§ 7
(1) Dnem přeložení do zálohy, po případě dnem zrušení služebního poměru nebo zániku nároku na dosavadní odpočivné platy nabývají osoby, na něž se vztahují ustanovení §§ 1 a 4, v národním důchodovém pojištění stejných nároků, jako kdyby byly do tohoto dne pojištěny v národním pojištění, po případě přede dnem počátku účinnosti zákona o národním pojištění v bývalém veřejnoprávním pensijním pojištění. Při tom se za dobu pojištění podle zákona o národním pojištění považuje doba, která byla u těchto osob započitatelná pro výměru jejich odpočivných platů, a za náhradní dobu doba jejich požívání. Podle toho se také posuzuje, zda je splněna základní podmínka pro vznik nároku na dávky důchodového pojištění (§ 61 zákona o národním pojištění).
(2) Při stanovení průměrného ročního výdělku (§ 71, odst. 2 zákona o národním pojištění) se u osob, jež podle ustanovení § 1, odst. 2 a § 4, odst. 3 pozbyly nároku na odpočivné platy, nepřihlíží k době, po kterou jim tyto platy příslušely, ani k jejich výši.