§ 17 Zákon o notářských poplatcích – Základ poplatku
Zákon o notářských poplatcích · 24/1964 Sb. · § 17 · Daňové právo
Stručně: Paragraf 17 zákona o notářských poplatcích stanoví, že základem pro výpočet poplatku je cena nabývaného majetku, od které se odečtou zjištěné dluhy, ceny jiných povinností a případná úplata. Dále uvádí, že prováděcí předpis může stanovit výjimky pro započítávání ceny darovaných hospodářských budov a pozemků.
§ 17 Základ poplatku
(1) Základem poplatku je cena (§ 16 odst. 2) nabývaného majetku po srážce zjištěných dluhů, ceny jiných povinností a případné úplaty.
(2) Prováděcí předpis stanoví, v kterých případech a za jakých podmínek se nezapočítává do základu poplatku cena darovaných hospodářských budov a pozemků.
Paragraf 17 zákona o notářských poplatcích stanoví, že základem pro výpočet poplatku je cena nabývaného majetku, od které se odečtou zjištěné dluhy, ceny jiných povinností a případná úplata. Dále uvádí, že prováděcí předpis může stanovit výjimky pro započítávání ceny darovaných hospodářských budov a pozemků.
Co to znamená v praxi
Pro výpočet notářského poplatku se nebere v úvahu celá hodnota majetku, ale pouze hodnota po odečtení dluhů a jiných závazků, které s majetkem souvisí.
Pokud nabyvatel za majetek něco zaplatil (úplata), tato částka se také odečte od ceny majetku před výpočtem poplatku.
Existuje možnost, že prováděcí předpis určí, kdy se cena darovaných hospodářských budov a pozemků nezapočítává do základu poplatku, což by mohlo snížit poplatkovou povinnost.
Na co si dát pozor
Je důležité správně zjistit a doložit výši dluhů, jiných povinností a úplaty, aby byl základ poplatku co nejnižší.
Je třeba sledovat prováděcí předpisy, které mohou obsahovat výjimky pro darované hospodářské budovy a pozemky, což by mohlo ovlivnit výši poplatku.