Stručně: Paragraf definuje zajišťovací účelovou osobu jako instituci, která přebírá pojistná nebo zajistná rizika od pojišťoven či zajišťoven a tuto činnost financuje z vydaných dluhopisů nebo jiných zdrojů, přičemž práva věřitelů jsou podřízena závazkům z této činnosti. Dále stanovuje povinnosti pojišťoven a zajišťoven informovat Českou národní banku o smlouvách s těmito osobami a dává České národní bance pravomoc zasahovat do uznávání pohledávek vůči nim.
§ 50 Zajišťovací účelová osoba
(1) Zajišťovací účelovou osobou je instituce odlišná od pojišťovny nebo zajišťovny, která od pojišťoven nebo zajišťoven přebírá pojistná nebo zajistná rizika a tuto činnost plně financuje prostřednictvím zdrojů získaných z vydávaných dluhopisů nebo jiným způsobem financování, přičemž práva věřitelů z těchto dluhopisů nebo jiného způsobu financování jsou podřízena závazkům z této činnosti, a které bylo uděleno povolení k této činnosti podle právních předpisů státu jejího sídla nebo místa jejího podnikání podle právních předpisů státu jejího sídla nebo místa jejího podnikání.
(2) Tuzemská pojišťovna, pojišťovna z třetího státu, tuzemská zajišťovna nebo zajišťovna z třetího státu, která ve své činnosti využívá zajišťovací účelovou osobu, informuje Českou národní banku o každé smlouvě uzavřené s osobou uvedenou v odstavci 1, a to nejpozději do 30 dnů ode dne jejího uzavření.
(3) Česká národní banka je oprávněna zakázat pojišťovně nebo zajišťovně uvedené v odstavci 2 zahrnutí pohledávky vůči zajišťovací účelové osobě do aktiv určených k vyrovnání jejích závazků z pojišťovací nebo zajišťovací činnosti nebo určit hodnotu, ve které ji lze do tohoto vyrovnání zahrnout,
a) nedává-li smlouva podle odstavce 2 jistotu jejího splnění,
b) není-li zabezpečeno plné financování zajišťovací činnosti této osoby prostřednictvím zdrojů uvedených v odstavci 1,
c) je-li tato osoba součástí stejné skupiny jako pojišťovna nebo zajišťovna, od které přebírá pojistná nebo zajistná rizika, nebo
d) nedochází-li ke skutečnému přenosu pojistného nebo zajistného rizika.
(4) Je-li zajišťovací účelovou osobou ve smyslu odstavce 2 osoba, které bylo uděleno povolení k provozování zajišťovací činnosti podle odstavce 1 orgánem dohledu jiného členského státu, postupuje Česká národní banka podle odstavce 3 v součinnosti s tímto orgánem dohledu, nestanoví-li mezinárodní smlouva, která je součástí právního řádu, jinak.
Paragraf definuje zajišťovací účelovou osobu jako instituci, která přebírá pojistná nebo zajistná rizika od pojišťoven či zajišťoven a tuto činnost financuje z vydaných dluhopisů nebo jiných zdrojů, přičemž práva věřitelů jsou podřízena závazkům z této činnosti. Dále stanovuje povinnosti pojišťoven a zajišťoven informovat Českou národní banku o smlouvách s těmito osobami a dává České národní bance pravomoc zasahovat do uznávání pohledávek vůči nim.
Co to znamená v praxi
Pojišťovny a zajišťovny musí informovat Českou národní banku o každé smlouvě uzavřené se zajišťovací účelovou osobou do 30 dnů od jejího uzavření.
Česká národní banka může zakázat pojišťovně nebo zajišťovně zahrnout pohledávku vůči zajišťovací účelové osobě do aktiv, nebo určit její hodnotu, pokud například smlouva nedává jistotu splnění, financování není plně zabezpečeno, nebo nedochází ke skutečnému přenosu rizika.
Zajišťovací účelová osoba je specifický typ subjektu, který slouží k přenosu rizik, ale její financování je strukturováno tak, že věřitelé jsou podřízeni závazkům z přenesených rizik.
Na co si dát pozor
Pojišťovny a zajišťovny musí dbát na včasné a úplné informování České národní banky o smlouvách se zajišťovacími účelovými osobami.
Je třeba zajistit, aby smlouvy se zajišťovacími účelovými osobami byly řádně strukturovány a financování bylo dostatečné, aby Česká národní banka nezasáhla do uznávání pohledávek.
Při využívání zajišťovacích účelových osob je klíčové, aby skutečně docházelo k přenosu pojistného nebo zajistného rizika, jinak může Česká národní banka zakázat zahrnutí pohledávky.