§ 2 Vyhláška o kontrole klimatizačních systémů – Pravidelná kontrola klimatizačních systémů

§ 2 Pravidelná kontrola klimatizačních systémů (1) Pravidelná kontrola klimatizačního systému zahrnuje posouzení účinnosti klimatizace a jejího výkonu v porovnání s požadavky na chlazení budovy. Výsledkem pravidelné kontroly klimatizačního systému je zpráva obsahující zjištění s návrhy na opatření, doporučení a poradenství o možném zlepšení nebo výměně klimatizačního systému a o alternativních řešeních. (2) Kontrola klimatizačních systémů zahrnuje a) identifikaci klimatizačního systému v rozsahu podle přílohy č. 1 k této vyhlášce, b) posouzení dokumentace, z hlediska úplnosti, aktuálnosti a dodržování, a kterou je 1. projektová dokumentace klimatizačního systému, zahrnující výchozí energetické bilance, návrh a dimenzování jednotlivých částí systému, seznam komponent systému a návrh měření a regulace jednotlivých zón a celého systému, 2. dokumentace uvedení systému do provozu, to je výsledky měření průtoků vzduchu v jednotlivých zónách systému, 3. dokumentace změn systému od jeho uvedení do provozu, 4. provozní předpisy výrobců komponent klimatizačního systému, 5. místní provozní řád, je-li příslušnými předpisy vyžadován, 6. provozní deník klimatizačního systému, je-li příslušnými předpisy vyžadován, a ostatní provozní dokumentace jako záznamy o údržbě chladicích zařízení včetně čištění vnitřních i venkovních tepelných výměníků a doplňování chladiva, záznamy o údržbě vzduchotechnických zařízení včetně čištění a výměn filtrů, čištění výměníků tepla a výdechových i nasávacích otvorů vzduchu, 7. zprávy z dřívějších kontrol, c) vizuální prohlídku klimatizačního systému na přístupných místech, obsahující 1. identifikaci komponent klimatizačního systému včetně ověření shody instalovaných komponent s projektovou dokumentací, 2. kontrolu teplotního rozdílu mezi vstupem a výstupem chladicích agregátů s tím, že rozdíl teplot musí být zřejmý zjištěním dotykem ruky na výstupní a vratné trubce, 3. kontrolu hluku a vibrací při běhu chladicích agregátů, 4. kontrolu tepelné izolace na potrubí chladiva, kontrolu úplnosti a neporušenosti izolace, 5. kontrolu správné funkce přívodu venkovního a odvodu otepleného vzduchu, zahrnující kontrolu volnosti otvorů pro přívod a odvod vzduchu, čistotu povrchu tepelných výměníků a nepoškození chladicích žeber, stav filtrů nasávaného vzduchu, 6. kontrolu vzduchovodů včetně uzavíracích, regulačních a požárních klapek, kontrolu neporušenosti vzduchovodů a funkčnosti klapek, 7. kontrolu regulace systému klimatizace včetně identifikace komponent regulace, to je teplotních čidel, servopohonů ovládání armatur a vzduchových klapek a časovacích zařízení, ověření správnosti umístění teplotních čidel, funkce servopohonů a mechanismů ovládání armatur a klapek, správnosti a vhodnosti nastavení časovacích zařízení, ověření vzájemného blokování regulace vytápění a chlazení, aby nemohlo docházet k současnému vytápění a chlazení, d) ověření stavu údržby klimatizačního systému zahrnující 1. zjišťování zjevných stop provádění údržbových prací při vizuální kontrole klimatizačního systému, 2. záznamy o údržbě a opravách s kontrolou záznamů o čištění filtrů a tepelných výměníků, výměnách agregátů, změnách zařízení, generálních opravách a rekonstrukcích, 3. kontrolu dokladů o údržbě a opravách včetně technické dokumentace, e) ověření funkce klimatizačního systému zahrnující 1. vyzkoušení, zda klimatizační zařízení v provozu plní všechny funkce podle návodu dodavatele, 2. vyzkoušení funkce regulace klimatizačního zařízení, které se provádí za provozu po nezbytně nutnou dobu - kontrola ovládání a regulace, to je vyzkoušení funkcí ovládání a regulace, ověření pohody prostředí v klimatizovaných prostorech jak podle údajů teploměrů, tak podle subjektivního hodnocení uživatelů budovy, 3. ověření (identifikace) instalovaných měřidel spotřeby elektřiny pro pohony ventilátorů, chladicích kompresorů a ostatních komponent klimatizačního systému, 4. kontrolu spotřeby energie pro klimatizaci objektu (podle záznamů měřidel nebo podle provozní evidence provozovatele); v případě, že spotřeba energie pro klimatizaci není vyhodnocována, je nutno provést odborné ocenění s pomocí zjištěných údajů o příkonech hlavních spotřebičů a jejich provozní doby.