§ 3 nařízení vlády České socialistické republiky o pokutách za porušení povinností stanovených na úseku vodního hospodářství – Pokuty za nedovolené vypouštění vod

(1) Výše pokut ukládaných v případech uvedených v § 1 písm. b) se stanoví podle závadnosti odpadních vod z jednotlivých druhů výrob nebo zdrojů znečištění (dále jen „výroba“) a podle množství surovin nebo hotových výrobků v těchto výrobách ročně, popřípadě v jedné kampani zpracovávaných nebo vyráběných.

(2) Podle závadnosti odpadních vod se jednotlivé druhy výrob člení do čtyř kategorií s uvedením technických jednotek výroby nebo zpracovávaných surovin (dále jen „technické jednotky“), uvedených v příloze tohoto nařízení.

(3) V pochybnostech o zařazení výroby do jednotlivých kategorií a technické jednotce rozhodne orgán ukládající pokutu po projednání s ministerstvem lesního a vodního hospodářství.

(4) Výše pokuty se stanoví násobkem sazby za technickou jednotku celkovým množstvím technických jednotek za poslední kalendářní rok provozu, popřípadě za poslední kampaň; u nově zaváděných výrob podle plánované roční nebo kampaňové výroby. Sazba za technickou jednotku a nejnižší pokuta v jednotlivých kategoriích činí:

v I. kategorii 5,— Kčs 15 000,— Kčs ve II. kategorii 3,— Kčs 10 000,— Kčs ve III. kategorii 2,— Kčs 5 000,— Kčs ve IV. kategorii 0,20 Kčs 10 000,— Kčs.

(5) Je-li týž druh výroby u jedné organizace rozdělen do několika výrobních objektů, je rozhodující pro výpočet pokuty počet technických jednotek dosažených jen v těch výrobních objektech, u nichž k nedovolenému vypouštění vody došlo.

(6) Výroba meziproduktů se považuje za samostatnou výrobu, je-li uvedena v příloze tohoto nařízení. Jinak ji lze zařadit podle odstavce 3 do příslušné kategorie jen v případě, že jde o výrobu v samostatném výrobním objektu.

(7) Vodohospodářský orgán může snížit vypočtenou pokutu,

a) udržuje-li organizace řádně v provozu alespoň některé části čistírny odpadních vod nebo

b) prokáže-li organizace, že jde o zcela výjimečný případ a ani při vynaložení veškerého úsilí nemohla zabránit znečištění.

(8) Vypočtená pokuta se v případě podle odstavce 7 písm. a) sníží o tolik procent, o kolik se snížila hodnota rozhodujícího ukazatele znečištění; orgán ukládající pokutu určí, který ukazatel znečištění je rozhodující. Pokuta snížená podle odstavce 7 nesmí být nižší než nejnižší pokuta podle odstavce 4.