§ 209 ZP – O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · § 209 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 209 zákoníku práce upravuje situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu omezení odbytu výrobků nebo poptávky po službách, a stanoví minimální výši náhrady mzdy v takovém případě.
§ 209
(1) O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v § 109 odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
(2) Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.
Paragraf 209 zákoníku práce upravuje situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu omezení odbytu výrobků nebo poptávky po službách, a stanoví minimální výši náhrady mzdy v takovém případě.
Co to znamená v praxi
Pokud zaměstnavatel nemá dostatek práce pro zaměstnance kvůli sníženému odbytu nebo poptávce, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele.
V takovém případě má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy.
Výše této náhrady musí být sjednána dohodou s odborovou organizací, nebo stanovena vnitřním předpisem, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí.
Minimální výše této náhrady mzdy je 60 % průměrného výdělku zaměstnance.
Na co si dát pozor
Dohoda s odborovou organizací nebo vnitřní předpis nemůže stanovit náhradu mzdy nižší než 60 % průměrného výdělku.
Tato úprava se týká pouze situací, kdy omezení práce je způsobeno dočasným omezením odbytu výrobků nebo poptávky po službách zaměstnavatele.