Vyhláška Českého báňského úřadu o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a bezpečnosti provozu při hornické činnosti a při činnosti prováděné hornickým způsobem v podzemí

(1) Neproražené důlní dílo musí být větráno separátním větráním28) vždy, když není zajištěno stanovené složení důlního ovzduší nebo když vzdálenost čelby od průchodního větrního proudu dosáhla 15 m.

(2) Neproražená důlní díla, ve kterých není možné z technologických důvodů (při použití razicích plošin, při ražbě maloprofilových důlních děl pro komorové odstřely apod.) zřídit separátní větrání, je možné se souhlasem závodního dolu nebo jím pověřeného pracovníka větrat stlačeným vzduchem.

(3) Podružné větrání s použitím přehrad, větrních závěsů nebo luten je přípustné jen přechodně jako nouzové opatření.

(1) Separátním větráním nesmí být v žádném místě průchodního větrního proudu odebíráno více než 70 % objemového průtoku důlních větrů.

(2) Druh separátního větrání, umístění ventilátorů a tlumičů hluku, vyvedení luten do průchodního větrního proudu, jejich prodlužování nebo zkracování, zavěšování, spojování a těsnění a způsob likvidace odváděného prachu musí být uveden v technologickém postupu.

(3) Mají-li být použity jiné lutny než kovové, musí být z materiálu, který nepodporuje šíření požáru.

(4) Těsnost lutnového tahu musí vyhovovat zvláštnímu předpisu.28)

(5) Separátní větrání musí být nepřetržité; přechodně může být zastaveno za podmínek, že dotyčné důlní dílo bude bezodkladně označeno zákazem vstupu, že separátní větrání bude před předběžnou prohlídkou nebo obsazením pracoviště včas spuštěno a že organizace provede vhodná bezpečnostní opatření k ochraně pracovníků, kteří by mohli být ohroženi plynnými škodlivinami z ovětrávaného důlního díla. Obdobně je nutno postupovat i při poruše separátního větrání.

První ventilátor separátně větraného důlního díla se musí ovládat z průchodního větrního proudu.

(1) Vozovny (remízy) důlních lokomotiv, provozovny strojů s naftovými motory, provozovny se stacionárním chladicím zařízením, elektrické stanice, sklady výbušnin20) a sklady hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány nepřetržitě.

(2) V komoře pro nabíjení akumulátorů nesmí být koncentrace vodíku v důlním ovzduší větší než 0,5 % a musí být zajištěna alespoň dvanáctinásobná výměna vzduchu za hodinu. Je-li komora větrána separátním větráním, musí být ventilátor umístěn mimo nabíjecí komoru a provoz usměrňovacího agregátu funkčně vázán na provoz ventilátoru.

(3) Ve skladě hořlavých kapalin a tuhých maziv a v provozovně, kde se manipuluje s těmito látkami nebo plyny, musí být zajištěna nejméně čtyřnásobná výměna vzduchu za hodinu a koncentrace plynů v důlním ovzduší nesmí překročit 25 % spodní meze výbušnosti.

(4) V provozovně se stacionárním chladicím zařízením musí být zajištěn objemový průtok důlních větrů nejméně 3 m.s-1 na 100 kg chladiva kompresorové jednotky s největší náplní. Pokud jsou výdušné větry z této provozovny odváděny přímo do celkového výdušného větrního proudu, postačí desetinásobná výměna vzduchu za hodinu.

(5) Komora s olejovým transformátorem nebo elektrickým zařízením s olejovou náplní a sklad hořlavých kapalin a tuhých maziv musí být větrány tak, aby výdušné větry z nich již nebyly použity k ovětrávání pracovišť, kde se razí nebo dobývá.

(6) Ostatní důlní provozovny, komory a sklady do délky 15 m nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

Výklenek do délky 3 m s nestacionárním chladicím zařízením a ostatní výklenky do délky 10 m nemusí být větrány průchodním větrním proudem nebo separátním větráním, je-li jejich ovětrávání zajištěno difuzí.

(1) Dočasně neobsazená separátně větraná důlní díla musí být i nadále větrána, mimo případy uvedené v § 137.

(2) Dočasně neobsazená důlní díla, pokud nejsou dozorčími orgány prohlížena, musí být označena laťovým křížem nebo znepřístupněna ve vzdálenosti nejvýše 10 m od průchodního větrního proudu.

Opuštěné důlní dílo musí být co nejdříve těsně uzavřeno, kromě vyrubaných prostor, které jsou používány jako větrní cesty. Hráze musí být evidovány (§ 188) a kontrolovány ve lhůtách určených organizací.

(1) Pro důl musí být vypracována a doplňována mapa větrání15) a větrní schéma.

(2) Na mapě větrání musí být vyznačena také důlní díla sousedních dolů až do vzdálenosti 100 m od společných hranic s údaji o jejich ovětrávání a způsobu případného uzavření, zajištění nebo likvidace.

(3) Větrní schéma musí znázorňovat

a) způsob propojení jednotlivých větrních proudů ve větrní síti,

b) samostatná větrní oddělení a označení uzlových bodů,

c) situování porubů a dobývek,

d) směry proudění a objemové průtoky důlních větrů,

e) umístění a druhy zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů včetně hrází,

f) umístění hlavních a výpomocných ventilátorů s uvedením jejich výkonu a tlaku.

(4) Větrní schéma musí být doplňováno tak, aby odpovídalo skutečnému stavu větrání.

(1) Hlavní vtažná a výdušná důlní díla musí být prohlédnuta nejméně jednou za půl roku.

(2) Větrní cesty uvnitř samostatného větrního oddělení musí být prohlédnuty každý pracovní den, mimo samostatné větrní oddělení nejméně jednou za týden.

(3) Způsob prohlídek, případně kontrol větrních vrtů a komínů, které nejsou vybaveny lezním oddělením nebo dopravním zařízením, určí organizace.

(4) Při prohlídkách větrních cest musí být současně kontrolována i zařízení pro rozvádění a regulaci důlních větrů.

(1) Možný výskyt plynných škodlivin (§ 120), zejména kysličníků uhelnatého a uhličitého v důlním ovzduší musí být zjišťován v místech a intervalech, které určí organizace, avšak vždy tam, kde vznikne podezření jejich výskytu.

(2) Výsledky kontrol na pracovišti musí být sděleny předákovi.

(1) Objemový průtok, teplota a relativní vlhkost důlních větrů musí být měřen nejméně jednou za 3 měsíce

a) v hlavních výdušných důlních dílech větrních oblastí,

b) ve výdušných důlních dílech v blízkosti porubů a dobývek,

c) v ražených separátně větraných důlních dílech,

d) v důlních dílech s provozem naftových motorů a elektrických lokomotiv.

V těchto místech musí být zároveň odebírány vzorky důlního ovzduší a provedeny jejich technické rozbory na kyslík a kysličníky uhelnatý a uhličitý.

(2) Rychlost důlních větrů v porubech, dobývkách a v ražených separátně větraných důlních dílech musí být měřena nejméně jednou za 3 měsíce.

(3) Na místech, kde je prováděna trhací práce, a v místech s provozem naftových motorů musí být ve lhůtách určených organizací odebírány vzorky důlního ovzduší pro zjištění koncentrace nitrosních plynů a kysličníku uhelnatého. Odběrem vzorků důlního ovzduší musí být namátkově kontrolována i délka určené čekací doby po odstřelu.

(4) V komoře pro nabíjení akumulátorů musí být odebírán vzorek důlního ovzduší pro zjištění koncentrace vodíku, případně jiných plynů nejméně jednou za 3 měsíce, a to v době, kdy lze předpokládat jejich nejvyšší koncentrace.

(5) Rozbory vzorků důlního ovzduší pro kontrolu jeho plynných složek, kromě míst uvedených v odstavci 1 písm. a), mohou být nahrazeny měřením přístroji a pomůckami povolenými podle zvláštního předpisu.29)

(6) Měření radioaktivních škodlivin v důlním ovzduší se provádí podle zvláštních předpisů.16)

(7) Odběr vzorků důlního ovzduší se provádí podle příslušné české technické normy.29a) K překonání podtlaku u větrních uzávěr a při dálkovém odběru vzorků důlního ovzduší lze použít jen ejektor, sací čerpadlo nebo sací balónek; před vlastním odběrem je však nutno provést odsátí vzduchu z odběrové hadičky a vzorkovnice, a to nejméně ve dvojnásobné hodnotě vnitřního objemu hadičky a vzorkovnice.

(8) Při odběru vzorku důlního ovzduší z uzavřeného prostoru se zaznamená také tlak důlního ovzduší v uzavřeném prostoru.

(1) Na povrchu dolu se zvýšeným nebezpečím výstupu plynných škodlivin ze stařin musí být měřen barometrický tlak. Měřené údaje musí být zaznamenávány a záznamy uchovány nejméně půl roku.

(2) O klesajícím barometrickém tlaku musí být informováni pracovníci před sjezdem do dolu. O náhlém nebo výrazném poklesu barometrického tlaku musí být informováni všichni technici a předáci v dole i v průběhu směny.

(3) Organizace je povinna určit potřebná bezpečnostní opatření pro případy náhlého zvýšení výskytu plynných škodlivin při poklesu barometrického tlaku.

(1) Zjistí-li se, že složení důlního ovzduší v důlních dílech, kde se zdržují nebo mohou zdržovat pracovníci, neodpovídá § 120, musí být pracovníci z těchto důlních děl vyvedeni do vtažných větrů a tato důlní díla musí být označena zákazem vstupu. Postup při odstraňování tohoto stavu musí být určen havarijním plánem.

(2) Opětné obsazení pracovišť je přípustné po prověření, že větrání, zejména složení důlního ovzduší, odpovídá požadavkům této vyhlášky.

(1) Větrní rozvaha musí být vypracována pro každý důl nejméně jednou za 3 roky a vždy při podstatné změně větrání.

(2) Součástí větrní rozvahy je zpráva obsahující

a) popis větrního systému s charakteristikou větrní sítě a rozvodu důlních větrů, údaje o hlavních vtažných a výdušných důlních dílech, hlavních a výpomocných ventilátorech (včetně vyložení provozního bodu), větrních oblastech a jejich členění do samostatných větrních oddělení, množství důlních větrů v jednotlivých větvích větrní sítě, popis samostatných větrních oddělení (uvedení pracovišť, jejich propojení, izolace apod.),

b) úplnou větrní bilanci doplněnou výpočtem ekvivalentních otvorů a údaje o přisávání s povrchu,

c) popis větrních ztrát a zkratů s výpočtem koeficientů využití důlních větrů (celkového a pro poruby a dobývky),

d) posouzení současného stavu větrání s ohledem na rozložení depresí a odporů ve větrní síti a vyhodnocení úseků větrních cest s nadměrnými ztrátami tlaků, posouzení stability, diagonálních propojení a celkového rozvodu důlních větrů,

e) zhodnocení plynových a klimatických poměrů,

f) posouzení separátního větrání,

g) zhodnocení stavu větrání dolu z hlediska výhledu a požadavků této vyhlášky, případně zvláštních předpisů,16)

h) opatření k odstranění nedostatků současného stavu větrání vzhledem k výhledu větrání dolu s uvedením termínu a zodpovědných osob.

(3) Větrní rozvaha musí obsahovat tyto přílohy:

a) mapu větrání,

b) větrní schéma,

c) depresní snímek dolu,

d) tabulku ukazatelů větrání pracovišť,

e) základní údaje větrní rozvahy,

f) technická data hlavních a výpomocných ventilátorů.

(4) Větrní rozvaha musí být do 2 měsíců po provedeném měření předložena obvodnímu báňskému úřadu.

Na každém dole musí být určen vedoucí větrání a jeho zástupce.

(1) Přístroj k měření koncentrace metanu a plynných škodlivin musí mít označení typu a evidenční číslo.

(2) Pracovník určený k měření přístrojem musí být vyškolen v jeho používání a přezkoušen. Přezkoušení musí být opakováno každé 2 roky.

(3) Přístroj může být vydán nebo předán jen pracovníkům, kteří byli určeni jím měřit.

(4) Přístroj musí být před výdejem přezkoušen. Pracovník je povinen přístroj vyzvednout osobně a ověřit jeho funkci. Vadné přístroje se nesmějí vydávat, případně musí být ihned vráceny. Pracovníci jsou povinni přidělené přístroje chránit před poškozením a nesmějí je otevírat.

(5) Při odevzdávání přístroje je pracovník povinen ohlásit závady, případně poškození přístroje s vysvětlením, jak k poškození došlo.

(6) O výdeji přístrojů musí být vedena evidence.

(7) Počet provozuschopných přístrojů musí být nejméně o 10 % větší než je počet pracovníků povinných kontrolovat koncentraci metanu a plynných škodlivin v důlním ovzduší v nejsilněji obsazené směně.

Uhelné doly jsou doly s nebezpečím výbuchu uhelného prachu. Za uhelný prach se z hlediska ochrany dolů proti jeho výbuchu pokládá uhelný prach o velikosti zrna do 1 mm.

(1) V dole musí být používány vhodné a dostupné technické prostředky a opatření k tomu, aby se co nejvíce omezil vznik uhelného prachu a jeho pronikání do jiných důlních děl.

(2) Jáma, ve které je skipové zařízení pro dopravu uhlí, se nesmí používat jako vtažná.

(3) V používaných důlních dílech, kromě vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být uhelný prach pravidelně odstraňován, a to i když ztratil pro svoji vlhkost schopnost rozvíření. Lhůty pro odstraňování uhelného prachu určí organizace podle intenzity vývinu prachu.

(4) V důlních dílech používaných k chůzi a dopravě musí být běžně odstraňováno spadlé uhlí.

(1) Používaná důlní díla, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek musí být po celém obvodu a v celé délce poprašována inertním prachem, pokud není použito jiného povoleného způsobu zneškodňování.30)

(2) Poprašovat se musí tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 20 %. V důlních dílech, kde je ve větrním proudu povolena zvýšená koncentrace metanu nad 1 %, se musí poprašovat tak, aby obsah hořlavých látek ve směsi inertního a uhelného prachu nepřesáhl 15 %. Poprašování musí být ihned obnoveno, jestliže prachová směs podle rozboru vzorku směsi obsahuje větší podíl hořlavých látek než je stanoveno nebo při zjištění, že se na poprášených místech usadila viditelná souvislá vrstva uhelného prachu.

(3) Pokud poprašováním důlních děl nelze udržet obsah hořlavých látek ve směsi v hodnotách uvedených v odstavci 2, musí být uhelný prach účinně zneškodňován jiným způsobem. Nelze-li ani tak docílit účinného zneškodnění uhelného prachu, musí být vhodnými technickými prostředky zabráněno jeho pronikání do jiných důlních děl. Tyto prostory musí být od ostatních důlních děl izolovány protivýbuchovými uzávěrami.

(4) Určená místa, která jsou stále a po celé ploše tak vlhká, že se prach na nich usazený nedá rozvířit, a místa bez uhelného prachu nemusí být poprašována.

(5) Pracovníci jsou povinni při poprašování používat protiprašné respirátory. Poprašováním nesmí být nikdo zdravotně ohrožován.

(1) Směs inertního a uhelného prachu v důlních dílech musí být pravidelně zkoušena na obsah hořlavých látek tak, aby mohlo být včas obnoveno poprášení. Místa a lhůty pro odběr vzorků prachové směsi určí organizace podle intenzity usazování uhelného prachu. Musí při tom přihlédnout též k umístění elektrických zařízení a k tomu, aby vzorky nebyly ovlivněny vodou použitou při zkrápění apod. Vzorky musí být odebírány nejméně

a) v dlouhém důlním díle v okolí porubu nebo dobývky v úseku do 50 m na výdušné straně jeden vzorek měsíčně a v úseku od 50 do 200 m na výdušné straně jeden vzorek za 2 měsíce,

b) v místě s výraznějším prašným zdrojem (u přesypu, zásobníku apod.) v úseku do 50 m ve směru proudění důlních větrů jeden vzorek měsíčně,

c) v ostatních dlouhých důlních dílech, kromě míst uvedených v § 154 odst. 4, každých 300 m jeden vzorek za 3 měsíce. Je-li dlouhé důlní dílo kratší než 300 m, musí být i v něm odebírán jeden vzorek za 3 měsíce,

d) v místech uvedených v písmenech a) až c), pro která je vydán souhlas závodního dolu se zvýšením koncentrace metanu podle § 83 odst. 5, jeden vzorek za 14 dní.

(2) Odběry vzorků inertního prachu a směsi inertního a uhelného prachu a jejich rozbory musí být prováděny podle zvláštního předpisu.31)

(1) Organizace je povinna mít zásobu inertního prachu určeného k poprašování a pro prachové protivýbuchové uzávěry nejméně na jeden týden.

(2) Inertní prach musí být na povrchu uložen v suchých uzavřených prostorech. V dole musí být uložen na vhodných suchých místech v blízkosti míst upotřebení. Místa a množství uloženého inertního prachu určí organizace.

(1) K poprašování důlních děl a pro stavbu prachových protivýbuchových uzávěr mohou být používány vápencové prachy, které nesmí obsahovat volný kysličník křemičitý v množství přes 3 % ani jiné fibroplastické nebo toxické látky a které si zachovávají i v dole rozviřitelnost a schopnost se udržet po delší dobu ve vznosu.

(2) Jiné inertní prachy mohou být používány jen se souhlasem Českého báňského úřadu.

(3) Organizace je povinna se u každé zásilky přesvědčit, zda dodaný inertní prach odpovídá schválenému druhu. Ke každé zásilce je povinna vyžádat osvědčení výrobce o jakosti prachu.

(1) Zneškodňování uhelného prachu smáčením vodou, případně vodou s přídavkem smáčedla je dovoleno tam, kde tento způsob, zejména z hlediska tepelně vlhkostních podmínek, je účinný. Pro zneškodňování uhelného prachu smáčením lze použít jen vodu z důlního požárního vodovodu.32)

(2) Usazený uhelný prach musí být smáčen po celém obvodu a po celé délce používaných důlních děl, kromě jam, komínů, vrtů, zásobníků, porubů a dobývek, a to v takové míře, aby nemohlo dojít k jeho rozvíření. Organizace určí lhůty smáčení uhelného prachu v jednotlivých důlních dílech.

(3) Při smáčení se musí dbát, aby nebyla smáčena elektrická zařízení. Vhodnými opatřeními musí být zajištěno, aby nedošlo k úrazu elektrickým proudem.

(4) Zneškodňování uhelného prachu chloridem vápenatým je dovoleno jen v suchých důlních dílech. Při posypávání musí být elektrická zařízení chráněna zakrytím.

(5) Jiné způsoby zneškodňování uhelného prachu povoluje Český báňský úřad.

(1) O způsobu zneškodňování uhelného prachu rozhodne závodní dolu.

(2) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány a ostatní technici povinni kontrolovat také zneškodňování uhelného prachu.

(3) Organizace určí pracovníky odpovědné za zneškodňování uhelného prachu a vymezí odpovědnost mezi předáky a pracovníky určené pro zneškodňování uhelného prachu.

(4) Pracovníkům musí být úseky důlních děl vymezeny tak, aby zneškodňování uhelného prachu mohli provádět ve stanovené míře.

Na ochranu proti přenosu výbuchu uhelného prachu v dole se staví protivýbuchové uzávěry prachové nebo vodní. Druh používaných protivýbuchových uzávěr určí organizace.

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny pro ochranu

a) hlavních vtažných a výdušných důlních děl ústících na povrch, šibíků a zásobníků uhlí včetně jejich příslušenství (náraziště, ochozy, čerpací stanice apod.) proti ostatním důlním dílům, pokud nejsou chráněna hrázovými dveřmi. Uzávěry musí být umístěny ve vzdálenosti 50 až 200 m od objektu, který chrání,

b) samostatného větrního oddělení na vtažné a výdušné straně. Uzávěry musí být umístěny uvnitř samostatného větrního oddělení tak, aby nebyly vzdáleny více než 50 m od jeho začátku i od jeho konce. Pokud nelze protivýbuchové uzávěry umístit uvnitř samostatného větrního oddělení, musí být v uvedené vzdálenosti umístěny na všech přístupových cestách k němu,

c) spojů mezi samostatnými větrními odděleními, pokud tyto spoje nejsou vybaveny hrázovými dveřmi,

d) raženého otvírkového, přípravného nebo prostorového důlního díla. Další uzávěry musí být stavěny i v raženém separátně větraném důlním díle.

(2) Uvnitř samostatného větrního oddělení, ve kterém je v provozu porub nebo dobývka nebo raženo důlní dílo, musí být protivýbuchové uzávěry stavěny po celé délce důlních děl, kterými jsou vedeny vtažné a výdušné větry těchto pracovišť. V porubu nebo dobývce nemusí být protivýbuchové uzávěry stavěny.

(3) Protivýbuchové uzávěry musí být stavěny v důlních dílech, ve kterých se dopravuje uhlí, a to i v případě, kdy jsou v důlním díle postaveny hrázové dveře [odstavec 1 písm. a) a c)].

(4) V neplynujícím dole nemusí být pro izolaci otvírkového důlního díla, raženého výhradně v kameni, stavěny protivýbuchové uzávěry.

(5) Protivýbuchové uzávěry nemusí být stavěny v těch neplynujících uhelných a lignitových dolech, ve kterých je prokázáno, že uhelný nebo lignitový prach není nebezpečný výbuchem. Ověření výbušnosti musí být provedeno vždy při nafárání nových slojí a opakováno při takových změnách kvality sloje a místních podmínek, které by mohly negativně ovlivnit výbušnost prachu, nejméně však každé 3 roky.

(6) Protivýbuchové uzávěry se umisťují ve vodorovných a úklonných důlních dílech.

(1) Protivýbuchové uzávěry soustředěné se staví pokud možno v přímém úseku důlního díla stejného průřezu. Pokud se důlní dílo rozšiřuje, nesmí být protivýbuchová uzávěra umístěna blíže než 20 m od místa rozšíření.

(2) Vzdálenost mezi okraji protivýbuchových uzávěr soustředěných, stavěných podle požadavků § 163 odst. 1 písm. c) a d) a § 163 odst. 2 a 3, nesmí být větší než 200 m.

(3) Poslední přehrada protivýbuchové uzávěry soustředěné musí být umístěna ve vzdálenosti 50 až 200 m od čelby raženého důlního díla nebo ústí porubu nebo dobývky, kromě případů uvedených v odstavci 8.

(4) Je-li mezi protivýbuchovou uzávěrou soustředěnou a izolovaným objektem kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90°, musí být vzdálenost protivýbuchové uzávěry od kříže, odbočky, vidlice nebo zatáčky co nejmenší, nejvíce však 50 m.

(5) Poslední skupina korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené musí být od čelby raženého důlního díla vzdálena nejvíce 100 m a od ústí porubu nebo dobývky nejvíce 50 m.

(6) Pokud je mezi dvěma skupinami korýtek nebo vaků protivýbuchové uzávěry dělené kříž, odbočka, vidlice nebo zatáčka, ve které se mění směr o více než 90 stupňů, může být v odůvodněných případech vzdálenost mezi těmito skupinami korýtek nebo vaků větší než 30 metrů. Počet korýtek nebo vaků však musí být zvýšen natolik, aby byla dodržena podmínka nejméně 1 litr vody na 1 metr krychlový objemu důlního díla mezi skupinami korýtek nebo vaků.

(7) Při komorovém dobývání, pilířování a zátinkování je za dobývku považována porubní (těžební) základna, případně při diagonálně vedené porubní frontě skupina základen. Délka základny nebo skupiny základen včetně jejich spojovacích chodeb však nesmí být větší než 300 m. Protivýbuchové uzávěry na přístupových chodbách nesmí být vzdáleny více než 50 m od křížů těchto chodeb s porubní základnou. Ražba porubních chodeb se ve smyslu tohoto ustanovení považuje za součást dobývání.

(8) Pokud je vzdálenost mezi dvěma pracovišti při ražení nebo dobývání na společné chodbě větší než 50 m, musí být mezi nimi umístěna skupina korýtek nebo vaků o minimálním množství 320 litrů vody. Tato skupina korýtek musí být nahrazena protivýbuchovou uzávěrou, jakmile je vzdálenost mezi pracovišti větší než 150 m.

(1) Protivýbuchové uzávěry musí být označeny čísly a vyznačeny v mapě větrání. Musí být vedena jejich evidence s technickými údaji požadovanými v odstavcích 2 a 3.

(2) Protivýbuchová uzávěra soustředěná musí být označena tabulkou, na které je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v m2, celkové množství inertního prachu nebo vody v uzávěře, počet přehrad nebo korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulka musí být umístěna na okraji uzávěry.

(3) Protivýbuchová uzávěra dělená musí být označena tabulkami, na kterých je uvedeno číslo uzávěry, průřez důlního díla v metrech čtverečních, počet korýtek nebo vaků, případně množství vody v jedné skupině korýtek nebo vaků, datum poslední pravidelné kontroly a podpis kontrolujícího. Tabulky se umísťují na obou koncích uzávěry. V případě, že dělená uzávěra přechází do jiného důlního díla, musí být označena novými tabulkami. Totéž platí i při změně průřezu důlního díla, podle kterého se mění množství vody ve skupině korýtek nebo vaků.

(4) Protivýbuchové uzávěry musí být udržovány v řádném stavu. U vodních uzávěr musí být umožněno jejich doplňování z důlního požárního vodovodu. Při plnění vodních protivýbuchových uzávěr platí obdobně § 158 odst. 3.

(5) Při prohlídkách pracovišť jsou dozorčí orgány i ostatní technici povinni kontrolovat také stav protivýbuchových uzávěr, u vodních uzávěr zejména určené množství vody. Kromě toho je organizace povinna určit osoby odpovědné za pravidelnou kontrolu protivýbuchových uzávěr a lhůty provádění těchto kontrol, které však nesmějí být delší než měsíc.

Na úseku požární ochrany je organizace povinna plnit povinnosti stanovené touto vyhláškou a zvláštními předpisy.35)

(1) Všechna místa v podzemí, jakož i budovy jam, štol a úpadnic, degazační stanice, budovy hlavních ventilátorů a těžní věže se pro účely této vyhlášky pokládají za místa se zvýšeným požárním nebezpečím. Na plynujících a uhelných dolech se za tato místa pokládají také prostory do 20 m od difuzoru hlavního ventilátoru a od důlního díla ústícího na povrch.

(2) V místech se zvýšeným požárním nebezpečím je zakázáno kouřit a nosit do těchto míst kuřácké potřeby a jiné předměty, které mohou způsobit požár. Organizace je povinna kontrolovat dodržování tohoto zákazu. U povrchových objektů uvedených v odstavci 1 musí být tento zákaz vyznačen tabulkami.

(3) Z míst se zvýšeným požárním nebezpečím musí být pravidelně odstraňovány nepotřebné hořlavé látky.

(1) K použití otevřeného ohně v místech se zvýšeným požárním nebezpečím je dovoleno jen v nezbytně nutných případech a jen tam, kde nebezpečí požáru nebo výbuchu nehrozí, a to na písemný příkaz organizace. Vzor písemného příkazu vydá ústřední orgán, do jehož působnosti organizace patří.

(2) V písemném příkazu podle odstavce 1 musí být určeno pracoviště, místo, druh a rozsah prací, přístroje a zařízení, s nimiž se bude pracovat, a doba jejich použití a bezpečnostní opatření, zejména odstranění hořlavých látek nebo jejich ochrana před vznícením, kontrola složení ovzduší, pohotovost hasicích prostředků a provádění kontrol na ohrožených místech při práci i po jejím skončení. Musí v něm být jmenovitě určen pracovník vykonávající stálý dozor, pracovník obsluhující určené zařízení a pracovník dozírající na pracoviště a jeho okolí v pracovních přestávkách a po skončení prací s otevřeným ohněm. Vydané příkazy musí být evidovány.

(3) Před zahájením prací s otevřeným ohněm je pracovník určený k vykonávání stálého dozoru povinen zkontrolovat splnění bezpečnostních opatření určených v písemném příkazu pro použití otevřeného ohně.

(4) V dole lze použít jen soupravu pro sváření plamenem a řezání kyslíkem vybavenou hadicovou pojistkou35a) umístěnou ve vzdálenosti nejdále 1 m od rukojeti hořáku, pokud není obdobným pojistným zařízením vybavena přímo rukojeť hořáku.

(5) V pracovních přestávkách je povinen dozírat na pracoviště a jeho okolí nejméně jeden určený a poučený pracovník. Po skončení práce je tento pracovník povinen prohlídkou pracoviště a jeho okolí se přesvědčit o tom, že nikde nehrozí nebezpečí vzniku požáru. Prohlídky pracoviště a jeho okolí po skončení práce s otevřeným ohněm je povinen určený pracovník provádět po dobu nejméně 8 hodin, a to nepřetržitě nebo v intervalech ne delších než jedna hodina. Způsob, případně i intervaly prohlídek určí podle míry nebezpečí závodní dolu nebo jím pověřený pracovník. Do poslední opakované prohlídky musí na místě použití otevřeného ohně zůstat určené hasicí prostředky. Výsledky prohlídek musí být zaznamenávány do písemného příkazu nebo hlášeny do dispečinku nebo na jiné určené místo.

(6) Použití otevřeného ohně může být dovoleno jen v místech, kde za obvyklých podmínek ve větrání koncentrace metanu při práci s otevřeným ohněm nepřekročí 0,5 %.

(7) Pro podzemní provozovny zvlášť vybudované pro používání otevřeného ohně může organizace vydat trvalý příkaz k používání otevřeného ohně. Provozovny musí být vybaveny podle zvláštních předpisů,10) vždy však musí být splněn požadavek nehořlavé výztuže a kontinuální kontroly koncentrace kysličníku uhelnatého ve výdušném větrním proudu z provozovny, na plynujících dolech i koncentrace metanu ve vtažných větrech přiváděných do provozovny. Výdušný větrní proud z této provozovny nesmí být použit k ovětrávání porubu, dobývky ani raženého důlního díla.

(1) V dole mohou být rozmisťována jen hasicí zařízení a hasicí přístroje,29) které neohrožují zdraví a bezpečnost pracovníků.

(2) Věcné prostředky požární ochrany (požární signalizace, hasicí zařízení, hasicí přístroje apod.) musí být stále v pohotovosti a nejméně jednou za půl roku kontrolovány. Nesmějí se používat k jiným účelům než ke zdolávání požáru a k nácviku této činnosti. Použité prostředky musí být bezodkladně připraveny k novému použití nebo vyměněny. Důlní požární vodovod může být používán i pro přívod technologické vody a pro účely ochrany dolu proti výbuchu uhelného prachu.

(3) Hasicí zařízení a hasicí přístroje musí být zajištěny proti zamrznutí.

(1) V provozovnách nebo před vstupy do nich, u každého stacionárního strojního zařízení kromě zařízení se vzduchovým pohonem a v jiných místech s nebezpečím vzniku požáru musí být umístěny vhodné hasicí prostředky. V místech větraných průchodním větrním proudem musí být hasicí prostředky umístěny na vtažné straně.

(2) V důlních dílech s pásovými dopravníky musí být hasicí prostředky rozmístěny každých 50 m. Pokud je použit písek nebo kamenný prach, musí být v přenosných obalech v množství nejméně 30 kg na jednom stanovišti.

(3) Na jednom stanovišti může být uložen pouze jeden druh hasicích přístrojů. Pokud se má použít více druhů hasicích přístrojů, musí být uloženy odděleně ve vzdálenosti nejméně 5 m od sebe.

(4) Hasicí přístroj musí být zaplombován a musí mít typové označení s návodem k použití a záznam o kontrole.

(1) Na povrchu dolu, ve kterém se provádí hornická činnost, musí být pro úschovu potřebné zásoby hasicích prostředků včetně požární výzbroje apod. povrchový požární sklad36) pro použití těchto prostředků v podzemí.

(2) Pro úschovu potřebné zásoby hasicích prostředků včetně požární výzbroje apod. musí být v dole, ve kterém se provádí hornická činnost, podzemní požární sklady. Jejich umístění, provedení, vybavení a způsob skladování určí závodní dolu.

(1) V uhelném dole musí být zřízen důlní požární vodovod podle zvláštního předpisu.32) Důlní požární vodovod musí být rozveden ve všech používaných důlních dílech a skladech výbušnin s výjimkou jam a komínů bez lezního oddělení, vrtů, porubů, dobývek a provozoven.

(2) V ostatních dolech s těžební činností musí být zajištěna možnost odběru vody v množství nejméně 400 l.min-1 při hydraulickém přetlaku za průtoku 0,25 MPa v nárazištích jednotlivých pater, u ústí jam, štol a úpadnic, ve skladech výbušnin a dále na místech určených organizací po dohodě s revírní báňskou záchrannou stanicí.

(3) Důlní požární vodovod musí být kromě opravy trvale pod potřebným tlakem vody.

(4) Důlní požární vodovod musí být pohotově propojitelný s výtlačným potrubím hlavní čerpací stanice.

(1) V každé směně musí být provedena kontrola, zda důlní požární vodovod je pod tlakem.

(2) Stav potrubí důlního požárního vodovodu včetně hydrantů je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za měsíc.

(3) Objemový průtok vody a hydraulický přetlak za průtoku vody musí být měřen nejméně jednou za půl roku. Měření musí být prováděno v každém samostatném větrním oddělení i ve spojeném větrním proudu, a to v nejnepříznivějším místě důlního požárního vodovodu z hlediska hydraulických odporů.

(4) Při opravě důlního požárního vodovodu je ten, kdo má opravu provést, povinen ohlásit začátek, předpokládanou dobu trvání a ukončení práce do dispečinku nebo na jiné určené místo. Hlášení musí být zaznamenáno.

(1) Důlní požární vodovod uhelného dolu musí být napojen na požární nádrž se stálou zásobou vody. V ostatních dolech může být důlní požární vodovod napojen na jiný zdroj vody, který svou vydatností zabezpečí stanovené množství vody. Zásoba vody včetně případného minimálního přítoku nebo operativního doplňování musí být taková, aby odběr vody při vydatnosti uvažované havarijním plánem byl možný nejméně po dobu 8 hodin. Vhodným technickým řešením musí být umožněn odběr vody i při zamrzlé hladině nádrže nebo vodoteče.

(2) Pro požární nádrž musí být zajištěn stálý a potřebně vydatný zdroj vody.

(1) Výztuž a výstroj jam, štol a úpadnic ústících na povrch musí být kromě průvodnic nehořlavá. Obdobný požadavek platí i pro vrty a komíny, pokud jsou úvodními důlními díly, a pro slepé jámy a šibíky.

(2) Výztuž a výstroj nárazišť a vyústění ostatních důlních děl do úvodních důlních děl musí být do vzdálenosti nejméně 10 m od místa průniku nehořlavá.

(3) Výztuž a výstroj úvodních důlních děl a jejich nárazišť musí být nejméně jednou za rok očištěny od hořlavých látek.

(4) Ústí úvodních důlních děl, nejsou-li uzavřena těsnými povaly, musí být vybavena lehce ovladatelnými ocelovými požárními poklopy nebo dveřmi z nehořlavého materiálu. Tento požadavek se vztahuje i na nouzové průchody a oteplovací kanály. Ostatní otvory do těchto důlních děl (pro potrubí, kabely apod.) musí být nehořlavě utěsněny. Ovládací prvky hlavních uzavíracích ventilů nebo šoupátek na potrubí nesmějí být umístěny pod úrovní požárních poklopů ani za jinými uzávěrami úvodních důlních děl. Na plynujícím dole musí být požární poklopy v takové hloubce, aby po jejich uzavření nedošlo v případě výbuchu k porušení ústí jámy; kromě toho musí být zajištěna i možnost zvýšit jejich odolnost proti výbuchu. Ustanovení tohoto odstavce se nevztahuje na podzemní díla.

(5) Požární poklopy a dveře musí být udržovány v takovém stavu, aby se daly rychle a těsně uzavřít.

(6) Požární poklopy a dveře je povinen zkontrolovat určený pracovník nejméně jednou za půl roku. Při tom je povinen také ověřit čas potřebný k jejich uzavření.

(7) Slepé jámy a šibíky musí vyúsťovat do odbočujících důlních děl tak, aby v těchto důlních dílech bylo možno postavit podle potřeby i 2 uzavírací hráze případně propust. Vzdálenost mezi odbočujícím důlním dílem a překopem nebo jiným důlním dílem v místě uzavírací hráze musí být nejméně 8 m.

(1) Výztuž a výstroj zásobníků uhlí v dole musí být nehořlavá.

(2) Na zhlaví a u vypouštěcího otvoru zásobníku musí být odbočky důlního požárního vodovodu s hydrantem.

(1) Budovy jam, štol a úpadnic, budovy hlavních ventilátorů a těžní věže musí být z nehořlavého materiálu a musí být chráněny proti účinkům blesku.

(2) Objekty uvedené v odstavci 1 musí být nehořlavě odděleny od všech přilehlých objektů, které nejsou z nehořlavého materiálu.

(3) V budovách jam, štol a úpadnic nebo v jejich bezprostřední blízkosti nesmějí být skladovány hořlavé hmoty. Za skladování se nepovažuje uložení takového množství těchto hmot, které bude během nejbližší směny dopraveno do podzemí.

(4) Sklady hořlavých hmot nesmí být blíže než 60 m od ústí vtažného důlního díla.

(5) Těžní věž musí být nejméně jednou za rok zbavena nánosu mazadel a usazeného hořlavého prachu.

(6) Důlní požární vodovod musí být vyveden také do strojovny těžního stroje umístěné v těžní věži. Tato část důlního požárního vodovodu nemusí být trvale pod tlakem, pokud je zásobování vodou zajištěno připojením dostatečně výkonného čerpadla v pohotovosti nebo požární cisternou.