Zákon, kterým se mění zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony

(1) Výkon ochranného léčení nařídí předseda senátu zdravotnickému zařízení, v němž má být ochranné léčení vykonáno. Jestliže však ochranné léčení bylo uloženo vedle nepodmíněného trestu odnětí svobody a ve věznici jsou k výkonu takového léčení dány podmínky, může předseda senátu nařídit, aby ochranné léčení bylo vykonáváno během výkonu trestu odnětí svobody.

(2) Je-li osoba, u níž bylo uloženo ochranné léčení, při pobytu na svobodě nebezpečná pro své okolí, zařídí předseda senátu bezodkladně její dodání do zdravotnického zařízení; jinak jí může poskytnout přiměřenou lhůtu k obstarání jejích záležitostí.

(3) Jde-li o příslušníka ozbrojených sil nebo ozbrojeného sboru v činné službě, požádá předseda senátu příslušného velitele nebo náčelníka, aby zařídil jeho dopravení do zdravotnického zařízení.

(4) Předseda senátu požádá zdravotnické zařízení, aby oznámilo soudu, který ochranné léčení uložil, kdy bylo s výkonem ochranného léčení započato. Zároveň požádá zdravotnické zařízení, aby okresnímu soudu, v jehož obvodě se ochranné léčení vykonává, podalo neprodleně zprávu, jestliže pominou důvody pro další trvání ochranného léčení.

(5) K nařízení výkonu ochranného léčení předseda senátu pro potřeby zdravotnického zařízení připojí znalecký posudek, opis protokolu o výslechu znalce nebo opis lékařské zprávy o zdravotním stavu odsouzeného, pokud v průběhu trestního řízení byly opatřeny.“.

260. V § 351a se slovo „léčebné“ nahrazuje slovem „zdravotnické“.

261. V § 353 se slova „léčebného ústavu“ nahrazují slovy „zdravotnického zařízení“.

262. § 358 včetně nadpisu zní:

Na výkon zabrání věci se přiměřeně užije § 349b.“.

263. V § 361 odst. 1 větě první se zrušuje text „vyšetřovatel,“.

264. V § 362 odstavec 3 zní:

„(3) Jestliže soud nerozhodne o schválení narovnání, předseda senátu zajistí, aby peněžní částka složená k obecně prospěšným účelům byla vrácena obviněnému.“.

265. V § 362 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) V přípravném řízení činí úkony uvedené v odstavcích 1 až 3 místo předsedy senátu státní zástupce.“.

266. V § 375 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Pokud se v této hlavě hovoří o cizím státu nebo o soudu cizího státu, rozumí se tím podle povahy věci též mezinárodní soud nebo tribunál ustanovený na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána.“.

267. V § 377 odst. 1 se slova „odevzdají předsedovi senátu, který“ nahrazují slovy „dodají soudu, jehož předseda senátu“.

268. V § 377 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Na řízení podle odstavce 2 se přiměřeně užije § 67 až 74.“.

269. V § 379 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Je-li dán důvod vazby, může státní zástupce nebo na jeho příkaz policejní orgán zadržet osobu, o jejíž vydání jde. Nenařídí-li státní zástupce na podkladě dalšího šetření propuštění takové osoby ze zadržení, je povinen ji nejpozději do 48 hodin od zadržení odevzdat krajskému soudu s návrhem na vzetí do vazby. Při zadržení se jinak postupuje podle § 76 odst. 3 a 6 obdobně.“.

270. § 380 včetně nadpisu zní:

(1) Po skončení předběžného šetření rozhodne na návrh státního zástupce ve veřejném zasedání krajský soud, v jehož obvodu osoba, o jejíž vydání jde, má pobyt nebo byla přistižena, zda je vydání přípustné. Vysloví-li, že vydání přípustné není, a osoba, o jejíž vydání jde, je ve vazbě, rozhodne zároveň o jejím propuštění.

(2) Proti rozhodnutí podle odstavce 1 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek. Jde-li o rozhodnutí o propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vazby, má stížnost státního zástupce odkladný účinek pouze tehdy, byla-li stížnost podána ihned po vyhlášení rozhodnutí.

(3) Po právní moci rozhodnutí uvedeného v odstavci 1 předseda senátu krajského soudu předloží věc Ministerstvu spravedlnosti. Má-li ministr spravedlnosti pochybnosti o správnosti rozhodnutí soudu, může věc předložit Nejvyššímu soudu k přezkoumání.“.

271. § 381 včetně nadpisu zní:

(1) Jestliže zjištěné skutečnosti odůvodňují obavu z útěku osoby, o jejíž vydání jde, může předseda senátu krajského soudu na návrh státního zástupce provádějícího předběžné šetření rozhodnout o jejím vzetí do vazby.

(2) Bylo-li rozhodnuto, že vydání do ciziny je přípustné, vezme krajský soud osobu, o jejíž vydání jde, do vazby, pokud tak již neučinil předseda senátu podle odstavce 1. Vazebními důvody podle § 67 není přitom vázán.

(3) Před rozhodnutím o vazbě musí předseda senátu krajského soudu osobu, o jejíž vydání jde, vyslechnout. Tato osoba má právo požadovat, aby při výslechu byl přítomen její obhájce, pokud je dosažitelný ve lhůtě, v níž je třeba rozhodnout. Lhůty uvedené v hlavě čtvrté, v nichž je třeba rozhodnout o vazbě zadržené nebo zatčené osoby, a této osobě rozhodnutí o vazbě oznámit, se obdobně vztahují i na řízení o vydávací vazbě.

(4) Předseda senátu krajského soudu rozhodne na návrh osoby, o jejíž vydání jde, nebo i bez návrhu, o jejím propuštění z vazby, pominou-li důvody, pro které tato osoba byla podle odstavce 1 vzata do vazby, pokud dosud nebylo rozhodnuto o přípustnosti vydání do ciziny podle odstavce 2. O propuštění takové osoby z vazby rozhodne předseda senátu krajského soudu též tehdy, jestliže předběžné šetření podle § 379 odst. 1 bylo zahájeno bez žádosti cizího státu o vydání a tato žádost nebyla České republice doručena do 40 dnů ode dne vzetí do vazby. Propuštění z vazby v takovém případě nevylučuje nové vzetí do vazby, pokud žádost o vydání dojde dodatečně.

(5) Proti usnesení, jímž bylo podle odstavce 1 rozhodnuto o vzetí do vazby, a proti usnesení, jímž podle odstavce 4 byla osoba, o jejíž vydání jde, propuštěna z vazby, nebo jímž byla její žádost o propuštění z vazby zamítnuta, lze podat stížnost, jež má s výjimkou rozhodnutí o vzetí do vazby odkladný účinek.

(6) Ministr spravedlnosti může nařídit propuštění osoby, o jejíž vydání jde, z vazby poté, co mu byla věc předložena podle § 380 odst. 3. Propuštění zajistí předseda senátu krajského soudu, který ve věci rozhodoval.“.

272. V § 382a se v odstavci 1 za slova „, je uveden“ vkládají slova „v zatýkacím rozkazu a později“, slova „může předložit“ se nahrazují slovem „předloží“ a za odstavec 4 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Hrozí-li nebezpečí útěku osoby, o jejíž vydání jde, může státní zástupce a poté, co je věc předložena Ministerstvu spravedlnosti, ministr spravedlnosti v průběhu zkráceného vydávacího řízení navrhnout vzetí této osoby do vazby. Na řízení o takovém návrhu se přiměřeně užije § 381 odst. 3.“.

273. V § 383a se na konci doplňuje tato věta: „Pokud vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána, umožňuje přímý styk justičních orgánů ohledně převzetí trestního stíhání, rozhoduje o převzetí trestního stíhání státní zastupitelství, které by ve věci bylo příslušné k výkonu dozoru nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.“.

274. V § 383b se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Nachází-li se obviněný ve státě, kterému se předává trestní stíhání, rozhodne o předání soud a v přípravném řízení státní zástupce.“.

275. V § 384 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Jestliže na základě dožádání byla České republice předána k provedení úkonu trestního řízení osoba, která má být na základě vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, nebo výhrady cizího státu držena ve vazbě, rozhodne o jejím vzetí do vazby na návrh státního zástupce předseda senátu krajského soudu, v jehož obvodu má být proveden úkon, který je předmětem dožádání. Na řízení se přiměřeně užije § 379 odst. 4 a § 381 odst. 3 a 5.“.

276. V § 384a se slova „nejvyššího státního zástupce“ nahrazují slovy „státního zástupce nejvyššího státního zastupitelství“, dosavadní text se označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) Jestliže podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, spočívá výkon rozsudku cizozemského soudu v převzetí dohledu a kontroly nad odsouzeným, který je na svobodě, aniž by Česká republika současně přebírala závazek zajistit výkon uloženého trestu nebo jeho zbytku, rozhodne o uznání rozhodnutí cizozemského soudu v tomto rozsahu namísto Nejvyššího soudu okresní soud, v jehož obvodu se odsouzený zdržuje a který bude zajišťovat výkon dohledu a kontroly.

(3) Proti usnesení podle odstavce 2 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

277. § 384c zní:

(1) Před rozhodnutím podle § 384a může Nejvyšší soud na základě žádosti cizího státu postoupené Ministerstvem spravedlnosti nebo i bez takové žádosti rozhodnout o vzetí osoby, odsouzené rozsudkem cizozemského soudu, o jehož uznání se jedná, do vazby, pokud se taková osoba nachází na území České republiky. Vazebními důvody podle § 67 není Nejvyšší soud vázán.

(2) Odsouzeného, jehož cizí stát na základě rozhodnutí o uznání rozsudku cizozemského soudu předal k výkonu trestu odnětí svobody, převezmou orgány Vězeňské služby. Do 24 hodin od předání rozhodne soudce soudu uvedeného v § 384d odst. 1 o jeho vzetí do vazby, přičemž vazebními důvody podle § 67 není vázán.“.

278. V § 384d se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) V České republice lze vykonávat trest ve vyšší výměře, než jakou připouští její zákon, pokud tak stanoví mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána.“.

279. Za § 384d se vkládá nový § 384e, který zní:

(1) Odsouzený, kterého předal cizí stát k výkonu rozsudku cizozemského soudu, je povinen nahradit státu paušální částkou náklady, které stát v souvislosti s jeho předáním vynaložil.

(2) Paušální částku uvedenou v odstavci 1 stanoví vyhláškou Ministerstvo spravedlnosti.

(3) O povinnosti k náhradě nákladů podle odstavce 1 rozhodne předseda senátu soudu uvedeného v § 384d po právní moci rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o výkonu rozsudku cizozemského soudu.

(4) Proti rozhodnutí podle odstavce 3 je přípustná stížnost, jež má odkladný účinek.“.

Dosavadní § 384e se označuje jako § 384f.

280. Za § 384f se vkládá nový oddíl šestý, který včetně nadpisu zní:

„Oddíl šestý

(1) Jestliže odsouzený, který má podle pravomocného rozsudku soudu České republiky vykonat trest nebo jeho zbytek, se nachází na území cizího státu, a nebyl vydán, může Česká republika tento stát požádat, aby rozsudek jejího soudu byl na jeho území vykonán za podmínek, které stanoví mezinárodní smlouva, která zavazuje Českou republiku i stát, na jehož území se odsouzený nachází, nebo v případě neexistence takové mezinárodní smlouvy za podmínek stanovených vnitrostátním zákonodárstvím státu, na jehož území se odsouzený nachází.

(2) Na žádost soudu ověří Ministerstvo spravedlnosti podmínky, za nichž cizí stát může převzít výkon rozsudku soudu České republiky.“.

281. V § 388 odst. 1 se zrušují slova „odst. 1“.

Čl. II

1. Příslušnost k řízení ve věcech, v nichž byla podána obžaloba před účinností tohoto zákona, se posoudí podle dosud platných předpisů; to neplatí pro další řízení v takové věci, jestliže ji soud za účinnosti tohoto zákona pravomocně vrátil státnímu zástupci k došetření.

2. Trestní stíhání zahájené před účinností tohoto zákona má stejné účinky, jako trestní stíhání zahájené podle tohoto zákona.

3. Protokolujícím úředníkem je zaměstnanec soudu s nejméně jednoletou praxí při protokolaci, který složil odbornou zkoušku stanovenou pro protokolujícího úředníka určenou Ministerstvem spravedlnosti.

4. Ve věcech, kde vazba započala přede dnem účinnosti tohoto zákona, začnou běžet lhůty, v nichž je třeba rozhodnout o dalším trvání vazby, až ode dne účinnosti tohoto zákona; tím není dotčeno ustanovení o přípustném trvání vazby.

5. Z vykonávání úkonů trestního řízení je vyloučen soudce, jestliže byl v projednávané věci činný jako vyšetřovatel.

6. Stížnost pro porušení zákona může ministr spravedlnosti podat za podmínek stanovených trestním řádem i proti pravomocnému rozhodnutí vyšetřovatele učiněnému přede dnem účinnosti tohoto zákona.

8. Pravomoc k vyšetřování trestných činů příslušníků Policie České republiky a příslušníků Bezpečnostní informační služby (§ 161 odst. 3 a 4, § 179a odst. 3) ve věcech, kde trestní stíhání bylo zahájeno přede dnem účinnosti tohoto zákona, se řídí dosavadní právní úpravou.

Čl. III

Zrušuje se nařízení vlády č. 464/1991 Sb., o stanovení nejnižší měsíční mzdy pro účely trestního zákona.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. IX

Zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, se mění takto:

1. V § 1 odst. 2 se slovo „dále“ nahrazuje slovy „a není-li dále stanoveno jinak“ a slovo „zařízení“ se nahrazuje slovy „dále na zařízení“.

2. V § 1 odst. 3 se slova „na vyšetřovatele Policie České republiky“ nahrazují slovy „na orgány činné v trestním řízení“.

ČÁST DEVÁTÁ

Čl. XII

V čl. IV zákona č. 175/1990 Sb., kterým se mění a doplňuje trestní zákon, se bod 2 zrušuje.

ČÁST DESÁTÁ

Čl. XIII

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, jak vyplývá z pozdějších zákonů a nálezů Ústavního soudu, a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), jak vyplývá z pozdějších zákonů a nálezů Ústavního soudu.

ČÁST JEDENÁCTÁ

Čl. XIV

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 2002.

Klaus v. r.

Havel v. r.

Zeman v. r.