§ 12 Ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. – Právo domovské.
Ústavní zákon, kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. · 236/1920 Sb. · § 12 · Cizinecké a azylové právo
Stručně: Paragraf 12 stanovuje, za jakých podmínek mohou českoslovenští státní občané, kteří měli dříve domovské právo v obcích odstoupených Itálii nebo sloužili v italské armádě, pozbýt československého občanství a získat italské.
§ 12 Právo domovské.
Státní občané českoslovenští, kteří
a) příslušeli právem domovským dříve do některé obce, uvedené v § 11, pís. a), nebo jejichž otec, nebo, není-li otec znám, jejichž matka do některé obce tam příslušeli, nebo kteří
b) sloužili za nynější války v armádě italské, nebo jejich potomci,
přestanou býti státními občany československými, podají-li do jednoho roku u příslušných italských úřadů žádost za přiznání státního občanství italského, a bude-li žádosti jejich vyhověno.
Paragraf 12 stanovuje, za jakých podmínek mohou českoslovenští státní občané, kteří měli dříve domovské právo v obcích odstoupených Itálii nebo sloužili v italské armádě, pozbýt československého občanství a získat italské.
Co to znamená v praxi
Českoslovenští občané, kteří dříve měli domovské právo v obcích, které byly mírovou smlouvou odstoupeny Itálii (viz § 11 písm. a), nebo jejichž otec/matka tam měli domovské právo, mohou pozbýt československého občanství.
Stejná možnost platí pro československé občany, kteří sloužili v italské armádě během první světové války, nebo pro jejich potomky.
Pro pozbytí československého občanství je nutné podat žádost o italské občanství u italských úřadů do jednoho roku a této žádosti musí být vyhověno.
Pokud jsou splněny tyto podmínky, dotyčné osoby přestanou být československými státními občany.