5 As 21/2003 — Nejvyšší správní soud

29 A 161/2019- 158 - text  16 29 A 161/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Brně rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Zuzany Bystřické a soudců JUDr. Faisala Husseiniho a JUDr. Mariana Kokeše ve věci žalobkyně: A. L. zastoupená advokátem JUDr. Milanem Kyjovským sídlem Poštovská 8c, 602 00 Brno proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj sídlem Hroznová 227/17, 603 00 Brno za účasti: Lesy České republiky, s.p., IČO: 42196451 sídlem Přemyslova 1106/19, 500 08 Hradec Králové o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného ve věci vydání rozhodnutí v restitučním řízení vedeném pod sp. zn. 1519/91-Sl 1RP3470/2013-523102, takto: I. Žalovaný je povinen do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout o uplatněném restitučním nároku ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. 1519/91-Sl 1RP3470/2013-523102. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to k rukám jejího advokáta JUDr. Milana Kyjovského do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Žaloba 1. Krajskému soudu v Brně byla dne 17. 9. 2019 doručena žaloba, jíž se žalobkyně domáhala, aby soud žalovanému uložil povinnost vydat rozhodnutí v řízení o uplatněném restitučním nároku, a to ve věci vedené žalovaným pod sp. zn. 1519/91-Sl 1RP3470/2013-523102. Žalobu žalobkyně původně podala společně s pěti dalšími žalobci, ve vztahu k nim však zdejší soud řízení zastavil usnesením ze dne 8. 11. 2019, č. j. 29 A 161/2019-63 (tito žalobci soudu sdělili, že se rozhodli nezaplatit soudní poplatek a uvedli, že vůči nim nechť je řízení zastaveno). 2. Žalobkyně uvedla, že ve dnech 19. 8. 1991, 9. 11. 1992, 9. 12. 1992 a 16. 12. 1992 uplatnil její právní předchůdce, pan H. D., u Okresního úřadu Brno-venkov nárok na vydání zemědělského majetku dle § 9 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“). Tato podání jsou vedena u žalovaného pod sp. zn. 1519/91-Sl. 3. Ve věci bylo zahájeno restituční řízení, když mj. i vzhledem k rozsahu restituovaného majetku a přerušením řízení z důvodu zpochybňování oprávněnosti restitučního nároku povinnými osobami (zejména zpochybňování státního občanství původní vlastnice nárokovaných pozemků, paní M. D., o čemž bylo u Krajského soudu v Brně též v minulosti vedeno soudní řízení pod sp. zn. 30 A 65/2013) a úmrtí některých oprávněných osob, restituční řízení dosud nebylo skončeno. Ve věci sice již byla vydána řada meritorních rozhodnutí, kterým byly restituentům vydány některé nárokované pozemky, avšak dosud nebylo správním orgánem rozhodnuto o celém předmětu řízení. Posledním meritorním rozhodnutím ve věci ze dne 28. 11. 2018, sp. zn. 1RP3470/2013-523102 (1519/91), č. j. SPU 538721/2018, bylo ve spojení s opravným rozhodnutím ze dne 11. 1. 2019 rozhodnuto o vydání části nárokovaných pozemků v k. ú. Hajany. 4. Žalobkyně dále uvedla, že usnesením ze dne 5. 6. 2019 však žalovaný překvapivě rozhodl o dalším přerušení správního řízení sp. zn. 1519/91-Sl o restitučním nároku původní oprávněné osoby H. D., resp. jeho právních nástupců (mezi nimi i žalobkyně). Odůvodněn je tento překvapivý a nezákonný postup žalovaného tím, že proti poslednímu rozhodnutí žalovaného o vydání pozemků v k. ú. Hajany ze dne 28. 11. 2018 byla povinnou osobou Lesy České republiky, s.p. (osoba zúčastněná na řízení) podána žaloba. Žalovaný shledává, že v tomto řízení má být zvažována také otázka vyřešení státního občanství původního vlastníka, paní M. D. 5. Dle žalobkyně žalovaný zjevně přehlédl, že restituční řízení sp. zn. 1519/91-Sl bylo ze stejného důvodu již jednou přerušeno, a to v době, kdy byl paralelně veden spor ohledně platnosti potvrzení o českém občanství původní vlastnice M. D. O tomto pravomocně rozhodl Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 12. 1. 2017, č. j. 30 A 65/2013-218 (všechna v tomto rozsudku uvedená rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), který dal v otázce státního občanství M. D. za pravdu oprávněným osobám, a kterým bylo rozhodnuto, že rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 19. 4. 2013, č. j. VS-512/833/2-1995 (kterým bylo původně rozhodnuto o zrušení potvrzení o státním občanství M. D.), se ruší a věc se vrací žalovanému zpět k dalšímu řízení. Následně pak Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 23. 5. 2017, č. j. VS-512/833/2-1995, řízení o zrušení potvrzení o československém státním občanství M. D. zastavilo. Potvrzení ze dne 19. 3. 1999 o skutečnosti, že M. D. byla československou státní občankou, tak nadále zůstává v platnosti a je pro správní orgán závazné. 6. Je proto nepochopitelné, jak uvádí žalobkyně, z jakého důvodu by tedy nyní mělo být řízení přerušeno, když předběžná otázka, na kterou se odvolává žalovaný, byla již jednoznačně pravomocně rozhodnuta. Pokud je „presumováno“, že bude řízení přerušeno až do skončení případného řízení o mimořádných opravných prostředcích, pak je tento postup nezákonný, neboť zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý správní řád“) takovýto postup žalovaného nepřipouští. Žalovaný je vázán pravomocnými rozhodnutími, v daném případě vyřešenou otázkou státního občanství, a až do případného pravomocného jiného rozhodnutí by měl postupovat tak, že řízení konečně dovede do konce. 7. Žalobkyně poznamenala, že původní oprávněná osoba, přesto, že se dožila věku více než 100 let, se s ohledem na postup žalovaného vydání všech nárokovaných pozemků nedožila; je otázkou zdali tímto postupem hodlá žalovaný „uspokojit“ i nároky současných oprávněných osob, u nichž není zcela jisté, zda se dožijí tak vysokého věku jako jejich zesnulý otec. 8. V dané věci se proto žalobkyně obrátila dne 24. 6. 2019 na žalovaného s odvoláním proti předmětnému usnesení o přerušení řízení a dne 27. 6. 2019 se stížností proti jeho postupu. Poté, co právní zástupce žalobkyně ve věci obdržel vyjádření žalovaného ze dne 10. 7. 2019 ke stížnosti a rozhodnutí nadřízeného správního orgánu ze dne 22. 7. 2019 o zamítnutí odvolání, zaslal žalovanému rozhodnutí jiných státních orgánů, které žalovaný požadoval, a znovu se na něj obrátil ve snaze napravit shora popsaný nezákonný postup, tentokrát s formálním návrhem na pokračování v řízení. Dosud však shora označený protiprávní stav žalovaný nenapravil a správní řízení je tak stále přerušeno. Nadále tak trvá stav, kdy je žalobkyně pro nečinnost správního orgánu krácena na svých právech. 9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyčerpala všechny prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k její ochraně proti nečinnosti správního orgánu, domáhá se touto žalobou, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé. Žalobkyně přitom podotýká, že dle § 29 odst. 1 starého správního řádu (podle kterého správní orgán řízení vede) je správní orgán oprávněn přerušit řízení pouze v případě, že bylo zahájeno řízení o předběžné otázce (§ 40) nebo jestliže byl účastník řízení vyzván, aby ve stanovené lhůtě odstranil nedostatky podání. 10. Jak však již žalobkyně argumentovala vůči žalovanému i v rámci svého odvolání a stížnosti proti jeho postupu, žádné řízení o předběžné otázce zahájeno nebylo, neboť otázka státního občanství M. D. již byla jednou pravomocně vyřešena rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 12. 1. 2017, č. j. 30 A 65/2013-218, a rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 23. 5. 2017, č. j. VS-512/833/2-1995. Jejímu případnému opětovnému projednání a novému pokusu o zrušení předmětného potvrzení o státním občanství brání překážka věci rozhodnuté. 11. Výsledkem shora uvedeného soudního přezkumu a následného zastavení řízení o zrušení potvrzení o státním občanství Ministerstvem vnitra je skutečnost, že potvrzení o státním občanství M. D. z 19. 3. 1999 zůstává platným individuálním správním aktem veřejné moci vydaným podle tehdy platného zákona, tedy zákona č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky (dále jen „zákon o státním občanství z roku 1993“), když jeho platnost je na rozdíl od osvědčení vydávaných podle nového zákona, zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky), ve znění pozdějších zákonů (dále jen „zákon o státním občanství z roku 2013“), časově neomezená. To platí zvlášť v případě zemřelé osoby, kdy státní občanství po smrti dotyčné osoby se již z povahy věci změnit nemůže. Jedná se o veřejnou listinu s presumpcí správnosti v něm uvedených údajů a právních skutečností. Protože má předmětné potvrzení charakter deklaratorního aktu o osobním stavu občana (statusové otázky) vydaného v dané věci příslušným orgánem, je tímto vázán jak soud v civilním řízení, tak i správní orgán v řízení správním. Věc tak nelze v rámci předběžné otázky znovu posuzovat (viz § 40 odst. 1 starého správního řádu). 12. Žalob