Zákon o výrobě a distribuci léčiv

(1) Stát provozuje lékárny v rámci národního podniku zřízeného podle § 3.

(2) Povolení ke zřízení lékárny uděluje krajský národní výbor podle směrnic ministerstva zdravotnictví, které obsahují zásady pro vytvoření sítě lékáren.

Lékárnu provozovanou v rámci národního podniku (§ 6) musí osobně vésti odpovědný správce, který

a) je svéprávným československým občanem,

b) má v Československu hodnost magistra farmacie,

c) vykonal po nabytí této hodnosti odbornou činnost v trvání alespoň 3 roků a

d) je způsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny.

Podrobné předpisy vydá nařízením ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými ministry.

(1) Fysická osoba, která dne 31. prosince 1949 provozuje lékárnu podle dosavadních předpisů, může ji provozovati nadále jen, jsou-li u ní splněny obdobně podmínky uvedené v § 7.

(2) Oprávnění fysické osoby k provozu lékárny zaniká

a) smrtí oprávněného,

b) vzdáním se oprávnění,

c) odnětím oprávnění.

(3) Krajský národní výbor odejme oprávnění,

a) vyžaduje-li toho změna sítě lékáren,

b) nevyhovuje-li oprávněný některé z podmínek stanovených v § 7, písm. a) až c),

c) je-li oprávněný trvale nezpůsobilý k řádnému osobnímu vedení lékárny,

d) porušil-li závažným způsobem některé z ustanovení tohoto zákona nebo předpisů vydaných na jeho podkladě,

e) byl-li mu pravoplatným trestním rozsudkem zakázán další výkon lékárnického povolání.

(4) K zamezení sociálních tvrdostí, které by mohly vyplynouti z provedení odstavce 3, písm. c), může ministr zdravotnictví stanoviti nařízením výjimky z jeho ustanovení.

(1) V lékárně musí býti každému vydáno podle příslušných předpisů léčivo, zaplatí-li je kupující v hotovosti, nebo má-li býti léčivo vydáno podle předloženého dokladu na účet Ústřední národní pojišťovny, nositele vojenské nemocenské péče nebo nositele péče poskytované podle zákona ze dne 18. července 1946, č. 164 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce; bez hotového zaplacení nebo předložení uvedeného dokladu musí býti vydáno jen tehdy, je-li z lékařova (veterinářova) předpisu patrno nebezpečí z prodlení.

(2) Ministerstvo zdravotnictví vydává, mění a doplňuje podle potřeby lékopis, který obsahuje předpisy o druzích, vlastnostech, přípravě, úschově a zkoušení léčiv, která mohou býti v lékárně vydávána, o těch, která musí býti v lékárně trvale v zásobě, jakož i o tom, která léčiva mohou býti vydávána jen na lékařský předpis. Ministerstvo zdravotnictví vyhlásí v Úředním listě, kdy a kde byl lékopis vydán a kdy nabývá účinnosti.

(3) Lékárnická sazba pro léčiva vydávaná v lékárnách se stanoví podle všeobecných předpisů o tvorbě cen.

(4) Ministerstvo zdravotnictví určí v dohodě s ministerstvem vnitřního obchodu vyhláškou v Úředním listě, které léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby lze vydávati v lékárnách a které takové pomůcky a potřeby smějí býti vydávány výhradně v lékárnách.

(5) Ministr zdravotnictví může nařízením pověřiti lékárny dalšími úkoly, k jejichž plnění jsou vybaveny vzhledem k povaze svého hlavního úkolu (§ 5).

(1) Ministr zdravotnictví upraví nařízením způsob provozu lékáren.

(2) Přímý dohled nad lékárnami vykonávají krajské národní výbory; vrchní dozor nad nimi přísluší ministerstvu zdravotnictví.

Oprávnění k provozu lékárny nelze převésti ani propachtovati, ani nemůže býti předmětem exekuce.

(1) Dosavadní radikované a volně prodejné lékárny pozbývají této své reálné povahy. Jejich provozovatelé se posuzují jako ostatní osoby, které v den, kdy tento zákon nabývá účinnosti, provozují lékárnu.

(2) Knihovní soud provede na návrh krajského národního výboru s odvoláním na tento zákon v pozemkové knize výmaz reálného práva vztahujícího se k dosavadní radikované lékárně.

(1) Pachtovní poměr, jehož předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zaniká. Ustanovení § 8, odst. 4 platí přiměřeně.

(2) Exekuci, jejímž předmětem jest oprávnění k provozu lékárny, zruší příslušný soud z úřední moci.

(3) Oprávnění k provozu lékárny, na kterou byl před účinností tohoto zákona vyhlášen konkurs, přestává býti součástí konkursní podstaty.

(4) Oprávnění k provozu dosavadních filiálek veřejných lékáren zaniká.

(1) Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s ministerstvy práce a sociální péče a zemědělství vyhláškou v Úředním listě, v jakém rozsahu a za jakých podmínek jsou lékaři a veterináři povinni míti v zásobě, připravovati a vydávati léčiva. Dnem, kdy tato vyhláška nabude účinnosti, zanikne oprávnění k provozu dosavadních domácích (na Slovensku příručních) lékáren lékařů a veterinářů.

(2) Léčebné a ošetřovací ústavy, ambulatoria Ústřední národní pojišťovny (jejích organisačních složek) a veterinární nemocnice a ošetřovny jsou oprávněny míti pro potřeby ošetřovaných příruční sklady léčiv.

Kde a pokud toho bude vyžadovati řádné zásobení pracujících potřebnými léky a kde nebudou splněny podmínky pro zřízení lékárny, mohou býti vydávána léčiva i způsobem uvedeným v § 210, odst. 2 zákona ze dne 15. dubna 1948, č. 99 Sb., o národním pojištění. Ustanovení § 10, odst. 2 platí přiměřeně.

Jednání a opomenutí, která se příčí ustanovením tohoto zákona nebo předpisů vydaných na jeho podkladě, se trestají, nejde-li o čin soudně trestný, jako správní přestupky pokutou do 100.000 Kčs nebo vězením (uzamčením) do 6 měsíců nebo oběma těmito tresty. Pro případ nedobytnosti pokuty se zároveň vyměří náhradní trest na svobodě podle míry zavinění do 6 měsíců. Uloží-li se oba tresty zároveň, nesmí trest vězení (uzamčení) spolu s náhradním trestem na svobodě přesahovati 6 měsíců.

Všechna opatření podle tohoto zákona, čítajíc v to dozor, nebo podle předpisů vydaných na jeho podkladě činí ministerstvo zdravotnictví, pokud jde o léčiva, léčebné, ošetřovací a diagnostické pomůcky a jiné zdravotnické potřeby pro účely veterinárního lékařství, v dohodě s ministerstvem zemědělství. Dozor nad výrobou vakcin, ser a diagnostických biopreparátů pro účely veterinárního lékařství, vyráběných v ústavech nebo jiných zařízeních podléhajících ministerstvu zemědělství, náleží tomuto ministerstvu.

(1) Zrušuje se platnost, po případě použivatelnost všech předpisů, které odporují tomuto zákonu; zejména se zrušují zákon ze dne 18. prosince 1906, č. 5 ř. z. z r. 1907, kterým se upravuje lékárnictví, a ustanovení XVI. kapitoly zák. čl. XIV/1876, o uspořádání veřejného zdravotnictví.

(2) Pokud nenabudou účinnosti prováděcí předpisy vydané podle tohoto zákona, platí přiměřeně dosavadní prováděcí předpisy, pokud se nepříčí jeho ustanovením; odkazuje-li se v nich na trestní ustanovení předpisů uvedených v odstavci 1, platí ustanovení § 16.

Ustanovení tohoto zákona se nevztahují na lékárny a zařízení, které pro vlastní potřebu zřizuje, provozuje a na které dohlíží vojenská správa.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1950; provede jej ministr zdravotnictví v dohodě se zúčastněnými členy vlády.

Gottwald v. r.

Dr. John v. r.

Zápotocký v. r.

Plojhar v. r.