§ 92 zákon o soudnictví ve věcech mládeže – Jednání
Zákon o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže) · 218/2003 Sb. · Trestní právo
Stručně: Paragraf 92 zákona o soudnictví ve věcech mládeže upravuje specifická pravidla pro jednání soudu v případech dětí mladších patnácti let, které se dopustily činu jinak trestného, a to zejména s ohledem na jejich výslech a veřejnost řízení. Soud nemusí vyslechnout dítě mladší patnácti let, pokud je jeho čin spolehlivě prokázán jinak, ale vždy musí zjistit jeho názor. (§ 92 zákona č. 218/2003 Sb., zákon o soudnictví ve věcech mládeže, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Jednání
- Týká se: soud, dítě
- Lhůta nebo doba (odst. 1): „V soudní fázi řízení nemusí být dítě mladší patnácti let vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný…“
- Lhůta nebo doba (odst. 3): „…rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a dítě mladší patnácti let a státní zastupitelství s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, popřípadě…“
- Lhůta nebo doba (odst. 4): „V případech povinného právního zastoupení dítěte mladšího patnácti let nelze jednání konat bez účasti právního zástupce dítěte.“
- Odkazuje na: § 52, § 92a, § 90
- Judikatura: na § 92 odkazují 4 soudní rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 218/2003 Sb.
(1) V soudní fázi řízení nemusí být dítě mladší patnácti let vyslechnuto, bylo-li jeho jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem; to neplatí, pokud dítě o výslech výslovně požádá. Jeho názor ve věci musí být vždy zjištěn.
(2) Nerozhodne-li soud pro mládež jinak, konají se jednání v soudní fázi řízení s vyloučením veřejnosti; ustanovení § 52 až 54 se použijí obdobně.
(3) Upustit od uložení opatření podle § 92a odst. 1 může soud pro mládež i bez jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a dítě mladší patnácti let a státní zastupitelství s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, popřípadě se práva účasti na projednání věci vzdali.
(4) V případech povinného právního zastoupení dítěte mladšího patnácti let nelze jednání konat bez účasti právního zástupce dítěte.
(5) Pokud státní zastupitelství činí společně s návrhem podle § 90 odst. 1 také návrh, aby soud pro mládež rozhodl o provedení záznamu v evidenci skutečností důležitých pro práci s dětmi, nebo o tom, že záznam v takové evidenci proveden být nemá, soud pro mládež může takový návrh vyloučit k samostatnému řízení, pokud je to vhodné, zejména pokud je třeba provést složitější dokazování nebo dokazování, které soud nemůže provést bezodkladně.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Soud nemusí vyslechnout dítě mladší patnácti let, pokud je jeho čin spolehlivě prokázán jinak, ale vždy musí zjistit jeho názor.
- Jednání soudu s dětmi mladšími patnácti let se zpravidla konají bez přítomnosti veřejnosti.
- V určitých případech může soud rozhodnout o upuštění od uložení opatření i bez jednání, pokud s tím souhlasí dítě a státní zastupitelství a rozhodnutí lze učinit z listinných důkazů.
- Pokud je dítě mladší patnácti let povinně zastoupeno právníkem, jednání se bez jeho účasti nemůže konat.
Na co si dát pozor
- Ačkoliv dítě nemusí být vyslechnuto, jeho názor musí být vždy zjištěn, což zdůrazňuje důležitost jeho pohledu na věc.
- Vyloučení veřejnosti z jednání má chránit soukromí a nejlepší zájmy dítěte.
- Možnost rozhodnout bez jednání je podmíněna souhlasem dítěte a státního zastupitelství, což zajišťuje jejich procesní práva.
- Účast právního zástupce je v určitých případech nezbytná pro platnost jednání, což podtrhuje právo dítěte na obhajobu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 92
Jak soudy aplikují § 92
Ze všech uvedených skutečností nic nesvědčí o tom, že by nemohla být jako dítě mladší patnácti let ve smyslu § 92 odst. 1 z. s. m. účastníkem řízení podle hlavy třetí zákona č. 218/2003 Sb. Nutno podotknout, že všechny tyto skutečnosti vyplynuly z obsahu projednávané věci, a byly účastníky tohoto řízení akceptovány.
Ustanovení § 92 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. umožňuje, aby dítě nemuselo být v řízení vyslechnuto, a to tehdy, je-li jednání, v němž je spatřován čin jinak trestný, spolehlivě prokázáno jiným způsobem.
Opatrovník nesouhlasil s názorem dovolatele, že soud měl ve věci nařídit jednání, což podpořil odkazem na první část první věty § 92 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., a to:
Související
§ 251 Jednání (Zákon o zvláštních řízeních soudních)§ 49 Ústní jednání (Zákon správní řád)§ 252 Změna doby nebo místa jednání (Zákon o zvláštních řízeních soudních)§ 31 Jednání o nabídkách v jednotlivých fázích jed (Zákon o veřejných zakázkách)§ 10 Protokol o jednání (Organizační a jednací řád Ústavního soud)