4 As 241/2025 — Nejvyšší správní soud

6 A 60/2025- 40 - text 6 A 60/2025-40 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň JUDr. Naděždy Treschlové a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D., ve věci žalobkyně: XXX zastoupena advokátem JUDr. Bc. Stanislavem Brunckem, Ph.D. sídlem Plotní 332/73, 602 00 Brno proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. dubna 2025, č. j. MHMP 290553/2025. takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Shrnutí skutkových okolností [1] Žalobkyně má státní příslušnost státu Izrael. Žije ve Spojených státech amerických. Prarodiče žalobkyně se narodili na území Podkarpatské Rusi (v době jejich narození součástí Rakousko-Uherska v roce 1909 a 1911 nebo 1914), roku 1935 opustili Podkarpatskou Rus a přestěhovali se do Palestiny. Tam se prarodičům žalobkyně roku 1938 narodila dcera (matka žalobkyně). Toto území se následně po roce 1945 stalo Zakarpatskou Ukrajinou a tak bylo připojeno ke Svazu sovětských socialistických republik. [2] Žalobkyně učinila dne 18. 2. 2022 prohlášení o nabytí státního občanství podle § 32 zákona č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státním občanství“), a to na Úřadě městské části Praha 1 (dále též „prvostupňový orgán“). Dne 28. 2. 2022 vydal prvostupňový orgán usnesení, č. j. ÚMČP 87737/2022, jež nabylo právní moci dne 16. 3. 2022. Ode dne nabytí jeho právní moci bylo správní řízení přerušeno na dobu šesti měsíců, přičemž žalobkyně byla vyzvána, aby odstranila vady řízení, které prvostupňový orgán shledal. Jednalo se o následující chybějící podklady pro rozhodnutí: oddací listy rodičů a prarodičů žalobkyně, doklad o změně křestního jména dědečka žalobkyně, doklad o tom, že žalobkyně nemá státní občanství Slovenské republiky a opční prohlášení nebo domovský list jejích prarodičů. [3] V návaznosti na výše uvedenou výzvu žalobkyně dne 25. 7. 2022 předložila oddací listy rodičů a prarodičů. Zároveň doplnila doklad potvrzující, že není občanem Slovenské republiky. Sdělila však, že není možné předložit doklad o změně jména jejího dědečka. Dle žalobkyně totiž „neexistuje žádný samostatný doklad, který by výslovně osvědčoval tuto změnu křestního jména z „XXX“ (což je zapsáno v knize narození matriky města Chust) na „XXX“ (což je uvedeno na matričních dokladech státu Izrael“. Žalobkyně rovněž reagovala na prvostupňovým orgánem shledaný nesoulad v údajích o datu narození dědečka, když archivní osvědčení Státního archivu Zakarpatské oblasti obsahuje údaj „XXX 1909“, zatímco matriční doklady státu Izrael uvádějí datum „XXX 1909“. Z toho důvodu doplnila také ověřenou kopii knihy narození z archivu. Uvádí, že původní zápis v této knize obsahuje datum shodné s datem uvedeným na matričních dokladech státu Izrael. K výzvě k předložení opčního prohlášení nebo domovských listů jejích prarodičů žalobkyně zdůrazňovala nesprávnou interpretaci „Smlouvy mezi Československou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o Zakarpatské Ukrajině ze dne 29. 6. 1945, publikované pod č. 186/1946 Sb.“ (dále též „Smlouva z roku 1945“) ze strany prvostupňového orgánu. Dle žalobkyně je nutné dané ustanovení Smlouvy z roku 1945 interpretovat tak, že její prarodiče nepozbyli československé státní občanství. [4] Dne 8. 3. 2023 vydal prvostupňový orgán usnesení, č. j. ÚMČP1/85117/2023 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým řízení zastavil z důvodu neodstranění podstatných vad žalobkynina prohlášení. Dle názoru prvostupňového orgánu tyto vady bránily v možnosti pokračovat v řízení podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb. správní řád (dále jen „s. ř.“) [5] Žalobkyně následně dne 23. 3. 2023 podala proti výše uvedenému usnesení odvolání, a to z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti v něm obsažených závěrů, a rovněž z důvodu nesprávného právního posouzení a nezákonnosti daného usnesení. [6] Dne 2. 4. 2025 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým zamítl žalobkynino odvolání a usnesení prvostupňového orgánu potvrdil. II. Shrnutí obsahu žaloby [7] Žalobkyně proto dne 9. 6. 2025 podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu. [8] Ve své žalobě se žalobkyně věnuje následujícím žalobním bodům. [9] Nejdříve žalobkyně namítá nezákonnost napadeného rozhodnutí z důvodu, že „žalovaný nesprávně a zcela nelogicky vyhodnotil skutkový stav, když ze žalobkyní předložených listin nepovažoval za prokázan[ý] příbuzenský poměr mezi žalobkyní a jejími československými předky“. [10] Žalobkyně je toho názoru, že z předložených matričních listin lze „nad míru důvodné pochybnosti“ vyvodit příbuzenský vztah mezi ní a jejími československými předky. Žalobkyně shledává, že žalovaný se řídil důkazní teorií „zjištění úplného a přesného stavu“ (zásada objektivní pravdy), který byla obsažena v § 32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení, který předcházel nyní účinnému předpisu. Zdůrazňuje proto § 50 s. ř. ve spojení s § 2 a 3 s. ř., kde je zakotvena zásada materiální pravdy. Z ní vyplývá, že správní orgán má stav věci zjistit tak, aby o něm nebylo důvodných pochybností. Proto žalobkyně namítá „přepjatě formalistické lpění“ žalovaného na vytýkaných rozporech jako důkaz o použití výše uvedené zásady objektivní pravdy, a tedy snahy o zjištění skutkového stavu absolutním způsobem. [11] Ve vztahu k hodnocení důkazů žalovaným žalobkyně uvádí, že nebylo ze strany žalovaného vůbec reflektováno, že „každá z listin vznikla v jiném jazykovém, náboženském a kulturním prostředí“. [12] Žalobkyně odkazuje na část napadeného rozhodnutí, kde na straně 9 v odst. 4 žalovaný uvedl, že se „neshoduje jméno, datum narození ani jméno otce dané osoby“. Rozcházet se měly rovněž „údaje o datu narození druhého z prarodičů“. Dále reaguje na odst. 2 na téže straně, kde žalovaný shledal uvedení povolání otce dědečka žalobkyně být „příliš obecnou“ informací, „která nedokládá žádnou konkrétní identitu osoby“. [13] Žalobkyně zdůrazňuje, že tvrzení žalovaného o rozporu mezi údaji jejího dědečka nijak neplyne z obsahu správního spisu. Hovoří pouze o rozporu mezi zápisy v matrice města Chust a údaji obsaženými v matričních dokladech státu Izrael, tedy křestní jméno žalobkynina dědečka a jeho otce. Uvádí, že datum narození jejího dědečka (tj. XXX 1909) je shodně obsaženo na všech matričních dokladech. Za „jediný sporný doklad“ označuje výpis Státního archivu Zakarpatské oblasti. [14] K neuznání údaje o profesi otce dědečka žalobkyně uvádí, že žalovaný „pomíjí poměry v daném období a lokalitě. Je totiž výrazně méně pravděpodobné, že by se v první polovině dvacátého století v okresním městě na Podkarpatské Rusi nacházel[y] dvě osoby vlastnící automobil, které by měly totéž příjmení a syna s totožným datem narození, než že jde o tutéž osobu, která má na uherské úřední listině křestní jméno maďarské a na izraelské, resp. palestinské úřední listině křestní jméno hebrejské“. [15] Dále žalobkyně odkazuje na § 3 zákonného článku L z roku 1879, o uherském /československém/ státním občanství. Uvádí, že dle tohoto ustanovení je „relevantní pouze státoobčanský status otce, narodilo-li se dítě jako manželské“. Z tohoto důvodu nepovažuje za relevantní úvahy žalovaného vztahující se k údajům prababičky. [16] Také se neztotožňuje s argumentací žalovaného týkající se rodného příjmení jejího otce. Na oddacím listu žalobkyně je totiž uvedeno jeho rodné příjmení „XXX“, zatímco na rodném listu žalobkyně je uvedeno příjmení „XXX“. Žalobkyně k tomuto uvádí, že z tohoto může plynou nejvýše to, že si její otec změnil příjmení ještě v době před jejím narozením. [17] Žalobkyně rovněž namítá porušení zásady procesní ekonomie. Dále namítá postup prvostupňového orgánu i žalovaného v rozporu se zásadou hodnocení důkazů, tedy že tyto nebyly hodnoceny každý jednotlivě a všechny ve vzájemných souvislostech, jak to stanovení § 50 odst. 4 s. ř. [18] Dalšími důvody, z kterých žalobkyně usuzuje nezákonnost napadeného rozhodnutí, je nezohlednění skutečnosti, že žalobkyniným předkům svědčí domněnka československého státního občanství, a to na základě jejich místa narození, nerespektování vyšetřovací zásady v rámci správního řízení, jak ze strany prvostupňového orgánu, tak ze strany žalovaného, a konečně nesprávná aplikace ustanovení Smlouvy z roku 1945, spočívající v chybném stanovení osobní působnosti této smlouvy, jelikož tato neměla být vztahována na osoby, jež k rozhodnému dni již nadále neměly na území Podkarpatské Rusi trvalé bydliště [19] Žalobkyně uvádí, že žalovaný v rozporu se správním spisem došel k závěru, že nebyl připojen žádný doklad prokazující datum a způsob nabytí československého státního občanství. Namítá totiž, že k prohlášení byl připojen rodný list jejího dědečka, dokazující, že se tento narodil ve městě Chust na Podkarpatské Rusi, tedy na území Československa. Argumentuje rovněž zněním § 2 tehdy platného ústavn