§ 13 Zákon o právu rodinném – V rozhodnutí prohlašujícím manželství za neplatné budiž vysloveno
Zákon o právu rodinném · 265/1949 Sb. · § 13 · Rodinné právo
Stručně: Paragraf 13 zákona o právu rodinném stanoví, že soud v rozhodnutí o neplatnosti manželství musí uvést, zda manželé, nebo jen jeden z nich, jednali při uzavírání manželství v dobré víře.
§ 13
V rozhodnutí prohlašujícím manželství za neplatné budiž vysloveno, zdali manželé - nebo který z nich - uzavírajíce manželství nejednali v dobré víře.
Paragraf 13 zákona o právu rodinném stanoví, že soud v rozhodnutí o neplatnosti manželství musí uvést, zda manželé, nebo jen jeden z nich, jednali při uzavírání manželství v dobré víře.
Co to znamená v praxi
Soud, který rozhoduje o neplatnosti manželství, musí vždy posoudit a výslovně uvést, zda manželé (nebo jeden z nich) věděli o důvodu neplatnosti manželství v době jeho uzavření.
Toto zjištění o dobré víře je povinnou součástí soudního rozhodnutí o neplatnosti manželství.
Zjištění dobré víry může mít vliv na další právní důsledky neplatnosti manželství, například na majetkové vypořádání nebo na poměr k dětem, jak naznačuje § 14.
Na co si dát pozor
Rozhodnutí soudu musí jasně specifikovat, kdo z manželů (pokud vůbec někdo) jednal v dobré víře.
Absence takového výroku v rozhodnutí by mohla vést k jeho přezkumu.