§ 12 Zákon o notářských poplatcích – Základ poplatku
Zákon o notářských poplatcích · 24/1964 Sb. · § 12 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 12 zákona o notářských poplatcích stanoví, jak se vypočítá základ pro určení výše poplatku za dědictví, a to odečtením dluhů a jiných povinností od ceny majetku.
§ 12 Základ poplatku
(1) Základem poplatku je cena (§ 11 odst. 2) majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností, zjištěných nebo uložených v řízení o dědictví.
(2) Schválí-li státní notářství dohodu dědiců o vypořádání nebo provede-li vypořádání mezi dědici, platí, že stav takto vytvořený nastal již v době smrti zůstavitele.
(3) Nebyl-li nabytý majetek předmětem řízení o dědictví, je základem poplatku cena nabytého majetku po srážce dluhů a ceny jiných povinností a případné úplaty; cenu majetku i výši dluhů zjistí státní notářství podle zásad platných pro řízení o dědictví.
(4) Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena zděděných hospodářských budov a pozemků.
Paragraf 12 zákona o notářských poplatcích stanoví, jak se vypočítá základ pro určení výše poplatku za dědictví, a to odečtením dluhů a jiných povinností od ceny majetku.
Co to znamená v praxi
Základem poplatku je hodnota dědictví po odečtení dluhů a jiných povinností, které byly zjištěny nebo uloženy v dědickém řízení.
Pokud se dědici dohodnou na vypořádání majetku nebo státní notářství provede vypořádání, považuje se tento stav za existující již v okamžiku smrti zůstavitele pro účely výpočtu poplatku.
Jestliže majetek nebyl předmětem dědického řízení, základem poplatku je jeho cena po odečtení dluhů a jiných povinností, případně úplaty, přičemž cenu majetku a výši dluhů určí státní notářství podle pravidel pro dědické řízení.
Na co si dát pozor
Prováděcí předpis může stanovit výjimky, kdy se do základu poplatku nezapočítává cena zděděných hospodářských budov a pozemků.