Zákon o mezinárodní pomoci při správě daní a o změně zákona č. 531/1990 Sb., o územních finančních orgánech, ve znění pozdějších předpisů

(1) Zjistit nebo poskytnout informace příslušnému úřadu smluvního státu lze jen v rozsahu, který umožňují při zjišťování takových požadavků a jejich shromažďování nebo používání pro účely správy daní právní předpisy České republiky.

(2) Příslušný orgán je oprávněn odmítnout poskytnutí informací příslušnému úřadu smluvního státu, pokud tento nebo zvláštní zákon4) obsahuje přísnější podmínky povinnosti zachovávat mlčenlivost než ty, které jsou v právní úpravě dožadujícího smluvního státu, a pokud tento stát těmto přísnějším podmínkám nevyhoví.

(3) Dožádání podle § 4 odst. 1 nemusí být vyhověno, pokud dožadující smluvní stát nevyčerpal své obvyklé zdroje informací, které mohly být vzhledem k okolnostem využity k získání požadovaných informací bez rizika ohrožení žádaného výsledku.

(4) Poskytnutí informací může být odmítnuto i v případě, že by vedlo k vyzrazení obchodního tajemství,7) porušení mlčenlivosti uložené zvláštním právním předpisem8) nebo by se jednalo o informace, jejichž vyzrazení by bylo v rozporu se zájmem České republiky9) a s veřejným pořádkem.

(5) Poskytnutí informací může být též odmítnuto, pokud dožadující smluvní stát není schopen z praktických nebo právních důvodů poskytnout obdobné informace.

(1) Na žádost příslušného úřadu smluvního státu doručí příslušný orgán rozhodnutí, případně jiné písemnosti vztahující se k daním uvedeným v § 2, jejich adresátovi. Příslušný orgán může rovněž od příslušného úřadu smluvního státu dožadovat doručení obdobných písemností adresátovi.

(2) Žádost o doručení obsahuje označení věci, jíž se doručované písemnosti týkají, jméno, příjmení a bydliště fyzické osoby nebo název a sídlo právnické osoby, které jsou písemnosti adresovány, a další údaje potřebné k identifikaci adresáta.

(3) Příslušný orgán neprodleně informuje příslušný úřad smluvního státu o tom, že jeho žádost o doručení obdržel, a po doručení písemností adresátovi také o dni jejich doručení.

(1) Příslušný orgán je za účelem výměny získaných informací oprávněn provádět ve spolupráci s příslušnými úřady smluvních států souběžně daňovou kontrolu u daňových subjektů, jejichž daňové povinnosti jsou společným nebo doplňujícím zájmem České republiky a smluvních států (dále jen „souběžná kontrola“).

(2) Příslušný orgán vyhledává daňové subjekty, u nichž považuje za vhodné a účelné souběžnou kontrolu provést, a navrhuje příslušným úřadům smluvních států její provedení; v návrhu poskytne informace, které ho k tomuto rozhodnutí vedly, a uvede období, ve kterém by souběžná kontrola měla být provedena.

(3) Po obdržení návrhu na provedení souběžné kontroly od příslušného úřadu smluvního státu oznámí příslušný orgán tomuto úřadu souhlas s jejím provedením nebo její odmítnutí s uvedením důvodů, pro které k odmítnutí došlo.

(4) Příslušný orgán určí pro provedení souběžné kontroly zástupce odpovědného za její řízení a za součinnost s příslušným úřadem smluvního státu.

(1) Příslušný orgán je oprávněn v rozsahu tohoto zákona projednat další podmínky a dílčí postupy mezinárodní pomoci při správě daní s příslušným úřadem smluvního státu na dvoustranném, popřípadě vícestranném jednání. Jednání se uskuteční vždy, požádá-li o to příslušný úřad smluvního státu.

(2) Vícestranná jednání podle odstavce 1 mohou probíhat za účasti Komise Evropských společenství a uskuteční se vždy, jestliže o to Komise Evropských společenství požádá.

(3) Příslušný orgán může ústně nebo písemně ujednat, postupem podle odstavce 1 nebo 2, s příslušným úřadem smluvního státu přímou spolupráci správců daně s orgány daňové správy tohoto členského státu, a to pro určité jednotlivé případy nebo skupiny jednotlivých případů.

(4) Povede-li projednání podle odstavce 1 ke dvoustranné dohodě s příslušným úřadem jiného členského státu Evropské unie, která se netýká řešení jednotlivých případů, je příslušný orgán povinen uvědomit o tom co nejdříve Komisi Evropských společenství.

(5) Ustanovení odstavců 2 a 4 se použijí pouze ve vztahu k členským státům Evropské unie.

(6) Ministerstvo financí sdělí Evropské komisi a příslušným úřadům ostatních členských států Evropské unie, že je orgánem oprávněným požadovat a poskytovat mezinárodní pomoc podle tohoto zákona, a oznámí jim zavedení nebo nahrazení daní uvedených v § 2 odst. 1.

Ustanovení tohoto zákona se nepoužijí, pokud stanoví jinak

a) mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, nebo

b) zvláštní právní předpis.10)

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení, s výjimkou ustanovení § 1 odst. 1 písm. b) a § 11 odst. 2 a 4, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Klaus v. r.

Havel v. r.

v z. Rychetský v. r.

1) § 1 odst. 2 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění zákona č. 255/1994 Sb.

1a) Směrnice Rady 77/799/EHS ze dne 19. prosince 1977 o vzájemné pomoci mezi příslušnými orgány členských států v oblasti přímých daní, ve znění směrnice Rady 79/1070/EHS, směrnice Rady 92/12/EHS, směrnice Rady 2003/93/ES, směrnice Rady 2004/56/ES a směrnice Rady 2004/106/ES.

2) Zákon č. 252/2000 Sb., o mezinárodní pomoci při vymáhání některých finančních pohledávek.

2a) Čl. 3 směrnice Rady 76/308/EHS ze dne 15. března 1976 o vzájemné pomoci při vymáhání pohledávek vyplývajících z operací, které jsou součástí systému financování Evropského zemědělského orientačního a záručního fondu, zemědělských dávek a cel, ve znění směrnice Rady 79/1071/EHS ze dne 6. prosince 1979, směrnice Rady 92/12/EHS ze dne 25. února 1992 a směrnice Rady 2001/44/ES ze dne 15. června 2001.

3) § 1 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

5) § 66a obchodního zákoníku.

6) § 24 zákona č. 337/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6a) Zákon č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých dalších zákonů (zákon o Státním zemědělském intervenčním fondu), ve znění zákona č. 128/2003 Sb., zákona č. 41/2004 Sb. a zákona č. 85/2004 Sb.

7) § 17 až 20 obchodního zákoníku.

8) Například zákon č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění zákona č. 210/1999 Sb.

9) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů.