Kdo v téže době zvýšeného ohrožení republiky (§ 18) nařídil…
Vyhláška o úplném znění zákona o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech · 23/1946 Sb. · Ostatní právní předpisy
(2) Byl-li však takovým nařízením obyvatel republiky donucen pracovat v cizině, nebo za okolností, nebo na místech jeho životu nebo zdraví nebezpečných, trestá se viník bez ohledu na účel práce těžkým žalářem od deseti do dvaceti let.
Stručně
Paragraf 6 vyhlášky 23/1946 trestá osoby, které v době zvýšeného ohrožení republiky nařídily nebo se podílely na nařízení nucené či povinné práce ve prospěch válečného úsilí Německa nebo jeho spojenců, přičemž přísněji trestá případy, kdy byli obyvatelé donuceni pracovat v cizině nebo v nebezpečných podmínkách.
Co to znamená v praxi
- Osoba, která nařídila nucenou práci pro válečné úsilí Německa, čelila trestu těžkého žaláře od pěti do deseti let.
- Stejný trest hrozil i těm, kdo se na vydání nebo výkonu takového nařízení podíleli.
- Pokud byla nucená práce vykonávána v cizině nebo v život či zdraví nebezpečných podmínkách, trest se zvyšoval na deset až dvacet let těžkého žaláře.
- Trest se uplatnil, pokud se pachatel nedopustil jiného, přísněji trestného zločinu.
Na co si dát pozor
- Paragraf se vztahuje pouze na období "zvýšeného ohrožení republiky", jehož definice je uvedena v § 18.
- Důležitý je účel nařízení práce – muselo jít o prospěch válečného úsilí, Německa nebo jeho spojenců.
- Rozlišuje se mezi nařízením práce obecně a nařízením práce v cizině nebo v nebezpečných podmínkách, což má vliv na výši trestu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.