspěvek k důchodu se vyplácí v měsíčních splátkách nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, který následuje po kalendářním měsíci, za který náleží.

(2) Příspěvek k důchodu se vyplácí oprávněnému v hotovosti; na základě žádosti oprávněného se příspěvek k důchodu nebo jeho část poukazuje na účet příjemce u banky nebo pobočky zahraniční banky58) nebo spořitelního či úvěrního družstva59) v České republice.

(3) Oprávněný může k přebírání příspěvku k důchodu písemně zmocnit jinou fyzickou osobu. Podpis státního zaměstnance na plné moci musí být úředně ověřen.

Výdaje na příspěvek k důchodu se hradí ze státního rozpočtu.

(1) Státní zaměstnanci mají právo na informace a projednání v záležitostech výkonu služby a podmínek jejího výkonu. Informování a projednání se uskutečňuje v případech a za podmínek stanovených tímto zákonem. Projednáním se rozumí jednání mezi služebním úřadem a státními zaměstnanci, v němž mají možnost zaujmout své stanovisko k projednávané věci za účelem dosažení shody.

(2) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance a jednat s nimi přímo. Působí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům. Nepůsobí-li ve služebním úřadu odborová organizace, zajišťuje informování a projednání vůči všem státním zaměstnancům rada státních zaměstnanců, jestliže byla zvolena, a projednání v záležitostech bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby zajišťují zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, jestliže byli zvoleni.

(3) Projednání na vyšší úrovni, než je služební úřad, přísluší vyššímu odborovému orgánu.

(1) Služební úřad je povinen informovat státní zaměstnance o

a) pravděpodobném vývoji zaměstnanosti ve služebním úřadu,

b) stavu a struktuře státních zaměstnanců ve služebním úřadu,

c) základních otázkách podmínek výkonu služby a jejich změnách.

(2) Informování státních zaměstnanců za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

(1) Služební úřad je povinen se státními zaměstnanci projednat otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu stanoveném § 101 až 108 zákoníku práce a § 2 až 11 zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci47a).

(2) Účast státních zaměstnanců na řešení otázek bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby, jde-li o činnost zástupců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby nebo o přímé jednání nebo poskytování informací státním zaměstnancům, se řídí § 108 zákoníku práce.

(3) Projednání se státními zaměstnanci za služební úřad zajišťuje služební orgán a představení.

(1) Odborová organizace působící ve služebním úřadu má právo na informace podle § 123 a na projednání podle § 124 odst. 1 a dále je oprávněna zejména

a) projednat a zaujmout stanovisko k podkladům potřebným k sestavení organizační struktury služebního úřadu,

b) dostat oznámení o přijatých čekatelích a jmenovaných státních zaměstnancích,

c) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům rozhodnutí týkajících se změn a skončení služebního poměru,

d) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům služebních předpisů,

e) projednat a zaujmout stanovisko k návrhům na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

f) být zúčastněna ve zkušebních orgánech podle tohoto zákona,

g) být zúčastněna v poradních orgánech generálního ředitele podle tohoto zákona,

h) vykonávat kontrolu nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví při výkonu služby v rozsahu a za podmínek vyplývajících z § 322 zákoníku práce.

(2) Vyšší odborový orgán při projednání podle § 122 odst. 3 je zejména oprávněn projednat a zaujmout stanovisko k návrhům

a) ve věcech systemizace služebních úřadů,

b) na zlepšení podmínek výkonu služby a tyto návrhy předkládat,

c) právních předpisů týkajících se státních zaměstnanců,

d) služebních předpisů.

(3) Služební orgán je povinen zajistit, aby odborová organizace působící ve služebním úřadu a vyšší odborový orgán mohly uskutečňovat oprávnění, která jim jsou tímto zákonem stanovena.

(4) Za odborovou organizaci působící ve služebním úřadu jedná příslušný odborový orgán. Příslušným odborovým orgánem nebo vyšším odborovým orgánem se pro účely tohoto zákona rozumí orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušné odborové organizace; vyšším odborovým orgánem se rozumí též ústřední odborový orgán, který je oprávněn vystupovat v právních vztazích jménem příslušného svazu odborových organizací.60)

(1) Státní zaměstnanci ve služebním úřadu, v němž nepůsobí odborová organizace, si mohou zvolit radu státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

(2) Služební úřad informuje radu státních zaměstnanců o záležitostech podle § 123.

(3) Rada státních zaměstnanců má právo na informace podle § 123 a dále je oprávněna se služebním úřadem projednat opatření v souvislosti s organizačními změnami.

(4) Služební úřad projedná se zástupcem státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby záležitosti v rozsahu stanoveném v § 124.

(5) Služební orgán je povinen zajistit, aby rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby mohli uskutečňovat oprávnění, která jim jsou tímto zákonem stanovena.

(6) Oprávnění podle odstavce 3, § 123 a 124 nelze dále rozšiřovat.

(1) Radu státních zaměstnanců lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v němž vykonává službu více než 25 státních zaměstnanců. Rada státních zaměstnanců má nejméně 3, nejvýše však 15 členů; počet jejích členů musí být lichý.

(2) Zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby lze zvolit ze státních zaměstnanců ve služebním úřadu, v němž vykonává službu více než 10 státních zaměstnanců; jejich celkový počet závisí na celkovém počtu státních zaměstnanců a na riziku vykonávané služby. Jednoho zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby lze však ustanovit nejvýše pro 10 státních zaměstnanců.

(3) Počet členů rady státních zaměstnanců a počet zástupců státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby určí služební orgán po projednání s volební komisí.

(4) Pro volby rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby je rozhodný počet státních zaměstnanců vykonávajících službu ve služebním úřadu ke dni podání písemného návrhu na vyhlášení voleb.

(5) Funkční období rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby trvá 3 roky.

(6) Rada státních zaměstnanců zvolí ze svých členů na svém prvním zasedání předsedu a informuje o tom služební úřad a státní zaměstnance.

(7) Působí-li při přechodu výkonu práv a povinností ze služebního poměru mezi služebními úřady i u přejímajícího služebního úřadu rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, přejímající služební úřad plní tímto zákonem stanovené povinnosti vůči oběma radám státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, nedohodnou-li se mezi sebou a služebním orgánem jinak. Rady státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby plní povinnosti podle § 126 až do dne, kdy jim skončí funkční období. Jestliže před skončením funkčního období počet členů jedné z rad státních zaměstnanců klesl na méně než 3, přebírá její funkci zbývající rada státních zaměstnanců.

(1) Funkce rady státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby zaniká dnem

a) kdy odborová organizace služebnímu orgánu prokáže, že vznikla a že ve služebním úřadu působí,

b) skončení funkčního období,

c) převodu služebního úřadu, pokud v převáděném služebním úřadu nebo v přejímajícím služebním úřadu působí odborová organizace,

d) zrušení služebního úřadu.

(2) Rada státních zaměstnanců zaniká vedle případů uvedených v odstavci 1 také dnem, kdy počet členů rady zaměstnanců klesl na méně než 3.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 předá rada státních zaměstnanců a zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby veškeré podklady související s výkonem funkce služebnímu úřadu, který je uschová po dobu 5 let ode dne zániku funkce rady státních zaměstnanců nebo funkce zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

(4) Členství v radě státních zaměstnanců a funkce zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby končí rovněž dnem

a) vzdání se funkce,

b) skončení služebního poměru.

Volby rady státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby se řídí § 283 až 285 zákoníku práce s tím, že radou zaměstnanců se rozumí rada státních zaměstnanců, zástupcem pro oblast bezpečnosti a ochranu zdraví při práci se rozumí zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby, zaměstnavatelem se rozumí služební úřad, v němž vykonává státní zaměstnanec službu, zaměstnanci se rozumí státní zaměstnanci, kteří vykonávají ve služebním úřadu službu, pracovním poměrem se rozumí služební poměr a pracovní cestou se rozumí služební cesta. Volby rady státních zaměstnanců a zástupce pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby vyhlašuje služební orgán.

(1) Členové odborových orgánů, členové rady státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby nesmějí být pro výkon své činnosti diskriminováni nebo znevýhodněni ani zvýhodněni.

(2) Služební poměr nesmí být skončen z důvodu výkonu funkce v odborové organizaci, vyšším odborovém orgánu, radě státních zaměstnanců nebo zástupce státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby.

(1) Služební úřad je povinen poskytnout k výkonu činnosti podle § 124, § 125 odst. 1 a 2 a § 126 odst. 4 odborové organizaci působící ve služebním úřadu, vyššímu odborovému orgánu nebo radě státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby pravdivé a úplné informace a podklady včas a přihlížet k jejich stanoviskům. Na požádání je povinen poskytnout informace písemně. Odborová organizace nebo rada státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a v případě uvedeném v § 122 odst. 2 větě první mají státní zaměstnanci právo požadovat na služebním úřadu doplnění informací a odpovědi na položené otázky.

(2) Odborová organizace působící ve služebním úřadu, rada státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby jsou povinni vhodným způsobem informovat státní zaměstnance o své činnosti a o obsahu a závěrech informací a projednání se služebním úřadem.

(3) Služební úřad je povinen umožnit státním zaměstnancům konání voleb členů odborové organizace, členů rad státních zaměstnanců a zástupců státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby a vytvořit podmínky pro řádný výkon jejich činnosti, zejména jim poskytovat podle svých provozních možností v přiměřeném rozsahu místnosti s nezbytným vybavením, hradit nezbytné náklady na údržbu a technický provoz a náklady na potřebné podklady.

(4) Služební úřad je povinen poskytnout členům volební komise, členům odborové organizace, členům rad státních zaměstnanců a zástupcům státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby k výkonu jejich činnosti podle tohoto zákona služební volno v nezbytně nutném rozsahu; za dobu uvolnění jim přísluší plat.

(5) Členové odborové organizace, členové rad státních zaměstnanců a zástupci státních zaměstnanců pro bezpečnost a ochranu zdraví při výkonu služby jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dovědí při výkonu své funkce, pokud by porušením mlčenlivosti mohlo dojít k prozrazení utajovaných informací nebo porušení oprávněných zájmů služebního úřadu nebo státních zaměstnanců. Povinnost podle věty první trvá po dobu 1 roku po skončení výkonu jejich funkce, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak.

(1) Za účelem zlepšení podmínek výkonu služby, zdravotních, sociálních a kulturních podmínek může uzavřít příslušný odborový orgán, popřípadě vyšší odborový orgán jménem státních zaměstnanců kolektivní dohodu se služebním úřadem.61)

(2) Na postup při uzavírání kolektivní dohody, na její platnost, účinnost a na řešení kolektivních sporů se vztahují ustanovení zvláštního právního předpisu; ustanovení § 66 platí i zde.

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší plat za výkon služby, nestanoví-li tento zákon jinak.

(2) Platem státního zaměstnance je peněžité plnění poskytované ve výši a za podmínek stanovených tímto zákonem, prováděcím právním předpisem, služebním předpisem, a pokud tak stanoví tento zákon, zákoníkem práce jako

a) platový tarif,

b) příplatek za službu,

c) příplatek za vedení,

d) příplatek za zastupování,

e) plat za službu přesčas,

f) příplatek za službu v sobotu a v neděli,

g) příplatek za službu v noční době,

h) příplatek za službu ve svátek,

i) příplatek za službu ve ztíženém pracovním prostředí,

j) zvláštní příplatek,

k) příplatek za diplomatické a konzulární hodnosti,

l) příplatek za výchovu čekatele,

m) osobní příplatek,

n) odměna.

(3) Za služební pohotovost (§ 82) přísluší státnímu zaměstnanci odměna, která se nepovažuje za plat. Podmínky nároku na odměnu a její výše se řídí § 140 zákoníku práce.

Platový tarif je základní pravidelně měsíčně poskytovanou složkou platu stanovenou v měsíčních částkách za stanovenou dobu výkonu služby (§ 81). Státnímu zaměstnanci přísluší platový tarif stanovený pro platovou třídu stanovenou pro služební místo, na které byl jmenován, a pro platový stupeň, do kterého byl zařazen.

(1) Platové tarify se stanoví ve dvanácti platových třídách a v každé z nich ve dvanácti platových stupních. Platový tarif ve dvanácté platové třídě činí nejméně 2,4násobek platového tarifu v první platové třídě. Platový tarif ve dvanáctém platovém stupni činí nejméně 1,5násobek platového tarifu v prvním platovém stupni. Platové tarify v platových třídách a stupních se oproti nejblíže nižšímu platovému stupni zvyšují o shodný procentní přírůstek. Platové tarify se zaokrouhlují na desítky korun nahoru.

(2) Výši platových tarifů pro jednotlivé platové třídy a způsob jejich určení pro státní zaměstnance stanoví vláda nařízením. Pro platové třídy platí tyto minimální platové tarify:

platová třída minimální platový tarif v Kč

měsíčně 1.

2.

3.

4.

5.

6.

7.

8.

9.

10.

11.

12.10 240

11 140

12 040

13 070

14 170

15 390

16 700

18 090

19 650

21 320

23 100

25 230.

(1) Pro služební místo státního zaměstnance se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti, jejíž výkon se na služebním místě vyžaduje. Pro služební místo představeného se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného organizačního útvaru služebního úřadu. Pro služební místo představeného, který je státním tajemníkem nebo vedoucím služebního úřadu, se stanoví platová třída podle nejnáročnější činnosti v působnosti příslušného služebního úřadu.

(2) V souladu s charakteristikami platových tříd, uvedenými v příloze č. 1 k tomuto zákonu, stanoví vláda nařízením katalog správních činností, zařazených podle jejich složitosti, odpovědnosti a namáhavosti do jednotlivých platových tříd (dále jen „katalog správních činností“).

(3) Při změně systemizace (§ 15) navrhuje platovou třídu pro nové služební místo státního zaměstnance nebo nové služební místo představeného generální ředitelství v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí, pokud činnosti požadované na nových služebních místech nejsou v katalogu správních činností uvedeny.

(1) Státní zaměstnanec se zařadí do příslušného platového stupně v závislosti na získaných odborných zkušenostech, době péče o dítě a době výkonu vojenské základní (náhradní) služby nebo civilní služby (dále jen „započitatelná praxe“).

(2) Způsob, rozsah a podmínky pro určení započitatelné praxe stanoví vláda nařízením.

(1) K ocenění podmínek výkonu služby, věrnosti České republice, její reprezentaci, rizik a neuropsychické zátěže vyplývajících z hájení jejích zájmů přísluší státním zaměstnancům příplatek za službu nejméně ve výši 25 % jejich platového tarifu. Příplatek za službu se zaokrouhluje na desítky korun nahoru.

(2) Výši příplatku za službu podle odstavce 1 stanoví vláda nařízením.

(1) Představeným přísluší vedle platového tarifu a příplatku za službu příplatek za vedení poskytovaný ve stanovených měsíčních částkách. Rozpětí příplatků za vedení stanoví podle působnosti správních úřadů a stupňů řízení příloha č. 2 k tomuto zákonu.

(2) Vedoucímu referátu přísluší příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro zástupce vedoucího oddělení.

(3) Řediteli sekce přísluší po dobu výkonu služby na služebním místě státního tajemníka příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu v rámci rozpětí pro státního tajemníka; příplatek za vedení stanovený v příloze č. 2 k tomuto zákonu pro ředitele sekce mu po tuto dobu nepřísluší.

(4) Služební předpis vydaný generálním ředitelem nebo nadřízeným služebním orgánem může stanovit závazná pravidla pro stanovení konkrétní výše příplatků za vedení v rámci stanoveného rozpětí.

(5) Výši příplatku za vedení pro služební místa představených a pro vedoucí referátů ve služebním úřadu stanoví služební předpis.

(1) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu řídící činnosti zastupuje představeného po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši příplatku za vedení stanoveného pro služební místo představeného, kterého zastupuje. Pokud představeného zastupuje představený na nižším stupni řízení, nebo vedoucí referátu, nepřísluší jim po dobu zastupování příplatek za vedení podle § 139.

(2) Příplatek za zastupování představeného nepřísluší představenému, který vykonává službu na služebním místě zástupce představeného.

(3) Státnímu zaměstnanci, který v plném rozsahu zastupuje státního zaměstnance na služebním místě zařazeném ve vyšší platové třídě po dobu alespoň 20 po sobě jdoucích dnů výkonu služby, přísluší od prvého dne zastupování příplatek za zastupování ve výši rozdílu mezi platovým tarifem a příplatkem za službu, které mu příslušejí na služebním místě, na které byl jmenován, a platovým tarifem a příplatkem za službu, které by mu příslušely na služebním místě zastupovaného státního zaměstnance.

Za hodinu služby přesčas (§ 83) přísluší státnímu zaměstnanci plat nebo náhradní volno, jejichž výše nebo rozsah a podmínky nároku se řídí § 127 zákoníku práce s tím, že výše platu za službu přesčas se určuje rovněž z poměrné části příplatku za službu, a s tím, že k veškeré službě přesčas je přihlédnuto v platu představeného, který je vedoucím služebního úřadu, generálním ředitelem nebo jejich zástupcem.

(1) Státnímu zaměstnanci přísluší za hodinu služby v sobotu nebo v neděli příplatek ve výši stanovené v § 126 odst. 1 zákoníku práce.

(2) Při výkonu služby v zahraničí lze státnímu zaměstnanci poskytovat příplatek podle odstavce 1 místo za službu v sobotu a v neděli, za službu ve dnech, na které podle místních podmínek obvykle připadá nepřetržitý odpočinek v týdnu.

Státnímu zaměstnanci, s výjimkou představeného uvedeného v § 141, přísluší za hodinu služby v noční době (§ 83) příplatek ve výši stanovené v § 125 zákoníku práce.

(1) Státnímu zaměstnanci, který nevykonával službu proto, že svátek67) připadl na jeho obvyklý den výkonu služby, se plat nekrátí.

(2) Za službu ve svátek přísluší státnímu zaměstnanci náhradní volno nebo příplatek, jejichž rozsah nebo výše a podmínky nároku se řídí § 135 odst. 2 a 3 zákoníku práce.

(1) Státnímu zaměstnanci, který koná službu ve ztíženém pracovním prostředí, přísluší příplatek ve výši a za podmínek stanovených na základě zákoníku práce68).

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši příplatku podle odstavce 1.

(3) Výši příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

(1) Státnímu zaměstnanci, který vykonává službu spojenou s neuropsychickou zátěží, rizikem ohrožení života a zdraví a obtížnými režimy služby nebo jinými závažnými riziky při ochraně zájmů státu, přísluší zvláštní příplatek za podmínek a ve výši, které stanoví vláda nařízením.

(2) Služební předpis vydaný generálním ředitelem stanoví pravidla pro konkrétní výši zvláštního příplatku podle odstavce 1.

(3) Výši zvláštního příplatku pro služební místa ve služebním úřadě stanoví služební předpis.

(1) Vláda stanoví nařízením výši příplatků za přiznané diplomatické nebo konzulární hodnosti.

(2) Státnímu zaměstnanci, kterému přísluší příplatek za diplomatickou nebo konzulární hodnost, nenáleží plat za službu přesčas (§ 141), příplatek za službu v sobotu a v neděli (§ 141a), příplatek za službu v noční době (§ 142), příplatek za službu ve svátek (§ 143 odst. 2) a odměna za pracovní pohotovost (§ 133 odst. 3).

Státnímu zaměstnanci, který je určen jako školitel čekatele (§ 21), přísluší po dobu přípravy čekatele na službu příplatek ve výši, kterou stanoví vláda nařízením.

(1) Osobní příplatek je nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit mimořádně kvalitní výkon služby nebo kvalitní plnění většího rozsahu služebních úkolů, než plní jiní státní zaměstnanci.

(2) Osobní příplatek lze určit až do výše 50 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl státní zaměstnanec jmenován.

(3) Státnímu zaměstnanci, který je vynikajícím, všeobecně uznávaným odborníkem a vykonává službu na služebním místě, pro které byla stanovena šestá až dvanáctá platová třída, lze určit osobní příplatek až do výše 100 % platového tarifu nejvyššího platového stupně v platové třídě stanovené pro služební místo, na které byl jmenován.

Odměna je jednorázovou nenárokovou složkou platu, kterou lze ocenit

a) splnění mimořádného nebo zvlášť významného služebního úkolu,

b) dobrovolné převzetí splnění naléhavých služebních úkolů za nepřítomného státního zaměstnance, pokud nevznikl nárok na příplatek za zastupování.

(1) Plat je splatný pozadu za měsíční období, nestanoví-li tento zákon jinak, a to ve výplatním termínu, který stanoví služební předpis podle zásad stanovených služebním předpisem vydaným generálním ředitelem, nejpozději však do konce kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém vznikl státnímu zaměstnanci nárok na plat nebo na některou jeho složku. Připadne-li výplatní termín na sobotu, neděli nebo svátek, je plat splatný v poslední den výkonu služby předcházející výplatnímu termínu.

(2) Plat splatný během dovolené vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci před nastoupením dovolené, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak. Jestliže to neumožňuje technika výpočtu platů, poskytne služební úřad státnímu zaměstnanci přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení dovolené.

(3) V den skončení služebního poměru vyplatí služební úřad státnímu zaměstnanci na jeho žádost plat, na který mu vznikl nárok, jinak mu vyplatí přiměřenou část platu a zbývající část mu vyplatí v nejbližším výplatním termínu následujícím po skončení služebního poměru.

(1) Plat se vyplácí státnímu zaměstnanci v zákonných penězích69) a zaokrouhluje se na celé koruny nahoru.

(2) Plat se vyplácí v době výkonu služby na místě stanoveném služebním předpisem. Nemůže-li se státní zaměstnanec z vážných důvodů dostavit k výplatě platu, zašle mu služební úřad plat ve výplatním termínu, popřípadě v nejbližší den výkonu služby na svůj náklad a nebezpečí, pokud se se státním zaměstnancem nedohodl jinak.

(3) Při výplatě platu je služební úřad povinen vydat státnímu zaměstnanci doklad obsahující údaje o jednotlivých složkách platu a o provedených srážkách. Na žádost státního zaměstnance mu služební úřad předloží k nahlédnutí podklady, na jejichž základě byl plat zúčtován k výplatě.

(4) Státní zaměstnanec může k přijetí platu písemně zmocnit jinou osobu. Manželu nebo partnerovi28) lze plat vyplatit jen na základě písemného zmocnění. Bez písemného zmocnění lze vyplatit plat jiné osobě než státnímu zaměstnanci, jen pokud to stanoví zvláštní právní předpis.70)

(5) Na žádost státního zaměstnance je služební úřad povinen při výplatě platu, popřípadě jiných peněžitých plnění ve prospěch státního zaměstnance poukázat částku určenou státním zaměstnancem na svůj náklad a nebezpečí na jeden účet státního zaměstnance u banky nebo spořitelního či úvěrního družstva59) nejpozději ve výplatním termínu, pokud se státním zaměstnancem nesjedná písemně jiný termín.

(6) Státnímu zaměstnanci se služebním působištěm v zahraničí lze s jeho souhlasem poskytovat plat nebo jeho část v dohodnuté cizí měně, ke které je Českou národní bankou vyhlašován kurz. Odstavec 1 o zaokrouhlování se použije přiměřeně.

(7) Pro přepočet platu nebo jeho části na cizí měnu se použije kurz vyhlášený Českou národní bankou platný v den, ve kterém služební úřad nakupuje cizí měnu pro účel výplaty platu.

Srážky z platu se řídí § 145 až 150 zákoníku práce.

Služební úřad je povinen poskytovat státním zaměstnancům a státním zaměstnankyním za výkon služby stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných podmínkách výkonu služby, při stejných nebo srovnatelných schopnostech a způsobilosti k výkonu služby a při stejné nebo srovnatelné výkonnosti stejný plat.

Služební úřad je povinen umožnit státnímu zaměstnanci nahlížet do právních předpisů, které upravují poskytování platu.

(1) O zařazení státního zaměstnance do platového stupně a o výši platového tarifu, příplatku za službu, příplatku za vedení, příplatku za službu ve ztíženém pracovním prostředí, zvláštního příplatku a příplatku za výchovu čekatele a o změnách uvedených složek platu vydá služební orgán rozhodnutí, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

(2) Služební orgán rozhodne též o poskytnutí a výši příplatku za zastupování, popřípadě odměn, o přiznání a výši osobního příplatku, jejím zvýšení, snížení nebo o odejmutí osobního příplatku, není-li v tomto zákoně stanoveno jinak.

Ustanovení § 149 až 151 platí i pro náhradu platu a pro odměnu za služební pohotovost.