7 Afs 104/2004 — Nejvyšší správní soud

10 A 46/2015- 55 - text 10 10 A 46/2015 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Karly Cháberové a soudců Jana Kratochvíla a Štěpána Výborného ve věci žalobce proti žalovanému F. L. D. bytem … zastoupen advokátem Mgr. Jiřím Matolínem sídlem Nad Ondřejovem 14, Praha 4 Magistrát hl. m. Prahy sídlem Jungmannova 29/35, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 1. 2015, č.j. S-MHMP 495996/2010, t a k t o : I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Rekapitulace předchozího řízení a obsah správního spisu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí odboru matrik Úřadu městské části Praha 1 ze dne 14. 5. 2010, č. j. ÚMPČ1 121112/07/II (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Tímto prvoinstančním rozhodnutím nebylo vyhověno žádosti žalobce o vydání osvědčení o českém státním občanství. 2. Z předloženého správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Žalobce se narodil v USA v roce x. Narozením získal občanství USA. Matka žalobce byla státním občanem USA a v USA se i narodila. Otec žalobce se narodil v roce x na území nynější České republiky. V raném věku se otec žalobce se svými rodiči vystěhoval z tehdejšího Rakouska-Uherska do USA. 4. Z dokladu o naturalizaci vystaveného Okresním soudem Cass County, Nebraska dne 27. května 1912 vyplývá, že soud vyhověl žádosti děda žalobce a určil, že děd žalobce spolu se svou rodinou, včetně otce žalobce, je státním občanem USA. Podle soudu děd žalobce vyhověl zákonným podmínkám včetně nepřetržitého pobytu na území USA po dobu pěti let před podáním žádosti. 5. V roce 2007 žalobce podal žádost o vydání osvědčení o státním občanství České republiky. Argumentoval, že v době jeho narození měl československé státní občanství jeho otec a on jej tedy nabyl po otci. 6. Úřad městské části Praha 1 prvoinstančním rozhodnutím žádosti žalobce nevyhověl. Podle úřadu otec žalobce pozbyl rakouské státní občanství svou naturalizací v USA v roce 1912 a nemohl tedy ani nabýt občanství československé po vzniku Československé republiky. 7. Žalovaný napadeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil prvoinstanční rozhodnutí, byť z částečně odlišných důvodů. 8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný uvedl, že pro posouzení státního občanství žalobce je rozhodné, zda byl jeho otec F. D. k okamžiku synova narození československým státním občanem. Relevantní pasáže odůvodnění zní následovně: „F. D. (otec odvolatele) se narodil ... v Č. a byl manželským dítětem F. D., nar. ... v K., a A., rozené R. Narozením nabyl státní občanství Rakousko-Uherska po svém otci podle § 28 Všeobecného občanského zákoníku z roku 1811. Dochované dokumenty sice neobsahují údaj o domovské příslušnosti otce odvolatele, nicméně ze sčítacího operátu z roku 1880 vyplývá, že děd odvolatele F. D., nar. ..., měl domovskou příslušnost v obci K. Vzhledem k tomu, že nebyl nalezen žádný pozdější záznam o změně domovské příslušnosti, lze předpokládat, že tato domovská příslušnost přetrvala a narozením ji získal i otec odvolatele. Dne 27. 5. 1912 nabyl F. D. (děd odvolatele) naturalizaci státní občanství Spojených státu. Spolu s ním byla naturalizována i jeho manželka A. (x let), a děti F. (x let), M. (x let) a K. (x rok). Ke dni naturalizace děda odvolatele a spolu s ním i otce odvolatele byly otázky státoobčanského postavení osob, které se vystěhovaly z území Rakousko-Uherska a následně byly naturalizovány v USA, upraveny Úmluvou mezi Spojenými Státy Americkými a Rakousko-Uherskem ze dne 20. 9. 1870 (Smlouva státní učiněná dne 20. 9, 1870 se spojenými státy Americkými o uspořádání občanství státního příslušníků států obapolných, kteří se z mocnářství Rakousko-uherského vystěhují do spojených států Amerických a z těchto států do mocnářství Rakousko-uherského), dále jen „Úmluva“. Podle Čl. I. Úmluvy „státní občané mocnářství Rakousko-uherského, kteří nepřerušeně nejméně pět let se zdržovali ve spojených státech Amerických a stali se prodlením tohoto času znárodněnými občany spojených států, budou od vlády rakouské a uherské za občany americké jmíni a pokládáni. Občané spojených států Amerických zase, kteří nepřerušené nejméně pět let v státních okršlcích mocnářství Rakousko-uherského se zdržovali a stali se prodlením tohoto času státními občany mocnářství Rakousko-uherského, budou od spojených států za státní občany mocnářství Rakousko-uherského jmíni a pokládáni“. V souvislosti se zněním či. I. Úmluvy vyvstaly v průběhu správního řízení pochybnosti o datu příchodu rodiny D. do Spojených států. V odvolací argumentaci právní zástupce odvolatele namítal, že za datum příchodu rodiny D. do USA je třeba považovat datum jejich naturalizace, protože naturalizace byla v té době ze strany úřadů USA podmínkou toho, aby přistěhovalcům byl umožněn vstup do USA a v této souvislosti odkazoval na jím předložený důkaz, a to zprávu ze školy v USA, kam otec odvolatele nastoupil až v druhém roce povinné školní docházky. Z toho právní zástupce odvolatele dovozoval, že první rok povinné školní docházky otec odvolatele absolvoval ještě na území Rakouska-Uherska. Dále právní zástupce odvolatele dovozoval, že podmínka pětiletého pobytu na území Spojených států byla naplněna až v květnu roku 1917, tedy v době, kdy již byly obě strany Úmluvy ve válečném stavu, a účinnost Úmluvy byla suspendována. Této argumentaci však odvolací správní orgán nepřisvědčil, neboť je v přímém rozporu s obsahem naturalizační listiny, kterou odvolatel správním orgánům předložil, V naturalizační listině se výslovně uvádí, že soud v Nebrasce, který o naturalizaci rozhodoval, shledal, že žadatel o naturalizaci pobývá nejméně posledních pět let kontinuálně na území Spojených států a z toho jeden rok bezprostředně předcházející podání žádosti na území daného okresu (…) Z uvedeného vyplývá, že pětiletý pobyt na území Spojených států byl v té době jednou z podmínek nabytí státního občanství. Odvolací správní orgán je tedy toho názoru, že rodina D. přicestovala na území Spojených států koncem roku 1907, resp. v období listopadu prosince roku 1907. Tento závěr podporují také záznamy v kmenovém listu děda odvolatele uloženém ve Vojenském ústředním archivu, podle nichž se v roce 1907 již nezúčastnil pravidelného vojenského cvičení. Jako nepřímý a pouze podpůrný důkaz odvolací správní orgán využil i veřejně přístupných záznamů o křtech v Holy Rosary Church v Plattsmouthu, v nichž nalezl záznamy o křtu dětí F. D. a jeho manželky A. S., a to M. D., nar. ... (mohlo by se jednat o dítě uvedené na naturalizační listině pod jménem M.), C. D., nar. ... (mohlo by se jednat o dítě uvedené na naturalizační listině pod jménem K.), A. D., nar. ..., a M. D., nar. ... Dále byly z veřejně přístupných zdrojů zjištěny záznamy o osobách pohřbených na hřbitovech Holy Rosary & St. John the Baptist v Plattsmouthu, konkr. záznam o pohřbu nepojmenovaného dítěte F. D. a jeho manželky A. S. dne ... a záznam o pohřbu C. D. dne ... (ve věku x let). S ohledem na shodu osobních údajů (údaje o rodičích, křestní jména, příp. jejich anglické ekvivalenty, věk i místo události) lze mít za pravděpodobné, že se jedná o sourozence otce odvolatele. Právní zástupce odvolatele tento závěr zpochybnil (byť nevyvrátil) a odvolací správní orgán neměl možnost relevanci výše uvedených údajů ověřit či k nim získat podrobnější informace, ačkoli o to prostřednictvím Generálního konzulátu České republiky v Chicagu usiloval. Odvolací správní orgán má však za to, že hodnocením všech zmíněných důkazů ve vzájemné souvislosti dostatečně prokázal, že datum příchodu rodiny D. na území Spojených států není totožné s datem jejich naturalizace, resp, že počátek jejich pobytu na území Spojených států datu naturalizace značně předchází. Tím odvolací správní orgán vyvrátil tvrzení právního zástupce odvolatele, že účinky Úmluvy na jeho děda a otce nedopadaly z důvodu suspendace platnosti Úmluvy během 1. světové války. Pokud jde o argumentaci odvolatele vztahující se k obsahu čl. II. Úmluvy, odvolací správní orgán konstatuje následující. Podle čl. II Úmluvy: „Dopustil-li se některý znárodněný příslušník státu jednoho, dříve než se vystěhoval, činu nějakého podle zákonů své původní vlasti trestuhodného, a vrátí-li se potom do státu druhého, bude ve vyšetřování vzat a potrestán, pokud dle zákonů původní jeho vlasti trestuhodnost toho činu promlčením nepominula nebo pokud nebude jiným způsobem trestu zbaven. Jmenovitě má někdejší státní občan mocnářství Rakousko-uherského, který dle článku I, pokládá se za občana amerického, dle zákonů v tomto mocnářství platnost majících pro nesplnění povinnosti branné u vyšetřování vzat a potrestán být v těchto případech: 1. když se vystěhoval, byv při sbírám osob službou vojenskou povinných za rekrutu ke službě v stálém