Stručně: Paragraf 21 zákona č. 284/2009 Sb. stanoví, že pokud nelze přesně určit, jaká část peněz předaných uživatelem platební instituci je určena pro platební transakce, musí platební instituce chránit takovou část těchto peněz, která odpovídá odhadu na základě historických dat.
§ 21
Jestliže nelze určit, jaká část peněžních prostředků předaných uživatelem platební instituci je určena pro platební transakce, je platební instituce povinna chránit podle § 20 takovou část těchto peněžních prostředků, která odpovídá odhadu na základě údajů z předchozích období.
Paragraf 21 zákona č. 284/2009 Sb. stanoví, že pokud nelze přesně určit, jaká část peněz předaných uživatelem platební instituci je určena pro platební transakce, musí platební instituce chránit takovou část těchto peněz, která odpovídá odhadu na základě historických dat.
Co to znamená v praxi
Platební instituce musí i v případě nejasností ohledně určení peněz pro platební transakce zajistit jejich ochranu podle pravidel stanovených v § 20 (oddělená evidence a uložení na samostatném účtu).
Pro určení výše chráněných peněz se používá odhad založený na předchozích transakčních datech uživatele.
Tato povinnost chrání uživatele před zneužitím nebo ztrátou peněz, které sice předal instituci, ale jejichž přesné určení pro platební transakce není jednoznačné.
Na co si dát pozor
Platební instituce musí mít zavedeny systémy pro sledování a vyhodnocování historických dat, aby mohla provést spolehlivý odhad.
Uživatel by si měl být vědom, že i když není přesně specifikováno, co je určeno pro platbu, část jeho peněz je chráněna na základě předchozího chování.
Hlídat změny § 21 – pošleme e-mail, když se paragraf novelizuje.