§ 23 Zákon o všeobecné dani – Osobní ručení.

§ 23 Osobní ručení. (1) Za vybranou, avšak neodvedenou daň ručí: 1. nabyvatel podniku nebo závodu, jehož nabyl jako celku za úplatu nebo bez úplaty, za daň, kterou byli povinni odvést jeho předchůdci; 2. osobně ručící společníci za daň, kterou byla povinna odvést společnost v době, kdy byli jejími společníky; 3. osoby odpovědné za správu podniku za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou jsou odpovědny za jeho správu; 4. účastníci příležitostných sdružení za daň, kterou je povinno odvést toto sdružení v době, po kterou se zúčastnili příležitostného sdružení; 5. osoba pověřená vedením tuzemské provozovny výběrčího daně, který má bydliště nebo sídlo v cizině, za daň, kterou je povinen tento výběrčí daně odvést v době, po kterou byla pověřena vedením jeho tuzemské provozovny; 6. národní správce za daň, kterou je povinen odvést podnik v době, po kterou byl odpověden za národní správu podniku. (2) Ručitelé podle odstavce 1, číslo 3 zbaví se ručení, oznámí-li včas okresnímu národnímu výboru daňové nepořádky. (3) Podnik, který u zboží vyskladněného jinému podniku nevyznačí nebo nesprávně vyznačí cenu zboží (§ 9, odst. 1, věta první), ručí za daň připadající na nevyznačenou cenu nebo na nevyznačený rozdíl ceny. (4) Ručení se vztahuje též na příslušenství daně. (5) O uplatnění osobního ručení platí příslušné předpisy o přímých daních.