§ 10 zákon o vojenské nemocenské péči – Podmínky pro odevzdání do ústavu.
Zákon o vojenské nemocenské péči · 236/1948 Sb. · Sociální zabezpečení
Stručně: Paragraf 10 zákona o vojenské nemocenské péči stanovuje, kdy je potřeba souhlas nemocného (nebo jeho zákonného zástupce) s umístěním do ústavu a kdy je možné takové umístění provést i bez souhlasu. (§ 10 zákona č. 236/1948 Sb., zákon o vojenské nemocenské péči, stav k 7. 10. 2026)
Klíčová fakta
(1) K odevzdání do ústavu podle § 8 nebo 9 u osob uvedených v § 1, odst. 1, č. 3 až 6, v § 1, odst. 2 a v § 3 je zpravidla zapotřebí svolení nemocného. Za osoby mladší 18 let dává svolení zákonný zástupce.
(2) Svolení podle odstavce 1 není třeba,
a) v naléhavých případech,
b) nežije-li nemocný ve společné domácnosti se členy rodiny,
c) vyžaduje-li nemoc ošetřování a péče, které nemocnému nemohou být poskytnuty mimo léčebný ústav,
d) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména jde-li o nemoc nakažlivou,
e) jednal-li nemocný proti předpisům o chování nemocných a dozoru nad nimi nebo proti příkazům ošetřujícího lékaře,
f) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování,
g) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetření, jež může být provedeno toliko v ústavě, zejména je-li nutné, aby byla posouzena neschopnost k výkonu služby (pracovní neschopnost).
(3) Ustanovení § 92, odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb. a § 13 zákona ze dne 31. května 1932, č. 83 Sb., o úpravě náležitostí vojenských osob z počtu mužstva v činné službě a některých jiných osob jim co do náležitostí na roveň postavených, jakož i o zaopatření délesloužících, zůstávají nedotčena.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pro umístění do ústavu osob, na které se vztahuje tento zákon (konkrétně § 1 odst. 1 č. 3 až 6, § 1 odst. 2 a § 3), je obvykle nutný jejich souhlas.
- Pokud je nemocný mladší 18 let, souhlas s umístěním do ústavu dává jeho zákonný zástupce.
- V některých specifických případech, jako jsou naléhavé situace, nakažlivé nemoci nebo potřeba zvláštního pozorování či vyšetření, není souhlas nemocného s umístěním do ústavu vyžadován.
- Souhlas není nutný ani v případě, kdy nemocný nežije s rodinou, nemůže mu být poskytnuta potřebná péče mimo ústav, nebo pokud porušil pravidla chování v ústavu či příkazy lékaře.
Na co si dát pozor
- Zákon rozlišuje mezi "zpravidla zapotřebí svolení" a situacemi, kdy "svolení není třeba", což naznačuje, že výjimky jsou poměrně široké.
- Je důležité si uvědomit, že i když je souhlas zpravidla potřeba, existuje mnoho důvodů, proč může být osoba umístěna do ústavu i bez něj, zejména z důvodu ochrany zdraví samotného nemocného nebo jeho okolí, nebo pro diagnostické účely.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Související
§ 71 Účinnost (Vyhláška federálního ministerstva doprav)§ 76 Účinnost (Vyhláška federálního ministerstva pro te)§ 76 Účinnost (Vyhláška federálního ministerstva pro te)§ 32 Zrušují se (Zákon České národní rady, kterým se mění)§ 2 (Zákon o zrušení obsoletních právních pře)