Vyhláška Ministerstva financí, kterou se upravují některé podrobnosti služebního poměru celníků

Dojde-li k úmrtí celníka, nepožaduje se od pozůstalých vrácení vydaných výstrojních součástek základní stejnokrojové výbavy.

(1) Součástky k obměně a doplnění základní stejnokrojové výbavy náleží celníkovi ode dne vzniku služebního poměru.

(2) Součástky k obměně a doplnění základní stejnokrojové výbavy a prostředky na údržbu základní stejnokrojové výbavy celníkovi náleží za dobu, po kterou mu náleží

a) služební příjem, s výjimkou doby, po kterou byl celníkovi zproštěnému výkonu služby krácen služební příjem, jestliže mu nebyl poskytnut doplatek tohoto služebního příjmu,

b) služební příjem v nemoci.10)

(1) Náhradami výdajů poskytovaných v souvislosti s výkonem služby (dále jen „náhrada“) se rozumí náhrady výdajů při vyslání celníka na služební cestu nebo studijní pobyt, do školy nebo kursu, při přijetí do služebního poměru a změnách služebního poměru, při stěhování, při preventivní rehabilitaci.

(2) Rodinou celníka se pro účely poskytování náhrad rozumí

a) manžel nebo manželka, vlastní děti, osvojenci, děti svěřené do pěstounské péče nebo do výchovy, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, nebo nemá-li je,

b) vlastní rodiče, osvojitelé, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky, nebo nemá-li je,

c) další osoby, které trvale žijí s celníkem a společně uhrazují náklady na své potřeby, pokud mají trvalý pobyt na území České republiky.

(3) Místem služebního působiště celníka se pro účely poskytování náhrad rozumí území obce určené rozhodnutím služebního funkcionáře, pokud služební funkcionář blíže nevymezí místo, kde celník pravidelně vykonává službu.

(4) Služební cestou se rozumí doba od nástupu celníka na cestu k výkonu služby nebo služebních úkolů do jiného místa, než je místo jeho služebního působiště, včetně výkonu služby nebo služebních úkolů v tomto místě, do návratu celníka z této cesty.

(5) Místem bydliště celníka se rozumí místo, kde je celník přihlášen k trvalému pobytu.

(6) Zahraniční služební cestou se rozumí služební cesta podle odstavce 4 mimo území České republiky.

(7) Služební funkcionář, který vysílá celníka na služební cestu, určí celníkovi dobu a místo nástupu služební cesty, dobu a místo ukončení služební cesty, místo plnění služebních povinností, způsob dopravy na služební cestě, popřípadě další podrobnosti. Nebrání-li tomu důležitý zájem služby, přihlédne služební funkcionář k oprávněným zájmům celníka.

(1) Celníkovi vyslanému na služební cestu náleží

a) náhrada prokázaných jízdních výdajů,

b) náhrada prokázaných výdajů za ubytování,

c) stravné,

d) náhrada prokázaných nutných vedlejších výdajů,

e) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého nebo předem dohodnutého pobytu rodiny, trvá-li služební cesta více než sedm po sobě následujících kalendářních dnů, a to za každý týden.

(2) V případě mimořádného povolání celníka z místa bydliště do místa služebního působiště, při kterém mu vzniknou zvýšené výdaje, náleží celníkovi náhrada prokázaných jízdních výdajů, prokázaných nutných vedlejších výdajů a stravné podle § 35 za dobu přepravy z místa bydliště do místa služebního působiště.

(3) Je-li celník vyslán na služební cestu z místa služebního působiště do obce bydliště nebo do obce, ze které se denně vrací do obce bydliště, náleží mu stravné pouze za dobu výkonu služby. Náhrada výdajů za ubytování se neposkytuje.

(4) Celníkovi náleží náhrada prokázaných jízdních výdajů za prostředky hromadné dopravy za cesty konané v obci služebního působiště, je-li cesta konána za účelem plnění služebních povinností. Ustanovení předchozí věty se nevztahuje na cesty z místa bydliště do místa služebního působiště a zpět.

(1) Při služební cestě náleží celníkovi náhrada jízdních výdajů za použití veřejných dopravních prostředků, jež vynaložil v souladu s § 33 odst. 8, ve výši, kterou prokáže služebnímu funkcionáři.

(2) Použije-li celník se souhlasem služebního funkcionáře při služební cestě silniční motorové vozidlo, s výjimkou služebního silničního motorového vozidla, náleží mu za každý 1 km jízdy sazba základní náhrady a náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu ve výši stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.11a)

(3) Náhrada výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu se vypočte z ceny pohonné hmoty a ze spotřeby pohonné hmoty silničního motorového vozidla.

(4) Při výpočtu náhrady výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu se vychází z ceny pohonné hmoty prokázané celníkem.

(5) Jestliže celník cenu pohonné hmoty neprokáže, vypočte se mu tato náhrada výdajů z průměrné ceny pohonné hmoty stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.11b)

(6) Spotřeba pohonné hmoty silničního motorového vozidla se vypočte aritmetickým průměrem z údajů o spotřebě paliva uvedených v technickém průkazu tohoto vozidla. Pokud je technický průkaz neobsahuje, náleží celníkovi náhrada výdajů za pohonnou hmotu jen v případě, že spotřebu pohonné hmoty prokáže technickým průkazem jiného silničního motorového vozidla shodného typu se shodným objemem válců motoru.

(7) Použije-li celník se souhlasem služebního funkcionáře při služební cestě silniční motorové vozidlo, s výjimkou služebního silničního motorového vozidla, lze s ním předem dohodnout též poskytnutí náhrady výdajů za použití silničního motorového vozidla ve výši odpovídající ceně jízdenky hromadného dopravního prostředku dálkové přepravy.

(1) Při služební cestě náleží celníkovi náhrada výdajů za ubytování, jež vynaložil v souladu s § 33 odst. 8, ve výši, kterou prokáže služebnímu funkcionáři.

(2) Je-li vyslán celník z místa služebního působiště na služební cestu, která trvá déle než jeden kalendářní den, do místa jeho trvalého pobytu11c) nebo do místa trvalého pobytu členů jeho rodiny anebo do místa, ze kterého se denně vrací do místa svého trvalého pobytu nebo své rodiny, náhrada výdajů za ubytování se mu neposkytuje.

(1) Při služební cestě náleží celníkovi za každý kalendářní den služební cesty stravné ve výši stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.12)

(2) Zabezpečí-li služební funkcionář celníkovi na služební cestě bezplatné stravování, stravné se mu neposkytuje. Zabezpečí-li služební funkcionář celníkovi bezplatné stravování jen částečně, krátí se mu náležející stravné o 20 % za snídani, o 40 % za oběd a o 40 % za večeři. Stravné zkrácené podle předchozí věty se zaokrouhluje na celé koruny do výše 50 haléřů směrem dolů a od 50 haléřů včetně směrem nahoru.

(3) Celníkovi vyslanému na služební cestu, která trvá 5 a více hodin a jejíž doba nástupu je určena po 19. hodině kalendářního dne a doba ukončení před 5. hodinou následujícího kalendářního dne, náleží stravné podle odstavce 1 stanovené pro časové pásmo 5 až 12 hodin.

(4) Celníkovi vyslanému na služební cestu, při níž je mu znemožněno stravovat se obvyklým způsobem a která trvá méně než 5 hodin, může přiznat služební funkcionář stravné až do výše dolní hranice stanovené sazby stanovené podle odstavce 1 pro časové pásmo 5 až 12 hodin.

(5) Je-li vyslán celník na služební cestu, která trvá déle než jeden kalendářní den, do místa jeho trvalého pobytu nebo jeho rodiny anebo do místa, ze kterého se denně vrací do místa svého trvalého pobytu nebo do místa trvalého pobytu členů své rodiny, náleží mu stravné pouze za dobu výkonu služby.

Jiné výdaje, které celník musel nutně vynaložit v souvislosti s plněním služebních úkolů na služební cestě, (např. výdaje za přepravu nebo úschovu cestovních zavazadel, parkovné, výdaje za služební telefony a faxy, místní poplatky vybírané obcemi za ubytování apod.) se poskytují v prokázané výši jako nutné vedlejší výdaje.

Celníkovi, který byl rozhodnutím služebního funkcionáře vyslán k účasti na školení, v kursu a studiu k prohloubení kvalifikace požadované pro výkon funkce, náleží náhrady jako při služební cestě. Náhrady jako při služební cestě mohou být přiznány i celníkovi, se kterým byla uzavřena dohoda o zvýšení nebo rozšíření vzdělání, pokud to bylo v dohodě sjednáno.

(1) Celníkovi, který z důvodu

a) přeložení v důležitém zájmu služby13),

b) pověření výkonem funkce nebo zastupování ve funkci14),

c) zařazení do činné zálohy15), s výjimkou zařazení do činné zálohy z důvodu přidělení nebo vyslání k výkonu služby v zahraničí, nebo

d) ustanovení do funkce po vynětí ze zálohy

vykonává službu v jiném místě služebního působiště, náleží náhrada výdajů jako při služební cestě. Náhrady cestovních výdajů se poskytují nejdéle do doby přestěhování celníka do místa služebního působiště; stravné se poskytuje nejdéle po dobu 6 let.

(2) Celníkovi, který z důvodu přijetí do služebního poměru16) nebo přeložení do jiného místa služebního působiště na vlastní žádost16a) žije odloučeně od rodiny, lze poskytnout náhradu cestovních výdajů až do výše a rozsahu, který je určen pro služební cestu, a to nejdéle po dobu tří let od přijetí do služebního poměru nebo přeložení.

(3) Celníkovi, kterému bylo podle odstavce 2 přiznáno stravné nižší, než je stravné podle § 46 stanovené pro časové pásmo nad 18 hodin, náleží při uskutečnění cesty k návštěvě rodiny stravné do skončení výkonu služby před odjezdem a od počátku výkonu služby po příjezdu z této cesty, a to ve výši

a) 41 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba 5 až 12 hodin,

b) 64 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 12 hodin, nejvýše však 18 hodin, nebo

c) 100 % přiznaného stravného, trvá-li tato doba déle než 18 hodin.

(4) Stravné se zaokrouhluje na celé koruny směrem nahoru.

(5) Celníkovi, který je převeden na jinou funkci16b), náleží náhrada cestovních výdajů podle odstavců 1 a 4 v rozsahu, v jakém mu byla poskytována bezprostředně před převedením na jinou funkci. Náhrada výdajů náleží celníkovi jen v případě, že ještě neuplynula doba, na niž je mu přiznána.

(1) Celníkovi, kterému je poskytnuta preventivní rehabilitace, jež je prováděna v jiném místě, než je jeho místo služebního působiště nebo místo jeho trvalého pobytu, náleží

a) náhrada jízdních výdajů podle § 34a nebo § 45,

b) náhrada výdajů za ubytování podle § 34b a

c) stravné podle § 35 nebo § 43.

(2) Celníkovi, kterému je poskytnuta preventivní rehabilitace formou lázeňské léčby spojené s částí dovolené, náleží náhrada jízdních výdajů podle odstavce 1 písm. a) za cestu do obce, v níž je preventivní rehabilitace vykonávána, a zpět, jestliže není hrazena podle zvláštních právních předpisů17).

(1) Celníkovi, který splňuje podmínky pro poskytování náhrad podle ustanovení § 38 této vyhlášky, přizná služební funkcionář náhradu prokázaných výdajů za přepravu bytového zařízení a svršků celníka a jeho rodiny.

(2) Dále může služební funkcionář přiznat náhradu prokázaných jízdních výdajů celníka a jeho rodiny z obce dosavadního pobytu do obce nového pobytu a náhradu nezbytně nutných prokázaných výdajů spojených s malováním a úpravou bytu, která však může činit nejvýše 10 000 Kč.

(1) Na poskytování náhrad při zahraničních služebních cestách se vztahují ustanovení § 34 až 39, pokud není dále stanoveno jinak.

(2) Dobou rozhodnou pro vznik nároku celníka na náhradu cestovních výdajů v cizí měně je doba přechodu státní hranice České republiky nebo doba odletu a příletu letadla při letecké přepravě.

Při zahraniční služební cestě služební funkcionář dohodne s celníkem poskytování náhrad za cesty k návštěvě rodiny do místa trvalého pobytu rodiny. Ustanovení § 34 odst. 1 písm. e) se nepoužije na cesty k návštěvě rodiny celníka vyslaného na zahraniční služební cestu.

(1) Při zahraniční služební cestě náleží celníkovi za podmínek dále stanovených stravné v cizí měně stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru.17a) Výše stravného v cizí měně se stanoví ze základní sazby stravného stanoveného pro stát, ve kterém celník stráví v kalendářním dni nejvíce času.

(2) Stravné v cizí měně ve výši základní sazby stravného v cizí měně náleží celníkovi, pokud doba jeho zahraniční služební cesty strávené mimo území České republiky trvá v kalendářním dni déle než 12 hodin. Trvá-li tato doba 12 a méně hodin, náleží celníkovi stravné v cizí měně ve výši, která se určí násobkem dvanáctiny poloviční výše základní sazby stravného v cizí měně a počtu celých hodin zahraniční služební cesty strávených mimo území České republiky.

(3) Trvá-li zahraniční služební cesta celníka mimo území České republiky méně než 1 hodinu, stravné v cizí měně mu nenáleží.

(4) Při zahraniční služební cestě náleží celníkovi stravné v české měně podle § 35 za dobu zahraniční služební cesty strávené na území České republiky.

(5) Nenáleží-li celníkovi za dobu zahraniční služební cesty strávené mimo území České republiky stravné v cizí měně podle odstavce 4, připočte se tato doba k době trvání zahraniční služební cesty na území České republiky podle předchozího odstavce.

Služební funkcionář může celníkovi při zahraniční služební cestě poskytnout vedle stravného kapesné v cizí měně do výše 40 % stravného určeného podle § 43.

Při poskytnutí náhrady za použití silničního motorového vozidla podle § 34a odst. 2 až 7 náleží celníkovi při zahraniční služební cestě náhrada jízdních výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu v cizí měně až po ujetí vzdálenosti 350 km v zahraničí.

(1) Při zahraniční služební cestě přísluší celníkovi za dobu služební cesty na území České republiky stravné v české měně v rozsahu a za podmínek stanovených v § 35.

(2) Při zahraniční služební cestě je rozhodnou dobou pro vznik nároku na náhrady poskytované v cizí měně přechod české státní hranice a při letecké přepravě odlet a přílet letadla podle letového řádu.

(1) V dohodě o vzájemné výměně celníků může služební funkcionář se zahraničním subjektem, ke kterému je celník vysílán, sjednat poskytování bezplatného ubytování, stravného, kapesného a náhradu za jízdní výdaje za cesty související s výkonem služby.

(2) Jízdní výdaje za cesty z místa služebního působiště nebo bydliště do sídla zahraničního subjektu a zpět hradí vysílající útvar.

(3) Služební funkcionář může se zahraničním subjektem dohodnout výši stravného poskytovaného celníkovi v zahraničí maximálně do výše stanovené touto vyhláškou.

(4) Služební funkcionář může se zahraničním subjektem dohodnout výši stravného poskytovaného zaměstnanci zahraničního subjektu vyslanému do České republiky až do výše dvojnásobku horní hranice stravného stanoveného při služebních cestách na území České republiky a kapesné do výše 40 % takto stanoveného stravného.

(1) Náhrady podle této vyhlášky lze paušalizovat. Při výpočtu paušální částky vychází celní správa z průměrných podmínek rozhodných pro poskytování náhrad celníkovi nebo skupině celníků. Změní-li se podmínky, za nichž byla paušální částka stanovena, je celní správa povinna tuto částku přezkoumat a upravit.

(2) Kde tato vyhláška požaduje, aby celník prokázal cestovní nebo stěhovací výdaje a celník je neprokáže, lze výjimečně přiznat náhrady ve výši uznané služebním funkcionářem s přihlédnutím k § 33 odst. 8; to neplatí o náhradě výdajů za spotřebovanou pohonnou hmotu a náhradě za ubytování.

(1) Celníkovi se poskytne záloha ve výši podle předpokládané doby trvání a podmínek služební cesty.

(2) Celník předloží písemné doklady potřebné pro vyúčtování služební cesty do deseti dnů po dni ukončení služební cesty. Ve stejné lhůtě též vrátí nevyúčtovanou zálohu.

(3) Celníkovi se poskytne při zahraniční služební cestě záloha v příslušné cizí měně ve výši, která odpovídá předpokládané době trvání a podmínkám této cesty. Služební funkcionář se může s celníkem dohodnout na poskytnutí zálohy i v jiné cizí měně, než je stanovena pro příslušný stát, pokud je k této měně v kursovním lístku České národní banky vyhlašován kurz devizového trhu nebo přepočítací poměr denominací jednotné evropské měny. Při určení výše stravného v dohodnuté měně se zjistí korunová hodnota stravného ve stanovené měně, která se přepočítá na dohodnutou měnu. Pro určení korunové hodnoty stravného a částky stravného v dohodnuté měně se použijí kurzy devizového trhu a přepočítací poměry denominací jednotné evropské měny vyhlášené v kursovním lístku České národní banky platném v den poskytnutí zálohy.

(4) Vyúčtování služební cesty a vyplacení náhrady výdajů celníkovi se provede do 10 dnů ode dne, kdy celník předloží služebnímu funkcionáři potřebné písemné doklady.

(5) Částku, o kterou převýší poskytnutá záloha celníkovi při zahraniční služební cestě jeho nárok, vrací celník ve měně, která mu byla poskytnuta, nebo ve měně, na kterou tuto měnu celník v zahraničí směnil, anebo v české měně. Byla-li poskytnuta záloha celníkovi nižší, než činil jeho nárok, doplatí se mu rozdíl vždy v české měně. Při vyúčtování zálohy použije služební funkcionář celníkem doložený kurz, kterým byla poskytnutá měna v zahraničí směněna na jinou měnu, a kurzy devizového trhu a přepočítací poměry uvedené v odstavci 3.

(6) Každou změnu skutečností, která je rozhodná pro poskytnutí náhrady cestovních nebo stěhovacích výdajů, oznámí celník služebnímu funkcionáři bez zbytečného odkladu.

(1) Celníkovi, který výjimečně použije se souhlasem služebního funkcionáře vlastní předměty potřebné pro výkon služby, náleží náhrada za používání vlastních předmětů.

(2) Souhlas služebního funkcionáře s použitím vlastních předmětů podle předchozího odstavce nelze udělit na používání silničního motorového vozidla, vyjma případů upravených touto vyhláškou, na používání předmětů běžně zabezpečovaných celní správou a předmětů, jejichž použitím by mohly být ohroženy důležité zájmy služby, majetek, život a zdraví.

(3) Výši náhrady v celých korunách stanoví služební funkcionář na základě účelně vynaložených nákladů, které celník vynaložil v souvislosti s použitím vlastního předmětu.

(4) Pokud se celník se služebním funkcionářem dohodne na paušální částce jako náhradě za použití vlastního předmětu pro výkon služby, nemůže celník požadovat úhradu těch nákladů, o něž byla dohodnutá paušální částka překročena.

(5) Náhrady za používání vlastních předmětů potřebných pro výkon služby se vyplácejí vždy po uplynutí kalendářního čtvrtletí.

(1) Služební funkcionář poskytne celníkovi osobní ochranné pracovní prostředky v případech,

a) vyžaduje-li to ochrana života nebo zdraví celníka,

b) vyžaduje-li to ochrana celníka z důvodů hygienických a protiepidemiologických,

c) podléhá-li oděv nebo obuv vlivem pracovního prostředí mimořádnému opotřebení nebo znečištění.

(2) Osobní ochranné pracovní prostředky mohou být používány jen k účelu, pro který byly poskytnuty, a jen při výkonu služby.

(1) Dohodu o rozšíření nebo zvýšení vzdělání (dále jen „dohoda“) uzavírá služební funkcionář s celníkem, jestliže vzdělání, které má celník získat, je v zájmu služby.

(2) V dohodě se celník zavazuje, že po skončení studia setrvá ve služebním poměru po dobu

a) trojnásobku trvání denního (prezenčního) studia, nebo

b) jednonásobku trvání studia při výkonu služby (distančního studia).

(3) Při kombinované formě studia se doba setrvání ve služebním poměru po skončení studia podle odstavce 1 stanoví poměrně podle skutečné doby trvání denního (prezenčního) studia a studia při výkonu služby (distančního studia).

(4) Uzavření dohody je podmínkou pro poskytování studijního volna celníkovi.

(5) Za trvání studia je považována doba, po kterou je celník žákem nebo studentem školy.

(6) Za skončení studia18) je považováno

a) absolvování studia,

b) zanechání studia,

c) vyloučení ze studia,

d) nesplnění požadavků vyplývajících ze studijního programu podle studijního nebo zkušebního řádu,

e) odnětí nebo zánik akreditace studijního programu, jestliže celník nepokračuje ve studiu na jiné škole,

f) přerušení studia, nepokračoval-li celník po přerušení ve studiu, nebo

g) změna oboru nebo formy studia, jestliže nedojde ke změně dohody.

(1) Náklady vynaložené na rozšíření nebo zvýšení vzdělání zahrnují služební příjem poskytnutý celníkovi po dobu studijního volna, popřípadě též náhrady výdajů poskytnutých celníkovi v souvislosti se studiem a školné, pokud ho celníkovi uhradí celní správa.

(2) Výše nákladů stanovených podle předchozího odstavce, kterou je celník povinen uhradit při nesplnění závazku setrvání ve služebním poměru nebo při skončení služebního poměru před dokončením studia k rozšíření nebo zvýšení vzdělání, nesmí překročit částku

a) 400 000 Kč při studiu na vysoké škole v magisterském studijním programu při zařazení do zálohy pro celníky studující na školách,

b) 200 000 Kč při studiu na vysoké škole v magisterském studijním programu při výkonu služby,

c) 100 000 Kč při studiu na vysoké škole v magisterském studijním programu při zařazení do zálohy pro celníky studující na školách, navazuje-li toto studium na bakalářský studijní program,

d) 50 000 Kč při studiu na vysoké škole v magisterském studijním programu při výkonu služby, navazuje-li toto studium na bakalářský studijní program,

e) 300 000 Kč při studiu na vysoké škole v bakalářském studijním programu při zařazení do zálohy pro celníky studující na školách,

f) 150 000 Kč při studiu na vysoké škole v bakalářském studijním programu při výkonu služby,

g) 150 000 Kč při studiu na střední nebo vyšší odborné škole při zařazení do zálohy pro celníky studující na školách,

h) 70 000 Kč při studiu na střední nebo vyšší odborné škole při výkonu služby,

i) 200 000 Kč při studiu na vysoké škole v doktorském studijním programu.

(1) Preventivní rehabilitace se poskytuje ve formě rekondice nebo rehabilitace.

(2) Rekondice je forma organizovaného aktivního odpočinku směřující k obnovení standardních tělesných a duševních schopností celníka snížených nebo oslabených následkem dlouhodobého výkonu služby.

(3) Rehabilitace je forma léčení směřující k opětovnému nabytí standardních tělesných a duševních schopností celníka ztracených nebo výrazně snížených následkem dlouhodobého výkonu služby.

(1) Preventivní rehabilitace se poskytuje celníkovi

a) u něhož služební poměr trval nejméně 20 let,

b) bez ohledu na dobu trvání služebního poměru a věk, doporučí-li to lékařská komise.

(2) Preventivní rehabilitace se neposkytne celníkovi

a) v prvním roce služebního poměru,

b) požádal-li o uvolnění ze služebního poměru,

c) bylo-li rozhodnuto o jeho propuštění ze služebního poměru,

d) byla-li mu v kalendářním roce poskytnuta lázeňská péče podle zvláštního předpisu;19) to neplatí, doporučí-li to lékařská komise,

e) u něhož to vylučuje jeho zdravotní stav,

f) zproštěnému výkonu služby,

g) zařazenému do neplacené zálohy, nebo

h) který byl zařazen do zálohy pro celníky studující na školách v kalendářním roce po dobu delší než 6 měsíců.

(3) O poskytnutí a stanovení termínu konání preventivní rehabilitace rozhoduje služební funkcionář.

(4) Za trvání služebního poměru podle odstavce 1 písm. a) se považuje doba, která je rozhodná pro vznik nároku na příspěvek za službu podle § 77.

(1) Preventivní rehabilitace zabezpečuje a náklady s nimi spojené hradí celní správa.

(2) Preventivní rehabilitace se zabezpečuje s celodenním ubytováním a celodenním stravováním.

(3) Rekondice se uskutečňuje v ubytovacích zařízeních zajišťovaných celní správou formou organizovaného aktivního odpočinku spojeného s rekondičními procedurami a tělesnými cvičeními pod dohledem odborného personálu nebo s pracemi na údržbě zařízení celní správy. Práce na údržbě zařízení jsou prováděny v prvním týdnu konání preventivní rehabilitace v rozsahu nejvýše 40 hodin.

(4) Rehabilitace se uskutečňuje v ubytovacích zařízeních zajišťovaných celní správou s poskytováním léčebných a rehabilitačních služeb (s procedurami a tělesnými cvičeními) nebo v určených lázeňských léčebných ústavech.

(1) Služební funkcionář je oprávněn změnit původně stanovený termín nástupu na preventivní rehabilitaci, případně přerušit její výkon, vyžaduje-li to důležitý zájem služby nebo důležitá překážka na straně celníka.

(2) Náhradní termín pro nástup preventivní rehabilitace musí být stanoven tak, aby preventivní rehabilitace byla poskytnuta do konce kalendářního roku, v němž na ni vznikl nárok, a není-li to možné, nejpozději do konce června následujícího roku.

(1) Služby zakázané všem celničkám, těhotným celničkám a matkám do konce devátého měsíce po porodu jsou uvedeny v příloze č. 2 této vyhlášky.

(2) V případě pochybností, zda jsou splněny podmínky pro použití zákazu výkonu služby, musí projednat služební funkcionář použití zákazu s lékařem a s příslušným orgánem hygienické služby.

(3) Výjimky ze zákazu výkonu služeb podle odstavce 1 jsou přípustné jen v rozsahu a za podmínek stanovených u jednotlivých zákazů výkonu služeb příslušným orgánem hygienické služby.

(4) Celnička, těhotná celnička a matka do konce devátého měsíce po porodu je povinna oznámit služebnímu funkcionáři písemně skutečnosti rozhodné pro posouzení zákazu výkonu služby vztahující se k jejímu služebnímu zařazení.

(1) Uzavření dohody o hmotné odpovědnosti je nezbytné pro výkon funkcí celníka, pokud vykonává činnosti

a) pokladníka,

b) skladníka,

c) řidiče služebního motorového vozidla, přičemž za svěřenou hodnotu se nepovažuje služební motorové vozidlo,

d) celníka, kterému byly svěřeny pokutové bloky,

e) celníka, kterému byly svěřeny ceniny (poštovní a kolkové známky),

f) celníka, který přepravuje dočasně uskladněné nebo zajištěné zboží.

(2) Dohoda o hmotné odpovědnosti se uzavře s celníkem i pro výkon jiných činností, než které jsou uvedeny v odstavci 1, pokud mu jsou svěřeny hodnoty k vyúčtování.

(1) Výkonem služby se rozumí výkon oprávnění a povinností celníka vyplývajících ze služebního poměru, výkon funkce, do které byl celník ustanoven nebo jmenován nebo jejímž výkonem byl pověřen, činnost vykonávaná na příkaz služebního funkcionáře a činnost na služební cestě.

(2) V přímé souvislosti s výkonem služby jsou úkony potřebné k výkonu služby a úkony obvyklé nebo nutné před začátkem a po skončení služby. Takovými úkony však nejsou cesta do služby a zpět, stravování, ošetřování nebo vyšetření ve zdravotnickém zařízení, ani cesta k ním a zpět, pokud nejsou konány v objektech celních orgánů. Vyšetření ve zdravotnickém zařízení prováděné na rozkaz služebního funkcionáře nebo ošetření při první pomoci a cesta k vyšetření nebo ošetření a zpět jsou úkony v přímé souvislosti s výkonem služby.

(3) V přímé souvislosti s výkonem služby je též činnost, která napomáhá plnění úkolů celních orgánů.

(1) Cestou do služby a zpět se rozumí cesta z místa celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování do místa vstupu do objektu celního orgánu nebo na jiné místo určené k plnění služebních úkolů a cesta zpět.

(2) Cesta z obce celníkova bydliště nebo jeho přechodného ubytování na místo určené k výkonu služby nebo do místa ubytování v jiné obci, která je cílem služební cesty, pokud není současně obcí jeho pravidelného místa výkonu služby, a cesta zpět se posuzuje jako nutný úkon před začátkem a po skončení služby.

(1) Čistým služebním příjmem před vznikem škody způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání se pro účely výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu rozumí průměrný hrubý měsíční služební příjem21) po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(2) K přechodné změně ve výši průměrného čistého měsíčního služebního příjmu celníka v důsledku pravomocně uloženého kázeňského trestu nebo zproštění výkonu služby se při výpočtu průměrného čistého měsíčního služebního příjmu nepřihlíží.

(3) U celníka převedeného na jinou funkci z důvodu ohrožení nemocí z povolání, u něhož byla nemoc z povolání zjištěna teprve po tomto převedení, se vychází při výpočtu náhrady za ztrátu na služebním příjmu z průměrného čistého služebního příjmu, kterého dosáhl přede dnem přeložení, pokud to je pro celníka výhodnější. Totéž platí, byla-li celnička převedena na jinou funkci z důvodu těhotenství nebo mateřství.

Obdobně nebezpečnými podmínkami jsou podmínky, za kterých došlo k poškození zdraví celníka

a) při služebním zákroku proti osobě nebo skupině osob, která porušuje zákony a další právní předpisy, a proti osobě, která je ohrožuje, a při výcviku, při kterém se celník na takový služební zákrok připravuje,

b) při záchranných a havarijních pracích při živelních pohromách nebo v místech s vysokým rizikem vzniku úrazu následkem výbuchu, požáru nebo akutní otravy,

c) při plnění speciálních úkolů zvláštního stupně nebezpečnosti.

(1) Při výpočtu výše náhrady za ztrátu na služebním příjmu celníka, který vykonával současně jinou výdělečnou činnost v pracovním poměru nebo byl činný na základě dohody o pracovní činnosti v době, kdy u něj došlo ke služebnímu úrazu nebo kdy u něj byla zjištěna nemoc z povolání, se vychází z jeho průměrného čistého služebního příjmu a průměrného výdělku z jiné výdělečné činnosti za dobu, po kterou měla nebo mohla tato činnost trvat.

(2) Celníkovi, který utrpěl služební úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání ve služebním poměru stanoveném na dobu určitou, náleží náhrada za ztrátu na služebním příjmu bez ohledu na dobu, kdy měl služební poměr skončit.

(3) U bývalého celníka, který je zařazen do evidence uchazečů o zaměstnání a pobírá podporu v nezaměstnanosti nebo podporu při rekvalifikaci22), je tato podpora považována za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu. Není-li mu poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci proto, že má nárok na příspěvek za službu, je za výdělek rozhodný pro stanovení náhrady za ztrátu na služebním příjmu považován tento příspěvek. Je-li zařazen v evidenci i po skončení nároku na výplatu podpory v nezaměstnanosti nebo podpory při rekvalifikaci, případně po uplynutí doby, po kterou by mu podpora náležela, kdyby neměl nárok na příspěvek za službu, odečítá se mu z náhrady za ztrátu na služebním příjmu minimální mzda.

(4) Bývalému celníkovi, kterému není poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci z jím zaviněných důvodů, náhrada za ztrátu na služebním příjmu nenáleží.

(5) Je-li bývalý celník osobou samostatně výdělečně činnou, určí se mu náhrada za ztrátu na služebním příjmu podle dokladu o přiznání daně z příjmů fyzických osob.

(6) Nedosahuje-li bývalý celník výdělku ve výši minimální mzdy, je považována minimální mzda za výdělek.

(7) Příspěvek za službu je považován za výdělek v případě, že si bývalý celník zvolil příspěvek za službu místo plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu. V takovém případě se za výdělek považuje ta část příspěvku za službu, která odpovídá výši plného invalidního nebo částečného invalidního důchodu, který by mu jinak náležel.

Celníkovi náleží náhrada za bolest ve dvojnásobné výši, než stanoví zvláštní právní předpis pro zaměstnance v pracovním poměru23), jestliže došlo k poškození jeho zdraví při služebním zákroku osobou, jejíž jednání směřovalo proti tomuto zákroku, nebo jestliže došlo k poškození jeho zdraví pro výkon služby.

Výše jednorázového mimořádného odškodnění se řídí mírou ztížení společenského uplatnění celníka. Dojde-li k poškození zdraví celníka za podmínek uvedených v § 64 písm. a) až c), určí služební funkcionář výši jednorázového mimořádného odškodnění v horní hranici stanovené v § 92 odst. 4 zákona.

(1) Za náklady spojené s pohřbem celníka se považují náklady účtované pohřebním ústavem, hřbitovní poplatky, náklady na zřízení pomníku nebo desky a úpravu hrobu, cestovní výlohy a jedna třetina obvyklých nákladů na smuteční ošacení.

(2) Náhrada nákladů na zřízení pomníku nebo desky se poskytuje ve výši dvojnásobku částky stanovené zvláštními právními předpisy pro zaměstnance v pracovním poměru23a). Náhrada nákladů na smuteční ošacení a cestovní výlohy náleží jen pozůstalým23b).

Zemře-li celník následkem služebního úrazu nebo nemoci z povolání za podmínek stanovených v § 92 odst. 4 zákona, náleží pozůstalým23b) jednorázové odškodnění ve výši čtyřnásobku částky stanovené zvláštním právním předpisem pro zaměstnance v pracovním poměru23c).

(1) Řízení o náhradě škody způsobené celníkem celní správě zahajuje příslušný služební funkcionář bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy se o vzniku škody dozvěděl.

(2) Není-li v zákoně nebo této vyhlášce stanoveno jinak, řízení o náhradě škody způsobené celníkovi při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním zahajuje služební funkcionář na základě návrhu na projednání náhrady škody poškozeného celníka nebo jeho nejbližších pozůstalých bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 15 dnů ode dne, kdy mu návrh byl doručen.

(3) Za účelem prošetření škodní události, zjištění odpovědnosti za škodu, výše škody a návrhu na její likvidaci jmenuje služební funkcionář škodní komisi a jejího předsedu, především z osob znajících příslušné odvětví práva a majících s řízením o náhradě škody zkušenosti.

(4) Komise musí být nejméně tříčlenná.

(5) Komise prošetří a posoudí škodní událost za přítomnosti celníka, který škodu způsobil, nebo poškozeného celníka ze všech rozhodujících hledisek a zjišťuje, zda jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti celníka nebo celní správy za způsobenou škodu. Zjistí-li komise, že jsou splněny zákonné předpoklady a podmínky pro vznik odpovědnosti za škodu, podá služebnímu funkcionáři návrh na rozhodnutí ve věci. Zjistí-li komise, že tyto zákonné předpoklady nebo podmínky splněny nejsou, informuje o tom služebního funkcionáře, přičemž zjištění odůvodní.

(6) Komise pořizuje o řízení o náhradě škody zprávu, kterou předá služebnímu funkcionáři, který komisi jmenoval.

(7) O náhradě škody, určení její výše a způsobu likvidace škodní události rozhoduje služební funkcionář na podkladě zprávy komise, přičemž návrhem komise není vázán.

(1) O řízení o náhradě škody na zdraví způsobené služebním úrazem nebo nemocí z povolání platí přiměřeně ustanovení § 70.

(2) Při řízení o náhradě škody na zdraví musí být poškozený celník poučen o všech svých nárocích na náhradu škody na zdraví a způsobech jejich uplatnění.

(3) Zpráva komise musí obsahovat

a) osobní údaje poškozeného celníka,

b) stručný popis události, která ke škodě na zdraví vedla,

c) údaj o tom, ve kterém zdravotnickém zařízení byl celník ošetřován nebo léčen,

d) údaj o obsahu lékařského nálezu; tím není dotčena povinnost zdravotnického pracovníka zachovávat mlčenlivost stanovená zvláštním zákonem,24)

e) výsledek šetření se závěrem komise, zda škoda byla způsobena pracovním úrazem, včetně míry spoluzavinění celníka,

f) údaj o tom, že poškozený celník byl poučen o všech svých nárocích podle odstavce 2,

g) návrh komise na rozhodnutí ve věci, zejména které náhrady a v jaké výši mají být poškozenému celníku přiznány,

h) návrh komise, zda a proti komu má být zahájeno řízení o náhradě škody, která vznikla celní správě,

i) lékařský posudek o výši bodového hodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění vydaný podle zvláštního právního předpisu.22)

(1) Dobou trvání služebního poměru rozhodnou pro vznik nároku na odchodné je, není-li dále stanoveno jinak, doba trvání služebního poměru celníka, příslušníka Policie České republiky, příslušníka BIS, příslušníka Vězeňské služby České republiky a vojáka z povolání, jakož i služba vojáka v další službě, jestliže byl hmotně zabezpečen jako voják z povolání.

(2) Do doby trvání služebního poměru rozhodné pro vznik nároku na odchodné se nezapočítává doba

a) zproštění výkonu služby, jestliže celníkovi nenáležel rozdíl, o který byl jeho služební příjem zkrácen,

b) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy podle zvláštního právního předpisu24a) vznikl nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody,

c) služebního volna bez nároku na služební příjem, jestliže trvalo nepřetržitě alespoň 1 měsíc,

d) dočasné neschopnosti ke službě pro nemoc, zranění nebo jiný úraz, jestliže nevznikl nárok na služební příjem v nemoci nebo na nemocenské,

e) rodičovské dovolené, nejde-li o rodičovskou dovolenou poskytnutou celníkovi v rozsahu, v jakém je celničce udělována mateřská dovolená.

Jestliže bylo celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vyplaceno odchodné ve výši nižší, než je odchodné, na které mu vznikl nárok při opětovném skončení služebního poměru, vyplatí se mu odchodné ve výši rozdílu mezi odchodným, na které mu vznikl nárok, a dříve vyplaceným odchodným. Jestliže bylo celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vyplaceno odchodné ve výši stejné nebo vyšší, než činí odchodné, na které mu vznikl nárok, odchodné se mu nevyplatí. Stejným způsobem se postupuje, bylo-li celníkovi při skončení předchozího služebního poměru vojáka z povolání vyplaceno odbytné.

(1) Platové vyrovnání se poskytuje ve výši rozdílu mezi posledním čistým měsíčním služebním příjmem a čistým měsíčním výdělkem dosahovaným bývalým celníkem z výdělečné činnosti v občanském povolání nebo podporou v nezaměstnanosti nebo podporou při rekvalifikaci.22)

(2) Má-li bývalý celník stanovenou kratší pracovní dobu nebo dobu služby, než jaká odpovídala délce jeho základní doby služby v týdnu stanovené bývalému celníkovi v posledním běžném měsíci trvání služebního poměru, poskytuje se platové vyrovnání podle posledního čistého měsíčního služebního příjmu upraveného poměrně k délce pracovní doby nebo doby služby v občanském povolání.

(3) Platové vyrovnání se neposkytuje po dobu, po kterou

a) bývalý celník pobíral peněžité dávky nemocenské péče, na které vznikl nárok před skončením služebního poměru nebo v ochranné lhůtě po skončení služebního poměru,25)

b) bývalému celníkovi nebyla poskytována podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci v důsledku nesplnění povinností, stanovených zvláštním právním předpisem26),

c) výdělečně činný bývalý celník nepobíral výdělek nebo opakující se dávky nemocenského pojištění.

(1) Pro účely zjištění čistého měsíčního výdělku z výdělečné činnosti bývalého celníka se za hrubý výdělek považuje

a) plat nebo mzda podle zvláštních právních předpisů,27) pokud se zahrnují do hrubého výdělku, z něhož se zjišťuje průměrný výdělek pro pracovněprávní účely, v případě sjednání souběžných pracovních nebo obdobných poměrů součet těchto platů nebo mezd,

b) odměna za práci konanou na základě dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr,

c) náhrada mzdy poskytovaná za dobu, ve které nebyla práce vykonávána, s výjimkou náhrady mzdy za nevyčerpanou dovolenou, nebo

d) odměna, i když se nezahrnuje do hrubého výdělku, z něhož se zjišťuje průměrný výdělek pro pracovněprávní účely.

(2) Čistým měsíčním výdělkem z výdělečné činnosti bývalého celníka je

a) úhrn příjmů zúčtovaných mu zaměstnavatelem po odečtení pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, pojistného na veřejné zdravotní pojištění a zálohy na daň z příjmů fyzických osob, nebo

b) jedna dvanáctina ročního základu daně z příjmů fyzických osob27a) sníženého o jednu dvanáctinu roční daně z příjmů fyzických osob v příslušném kalendářním roce na základě předloženého daňového přiznání, jde-li o osobu samostatně výdělečně činnou.

(3) Za čistý měsíční výdělek podle odstavce 2 písm. a) se považuje též

a) dávka nemocenského pojištění,

b) náhrada za ztrátu na služebním příjmu nebo na výdělku poskytovaná podle předpisů o odpovědnosti za škodu na zdraví,27b) nebo

c) podpora v nezaměstnanosti nebo podpora při rekvalifikaci vyplacená za jednotlivé kalendářní měsíce doby nezaměstnanosti uchazeči o zaměstnání na základě potvrzení příslušného úřadu práce27a).

(4) Jde-li o bývalého celníka, který je v pracovním nebo obdobném poměru a současně osobou samostatně výdělečně činnou, je jeho čistým měsíčním výdělkem jedna dvanáctina ročního základu daně z příjmů fyzických osob sníženého o jednu dvanáctinu roční daně z příjmů fyzických osob.

(1) Platové vyrovnání se vyplácí způsobem a v termínech stanovených pro výplatu služebního příjmu.

(2) Platové vyrovnání se vyplácí jako záloha, jejíž výše se určí na podkladě potvrzení o předpokládaném čistém měsíčním výdělku. Výše zálohy může činit až polovinu rozdílu mezi posledním čistým měsíčním služebním příjmem rozhodným pro poskytování platového vyrovnání a předloženým potvrzením o předpokládaném čistém měsíčním výdělku. Zálohy platového vyrovnání se zúčtují zpravidla po uplynutí šesti kalendářních měsíců podle čistého měsíčního výdělku z výdělečné činnosti dosaženého v zúčtovacím období. Případný přeplatek je příjemce platového vyrovnání povinen vrátit.

(3) Osobám samostatně výdělečně činným se záloha na platové vyrovnání neposkytuje. Platové vyrovnání se zúčtuje po předložení daňového přiznání, zpravidla po uplynutí kalendářního roku.

(1) Dobou rozhodnou pro nárok na příspěvek za službu je doba trvání služebního poměru uvedená v § 72 odst. 1, přičemž se do této doby nezapočítává doba uvedená v § 72 odst. 2.

(2) Do doby rozhodné pro nárok na příspěvek za službu se započítávají též doby pracovního poměru příslušníka Sboru ozbrojené ochrany železnic, Sboru požární ochrany a celníka, jestliže byly započitatelné podle zvláštních právních předpisů27c) jako doby služebního poměru, s výjimkou doby

a) výkonu vazby a trestu odnětí svobody, s výjimkou případů, kdy podle zvláštního právního předpisu24a) vznikl nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu odnětí svobody,

b) pracovní neschopnosti, po kterou nenáleželo nemocenské,

c) pracovního volna bez náhrady mzdy delšího než 1 měsíc.

(1) Příspěvek za službu se vyplácí způsobem a v termínech stanovených pro výplatu služebního příjmu.

(2) Je-li po skončení služebního poměru bývalé celničce vyplácena peněžitá pomoc v mateřství nebo celníkovi peněžitá pomoc, poskytuje se jim příspěvek za službu dnem následujícím po dni zastavení výplaty této dávky.

Uplatní-li poživatel plného invalidního důchodu nebo částečného invalidního důchodu podle předpisů o důchodovém pojištění nárok na příspěvek za službu, vyplácí se příspěvek za službu nejdříve od prvního dne kalendářního měsíce následujícího po zastavení výplaty důchodu z důchodového pojištění, a to za podmínek a ve výši náležející ode dne následujícího po dni skončení služebního poměru po přičtení všech zvýšení, která by k němu náležela od tohoto dne. Zanikne-li však nárok na plný invalidní důchod nebo na částečný invalidní důchod, popřípadě nárok na výplatu jednoho z uvedených důchodů, vyplácí se příspěvek za službu na žádost bývalého celníka ode dne následujícího po dni zániku nároku na důchod nebo na jeho výplatu, a to za podmínek a ve výši uvedených v předchozí větě.

Souběh příspěvku za službu s výsluhovým příspěvkem je vyloučen. Náleží-li celníkovi při skončení služebního poměru příspěvek za službu podle § 116 až 119 zákona ve stejné výši jako výsluhový příspěvek podle zvláštního právního předpisu27d), vyplácí se mu příspěvek za službu jen v případě, že mu není vyplácen výsluhový příspěvek.

Úmrtné se vyplácí každému z pozůstalých do jednoho měsíce po úmrtí celníka.

(1) Posledním hrubým měsíčním služebním příjmem je příjem stanovený celníkovi podle zvláštních předpisů27) pevnou měsíční částkou, podléhá-li dani z příjmů, který mu náležel za poslední kalendářní měsíc trvání jeho služebního poměru ve funkci, do které byl naposledy ustanoven nebo jmenován, a to bez započtení dalšího platu, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn, a zvýšený o průměrný měsíční úhrn dalších platů, proměnlivých složek služebního příjmu a odměn náležejících mu v kalendářním roce předcházejícím dni skončení jeho služebního poměru, pokud podléhají dani z příjmů. Skončí-li služební poměr posledním dnem kalendářního roku, zjišťuje se měsíční průměr proměnlivých složek služebního příjmu a odměn z tohoto kalendářního roku.

(2) U celníka, kterému v kalendářním měsíci, v němž skončil jeho služební poměr, služební příjem nenáležel nebo kterému náležela pouze jeho část, se posledním hrubým měsíčním služebním příjmem rozumí služební příjem, jaký by mu náležel, kdyby po celý kalendářní měsíc konal službu ve funkci, do které byl naposledy ustanoven nebo jmenován. Ke snížení hrubého měsíčního služebního příjmu v důsledku uložení kázeňského trestu podle § 33 zákona nebo zproštění výkonu služby podle § 27 zákona se nepřihlíží.

(3) Posledním čistým služebním příjmem pro stanovení výše platového vyrovnání je poslední hrubý měsíční služební příjem po odečtení zálohy na daň z příjmů fyzických osob, pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.

(4) Za složky platu stanovené pevnou měsíční částkou podle odstavce 1 se pro účely posledního hrubého měsíčního služebního příjmu považují

a) platový tarif,

b) osobní příplatek,

c) příplatek za vedení,

d) příplatek za zastupování,

e) hodnostní příplatek,

f) zvláštní příplatek.

(5) Za proměnlivé složky služebního příjmu podle odstavce 1 se považují

a) příplatek za službu konanou v noci,

b) příplatek za službu konanou v sobotu a v neděli,

c) příplatek za dělenou směnu,

d) plat za službu konanou ve svátek,

e) plat za službu přesčas.

(1) Služební funkcionář postupuje před svým rozhodnutím ve věcech služebního poměru celníků tak, aby byl přesně a úplně zjištěn skutečný stav věci; za tím účelem si opatří potřebné podklady pro rozhodnutí.

(2) Služební funkcionář celníkovi umožní, aby se před vydáním rozhodnutí vyjádřil k jeho podkladům, popř. navrhl jejich doplnění.

(1) Jiným orgánem, který šetří jednání celníka mající znaky kázeňského přestupku, přestupku nebo trestného činu, se rozumí zejména orgán činný v trestním řízení28) a správní úřad.

(2) Jiným orgánem není orgán zmocněný služebním funkcionářem, který je příslušný uložit celníkovi kázeňský trest.

Kázeňský trest, který byl zahlazen, se nesmí uvádět ve služebním hodnocení ani ve služebních posudcích celníka. V opisu pro účely trestního řízení se uvede pouze počet kázeňských trestů uložených celníkovi v průběhu služby s uvedením skutečnosti, že kázeňské tresty byly zahlazeny.

(1) Odvolání se považuje za podané včas i tehdy, bylo-li v zákonné lhůtě podáno na poštu a adresováno služebnímu funkcionáři.

(2) Podal-li celník odvolání u nepříslušného služebního funkcionáře, postoupí tento funkcionář odvolání bez zbytečného odkladu příslušnému funkcionáři.

(3) Bylo-li odvolání podáno opožděně, přezkoumá odvolací orgán, zda není odůvodněn postup podle § 135 nebo § 136 zákona.

(4) Dokud o odvolání nebylo rozhodnuto, může je odvolatel vzít zpět. Bylo-li odvolání vzato zpět, odvolací orgán řízení o odvolání zastaví a odvolatele o tom písemně vyrozumí.

(1) Z odvolání musí být zřejmé, kdo ho podává, které rozhodnutí se jím napadá, který služební funkcionář napadané rozhodnutí vydal, v čem spatřuje odvolatel nesprávnost napadeného rozhodnutí, popř. jaké důkazy navrhuje na podporu svých tvrzení.

(2) Nemá-li odvolání náležitosti uvedené v předchozím odstavci, vyzve služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, odvolatele, aby nedostatky v určené lhůtě odstranil. Jestliže odvolatel této výzvě nevyhoví, učiní o tom služební funkcionář záznam a odvolání spolu se záznamem postoupí odvolacímu orgánu.

(1) Služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, odvolání bez zbytečného odkladu posoudí a je-li to nutné, dosavadní řízení doplní, popř. zjištěné vady odstraní. O odvolání může sám rozhodnout, jen jestliže odvolání v plném rozsahu vyhoví.

(2) Nerozhodne-li služební funkcionář, který napadené rozhodnutí vydal, o odvolání, předloží je spolu s výsledky doplněného řízení, spisovým materiálem a svým stanoviskem k odvolání s řádným odůvodněním k odvolacímu orgánu nejdéle do 15 dnů ode dne, kdy mu odvolání došlo.

(1) Odvolací orgán je povinen opatřit si potřebné podklady pro rozhodnutí; přitom odvolateli musí být dána možnost se k těmto podkladům vyjádřit.

(2) Odvolací orgán přezkoumá napadené rozhodnutí v celém rozsahu.

(3) Odvolací orgán rozhoduje na základě přesného a úplného zjištění skutečného stavu věci. Při rozhodování o odvolání přihlédne k návrhu senátu poradní komise, není jím však vázán.

(1) Poradní komise (dále jen „komise“) je poradní orgán odvolacího orgánu. Komisi jmenuje služební funkcionář, který je oprávněn o odvolání rozhodnout.

(2) Odvolání projednává senát složený nejméně ze tří členů komise. Je-li senát složený z vyššího počtu členů komise, musí jít vždy o lichý počet. Členy a předsedu senátu jmenuje předseda komise tak, aby byla zajištěna jeho maximální odbornost, nestrannost a objektivita v rozhodování o odvolání.

(3) Z účasti na jednání v senátu je vyloučen člen komise, u něhož lze s ohledem na jeho vztah k projednávané věci nebo k odvolateli mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

(4) Předseda komise a předseda senátu jsou oprávněni požadovat od služebních funkcionářů dokumentaci, popř. její doplnění potřebnou k posouzení odvolání. Dále jsou oprávněni prověřovat a došetřovat skutečnosti důležité pro rozhodnutí o odvolání. Vyžadují-li tyto skutečnosti odborné stanovisko, vyžádá si ho předseda komise u příslušného odborného místa.

(5) Veškeré administrativní činnosti komise a senátu zabezpečuje odvolací orgán.

(1) Předseda komise oznámí odvolateli složení senátu, který věc projedná. Má-li odvolatel pochybnosti o nepodjatosti předsedy nebo některého člena senátu, oznámí to neprodleně předsedovi komise, který ve věci rozhodne usnesením. Týkají-li se tyto pochybnosti předsedy komise jako předsedy nebo člena senátu, oznámí to odvolatel odvolacímu orgánu, který rozhodne usnesením, zda předseda komise je z jednání v senátu vyloučen.

(2) Proti usnesení o vyloučení předsedy nebo člena komise z jednání v senátu a proti usnesení, kterým se návrh odvolatele na vyloučení zamítá, se nelze odvolat.

(1) Místo a dobu jednání senátu určí jeho předseda tak, aby odvolání bylo projednáno ve stanovené lhůtě.

(2) Senát jedná pouze za účasti všech svých členů.

(3) Jednání senátu je neveřejné. Je-li to potřebné, může být na jednání předvolán odvolatel nebo jiná osoba, pokud mohou poskytnout informace důležité pro posouzení věci.

(4) Senát projednává odvolání na základě celého spisového materiálu a přezkoumá skutkovou a právní správnost napadeného rozhodnutí.

(5) Senát po projednání odvolání vydá usnesení, ve kterém navrhne odvolacímu orgánu rozhodnutí ve věci (dále jen „návrh“).

(6) O jednání senátu se pořizuje zápis, který podepisují všichni členové senátu.

(7) Po skončeném jednání senátu předá jeho předseda všechen spisový materiál, zápis o jednání a usnesení o návrhu na rozhodnutí ve věci předsedovi komise, který vše předá odvolacímu orgánu.

Usnesení senátu o návrhu na rozhodnutí ve věci obsahuje:

a) název celního orgánu, který o odvolání rozhoduje,

b) jména členů a předsedy senátu,

c) místo a datum zasedání senátu,

d) jméno odvolatale a jeho poslední funkční zařazení,

e) podstatné údaje o napadeném rozhodnutí,

f) návrh senátu na rozhodnutí ve věci a jeho odůvodnění,

g) výsledek hlasování členů senátu o návrhu a důvody přehlasovaného člena senátu, pro které pro návrh nehlasoval,

h) podpis předsedy senátu.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem vyhlášení s výjimkou ustanovení § 30 až 32, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 1998.

Ministr:

Ing. Pilip v. r.

Příloha č. 1 k vyhlášce č. 259/1997 Sb.

Služební volno s nárokem na služební příjem se poskytuje celníkovi v případech, rozsahu a za podmínek dále uvedených:

1. Vyšetření nebo ošetření celníka ve zdravotnickém zařízení

a) služební volno na nezbytně nutnou dobu, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno ve zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si celník zvolil, a které je nejblíže bydlišti nebo služebnímu působišti celníka a je schopné potřebnou zdravotní péči poskytnout, pokud vyšetření nebo ošetření nebylo možné provést mimo dobu výkonu služby,

b) služební volno se poskytne i tehdy, bylo-li vyšetření nebo ošetření provedeno v jiném než nejbližším zdravotnickém zařízení, které je ve smluvním vztahu ke zdravotní pojišťovně, kterou si celník zvolil, a které je schopno potřebnou zdravotní péči poskytnout. Nárok na služební příjem však přísluší nejvýše za dobu podle písmene a).

2. Narození dítěte manželce (družce) celníka

Služební volno na nezbytně nutnou dobu k převozu manželky (družky) celníka do zdravotnického zařízení a zpět.

3. Doprovod rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení nebo do zařízení sociální péče

a) služební volno na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na jeden den, při doprovodu rodinného příslušníka do zdravotnického zařízení k vyšetření nebo ošetření při náhlém onemocnění nebo úrazu a k předem stanovenému vyšetření, ošetření nebo léčení,

b) služební volno na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na šest pracovních dnů v kalendářním roce, při doprovodu zdravotně postiženého dítěte do zařízení sociální péče nebo do internátní speciální školy.

Služební volno se poskytne jen jednomu z oprávněných celníků, byl-li doprovod nezbytný a uvedené úkony nebylo možno provést mimo dobu služby.

4. Úmrtí rodinného příslušníka

Služební volno na

a) dva dny při úmrtí manžela, druha nebo dítěte a další den k účasti na pohřbu těchto osob,

b) jeden den k účasti na pohřbu rodiče a sourozence celníka, rodiče a sourozence jeho manžela, jakož i manžela sourozence celníka a na další den, jestliže celník obstarává pohřeb těchto osob,

c) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, k účasti na pohřbu prarodiče nebo vnuka celníka nebo prarodiče jeho manžela nebo jiné osoby, která sice nepatřila k uvedeným nejbližším příbuzným, ale žila s celníkem v době úmrtí ve společné domácnosti, a na další den, jestliže celník obstarává pohřeb této osoby.

5. Vlastní svatba, svatba dětí a rodičů

Služební volno na

a) dva dny na vlastní svatbu, z toho jeden den k účasti na svatebním obřadu,

b) jeden den k účasti na svatebním obřadu při svatbě dítěte nebo rodiče celníka.

6. Přestěhování celníka, který má vlastní bytové zařízení

Služební volno na

a) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na jeden den, při stěhování v téže obci,

b) nezbytně nutnou dobu, nejvýše na dva dny, při stěhování do jiné obce,

jde-li o stěhování v zájmu celní správy.

7. Ošetřování člena rodiny, péče o dítě

Služební volno nejvýše po dobu prvních sedmi dnů, které by jinak byly pravidelnými dny výkonu služby celníka, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá celníkovi, který nemůže vykonávat službu, poněvadž musí:

a) ošetřovat nemocné dítě mladší než 10 let nebo

b) pečovat o dítě mladší než 10 let z toho důvodu, že

1. dětské výchovné zařízení, v jehož péči jinak dítě je, nebo škola, do které chodí, byly uzavřeny z nařízení příslušných orgánů nebo

2. dítě nemůže být pro nařízenou karanténu v péči dětského výchovného zařízení nebo docházet do školy nebo

3. osoba, která jinak o dítě pečuje, onemocněla nebo jí byla nařízena karanténa (karanténní opatření), a proto nemůže o dítě pečovat, nebo

c) ošetřovat jiného nemocného člena rodiny, který žije s celníkem ve společné domácnosti, jestliže jeho zdravotní stav nezbytně vyžaduje ošetřování jinou osobou a nemocného není možné nebo vhodné umístit v nemocnici.

Podmínkou pro poskytnutí služebního volna je, že dítě nebo nemocný člen rodiny žije s celníkem v domácnosti;29) podmínka domácnosti se nevyžaduje, jde-li o ošetřování (péči) dítěte mladšího 10 let celníkem, který je rodičem dítěte.

Celníkovi, který má v trvalé péči alespoň jedno dítě ve věku do skončení povinné školní docházky a je jinak osamělý, se služební volno poskytne nejvýše po dobu prvních 13 dnů, které by jinak byly pravidelnými dny výkonu služby celníka, pokud potřeba ošetřování (péče) v nich trvá.

V témže případě ošetřování (péče) se služební volno poskytne jen jednou a jen jednomu oprávněnému celníkovi.

8. Vyhledání nového místa před skončením služebního poměru uvolněním nebo propuštěním

Služební volno na nezbytně nutnou dobu, nejvýše však na dva dny v kalendářním měsíci, po dobu odpovídající lhůtě pro skončení služebního poměru uvolněním nebo propuštěním podle § 106 odst. 1 písm. a) a b) zákona.

9. Pohřeb spoluzaměstnance

Služební volno na nezbytně nutnou dobu celníkům, kteří se zúčastní pohřbu spoluzaměstnance.

Příloha č. 2 k vyhlášce č. 259/1997 Sb.

I. Těhotným celničkám jsou zakázány činnosti

a) v prostředí, v němž je tlak vzduchu vyšší než okolní atmosférický tlak o více než 20 kPa,

b) v prostředí, v němž je koncentrace kyslíku v ovzduší nižší než 20 % objemových,

c) vyžadující používání izolačních dýchacích přístrojů,

d) spojené s fyzickou zátěží neúměrnou vzhledem ke změnám organizmu v těhotenství, zejména

1. vykonávané velkými svalovými skupinami s převažující dynamickou složkou svalové práce, které překračují pro celkovou fyzickou zátěž kritéria odpovídající kategorii druhé podle zvláštního právního předpisu30),

2. spojené s přepravou břemen pomocí manipulace s jednoduchými bezmotorovými prostředky,

3. spojené se zvedáním a přenášením břemen překračujících ukazatele uvedené v části IV. a V. této přílohy, při nichž přípustný minutový energetický výdej překračuje 14,5 kJ.min-1 netto,

4. spojené s opakovaným zaujímáním podmíněně přijatelných nebo nepřijatelných pracovních poloh, kterými jsou například hluboký předklon, poloha v kleče, vleže, ve vypjatém stoji na špičkách, s rukama nad hlavou, zařazené do kategorie druhé a třetí podle zvláštního právního předpisu30) a dále práce spojené s opakovaným otáčením trupu o více než 10 stupňů,

5. spojené s tlakem na břicho,

6. při nichž nelze upravit pracovní místo s ohledem na antropometrické změny těla ženy,

7. v pracovních polohách bez možnosti jejich střídání, trvale vykonávané vsedě nebo vstoje,

8. vykonávané ve vnuceném pracovním tempu31),

9. spojené s psychickou zátěží zařazené do třetí kategorie podle zvláštního právního předpisu30),

e) spojené s expozicí hluku zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu30),

f) při nichž by mohly být vystaveny rázům32),

g) spojené s expozicí vibracím,

1. přenášeným na ruce, pokud jsou tyto práce zařazeny do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu30),

2. celkovým horizontálním a vertikálním vibracím, jejichž hodnoty překračují nejvyšší přípustné hodnoty stanovené zvláštním právním předpisem32) snížené o 10 dB,

h) při nichž dochází za běžných pracovních podmínek ke značnému znečištění kůže minerálními oleji,

i) s karcinogeny a mutageny a při pracovních procesech s rizikem chemické karcinogenity, uvedenými ve zvláštním právním předpisu31),

j) s chemickými látkami a chemickými přípravky

1. způsobujícími akutní nebo chronické otravy s těžkými nebo nevratnými následky pro zdraví označovanými větami R 23, R 26, R 28, R 39, R 40 a R 48 podle zvláštního právního předpisu33),

2. poškozujícími reprodukční schopnost anebo plod v těle matky označovanými větami R 60, R 61, R 62 a R 63 podle zvláštního právního předpisu33),

3. poškozujícími kojence prostřednictvím mateřského mléka označovanými větou R 64 podle zvláštního právního předpisu33),

4. vyvolávajícími těžká poškození zdraví při vstřebávání kůží označovanými větou R 24 nebo větou R 27, nebo mající výrazné senzibilizující účinky na dýchací ústrojí nebo kůži označovanými větami R 42, R 43 zvláštního právního předpisu33),

5. omezujícími dělení buněk,

6. při kombinaci R vět uvedených v bodech 1 až 4,

k) spojené s expozicí olovu a jeho ionizovaným sloučeninám,

l) při výrobě léčiv a veterinárních přípravků, obsahujících hormony, antibiotika a jiné biologicky vysoce účinné látky, pokud nelze na podkladě podrobného vyhodnocení expozice a rizika vyloučit, že nedojde za předvídatelných podmínek k poškození zdraví těhotné ženy nebo plodu,

m) při výrobě cytostatik, jejich přípravě k injekční aplikací, při jejím provádění a při ošetřování pacientů léčených cytostatiky,

n) spojené s expozicí rtuti, oxidu uhelnatému a jiným chemickým látkám, již neuvedeným v písmenech i), j) a k), pokud jsou činnosti s nimi zařazeny do kategorie druhé až čtvrté podle zvláštního právního předpisu30),

o) v kontrolovaných pásmech pracovišť se zdroji ionizujícího záření, kde podmínky činnosti nezajišťují pro plod stejný stupeň radiační ochrany jako pro každého jednotlivce z obyvatelstva, včetně práce s rentgenovými přístroji používanými při kontrolních činnostech celní správy,

p) spojené s expozicí viru rubeoly nebo původci toxoplasmosy a činnosti spojené s expozicí jiným biologickým činitelům skupiny 2 až 4 uvedeným ve zvláštním právním předpisu31), zařazené do třetí nebo čtvrté kategorie podle zvláštního právního předpisu30), pokud nelze u těhotné celničky prokázat imunitu proti biologickým činitelům, které přicházejí při dané činnosti v úvahu,

q) v prostorách, kde jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty elektromagnetického záření a elektromagnetických polí stanovené pro obyvatelstvo zvláštním právním předpisem34),

r) zařazené podle zvláštního právního předpisu35), jako rizikové, pokud se na ně nevztahuje ustanovení písmene p),

s) vykonávané za podmínek, při nichž jsou překračovány operativní teploty to max v důsledku tepelné zátěže z technologie,

t) vykonávané po dobu delší než čtyři hodiny za pracovní dobu v prostorách, v nichž je teplota vzduchu udržována uměle na hodnotě 4°C a nižší,

u) vykonávané po dobu delší než jednu hodinu souhrnně za pracovní dobu při teplotách nižších než -5°C,

v) se zvýšeným rizikem úrazů, zejména činnosti

1. při výrobě a zpracování výbušnin a výbušných předmětů a zacházení s nimi,

2. s kapalinami označovanými větami R 11 a R 12 podle zvláštního právního předpisu33), nejde-li o jejich používání v laboratořích nebo při poskytování zdravotní nebo veterinární péče,

3. při nichž hrozí zhroucení konstrukce, staveb nebo pády předmětů,

4. ve výškách nad 1,5 m, měřeno od úrovně podlahy po úroveň chodidel, a nad volnou hloubkou,

5. na zařízeních vysokého elektrického napětí,

6. s nebezpečnými zvířaty, jejichž seznam je uveden ve zvláštním právním předpisu36),

7. související s chovem zvířat, která by mohla být příčinou zvýšeného nebezpečí úrazu37),

8. při porážení zvířat na jatkách,

9. v prostoru uzavřených nádob a nádrží,

10. při dezinsekci a deratizaci prostorů plyny,

11. při ošetřování pacientů umístěných v uzavřených psychiatrických odděleních zdravotnických zařízení.

II. Celničkám, které kojí

jsou zakázány činnosti uvedené v části I. písm. h) až n) a písm. o) jde-li o činnosti v kontrolovaném pásmu pracovišť s otevřenými radionuklidovými zářiči.

III. Celničkám do konce devátého měsíce po porodu

jsou zakázány činnosti uvedené v části I. písm. a) až d), písm. f) a g) a písm. s) až v).

IV. Nejvyšší přípustné hmotnostní limity pro zvedání a přenášení břemen těhotnými celničkami a celničkami do konce devátého měsíce po porodu v pracovní poloze vstoje nebo vsedě

Hmotnost ručně

zvedaných a

přenášených břemen

(kg)Délka vertikální dráhy břemeneMaximální počet zdvihů za 1 minutuKumulativní hmotnost

(kg) břemen zvedaných

a přenášených

za pracovní dobuod 5 do 7,5podlaha - zápěstí 1)32500zápěstí - rameno 1)5od 2,5 do 5podlaha - zápěstí 1)42000zápěstí - rameno 1)7podlaha - rameno 1)3od 1,5 do 2,5 podlaha - zápěstí 1)51800podlaha - rameno4podlaha - nad rameno3zápěstí - rameno8zápěstí - nad rameno4rameno - nad rameno3

1) Jiné vertikální dráhy nejsou pro tuto hmotnost břemene přípustné.

Při pracovní poloze vsedě nesmí být hmotnost břemene větší než 2,5 kg.

Činnost spojenou s ručním zvedáním a přenášením břemen lze vykonávat při dodržení počtu zdvihů a vzdálenosti přenášení v nepřetržitém pracovním cyklu nejdéle po dobu 15 minut; mezi jednotlivými na sebe navazujícími pracovními cykly je nutné ruční manipulaci s břemeny vyloučit na 15 minut u břemen u hmotnosti 5 až 7,5 kg a na dobu 10 minut u břemen o hmotnosti 2 až 5 kg. Činnost spojenou s ručním zvedáním a přenášením břemen lze vykonávat při dodržení hmotnostních limitů pouze do doby naplnění limitních hodnot kumulativních hmotností ve stanovené době služby.

Od ukončeného dvacátého týdne těhotenství je nutno vyloučit manipulaci břemene na podlahu a z podlahy.

Pro účely této vyhlášky se pokládá za výšku zápěstí žen vstoje 79 cm, za výšku ramen 134 cm. Při pracovní poloze vsedě se tyto hodnoty výšek snižují o 40 cm s tolerancí 5 cm podle výšky sedadla.

V. Největší přípustná vzdálenost pro přenášení břemen těhotnými celničkami

Hmotnost ručně přenášených břemen (kg)7,552,5Největší vzdálenost (m)51520

Přenášení a zvedání břemen se posuzuje odděleně.

1) § 132 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 26/1993 Sb., zákona č. 326/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 33/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 111/1998 Sb. a zákona č. 155/2000 Sb.

2) Zákon č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 164/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 29/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb. a zákona č. 363/2000 Sb.

5) § 14 odst. 2 zákona ČNR č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 113/1997 Sb.

5a) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona č. 590/1992 Sb., zákona č. 10/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 201/1997 Sb., zákona č. 225/1999 Sb. a zákona č. 217/2000 Sb.

Nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád), ve znění nařízení vlády č. 143/1995 Sb., nařízení vlády č. 72/1996 Sb., nařízení vlády č. 327/1996 Sb., nařízení vlády č. 163/1997 Sb., nařízení vlády č. 354/1997 Sb., nařízení vlády č. 249/1998 Sb., nařízení vlády č. 127/2000 Sb. a nařízení vlády č. 496/2000 Sb.

6) Zákon č. 245/2000 Sb., o státních svátcích, o ostatních svátcích, o významných dnech a o dnech pracovního klidu, ve znění zákona č. 101/2004 Sb.

7) § 73 zákona č. 186/1992 Sb., ve znění zákona č. 155/2000 Sb.

§ 157 až 159 zákoníku práce.

8) Vyhláška Federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb., o jiných úkonech v obecném zájmu.

8a) § 20 odst. 1 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění zákona č. 180/1990 Sb.

8b) § 74 a 77 zákona č. 561/2004 Sb.

8c) § 90 zákona č. 561/2004 Sb.

8d) § 45 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách).

8e) § 46 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb.

8f) § 47 odst. 4 zákona č. 111/1998 Sb.

9) Zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění zákona č. 58/1964 Sb., zákona č. 87/1968 Sb., zákona č. 98/1971 Sb., zákona č. 8/1982 Sb., zákona č. 109/1984 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 154/1993 Sb., zákona č. 308/1993 Sb., zákona č. 143/1994 Sb., zákona č. 182/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 113/1997 Sb.

10) § 15 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.

11) Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 157/1996 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Spolkovou republikou Německo o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě.

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 122/1994 Sb., o sjednání Smlouvy mezi Českou republikou a Slovenskou republikou o ulehčení pohraničního odbavování na státních hranicích v železniční a silniční dopravě, ve znění sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 298/1995 Sb.

Sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 27/1994 Sb., o sjednání Dohody mezi Českou a Slovenskou Federativní Republikou a Rakouskou republikou o ulehčení pohraničního odbavování v železniční, silniční a vodní dopravě.

Vyhláška Ministerstva zahraničních věcí č. 50/1972 Sb., o Smlouvě mezi Československou socialistickou republikou a Polskou lidovou republikou o spolupráci při výkonu kontroly osob, zboží a dopravních prostředků přestupujících československo-polské státní hranice v železničním a silničním styku a Ujednání mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Polské lidové republiky o spolupráci při výkonu kontroly v železničním a silničním styku přes státní hranice, ve znění pozdějších předpisů.

11a) § 7 odst. 2 a § 8 zákona č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění zákona č. 44/1994 Sb., zákona č. 125/1998 Sb., zákona č. 324/1998 Sb., zákona č. 333/1999 Sb., zákona č. 36/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb. a zákona č. 220/2000 Sb.

Vyhláška č. 448/2000 Sb., kterou se pro účely poskytování cestovních náhrad stanoví výše sazeb stravného, výše sazeb základních náhrad za používání silničních motorových vozidel a výše průměrných cen pohonných hmot.

11b) § 7 odst. 5 a § 8 zákona č. 119/1992 Sb.

Vyhláška č. 448/2000 Sb.

11c) Zákon č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel).

12) § 5 odst. 1 a 2 a § 8 zákona č. 119/1992 Sb.

Vyhláška č. 448/2000 Sb.

13) § 18 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb.

§ 6 odst. 5 zákona č. 185/2004 Sb., o Celní správě České republiky.

14) § 19 odst. 1 a 2 zákona č. 186/1992 Sb.

15) § 22 zákona č. 186/1992 Sb.

16) § 5 zákona č. 186/1992 Sb.

16a) § 18 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.

16b) § 17 zákona č. 186/1992 Sb.

17) Například zákon č. 551/1991 Sb., o Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

17a) § 12 odst. 2, 3 a 5 zákona č. 119/1992 Sb.

18) § 72 zákona č. 561/2004 Sb.

§ 54 až 56 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.

Vyhláška č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělání.

19) Např. § 19 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění zákona ČNR č. 210/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 548/1991 Sb., zákona ČNR č. 550/1991 Sb., zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.

21) § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku, ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona ČNR č. 37/1993 Sb., zákona č. 74/1994 Sb. a zákona č. 118/1995 Sb.

22) § 39 až 57 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.

23) Vyhláška č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění vyhlášky č. 50/2003 Sb.

23a) § 197 a 198 zákoníku práce.

§ 37 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění nařízení vlády č. 461/2000 Sb.

23b) § 120 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.

23c) § 200 zákoníku práce.

24) § 55 odst. 2 písm. d) zákona č. 20/1966 Sb., ve znění zákona ČNR č. 210/1990 Sb., zákona ČNR č. 425/1990 Sb., zákona ČNR č. 548/1991 Sb., zákona ČNR č. 550/1991 Sb., zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 15/1993 Sb., zákona č. 161/1993 Sb., zákona č. 307/1993 Sb., zákona č. 60/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 206/1996 Sb., zákona č. 14/1997 Sb., zákona č. 79/1997 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.

24a) Zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

25) § 5 odst. 2 zákona č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů.

26) § 39 až 57 zákona č. 435/2004 Sb.

27) Zákon č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za pracovní pohotovost v rozpočtových a v některých dalších organizacích a orgánech, ve znění zákona ČNR č. 590/1992 Sb., zákona ČNR č. 10/1993 Sb., zákona č. 40/1994 Sb., zákona č. 118/1995 Sb. a zákona č. 201/1997 Sb.

Nařízení vlády č. 79/1994 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ozbrojených sil, bezpečnostních sborů a služeb, orgánů celní správy, příslušníků Sboru požární ochrany a zaměstnanců některých dalších organizací (služební platový řád), ve znění nařízení vlády č. 143/1995 Sb., č. 72/1996 Sb., č. 327/1996 Sb. a č. 163/1997 Sb.

27a) Zákon č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění zákona č. 35/1993 Sb., zákona č. 96/1993 Sb., zákona č. 157/1993 Sb., zákona č. 196/1993 Sb., zákona č. 323/1993 Sb., zákona č. 42/1994 Sb., zákona č. 85/1994 Sb., zákona č. 114/1994 Sb., zákona č. 259/1994 Sb., zákona č. 32/1995 Sb., zákona č. 87/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 149/1995 Sb., zákona č. 248/1995 Sb., zákona č. 316/1996 Sb., zákona č. 18/1997 Sb., zákona č. 151/1997 Sb., zákona č. 209/1997 Sb., zákona č. 210/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 111/1998 Sb., zákona č. 149/1998 Sb., zákona č. 168/1998 Sb., zákona č. 333/1998 Sb., zákona č. 63/1999 Sb., zákona č. 129/1999 Sb., zákona č. 144/1999 Sb., zákona č. 170/1999 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 3/2000 Sb., zákona č. 17/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 72/2000 Sb., zákona č. 100/2000 Sb., zákona č. 103/2000 Sb., zákona č. 121/2000, zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 241/2000 Sb., zákona č. 340/2000 Sb. a zákona č. 492/2000 Sb.

27b) § 91 písm. a) zákona č. 186/1992 Sb.

§ 194 a 195 zákoníku práce.

§ 445 občanského zákoníku.

27c) § 44 zákona č. 230/1992 Sb.

§ 21 odst. 3 zákona č. 238/2000 Sb.

Čl. VI zákona č. 113/1997 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon České národní rady č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona České národní rady č. 35/1993 Sb., zákon č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 32/1957 Sb., o nemocenské péči v ozbrojených silách, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 88/1968 Sb., o prodloužení mateřské dovolené, o dávkách v mateřství a o přídavcích na děti z nemocenského pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů.

27d) § 132 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění zákona č. 254/2002 Sb.

28) § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění zákona č. 558/1991 Sb., zákona ČNR č. 25/1993 Sb., zákona č. 115/1993 Sb., zákona č. 292/1993 Sb., zákona č. 154/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 214/1994 Sb., nálezu Ústavního soudu ČR č. 8/1995 Sb., zákona č. 152/1995 Sb. a zákona č. 150/1997 Sb.

29) § 115 občanského zákoníku.

30) Vyhláška č. 432/2003 Sb., kterou se stanoví podmínky pro zařazování prací do kategorií, limitní hodnoty ukazatelů biologických expozičních testů, podmínky odběru biologického materiálu pro provádění biologických testů a náležitosti hlášení prací s azbestem a biologickými činiteli.

31) Nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění nařízení vlády č. 523/2002 Sb., a nařízení vlády č. 441/2004 Sb.

32) Nařízení vlády č. 502/2000 Sb., o ochraně zdraví před nepříznivými účinky hluku a vibrací, ve znění nařízení vlády č. 88/2004 Sb.

33) Zákon č. 356/2003 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých zákonů, ve znění zákona č. 186/2004 Sb.

34) Nařízení vlády č. 480/2000 Sb., o ochraně zdraví před neionizujícím zářením.

35) Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

36) Vyhláška č. 75/1996 Sb., kterou se stanoví nebezpečné druhy zvířat.

37) Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat.