§ 209 zákoník práce – Náhrada mzdy při omezení odbytu nebo poptávky
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 7. 2021 · Pracovní právo · neoficiální nadpis
Stručně: Paragraf 209 zákoníku práce upravuje situaci, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci z důvodu omezení odbytu výrobků nebo poptávky po službách, a stanoví minimální výši náhrady mzdy v takovém případě. Pokud zaměstnavatel nemá dostatek práce pro zaměstnance kvůli sníženému odbytu nebo poptávce, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele. (§ 209 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 7. 2021)
Klíčová fakta
- Týká se: zaměstnavatel, zaměstnanec
- Částka nebo sazba (odst. 2): „…náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku“
- Odkazuje na: § 109
- Judikatura: na § 209 odkazuje 12 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Účinnost: znění účinné od (předchozí znění: co se změnilo); novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
(1) O jinou překážku v práci na straně jiného zaměstnavatele, než uvedeného v § 109 odst. 3, jde také tehdy, kdy zaměstnavatel nemůže přidělovat zaměstnanci práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu jeho výrobků nebo omezení poptávky po jím poskytovaných službách.
(2) Upraví-li v případech podle odstavce 1 dohoda mezi zaměstnavatelem a odborovou organizací výši poskytované náhrady mzdy, která přísluší zaměstnanci, musí náhrada mzdy činit nejméně 60 % průměrného výdělku; nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být dohoda nahrazena vnitřním předpisem.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Pokud zaměstnavatel nemá dostatek práce pro zaměstnance kvůli sníženému odbytu nebo poptávce, jedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele.
- V takovém případě má zaměstnanec nárok na náhradu mzdy.
- Výše této náhrady musí být sjednána dohodou s odborovou organizací, nebo stanovena vnitřním předpisem, pokud u zaměstnavatele odborová organizace nepůsobí.
- Minimální výše této náhrady mzdy je 60 % průměrného výdělku zaměstnance.
Na co si dát pozor
- Dohoda s odborovou organizací nebo vnitřní předpis nemůže stanovit náhradu mzdy nižší než 60 % průměrného výdělku.
- Tato úprava se týká pouze situací, kdy omezení práce je způsobeno dočasným omezením odbytu výrobků nebo poptávky po službách zaměstnavatele.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 209
Jak soudy aplikují § 209
… pracovního poměru uplatnit nároky podle § 56 odst. 2 zákoníku práce za situace, kterou žalobce žádným způsobem nezavinil, přičemž „nebylo prokázáno, že by jednal v rozporu se zájmy žalovaného“, naopak dohodou o neplaceném volnu „umožnil žalovanému od února do května dosahovat vyššího příjmu, než umožňuje § 207 a § 209 zákoníku práce, bez ohledu na to, že potřeboval řidiče, kteří by udržovali technický stav autobusů a popojížděli s nimi po parkovišti“.
Je tedy zřejmé, že ani požadavku žalobce na určení, že „žalobci udělené překážky v práci na straně zaměstnavatele dle § 209 zákoníku práce ze dne 16. 2. 2015 a 14. 8. 2015 jsou neplatné“, nelze vyhovět.
Žalovaný však s postupem stěžovatelky nesouhlasil, neboť - stručně řečeno - institut neplaceného volna v pracovním právu neslouží k řešení překážek v práci na straně zaměstnavatele a na tyto případy dopadají ustanovení § 207 a § 209 zákoníku práce s nárokem zaměstnance na náhradu mzdy, kdy stěžovatelka na něj nemůže uzavřením dohody o neplaceném volnu přenášet riziko svého podnikání, konkrétně tedy riziko způsobené onemocněním COVID-19.