§ 40 Zákon České národní rady o Policii České republiky – Povinnosti policisty po použití donucovacích prostředků a zbraně
Zákon České národní rady o Policii České republiky · 283/1991 Sb. · § 40 · Správní právo
Stručně: Paragraf 40 zákona 283/1991 stanovuje povinnosti policisty po použití donucovacích prostředků nebo zbraně, zejména pokud došlo ke zranění osoby, a nařizuje hlášení takového zákroku nadřízenému.
§ 40 Povinnosti policisty po použití donucovacích prostředků a zbraně
(1) Jestliže policista zjistí, že při použití donucovacích prostředků došlo ke zranění osoby, je povinen, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření.
(2) Po každém použití zbraně, při kterém došlo ke zranění osoby, musí policista ihned, jakmile to okolnosti dovolí, poskytnout zraněné osobě první pomoc a zajistit lékařské ošetření. Dále je povinen učinit všechny neodkladné úkony, aby mohla být řádně objasněna oprávněnost použití zbraně.
(3) Každý služební zákrok, při kterém bylo použito donucovacích prostředků a zbraně, je policista povinen bezodkladně hlásit svému nadřízenému.
Paragraf 40 zákona 283/1991 stanovuje povinnosti policisty po použití donucovacích prostředků nebo zbraně, zejména pokud došlo ke zranění osoby, a nařizuje hlášení takového zákroku nadřízenému.
Co to znamená v praxi
Pokud policista zraní někoho donucovacími prostředky, musí mu poskytnout první pomoc a zajistit lékařské ošetření, jakmile to situace dovolí.
Po použití zbraně, které vedlo ke zranění, musí policista okamžitě poskytnout první pomoc, zajistit lékařské ošetření a provést všechny kroky k objasnění oprávněnosti použití zbraně.
Každý zákrok, při kterém byly použity donucovací prostředky nebo zbraň, musí policista bezodkladně nahlásit svému nadřízenému.
Na co si dát pozor
Povinnost poskytnout první pomoc a zajistit lékařské ošetření je vázána na to, "jakmile to okolnosti dovolí", což znamená, že bezpečnostní situace musí nejprve umožnit takový zásah.
U použití zbraně se navíc vyžaduje provedení neodkladných úkonů k objasnění oprávněnosti, což naznačuje potřebu zajištění důkazů a svědectví.