§ 1 ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. – Kdo jsou státními občany československými.
Ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. · 236/1920 Sb. · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 1 zákona č. 236/1920 Sb. definuje, kdo se stal československým státním občanem k datu 28. října 1918, nebo později, na základě domovského práva, bydliště či narození na území Československé republiky. Automatické nabytí občanství: Osoby, které měly k 1. lednu 1910 domovské právo na území dnešního Československa a toto právo nepřetržitě udržely, se staly československými občany automaticky k 28. říjnu 1918. (§ 1 zákona č. 236/1920 Sb., ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé., stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Kdo jsou státními občany československými.
- Týká se: obec, dítě
- Judikatura: na § 1 odkazuje 5 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Znění: aktuální úplné znění podle Sbírky zákonů (e-Sbírka), stav databáze k
- Zdroj: e-Sbírka, 236/1920 Sb.
Státními občany československými jsou:
1. Ode dne 28. října 1918 osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají domovské právo v území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, jež náleží nyní Československé republice.
2. Bývalí státní občané říše Německé, kteří mají své řádné bydliště na územích, která náležela dříve k říši Německé a která od ní připadnou k republice Československé.
3. Bývalí státní občané němečtí, rakouští a uherští, kteří se narodili na území Československé republiky jako děti státních občanů německých, majících na tomto území řádné bydliště, nebo státních občanů rakouských nebo uherských, majících tam právo domovské, i když osoby, o něž jde, samy nemají v době, kdy tento zákon vejde v platnost, bydliště nebo domovského práva v republice Československé.
4. Ode dne 28. října 1918 ti, kdož před tímto dnem měli právo domovské v některé obci bývalého mocnářství Rakousko-Uherského mimo území republiky Československé a stali se skutečnými úředníky nebo zřízenci Československého státu, nebo některého československého státního ústavu nebo podniku.
II.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Automatické nabytí občanství: Osoby, které měly k 1. lednu 1910 domovské právo na území dnešního Československa a toto právo nepřetržitě udržely, se staly československými občany automaticky k 28. říjnu 1918.
- Občanství pro obyvatele připojených území: Bývalí němečtí státní občané s řádným bydlištěm na územích, která se k Československu připojila od Německé říše, se stali československými občany.
- Občanství pro potomky: Děti narozené na území Československé republiky, jejichž rodiče byli němečtí, rakouští nebo uherští státní občané s bydlištěm či domovským právem na tomto území, získaly československé občanství, i když samy v době platnosti zákona neměly bydliště nebo domovské právo v Československu.
- Občanství pro státní zaměstnance: Osoby, které měly před 28. říjnem 1918 domovské právo mimo území Československa, ale staly se úředníky nebo zaměstnanci československého státu či jeho institucí, získaly československé občanství k 28. říjnu 1918.
Na co si dát pozor
- Rozhodné datum 1. ledna 1910: Pro první skupinu občanů je klíčové, zda měli domovské právo k tomuto datu a zda ho nepřetržitě udrželi.
- Původní státní příslušnost: Zákon rozlišuje mezi bývalými státními občany Německé říše, Rakouska a Uherska, což je důležité pro určení, kdo spadá pod jednotlivé body.
- Místo narození a rodičů: Pro třetí skupinu je rozhodující místo narození na území Československé republiky a státní příslušnost rodičů s bydlištěm nebo domovským právem na tomto území.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 1
Jak soudy aplikují § 1
S ohledem [na] ustanovení § 1 odst. 1 ústavního zákona č. 236/1920 Sb. [z. a n.], platilo, že státními občany československými jsou ode dne 28. října 1918 osoby, které nejpozději dnem 1. ledna 1910 získaly a od té doby nepřetržitě mají domovské právo v území někdejšího mocnářství Rakousko-uherského, jež náleží nyní Československé republice.“ [42] Žalovaný tedy vyjádřil názor, že na prvním místě je …
Toto státní občanství nabyla podle §1 odst. 1 zákona č. 236/1920 Sb., neboť byla po manželovi občanu Rakouska-Uherska, domovsky příslušná do Dolní Olešnice a tato obec se stala součástí nově vzniklého Československa.
Spolu s dědem odvolatele pozbyli státní občanství Rakouska-Uherska i jeho manželka A. a děti F. (otec odvolatele), M. a K. Jmenovaní se následně ke dni vzniku Československé republiky, tj. ke dni 28. 10. 1918 nestali československými státními občany, neboť nesplňovali podmínky uvedené v § 1 ústavního zákona č. 236/1920 Sb., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé.
Související
§ 1 Rozsah platnosti (Vyhláška ministerstva školství České soc)§ 1 Rozsah platnosti (Vyhláška ministerstva školství České soc)§ 3 VEŘEJNÁ DRAŽBA PROVOZNÍCH JEDNOTEK (Zákon o převodech vlastnictví státu k ně)§ 32 Postavení cizinců (Zákon o mezinárodním právu soukromém a p)§ 1 (Vyhláška o vnitrostátním vypořádání někt)