226/1992 Sb. · 27 paragrafů
Vojáci v další službě podle § 37 odst. 2 písm. b) branného zákona jsou materiálně zabezpečeni jako vojáci z povolání. Ustanovení týkající se vojáků z povolání podle tohoto zákona se na ně vztahují s výjimkou stanovené doby trvání služebního poměru v § 25, vysílání ke studiu podle § 29a a 30. Podle § 28 odst. 3 lze vojákovi v další službě zabezpečit byt nebo ubytování.“.
27. DÍL VIII včetně nadpisu zní:
„DÍL VIII
(1) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c) a e) až g) a odst. 2, náleží výsluhový příspěvek
a) po dobu jednoho roku od propuštění ze služebního poměru ve výši 20 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu kratší 10 let;
b) po dobu dvou let od propuštění ze služebního poměru ve výši 30 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 10 let, avšak kratší 20 let;
c) do 60 let věku ve výši 30 % platu, jestliže konali službu v ozbrojených silách po dobu nejméně 20 let. Tato výměra se zvyšuje za 21. a každý další ukončený rok služby o 1 % platu.
(2) Vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl z jiného než v odstavci 1 uvedeného důvodu, může ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky nebo ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky přiznat výsluhový příspěvek ve výměře podle odstavce 1, jsou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele.
(3) Nejvyšší výměra výsluhového příspěvku ke dni jeho přiznání nesmí překročit nejvyšší výměru starobního důchodu.14)
(4) Při souběhu výsluhového příspěvku s příjmem z výdělečné činnosti nebo s příjmy, jež nahrazují výdělek, se výsluhový příspěvek nekrátí.
(5) Při souběhu výsluhového příspěvku se starobním, invalidním, částečným invalidním důchodem nebo důchodem za výsluhu let, náleží oprávněnému podle jeho volby buď příspěvek nebo důchod.
(6) Při souběhu nároku na výsluhový příspěvek s nárokem na příspěvek za službu podle zvláštních předpisů15) náleží vyšší příspěvek.
(7) Přiznaný výsluhový příspěvek se zvyšuje ve stejných termínech a stejným způsobem jako částečný invalidní důchod.
(8) Po dobu pobytu příjemce výsluhového příspěvku v cizině, po dobu vazby nebo výkonu trestu odnětí svobody se příspěvek vyplácí za podmínek stanovených pro výplatu důchodů ze sociálního zabezpečení.16)
(9) Dobou konání služby rozhodnou pro nárok na výsluhový příspěvek a jeho výši je doba služby započitatelná podle předpisů o sociálním zabezpečení včetně zvýšeného zápočtu doby služby výkonného letce a výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti16) a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích.17)
(10) Při opětovném přijetí do služebního poměru vojáka z povolání zaniká dosavadní nárok na výsluhový příspěvek dnem, který předchází dni opětovného přijetí do služebního poměru.
(1) Vojákům z povolání propuštěným ze služebního poměru podle § 26 odst. 1 písm. a) až c) a e) až g) a odst. 2 písm. a) až c) náleží odchodné ve výši
a) jednonásobku platu, pokud konali službu po dobu méně než 10 let,
b) dvojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 10 let,
c) trojnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 15 let,
d) čtyřnásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 20 let,
e) pětinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 25 let,
f) šestinásobku platu, pokud konali službu po dobu nejméně 30 let.
(2) Vojákům z povolání, jejichž služební poměr zanikl z jiného než v odstavci 1 a v § 33b uvedeného důvodu, náleží odchodné ve výměře jedné čtvrtiny částek uvedených v odstavci 1.
(3) Pro nárok na odchodné a jeho výši se započítává skutečně vykonaná doba činné služby v ozbrojených silách, doba služby v ozbrojených bezpečnostních sborech a doba hodnocená jako doba služby podle předpisů o soudních a mimosoudních rehabilitacích.17)
(4) Vojákům z povolání v působnosti federálního ministerstva vnitra, kteří jsou bezprostředně po skončení služebního poměru přijati do služebního poměru podle zvláštního zákona, odchodné nenáleží, jestliže jim tento zvláštní zákon nárok na odchodné zachovává.
(5) Bylo-li vojáku z povolání při předcházejícím propuštění ze služebního poměru vojáka z povolání, policisty nebo příslušníka ozbrojeného bezpečnostního sboru vyplaceno odchodné, vyplatí se při novém propuštění ze služebního poměru odchodné, snížené o částku odchodného, vyplacenou při předcházejícím propuštění.
(1) Zanikne-li služební poměr vojáka z povolání úmrtím, náleží pozůstalému manželovi úmrtné ve výši odchodného, které by voják z povolání jinak obdržel podle § 33a odst. 1. Každému pozůstalému dítěti s nárokem na sirotčí důchod náleží úmrtné ve výši jednoho platu.
(2) Není-li pozůstalého manžela, poskytuje se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, pozůstalým dětem, a to každému dítěti stejným dílem.
(3) Není-li pozůstalého manžela ani dětí s nárokem na úmrtné podle odstavců 1 a 2, vyplatí se úmrtné, které by jinak náleželo manželovi, v poloviční výši rovným dílem osobám v tomto pořadí:
a) družce,
b) rodičům,
c) sourozencům,
d) osobám, které zemřelého vojáka z povolání nebo jeho děti vychovaly nebo o něj pečovaly před úmrtím.
(1) Výsluhový příspěvek a úmrtné v působnosti federálního ministerstva obrany přiznává a vyplácí Vojenský úřad sociálního zabezpečení. O odvolání proti rozhodnutí tohoto úřadu rozhoduje federální ministerstvo obrany.
(2) Odchodné v působnosti federálního ministerstva obrany přiznává velitel, který vojákovi z povolání přiznal plat. Odchodné vyplácí útvar, který vojákovi z povolání vyplatil poslední plat. O odvolání proti rozhodnutí o nároku na odchodné rozhoduje přímý nadřízený velitele, který rozhodl o tomto nároku.
(3) O výsluhovém příspěvku v působnosti federálního ministerstva vnitra rozhoduje a tuto dávku vyplácí orgán určený federálním ministerstvem vnitra. Odvolacím orgánem ve věcech výsluhového příspěvku je nejbližší nadřízený orgánu určeného federálním ministerstvem vnitra.
(4) O odchodném a úmrtném v působnosti federálního ministerstva vnitra rozhoduje velitel útvaru, v němž voják z povolání naposledy konal službu. Odvolacím orgánem ve věcech odchodného a úmrtného je služební funkcionář nejblíže nadřízený veliteli útvaru, který rozhodl o nároku na dávku.
(5) Pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech není stanoveno jinak, platí pro organizaci a řízení o dávkách podle tohoto zákona obecně závazné právní předpisy o organizaci a řízení v sociálním zabezpečení.16)
(1) Pro vyměření dávek podle tohoto zákona je rozhodný platový tarif a pravidelné příplatky náležející vojákovi z povolání v posledním kalendářním měsíci trvání služebního poměru a měsíční průměr proměnlivých příplatků, odměn a prémií vyplacených v kalendářním roce předcházejícím dni skončení služebního poměru, pokud podléhají dani ze mzdy. Skončí-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se uvedený měsíční průměr z tohoto kalendářního roku.
(2) Pro posuzování nároků na dávky podle tohoto zákona, jejich dodatečné přiznání, změny výše, zánik nároku na dávku a jejich výplatu, omezení výplaty a snížení dávek, lhůty pro výplatu dávek, zaokrouhlování výše dávek, výplatu dávek oprávněným a jiným příjemcům, nárok na dávky a jejich poskytování ve vztahu k cizině, postoupení a srážky z dávek se použijí ustanovení obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení,16) pokud v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech k němu není stanoveno jinak.
(3) Povinnosti a odpovědnost příjemců dávek se řídí ustanoveními obecně závazných právních předpisů o sociálním zabezpečení.16)
(4) Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny též pro pohledávky vojenských útvarů a útvarů federálního ministerstva vnitra.
(5) Dávky přiznané podle tohoto dílu zákona se nezdaňují.
(6) Ministr obrany České a Slovenské Federativní Republiky a ministr vnitra České a Slovenské Federativní Republiky mohou v oboru své působnosti odstraňovat tvrdosti, které by se vyskytly při provádění ustanovení tohoto dílu zákona.
(7) Federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra stanoví obecně závazným právním předpisem podrobnosti o peněžitých dávkách a organizaci a řízení o nich.“.
28. V § 34a odst. 1 zní:
„(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou osobou nebo osobě, která poskytla pomoc vojákovi v činné službě při výkonu pořádkové, strážní, eskortní a dozorčí služby nebo vojenskému policistovi nebo ve prospěch Vojenského obranného zpravodajství na jejich žádost nebo s jejich vědomím. Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, byla-li škoda osobou způsobena úmyslně.“.
29. V § 34a odst. 6 zní:
„(6) Náhradu škody poskytuje za vojáky v činné službě, osobám a za osoby uvedené v odstavci 1 v zastoupení státu federální ministerstvo obrany a federální ministerstvo vnitra.“.
Čl. II
(1) Trest zostřené nepovolení vycházek a u poddůstojníků trest vězení nebo jeho část, uložený přede dnem účinnosti tohoto zákona, se nevykoná.
(2) Vojáci z povolání, kteří ke dni účinnosti tohoto zákona provozují živnost nebo jinou podnikatelskou činnost, nebo jsou členy řídících a kontrolních orgánů právnických osob, jejichž cílem činnosti je dosahování zisku, jsou povinni tuto činnost ukončit do dvou měsíců od účinnosti tohoto zákona.
(3) Studium vojáků z povolání započaté přede dnem účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních předpisů. Náhrada nákladů za nesplnění závazku se vymáhá podle předpisů platných v době zahájení studia.
(4) Hodnostní plat při skončení služebního poměru a platové vyrovnání, na které vznikl nárok před účinností tohoto zákona, se poskytují za podmínek a ve výši stanovené dosavadními předpisy.
(5) Příspěvek za službu, na který vznikl nárok před účinností tohoto zákona, se zúčtuje podle dosavadních předpisů ke dni účinnosti tohoto zákona, a dále se považuje za výsluhový příspěvek ve výměře, v jaké byl přiznán.
Čl. III
Předsednictvo Federálního shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné znění zákona č. 76/1959 Sb., o některých služebních poměrech vojáků, jak vyplývá z pozdějších zákonů.
Čl. IV
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 13. května 1992.
Havel v. r.
Dubček v. r.
Čalfa v. r.
1) Zákon č. 424/1991 Sb., o sdružování v politických stranách a v politických hnutích.
2) Zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů.
Zákon č. 308/1991 Sb., o svobodě náboženské víry a postavení církví a náboženských společností.
Zákon č. 161/1992 Sb., o registraci církví a náboženských společností.
3) Např. zákon č. 172/1990 Sb., o vysokých školách, zákon č. 335/1991 Sb., o soudech a soudcích.
4) Zákon č. 172/1990 Sb.
5) § 116 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů.
6) § 91 odst. 1 zákona č. 65/1965 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.
7) Např. zákon č. 93/1951 Sb., o státních svátcích, o dnech pracovního klidu a o památných a významných dnech, ve znění pozdějších předpisů.
8) Příloha k vyhlášce federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.
11) § 37 odst. 3 zákona č. 92/1949 Sb., branný zákon, ve znění pozdějších předpisů.
12) Např. § 29 tohoto zákona.
13) § 2 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon).
14) § 24 odst. 4 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
15) Např. zákon č. 334/1991 Sb., o služebním poměru policistů zařazených ve Federálním policejním sboru a Sboru hradní policie, zákon č. 100/1970 Sb., o služebním poměru příslušníků Sboru národní bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, zákon SNR č. 410/1991 Sb., o služebním poměru příslušníků Policejního sboru Slovenské republiky.
16) Zákon č. 100/1988 Sb., ve znění pozdějších předpisů.
Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 149/1988 Sb., kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů.
17) § 25 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci.
§ 24 odst. 1 až 3 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích.