§ 4
Bylo-li pro pohledávku z kapitálového vyrovnání jako takovou zapsáno v pozemkové knize zástavní právo, stačí k jeho výmazu pouhé prohlášení peněžního ústavu (peněžního podniku), že dlužníku poskytl úlevy podle § 3, odst. 1.
271/1948 Sb. · 10 paragrafů
Bylo-li pro pohledávku z kapitálového vyrovnání jako takovou zapsáno v pozemkové knize zástavní právo, stačí k jeho výmazu pouhé prohlášení peněžního ústavu (peněžního podniku), že dlužníku poskytl úlevy podle § 3, odst. 1.
Od poplatků jsou osvobozena:
1. výmazná prohlášení na částky, o které bylo u peněžitých závazků účastných úlev podle § 1 v důsledku přeměny závazku na říšské marky zapsáno v pozemkové knize více, než činil původní závazek v korunách,
2. prohlášení uvedená v § 4,
3. knihovní žádosti o výmaz částek uvedených pod č. 1 a pohledávek z kapitálového vyrovnání (§ 4).
(1) Tuzemské peněžní ústavy (peněžní podniky), čítajíc v to i tuzemské filiálky cizozemských peněžních ústavů (peněžních podniků), jsou oprávněny převésti na likvidační fond měnový jako pohledávku vůči Německé říši podle § 3, odst. 2, písm. a) zákona č. 141/1947 Sb. částky, které byly dlužníkům sleveny a připsány k dobru
1. podle ustanovení § 2, odst. 1,
2. podle ustanovení § 3, odst. 1 nebo 2, tu však jen tehdy, jestliže kapitálové vyrovnání uhradily zálohově za dlužníky Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci nebo jestliže pohledávka z kapitálového vyrovnání na ně právem přešla; jestliže uhradily uvedenému ústavu jen část kapitálového vyrovnání, převedou na Likvidační fond měnový poměrný díl částek dlužníku slevených a k dobru připsaných.
(2) Postoupil-li peněžní ústav (peněžní podnik) pohledávku po 4. květnu 1945 avšak před vyhlášením tohoto zákona jinému peněžnímu ústavu (peněžnímu podniku) a tento ústav (podnik) na ni poskytne dlužníku úlevy podle § 2 nebo § 3, je postupující ústav (podnik) povinen vrátiti tomuto ústavu (podniku) z úplaty přijaté za postoupení pohledávky částku úlev, pokud by byl o ni obohacen.
(1) Z vkladů u peněžních ústavů (peněžních podniků) na vkladní (spořitelní) knížky, vkladní listy nebo běžné účty, které vznikly před 10. říjnem 1938, zněly původně na koruny československé, byly přeměněny na říšské marky v poměru 1 Kč = 12 feniků a v den vyhlášení tohoto zákona ještě trvají, se sráží, pokud pohledávka z vkladů k tomuto dni stačí, jedna šestina z markové pohledávky vkladatelovy ke dni přeměny na říšské marky; při tom se jedna marka počítá za deset korun.
(2) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o vkladech, které byly v době nesvobody převedeny na peněžní ústavy (peněžní podniky) v pohraničním území peněžními ústavy (peněžními podniky) v ostatním území zemí České a Moravskoslezské a byly přepočteny v poměru 1 K = 12 feniků anebo byl na ně poskytnut Zemskou bankou a žirovým ústředím v Liberci příplatek 2 feniky na jednu korunu.
Částky sražené podle § 7, jakož i částky, které po 4. květnu 1945 došly nebo ještě dojdou Zemské bance a žirovému ústředí v Liberci v likvidaci na pohledávky z kapitálového vyrovnání, připadají Likvidačnímu fondu měnovému.
O dohledu nad zachováváním ustanovení §§ 6 a 8 platí obdobně ustanovení § 29 zákona ze dne 11. dubna 1946, č. 92 Sb., o vázaném devisovém hospodářství, ve znění zákona ze dne 19. července 1948, č. 184 Sb.
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení; provedou jej ministři spravedlnosti a financí.
Gottwald v. r.
Dr. John v. r.
Zápotocký v. r.
Dr. Dolanský v. r.
Dr. Čepička v. r.