Úplné znění zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), jak vyplývá z pozdějších změn

(1) Osoba, jíž byl povolen výkon činnosti uvedené v § 39 odst. 1 písm. c), provádí

a) v rámci ochranných a zdolávacích opatření odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných, na nebezpečnou nákazu vnímavých zvířat v místě a době nařízení zákazu volného pohybu zvířat,

b) na žádost obecního úřadu, Policie České republiky nebo obecní policie a v součinnosti s nimi odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných zvířat, a jejich umístění v karanténě, je-li jejich odchyt v zájmu ochrany zdraví lidí a zvířat, popřípadě v jiném veřejném zájmu.

(2) Odchyt toulavých psů a koček, popřípadě i jiných zvířat podle odstavce 1 může provádět také fyzická osoba, která absolvovala odborný kurz pro odchyt toulavých zvířat a zacházení s nimi, s úspěchem složila závěrečnou zkoušku před komisí krajské veterinární správy, a získala tak osvědčení, jež ji opravňuje k výkonu této činnosti.

(3) Osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře

a) vydá chovateli, který je povinen

1. držet toto zvíře podle pokynů krajské veterinární správy po nezbytně nutnou dobu v karanténě,

2. nahradit náklady vynaložené na odchyt tohoto zvířete a dočasnou péči o ně,

b) utratí, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení6) zvířete hradí stát.

(4) Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno podle odstavce 2 písm. a), anebo nelze-li je vrátit chovateli z jiného důvodu, osoba uvedená v odstavci 1 nebo 2 odchycené zvíře

a) nabídne občanskému sdružení, jež se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, anebo

b) umístí v útulku pro odchycená a opuštěná zvířata.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví organizaci, obsah a podmínky odborného kurzu pro odchyt toulavých zvířat a zacházení s nimi, jakož i organizaci a obsah závěrečné zkoušky.

Státní správu ve věcech veterinární péče vykonávají

a) ministerstvo,

b) Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra,

c) obce,

d) orgány veterinární správy.

(1) Ministerstvo

a) stanoví hlavní směry rozvoje a úkoly veterinární péče a kontroluje jejich plnění,

b) řídí výkon státní správy ve věcech veterinární péče a rozhoduje o opravných prostředcích proti rozhodnutím Státní veterinární správy,

c) schvaluje programy ozdravování zvířat a zásady pro vypracování pohotovostních plánů pro případ výskytu některých nebezpečných nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a vzniku mimořádné situace (dále jen „pohotovostní plán“),

d) na základě nákazové situace a jejího předpokládaného vývoje a se zřetelem na zvláštní veterinární záruky požadované v souvislosti s mezinárodním obchodem se zvířaty a jejich produkty stanoví, které povinné preventivní a diagnostické úkony k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka, jakož i k jejich zdolávání, se provádějí v příslušném kalendářním roce, a určuje, které z nich a v jakém rozsahu se hradí z prostředků státního rozpočtu. Mezi nákazami, jichž se tyto úkony týkají, jsou vždy tuberkulóza, brucelóza a enzootická leukóza skotu, jakož i brucelóza a Aujeszkyho choroba prasat,

e) koordinuje činnost ústředních orgánů státní správy při plnění úkolů souvisejících s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním,

f) může měnit nebo zrušit mimořádná veterinární opatření vyhlášená Státní veterinární správou, která trvají déle než 15 dnů,

g) rozhoduje o náhradě nákladů a ztrát vzniklých v souvislosti s nebezpečnými nákazami.

(2) Ministerstvo zřizuje státní veterinární ústavy a ústav pro vědeckovýzkumnou činnost v oboru veterinárního lékařství a na návrh Státní veterinární správy schvaluje národní referenční laboratoře; seznam národních referenčních laboratoří se zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství.

(3) Ministr zemědělství zřizuje v dohodě s ústředními orgány státní správy, jimž přísluší některé úkoly související s předcházením vzniku a šíření nebezpečných nákaz a jejich zdoláváním, Ústřední nákazovou komisi jako svůj trvalý poradní orgán.

Ministerstvo obrany a Ministerstvo vnitra v oboru své působnosti

a) organizuje provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených jinými orgány, popřípadě činí v dohodě s těmito orgány vlastní mimořádná veterinární opatření,

b) provádí ve spolupráci s orgány veterinární správy povinné preventivní, diagnostické a léčebné úkony k předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a k jejich zdolávání, jakož i jiné odborné veterinární úkony, potřebné k veterinární kontrole zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby,

c) vykonává státní veterinární dozor a činí opatření k odstranění zjištěných nedostatků, a to Ministerstvo obrany v objektech důležitých pro obranu státu24a) a Ministerstvo vnitra v zařízeních, která spravuje v souvislosti s plněním svých úkolů,

d) poskytuje orgánům veterinární správy informace důležité z hlediska předcházení vzniku a šíření nebezpečných nákaz a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů.

Obec

a) po určení veterinárních podmínek schvaluje místa, na nichž lze konat svody zvířat a trhy určené k prodeji živočišných produktů, a povoluje jejich konání,

b) vydává na návrh krajské veterinární správy nařízení obce25) o nařízení mimořádných veterinárních opatření, ruší tato nařízení a dozírá na jejich plnění. To však neplatí pro hlavní město Prahu, v němž vyhlašuje a ruší mimořádná veterinární opatření vždy Městská veterinární správa v Praze,

c) sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou může zřídit a provozovat útulek pro opuštěná zvířata odchycená podle § 42 odst. 1,

d) hradí náklady spojené s odchytem a karanténováním odchyceného zvířete podle § 42, není-li jeho chovatel znám.

(1) Orgány veterinární správy jsou

a) Státní veterinární správa, která vykonává působnost na celém území České republiky,

b) krajské veterinární správy, které se zřizují pro územní obvody krajů7a) a vykonávají v nich státní správu ve věcech veterinární péče, a Městská veterinární správa v Praze, která vykonává působnost krajské veterinární správy na území hlavního města Prahy. Krajské veterinární správy mají v okresech své inspektoráty,

c) Ústav pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv (dále jen „Ústav“).

(2) Orgány veterinární správy jsou správními úřady a účetními jednotkami.

(3) Ministr jmenuje a odvolává ústředního ředitele Státní veterinární správy (dále jen „ústřední ředitel“).

(4) Ústřední ředitel jmenuje a odvolává ředitele okresních veterinárních správ a státních veterinárních ústavů.

(1) Státní veterinární správa

a) zpracovává koncepce ochrany zdraví zvířat a péče o zdravotní nezávadnost živočišných produktů, jakož i plány sledování některých látek a jejich reziduí, a zabezpečuje jejich realizaci,

b) předkládá ministerstvu ke schválení návrhy programů ozdravování zvířat, včetně návrhů na jejich financování, a zabezpečuje jejich plnění, návrhy zásad pro vypracování pohotovostních plánů, jakož i v případě hospodářských zvířat po projednání s Agrární komorou – návrhy na stanovení dalších povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich zdolávání, které nejsou uvedeny v § 44 odst. 1 písm. d) větě druhé. Při vzniku mimořádné situace organizuje činnost středisek pro likvidaci nebezpečných nákaz,

c) vypracovává a aktualizuje celostátní pohotovostní plány a uveřejňuje je ve Věstníku Ministerstva zemědělství, koordinuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a nemocí přenosných ze zvířat na člověka a k jejich zdolávání, vyhlašuje a ruší, popřípadě zmírňuje mimořádná veterinární opatření, která mají celostátní povahu nebo se týkají územních obvodů více krajů, a dozírá na jejich plnění,

d) řídí krajské veterinární správy, rozhoduje o opravných prostředcích proti jejich rozhodnutím a proti rozhodnutím Ústavu,

e) řídí státní veterinární ústavy a koordinuje jejich odbornou činnost, navrhuje ministerstvu schválení národních referenčních laboratoří a schvaluje referenční laboratoře, usměrňuje a koordinuje jejich činnost,

f) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, povoluje v souladu s právem Evropských společenství v případech a za podmínek stanovených prováděcími právními předpisy zmírňující výjimky z veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jeho ochranu, na živočišné produkty a na uspořádání a vybavení podniků, v nichž se s těmito produkty zachází,

g) vydává závazné posudky v případech, v nichž si jejich vydávání vyhradí, posuzuje a schvaluje z veterinárního hlediska postupy a zařízení pro tepelné ošetření mléka, prověřuje, zda pohraniční veterinární stanice splňuje požadavky na umístění, materiální a personální vybavení stanoviště veterinární hraniční kontroly, pozastavuje její činnost, zejména vyžaduje-li to ochrana zdraví lidí a zvířat,

h) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat s mezinárodní účastí,

i) dává z hlediska zdravotní nezávadnosti souhlas k biologickému zkoušení dosud nepoužívaných krmiv, jejich výrobě, dovozu a uvádění do oběhu,

j) vede a zveřejňuje na webové stránce Státní veterinární správy seznamy schválených a registrovaných, popřípadě povolených

1. účastníků sítě sledování, trhů, shromažďovacích středisek, karanténních středisek, popřípadě jiných zařízení, podílejících se na uvádění zvířat do oběhu, na obchodování s nimi nebo na jejich dovozu či vývozu,

2. podniků, závodů, popřípadě jiných zařízení, podílejících se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů do oběhu, na obchodování s nimi nebo na jejich dovozu či vývozu,

3. osob, které jako podnikatelé10) přepravují živočišné produkty, a obchodníků (§ 9b),

4. třetích zemí, popřípadě jejich částí, z nichž lze dovážet zvířata a živočišné produkty do České republiky,

5. hospodářství, karanténních stanic, podniků, popřípadě jiných zařízení v třetích zemích, z nichž lze dovážet zvířata nebo živočišné produkty do České republiky,

6. veterinárních laboratoří, asanačních podniků a zařízení pro neškodné odstraňování a další zpracovávání vysokorizikových konfiskátů živočišného původu,

7. svobodných celních pásem, svobodných celních skladů a celních skladů,

k) vydává prostřednictvím metodických návodů a v souladu s právem Evropských společenství vzory veterinárních osvědčení,

l) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení

1. k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají být využívány pro účely státního veterinárního dozoru,

2. k provozování asanačního podniku,

m) ve spolupráci s ostatními orgány veterinární správy shromažďuje, zpracovává a vyhodnocuje informace z oblasti veterinární péče včetně údajů, jež se Česká republika zavázala podávat mezinárodním organizacím vzhledem ke svému členství v nich, vede, provozuje a rozvíjí informační systém v oblasti veterinární péče v souladu se zvláštními právními předpisy25b) a závaznými standardy, organizuje jeho využívání orgány veterinární správy k plnění jejich úkolů a zabezpečuje jeho funkční integraci do mezinárodních informačních systémů v oblasti veterinární péče,

n) organizuje atestační studium úředních veterinárních lékařů a uděluje atestace, organizuje odbornou průpravu veterinárních asistentů,

o) spolupracuje

1. s Agrární komorou, Potravinářskou komorou, Komorou veterinárních lékařů České republiky (dále jen „Komora“) a s dalšími profesními zájmovými sdruženími, jakož i s Veterinární a farmaceutickou univerzitou Brno v otázkách týkajících se jejich působnosti a společného zájmu,

2. s orgány Evropské unie a členskými státy, jimž poskytuje potřebnou součinnost a požadované informace z oboru své působnosti,

3. se zahraničními veterinárními službami a příslušnými mezinárodními organizacemi,

p) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy.1)

(2) Prováděcí právní předpis stanoví konkrétní požadavky na vybavení, způsob a organizaci provozu informačního systému v oblasti veterinární péče.

(1) Krajská veterinární správa

a) vypracovává a aktualizuje krajské pohotovostní plány a kontroluje jejich plnění,

b) organizuje provádění povinných preventivních a diagnostických úkonů k předcházení vzniku a šíření nákaz a k jejich zdolávání a stanoví chovatelům lhůty pro předložení výsledků vyšetření zvířat, zdravotních zkoušek a povinných preventivních a diagnostických úkonů podle § 5 odst. 1 písm. a), a plní úkoly vyplývající pro ni z plánu sledování některých látek a jejich reziduí,

c) vyhlašuje mimořádná veterinární opatření v obvodu své působnosti nebo jeho části, přesahující územní obvod obce, ruší vyhlášená mimořádná veterinární opatření, popřípadě zmírňuje nebo ruší některá z nich a dozírá na plnění vyhlášených opatření,

d) rozhoduje o nařízení mimořádných veterinárních opatření, jimiž se ukládají povinnosti individuálně určeným fyzickým a právnickým osobám, o zrušení nařízených opatření, popřípadě zmírnění nebo zrušení některých z nich a dozírá na plnění nařízených opatření,

e) oznamuje na základě výsledků předběžného vyšetření zvířat podezření z výskytu nebezpečné nákazy Státní veterinární správě a po jejich potvrzení výskyt této nákazy příslušnému krajskému úřadu, obci, orgánu Policie České republiky a místně příslušnému orgánu Komory, výskyt nemoci přenosné ze zvířat na člověka též příslušnému orgánu hygienické služby,

f) z nákazových důvodů může nařídit chovateli, aby předvedl zvíře k veterinárnímu vyšetření, ochrannému očkování nebo k provedení jiného odborného veterinárního úkonu, a určuje podmínky karantény a izolace,

g) vykonává státní veterinární dozor a vydává závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků, povoluje v souladu s právem Evropských společenství v případech a za podmínek stanovených prováděcími právními předpisy zmírňující výjimky z veterinárních požadavků stanovených na zdraví zvířat a jeho ochranu, na živočišné produkty a na uspořádání a vybavení podniků, v nichž se s těmito produkty zachází,

h) schvaluje a registruje

1. účastníky sítě sledování, trhy, shromažďovací střediska, karanténní střediska, popřípadě jiná zařízení, podílející se na uvádění zvířat do oběhu, na obchodování s nimi nebo na jejich dovozu či vývozu,

2. podniky, závody, popřípadě jiná zařízení, podílející se na výrobě, zpracovávání a uvádění živočišných produktů do oběhu, na obchodování s nimi nebo na jejich dovozu či vývozu,

3. osoby, které jako podnikatelé10) přepravují živočišné produkty, a obchodníky (§ 9b),

4. soukromé veterinární lékaře pro shromažďovací střediska a pro určitou činnost,

i) vydává závazné posudky pro územní, stavební a kolaudační řízení,

j) určuje veterinární podmínky, za nichž lze povolit konání svodu zvířat, jehož se zúčastní pouze zvířata chovaná v České republice, a stanoví veterinární podmínky k provádění pokusů na zvířatech,

k) tomu, kdo vyrábí, zpracovává, dováží, ošetřuje, skladuje, přepravuje, uvádí do oběhu a používá krmiva živočišného původu, určuje veterinární podmínky pro jejich použití tak, aby bylo vyloučeno jejich ovlivnění činiteli působícími nepříznivě na jejich zdravotní nezávadnost. U krmiv, jež byla ošetřena látkami škodlivými zdraví lidí nebo zvířat nebo jinak nepříznivě ovlivňujícími živočišné produkty anebo do nichž byly takové látky přidávány v souladu se schváleným technologickým postupem a která proto mohou být použita ke krmení jen po uplynutí stanovené ochranné lhůty, stanovuje v případě potřeby tuto lhůtu nebo jiné veterinární podmínky a opatření, a kontroluje jejich dodržování,

l) vydává po provedené veterinární kontrole veterinární osvědčení a odpovídá za jeho úplnost a správnost,

m) provádí prohlídku jatečných zvířat a masa, jakož i veterinární vyšetření ostatních živočišných produktů a rozhoduje o jejich použitelnosti (poživatelnosti), prověřuje systém vlastní kontroly hygienických podmínek výroby podnikatelů10) uvedených v § 22,

n) provádí veterinární kontrolu při příchodu na místo určení, a pokud je její součástí pohraniční veterinární stanice, i pohraniční veterinární kontrolu,

o) vyžaduje-li to výkon státního veterinárního dozoru, vykonává veterinární prosektorskou činnost v asanačních podnicích,

p) registruje absolventy středních odborných škol veterinárního oboru, popřípadě absolventy pomaturitního studia veterinárního oboru, kteří jsou oprávněni vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem, (dále jen „soukromý veterinární technik“),

r) vydává, mění a odnímá fyzickým a právnickým osobám povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku,

s) ukládá pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených tímto zákonem,

t) plní ostatní úkoly stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy.1)

(2) Ředitel krajské veterinární správy zřizuje nákazovou komisi, která je jeho poradním orgánem.

(1) Státní veterinární správa může vydat povolení k provádění laboratorní, popřípadě jiné veterinární diagnostické činnosti, jejíž výsledky mají být využívány pro účely státního veterinárního dozoru, anebo k provozování asanačního podniku osobě, která dosáhla věku 18 let, má způsobilost k právním úkonům, je bezúhonná, k výkonu této činnosti odborně způsobilá a bude ji vykonávat v prostředí a za veterinárních a hygienických podmínek, které odpovídají podle vyjádření příslušné krajské veterinární správy druhu a rozsahu této činnosti.

(2) Jde-li o právnickou osobu, musí podmínky podle odstavce 1 splňovat její odborný zástupce.

(3) Za bezúhonného se pro účely tohoto zákona považuje ten, kdo nebyl pravomocně odsouzen v posledních 10 letech pro úmyslný trestný čin anebo v posledních 5 letech pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti s odbornou veterinární činností.

(4) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti a odborný zástupce, a jde-li o asanační podnik, též územní obvod, v němž bude činnost vykonávána, (svozová oblast).

(5) Státní veterinární správa může povolení změnit nebo odejmout, jestliže činnost není vykonávána řádně anebo se změnily podmínky, za nichž bylo povolení vydáno.

(1) Krajská veterinární správa může vydat povolení k výkonu veterinární asanační činnosti, nejde-li o povolení k provozování asanačního podniku, osobě, která splňuje podmínky podle § 50 odst. 1, 2 a 3.

(2) V povolení musí být určen druh a rozsah činnosti, a jde-li o sběr a svoz konfiskátů živočišného původu, také místo, kde budou tyto konfiskáty neškodně odstraňovány nebo dále zpracovávány.

(3) Pro změnu nebo odnětí povolení podle odstavce 1 platí přiměřeně § 50 odst. 5.

(4) Prováděcí právní předpis stanoví náležitosti žádosti o vydání povolení podle § 50 odst. 1 a žádosti o vydání povolení podle odstavce 1.

(1) Ministerstvo schvaluje národní referenční laboratoře za účelem prohlubování, koordinace a sjednocování laboratorní a diagnostické činnosti; schválení může odejmout, jestliže činnost není vykonávána řádně, anebo jestliže se změnily podmínky, za nichž ke schválení došlo.

(2) Státní veterinární správa schvaluje referenční laboratoře pro oblast veterinární péče, a to pro činnosti, pro které nebyly ministerstvem schváleny národní referenční laboratoře. Pro referenční laboratoře platí odstavec 1 přiměřeně.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví požadavky na materiální a personální vybavení národní referenční laboratoře a referenční laboratoře a na zaměření, organizaci a metody jejich činnosti.

(1) Při výkonu státního veterinárního dozoru orgány veterinární správy

a) dozírají, zda jsou dodržovány povinnosti, požadavky a podmínky stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy1) anebo na jejich základě a v jimi stanovených mezích, a zjišťují nedostatky, jejich příčiny a osoby za ně odpovědné,

b) projednávají a podle potřeby ukládají závaznými pokyny, jakým způsobem a v jaké lhůtě mají být zjištěné nedostatky odstraněny,

c) sledují nákazovou situaci v prostředí volně žijících zvířat.

(2) Specifickými formami státního veterinárního dozoru jsou veterinární kontrola zdraví, dědičnosti zdraví a hygieny plemenitby, kontrola označování a evidence zvířat u chovatelů, na jatkách a v asanačních podnicích, veterinární kontrola zdravotní nezávadnosti krmiv, prohlídka jatečných zvířat a masa, pohraniční veterinární kontrola a veterinární kontrola při příchodu na místo určení.

(3) Státní veterinární dozor nad výrobou a zpracováváním masa a mléka a nad zpracováváním vajec se vykonává soustavně.

(4) Je-li podkladem pro rozhodnutí orgánu veterinární správy výsledek laboratorního vyšetření vzorků, musí být výsledkem vyšetření provedeného státním veterinárním ústavem, národní referenční laboratoří, referenční laboratoří nebo laboratoří, které bylo vydáno pro příslušný okruh vyšetřování osvědčení o akreditaci17a) a které Státní veterinární správa vydala povolení k provádění veterinární laboratorní diagnostické činnosti, anebo referenční laboratoří Evropské unie.

(5) Pro výkon státního veterinárního dozoru Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra platí ustanovení odstavců 1 až 4 obdobně.

(1) Úřední veterinární lékaři orgánů veterinární správy a veterinární lékaři Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra pověření výkonem státního veterinárního dozoru (dále jen „veterinární inspektor“) jsou oprávněni při jeho výkonu

a) vstupovat na pozemky, do provozních, skladovacích a jiných prostorů, zařízení a dopravních prostředků sloužících k činnosti kontrolovaných osob, která je předmětem státního veterinárního dozoru, a jde-li o provádění pohraniční veterinární kontroly, do celních prostorů pohraničních celních úřadů a provádět na těchto místech potřebné úkony a šetření,

b) vyžadovat potřebné doklady, údaje a ústní nebo písemná vysvětlení a pořizovat fotodokumentaci týkající se předmětu dozoru a kontrolovaných osob,

c) odebírat v nezbytně nutném množství a rozsahu vzorky k laboratornímu vyšetření. Není-li dále stanoveno jinak, neposkytuje se za odebrané vzorky náhrada,

d) ověřovat totožnost kontrolovaných osob,

e) požadovat podání písemné zprávy o odstranění zjištěných nedostatků,

f) nelze-li dosáhnout žádoucí nápravy jinak, zejména vydáním závazných pokynů k odstranění zjištěných nedostatků,

1. na místě znehodnotit a neškodně odstranit živočišné produkty, které nejsou zdravotně nezávadné, anebo nařídit jejich znehodnocení a neškodné odstranění, a to na náklad kontrolované osoby,

2. omezit nebo zakázat výrobu nebo uvádění živočišných produktů do oběhu, jestliže nejsou dodržovány hygienické podmínky výroby stanovené tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy26) a živočišné produkty neodpovídají požadavkům stanoveným tímto zákonem nebo zvláštními právními předpisy.26)

(2) Veterinární inspektoři jsou povinni

a) šetřit práva a právem chráněné zájmy kontrolovaných osob,

b) zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech tvořících předmět obchodního a služebního tajemství, o kterých se dozvěděli při výkonu dozoru,27)

c) prokazovat svou totožnost služebním průkazem,

d) pořizovat protokol o provedeném odběru vzorků, o zjištěných nedostatcích a o opatření podle odstavce 1 písm. f).

(3) Kontrolované osoby jsou povinny vytvářet vhodné podmínky pro výkon státního veterinárního dozoru a poskytovat veterinárním inspektorům nezbytnou součinnost a pomoc, zejména umožnit jim přístup na místa, která podle tohoto zákona slouží k činnosti kontrolovaných osob, a odběr vzorků.

(4) Za vzorky odebrané při prodeji potravin živočišného původu podle zvláštních právních předpisů28) se kontrolované osobě poskytne náhrada ve výši ceny, za kterou tato osoba potravinu, z níž byl vzorek odebrán, prodává. Náhrada se neposkytne, jde-li o potravinu, která nesplňuje požadavky stanovené zvláštními právními předpisy.28)

(5) Zjistí-li veterinární inspektor porušení povinností stanovených chovateli skotu v § 5 odst. 1 písm. f), může krajská veterinární správa uložit chovateli skotu zvláštní opatření; jako zvláštní opatření lze uložit

a) utracení zvířete, nelze-li zjistit jeho totožnost během 2 pracovních dnů. Chovateli nepřísluší náhrada za takto utracené zvíře,

b) zákaz přemísťování všech zvířat do hospodářství nebo z hospodářství, jestliže jedno nebo více zvířat v hospodářství nesplňuje žádné požadavky týkající se ušních známek, průvodních listů skotu, stájového registru a přihlášení do ústřední evidence, a to do doby odstranění zjištěných nedostatků,

c) zákaz přemísťování zvířat, která nesplňují některé požadavky týkající se ušních známek, průvodních listů skotu, stájového registru, zasílání hlášení přemístění, narození nebo úhynu do ústřední evidence, do hospodářství nebo z hospodářství, pokud počet těchto zvířat nepřesahuje 20 % všech zvířat v hospodářství, a to do doby odstranění zjištěných nedostatků,

d) zákaz přemísťování všech zvířat do hospodářství nebo z hospodářství, pokud počet zvířat, která nesplňují některé požadavky týkající se ušních známek, průvodních listů skotu, stájového registru, zasílání hlášení přemístění, narození nebo úhynu do ústřední evidence, přesahuje 20 % všech zvířat v hospodářství, a to do odstranění zjištěných nedostatků.

(6) Prováděcí právní předpis stanoví

a) postup při odběru vzorků a údaje, jež obsahuje protokol podle odstavce 2 písm. d),

b) vzor služebního průkazu veterinárního inspektora.

(1) Mimořádná veterinární opatření jsou

a) nařízení veterinárního vyšetření a ochranného očkování zvířat,

b) vymezení ohniska nákazy, ochranných pásem a pásem dozoru, výstražné označení, popřípadě i střežení ohniska nákazy,

c) nařízení karantény nebo odděleného umístění (izolace), popřípadě nutné porážky nebo utracení zvířat,

d) omezení nebo zákaz přemísťování, prodeje, obchodování, volného pohybu, porážení a plemenitby zvířat a provádění pokusů na zvířatech,

e) omezení nebo zákaz pastvy, používání zdroje vody a krmiva,

f) omezení nebo zákaz konání svodů zvířat, honů, odchytu zvěře a lovu ryb,

g) omezení nebo zákaz prodeje zvířat a živočišných produktů v tržnicích a na tržištích anebo uzavření tržnice nebo tržiště,

h) pozastavení nakládání živočišnými produkty nebo krmivy do skončení potřebného vyšetření, nařízení odděleného uložení (uskladnění) zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo krmiv,

i) omezení nebo zákaz výroby, zpracovávání, přepravy nebo uvádění do oběhu zdravotně závadných nebo podezřelých živočišných produktů nebo krmiv, stanovení zvláštních podmínek pro jejich výrobu, zpracovávání a přepravu anebo nařízení jejich zničení,

j) stanovení zvláštních podmínek provozu, popřípadě jeho omezení nebo zastavení,

k) omezení, zákaz nebo stanovení zvláštních podmínek dovozu, vývozu a tranzitu veterinárního zboží,

l) nařízení očisty, omezení nebo zákaz používání anebo zničení zařízení a předmětů, které mohou být nositeli původců nákaz,

m) nařízení zvláštního ošetření hnoje, kejdy, močůvky a odpadních vod,

n) stanovení zvláštních podmínek pro ukládání, sběr, svoz, neškodné odstraňování a další zpracovávání konfiskátů živočišného původu, popřípadě nařízení sběru, svozu, neškodného odstranění a dalšího zpracování konfiskátů živočišného původu i mimo určený územní obvod (svozovou oblast),

o) nařízení úpravy hygienického a sanitačního provozu nebo technologických a pracovních postupů, dezinfekce, deratizace a dezinsekce,

p) omezení nebo zákaz volného pohybu a styku osob a jejich shromažďování, omezení nebo zákaz pohraničního styku osob,

r) nařízení zneškodnění, popřípadě omezení výskytu zdrojů nákaz zvířat s přírodní ohniskovostí.

(2) Příslušný orgán vyhlásí nebo nařídí mimořádná veterinární opatření

a) při výskytu nebezpečné nákazy, anebo hrozí-li nebezpečí jejího šíření (ochranná a zdolávací opatření),

b) při zjištění jiných než zdravotně nezávadných živočišných produktů, vody nebo krmiv, popřípadě jiné příčiny závažného ohrožení zdraví zvířat nebo lidí živočišnými produkty, (veterinární hygienická opatření),

c) hrozí-li nebezpečí zavlečení nebo rozšíření původců nákaz zvířat a nemocí přenosných ze zvířat na člověka či zdravotně závadných živočišných produktů a krmiv ze zahraničí, (opatření k veterinární ochraně státního území).

(3) Odůvodňují-li to okolnosti konkrétního případu, mohou být nařízena i jiná opatření odpovídající veterinárním požadavkům a poznatkům veterinární vědy.

Jako mimořádné veterinární opatření při výskytu slintavky a kulhavky může být nařízena uzávěra obce, popřípadě její části. Rozumí se jí

a) uzavření příjezdových a přístupových cest do obce, jejich opatření závorami a výstražným označením a jejich střežení,

b) zákaz průjezdu obcí a určení objížďky,

c) zřízení dezinfekčních pásů na příjezdových a přístupových cestách do obce,

d) zákaz přemísťování, prodeje a volného pohybu hospodářských a zájmově chovaných zvířat,

e) zákaz opouštění prostorů, v nichž jsou umístěna nemocná a podezřelá zvířata, a zákaz vstupu do těchto prostorů bez vážného důvodu,

f) zákaz shromažďování osob,

g) stanovení pravidel pro pohyb osob v obci,

h) zákaz vstupu do obce a zákaz jejího opouštění,

i) stanovení zvláštních podmínek pro zásobování obce, pro výjimečný vjezd dopravních prostředků a pro vstup osob do obce z naléhavých důvodů, jakož i stanovení dezinfekčních opatření, jimž musí být tyto dopravní prostředky a osoby podrobeny před opuštěním obce,

j) stanovení zvláštních podmínek provozu odpadového hospodářství.

(1) Závazný posudek orgánu veterinární správy musí být vyžádán jako podklad v územním, stavebním a kolaudačním řízení

a) podnikatelem,10) jde-li o stavbu nebo zařízení, jež jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty (nejde-li o stavbu nebo zařízení určené k veřejnému stravování) a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracovávání konfiskátů živočišného původu, pokud jsou tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem,

b) tím, kdo bude stavbu nebo zařízení používat jako útulek pro zvířata, anebo k ukládání nebo spalování kadáverů zvířat v zájmovém chovu.

(2) Orgán příslušný rozhodnout ve věci podle zvláštních právních předpisů29) nemůže rozhodnout v rozporu s tímto posudkem.

(1) Veterinární osvědčení vystavuje úřední veterinární lékař na základě provedené prohlídky (vyšetření) zvířat nebo živočišných produktů. Musí je vyplnit pravdivě a úplně; nesmí osvědčovat údaje, o nichž se osobně nepřesvědčil, a nesmí podepsat osvědčení, jež není vyplněno, anebo je vyplněno jen zčásti. Osvědčuje-li některé údaje na základě jiného dokladu, musí jej mít před podpisem osvědčení v držení.

(2) Úřední veterinární lékař, který vystavuje a podepisuje veterinární osvědčení, nesmí mít takový zájem na osvědčovaných zvířatech nebo živočišných produktech, anebo na hospodářství, podniku nebo jiném zařízení jejich původu, aby bylo možno mít pochybnosti o jeho nepodjatosti.

(3) Pozměňovat nebo jinak zneužívat vydané veterinární osvědčení je zakázáno.

(1) Orgány veterinární správy vzájemně spolupracují s příslušnými orgány ochrany zvířat, ochrany veřejného zdraví, České zemědělské a potravinářské inspekce a odborného dozoru nad krmivy.

(2) Orgány veřejné správy, orgány Policie České republiky a obecní policie spolupracují s orgány veterinární správy při předcházení nebezpečným nákazám, zamezení jejich šíření a jejich zdolávání a v souladu se svou působností se podílejí na zajišťování a kontrole plnění mimořádných veterinárních opatření.

(1) Odbornou veterinární činností je

a) veterinární preventivní činnost,

b) vyšetřování, stanovení diagnózy a léčení zvířat a chirurgické zákroky na zvířatech,

c) podávání a předepisování léčiv, veterinárních přípravků a prostředků veterinární techniky,

d) prohlídka jatečných zvířat a masa a vyšetřování ostatních živočišných produktů,

e) diagnostika zdraví a veterinární laboratorní diagnostika,

f) veterinární asanační činnost,

g) další odborné činnosti, k nimž je třeba odpovídající kvalifikace získané studiem a praxí ve veterinárním, popřípadě i jiném oboru.

(2) Odbornou veterinární činnost vykonávají

a) orgány veterinární správy, jde-li o úkony spojené s výkonem státní správy,

b) státní veterinární ústavy a národní referenční laboratoře a referenční laboratoře,

c) fyzické a právnické osoby v rozsahu a za podmínek stanovených tímto a zvláštním právním předpisem,29a)

d) příslušné orgány Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra.

(3) Odbornou veterinární činnost v rozsahu nutném pro výuku mohou vykonávat také

a) vysoké školy veterinární, určuje-li tak jejich statut,

b) střední odborné školy veterinárního oboru, jde-li o součást jejich pedagogické činnosti.

(1) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti jsou veterinární lékaři, za něž se považují absolventi vysoké školy univerzitního nebo obdobného typu, kteří dosáhli požadovaného vzdělání v předmětech uvedených v části A přílohy č. 5 k tomuto zákonu během nejméně pětiletého, denního teoretického a praktického studia a získali přiměřené znalosti v oblastech uvedených v části B přílohy č. 5 k tomuto zákonu.

(2) Osobami odborně způsobilými k výkonu odborné veterinární činnosti v rozsahu a způsobem odpovídajícím jejich odborné způsobilosti jsou dále

a) osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání v bakalářském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny,29a)

b) osoby, které získaly úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání ve veterinárním oboru,

c) osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání ve studijním programu29b) v oblasti, která není uvedena v písmenu a) a odpovídá druhu a rozsahu činnosti, zejména v oblasti lékařství, chemie nebo biologie,

d) osoby, které získaly úplné střední odborné vzdělání nebo vyšší odborné vzdělání v oboru, který není uveden v písmenu b) a odpovídá druhu a rozsahu činnosti,

e) osoby, které získaly odbornou způsobilost k výkonu některých odborných veterinárních činností specializovanou odbornou průpravou

1. organizovanou Státní veterinární správou, anebo

2. podle zvláštních právních předpisů.30)

(3) Za veterinární lékaře se považují také

a) občané, kteří získali vysokoškolské vzdělání studiem v magisterském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny,30a) anebo studiem, které se podle zvláštních právních předpisů30b) považuje za rovnocenné,

b) občané členského státu, kteří jsou držiteli diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání, uvedeného v prováděcím právním předpisu,

c) občané členského státu, kteří jsou držiteli osvědčení příslušného úřadu vydávajícího členského státu, jež uvádí, že diplom, vysvědčení nebo jiný doklad o požadovaném vzdělání

1. je v souladu s požadavky uvedenými v odstavci 1,

2. byl získán tak, že se tento občan zákonným způsobem podílel na příslušné činnosti po dobu nejméně 3 po sobě následujících let v průběhu 5 let před datem vydání osvědčení, nebo

3. byl vydán po ukončení vzdělání, jež je v souladu s odstavcem 1 a je vydávajícím členským státem považován za rovnocenný dokladům uvedeným v písmenu b).

(4) Veterinární lékaři z třetích zemí, kteří získali odbornou způsobilost na zahraniční vysoké škole, prokáží tuto způsobilost prvopisem nebo úředně ověřeným opisem diplomu, vysvědčení nebo obdobného dokladu vydaného zahraniční vysokou školou a osvědčením o uznání vysokoškolského vzdělání vydaným podle zvláštních právních předpisů.31)

(5) Osoby s úplným středním vzděláním, které úspěšně absolvovaly specializovanou odbornou průpravu v příslušném oboru, organizovanou Státní veterinární správou, a osoby, které získaly vysokoškolské vzdělání studiem v bakalářském studijním programu v oblasti veterinárního lékařství a hygieny, mohou vykonávat funkce veterinárních asistentů. Veterinární asistenti pomáhají úředním veterinárním lékařům pod jejich vedením a odpovědností, zejména při kontrole dodržování hygienických podmínek v chovech zvířat a ve výrobě a zpracovávání živočišných produktů, při provádění alergenodiagnostických zkoušek, při prohlídce jatečných zvířat a masa a při provádění pohraniční veterinární kontroly.

(6) K prohloubení odborné způsobilosti úředních veterinárních lékařů slouží atestační studium, které probíhá ve dvou částech

a) základní (atestace I. stupně),

b) specializační (atestace II. stupně).

(7) Občané členských států, kteří splňují podmínky stanovené v odstavcích 1 a 3, jsou oprávněni používat akademický titul, popřípadě jeho zkratku, udělený členským státem původu nebo dřívějšího pobytu, a to v jazyku tohoto státu.

(8) Prováděcí právní předpis stanoví

a) organizaci, formy a obsah atestačního studia a specializované odborné průpravy veterinárních asistentů,

b) funkce, které mohou být vykonávány v orgánech veterinární správy jen veterinárními lékaři, kteří získali atestaci II. stupně,

c) diplomy, vysvědčení a jiné doklady o požadovaném vzdělání udělované občanům členských států.

(1) Soukromí veterinární lékaři odborně způsobilí podle § 59 vykonávají veterinární léčebnou a preventivní činnost na základě osvědčení podle zvláštního právního předpisu.32)

(2) Při vydávání osvědčení uvedeného v odstavci 1 osobě odborně způsobilé podle § 59 odst. 3 může být brán zřetel na ověřené informace o skutečnostech, které by pravděpodobně mohly nepříznivě ovlivnit výkon odborné veterinární činnosti touto osobou na území České republiky, poskytnuté na základě vzájemnosti členským státem, z něhož tato osoba pochází nebo přichází.

(1) Soukromý veterinární lékař je povinen

a) oznámit bez odkladu krajské veterinární správě zahájení a skončení činnosti, místo svého trvalého pobytu a místo podnikání, liší-li se od místa trvalého pobytu,

b) uvědomit neprodleně krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy, jakož i o jiných skutečnostech důležitých z hlediska veterinární péče a veřejného zájmu na plnění jejích úkolů,

c) dbát při podávání léčiv na dodržování ochranných lhůt a dalších požadavků, které jsou stanoveny za účelem vyloučení nežádoucích reziduí ze živočišných produktů, popřípadě nežádoucích kombinací s doplňkovými látkami, které jsou obsaženy v krmivech, a upozornit chovatele na nutnost dodržování ochranných lhůt u zvířat, která slouží k produkci potravin,

d) vést řádnou evidenci o provedených preventivních úkonech a o použití a výdeji léčiv, uchovávat ji po dobu nejméně 3 let a na požádání ji předložit orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor,

e) po jeho předložení chovatelem neprodleně zaznamenávat do záznamu chovatele podání léčiv zvířatům a očkování zvířat a úplně a správně vyplňovat zdravotní potvrzení.

(2) Soukromý veterinární lékař je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s výkonem odborné veterinární činnosti, pokud jí nebyl zproštěn. Tím není dotčena povinnost oznamovat určité skutečnosti orgánům příslušným podle tohoto zákona a podle zvláštních právních předpisů.33)

(3) Soukromý veterinární lékař je oprávněn vést pro svou potřebu pohotovostní zásobu léčiv.

(1) Soukromý veterinární lékař může odmítnout provedení odborného veterinárního úkonu, pokud k němu není povinen podle právních předpisů nebo smlouvy. Odmítnout poskytnutí první pomoci však může jen z důvodu ohrožení svého zdraví, kterému nelze účinně předcházet nebo bránit.

(2) Soukromý veterinární lékař může odstoupit od smlouvy o provedení odborného veterinárního úkonu, odmítl-li chovatel poskytnout potřebnou součinnost. Odstoupí-li soukromý veterinární lékař od smlouvy, musí poskytnout zvířeti neodkladnou péči, aby nedošlo k utrpení zvířete, poškození jeho zdraví nebo jiné škodě, které touto péčí bylo možno zabránit.

(3) Jde-li o naléhavý úkon, nutný v zájmu předcházení, zamezení šíření a zdolání nebezpečné nákazy anebo v zájmu zajištění zdravotní nezávadnosti živočišných produktů, nepotřebuje soukromý veterinární lékař souhlasu chovatele k jeho provedení.

zrušen

(1) Oprávnění veterinárního technika vykonávat některé odborné veterinární úkony podnikatelským způsobem vzniká rozhodnutím krajské veterinární správy o registraci soukromého veterinárního technika. Krajská veterinární správa rozhodne o registraci, pokud žadatel

a) splňuje požadavek odborné způsobilosti podle § 59 odst. 1 písm. b),

b) je způsobilý k právním úkonům a bezúhonný podle § 50 odst. 3.

(2) Soukromí veterinární technici mohou samostatně vykonávat jen takové odborné veterinární úkony, které odpovídají jimi dosažené odborné způsobilosti.

(3) Jinak platí pro práva a povinnosti soukromých veterinárních techniků přiměřeně § 61, § 62 odst. 1 a 2.

(4) Krajská veterinární správa může registraci zrušit, jestliže soukromý veterinární technik porušuje povinnosti nebo podmínky vyplývající z tohoto zákona a z rozhodnutí o registraci.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) náležitosti žádosti o registraci podle odstavce 1,

b) podrobnosti výkonu odborných veterinárních úkonů soukromými veterinárními techniky.

(1) Ústav kromě působnosti stanovené zvláštními právními předpisy5)

a) rozhoduje na základě žádosti osoby, která má trvalý pobyt nebo sídlo v České republice, o schválení veterinárního přípravku, o schválení změn proti dokumentaci předložené v rámci schvalovacího řízení, o prodloužení nebo pozastavení platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a o zrušení schválení veterinárního přípravku. Pozastavit platnost rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku nebo zrušit jeho schválení může, prokáže-li se, že veterinární přípravek je neúčinný nebo neodpovídá dokumentaci předkládané v rámci schvalovacího řízení, anebo poruší-li držitel rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku závažným způsobem nebo opakovaně povinnosti stanovené tímto zákonem. Schválení nepodléhají pouze veterinární přípravky určené jen k vývozu,

b) vede evidenci schválených veterinárních přípravků v Seznamu schválených veterinárních přípravků,

c) rozhoduje o zařazení veterinárního přípravku mezi volně neprodejné, volně prodejné s omezením a volně prodejné bez omezení. Rozhodnutí o způsobu uvádění veterinárního přípravku do oběhu je vždy součástí rozhodnutí o jeho schválení,

d) rozhoduje o udělení povolení k výrobě veterinárních přípravků a jejich uvádění do oběhu a o změně tohoto povolení. Povolení může odejmout, neplní-li výrobce podmínky povolení, anebo poruší-li závažným způsobem nebo opakovaně povinnosti stanovené tímto zákonem,

e) vykonává státní veterinární dozor nad výrobou, uváděním do oběhu a používáním veterinárních přípravků, kontroluje dodržování povinností stanovených tímto zákonem, jakost, účinnost a bezpečnost veterinárních přípravků,

f) odebírá vzorky veterinárních přípravků k laboratornímu vyšetření, osvědčuje jakost veterinárních přípravků a dodržování požadavků na správnou výrobní praxi,

g) rozhoduje o dalším používání veterinárního přípravku v případě zjištění jeho nežádoucích účinků, zejména o stažení veterinárního přípravku z oběhu, o jeho zneškodnění, o pozastavení používání veterinárního přípravku a jeho uvádění do oběhu a o jeho uvádění do oběhu jen po předchozím souhlasu Ústavu,

h) vydává povolení ke klinickému hodnocení veterinárního přípravku, pro které platí přiměřeně zvláštní právní předpisy,33a)

i) posuzuje ve sporných případech, zda jde o veterinární přípravek nebo o jiný výrobek.

(2) Ústav dále

a) posuzuje vhodnost technických prostředků pro veterinární použití (dále jen „veterinární technický prostředek“) a jejich bezpečnost pro zvířata, sleduje jejich vlastnosti a způsobilost dosáhnout účelu, ke kterému jsou určeny. Vede evidenci veterinárních technických prostředků v Seznamu technických prostředků pro veterinární použití,

b) vykonává státní veterinární dozor nad používáním veterinárních technických prostředků a kontroluje dodržování povinností stanovených tímto zákonem,

c) na základě výsledků šetření nežádoucích příhod týkajících se používaných veterinárních technických prostředků a jiných poznatků o tom, že veterinární technický prostředek není vhodný pro veterinární použití, rozhoduje o povinnosti

1. učinit opatření k omezení nepříznivého působení veterinárního technického prostředku, zejména pozastavit jeho uvádění do oběhu, stáhnout jej z oběhu, ukončit jeho uvádění do oběhu, pozastavit nebo ukončit jeho používání,

2. odstranit zjištěné nedostatky ve stanovené lhůtě,

3. provést klinické hodnocení veterinárního technického prostředku,

d) vydává osvědčení o způsobilosti k provádění klinického hodnocení veterinárních technických prostředků.

(3) Ústav posoudí úplnost podané žádosti o schválení veterinárního přípravku nejpozději do 30 dnů od jejího doručení. Pokud ji shledá neúplnou, písemně vyzve žadatele, aby ji v určené lhůtě doplnil. Není-li žádost v této lhůtě doplněna, může zastavit řízení. Lhůta určená k doplnění žádosti o schválení veterinárního přípravku se nezapočítává do lhůty 30 dnů k posouzení úplnosti žádosti. O žádosti o schválení veterinárního přípravku rozhodne Ústav nejpozději do 90 dnů ode dne, kdy byla žádost shledána úplnou. O žádosti o prodloužení platnosti schválení veterinárního přípravku na dobu 5 let, popřípadě i opakovaně rozhodne nejpozději do 60 dnů od jejího doručení; přitom postupuje obdobně jako při rozhodování o žádosti o schválení veterinárního přípravku.

(4) Ústav rozhodne o žádosti o povolení výroby veterinárních přípravků nejdéle do 90 dnů ode dne jejího doručení.

(5) Ústav

a) zveřejňuje ve Věstníku Ministerstva zemědělství a ve Věstníku Ústavu pro státní kontrolu veterinárních biopreparátů a léčiv

1. schválení veterinárních přípravků a jejich zápis do Seznamu schválených veterinárních přípravků včetně změn, jakož i prodloužení nebo pozastavení platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku a o zrušení jeho schválení,

2. zápis veterinárního technického prostředku do Seznamu technických prostředků pro veterinární použití a případy nežádoucích příhod týkajících se používaných veterinárních technických prostředků. Dokumentaci o nežádoucích příhodách a jejich šetření uchovává po dobu 15 let,

b) ukládá v mezích své působnosti pokuty za nesplnění nebo porušení povinností, požadavků nebo podmínek stanovených tímto zákonem.

(1) Vyrábět a uvádět do oběhu je možno pouze

a) veterinární přípravky, které byly schváleny a zapsány do Seznamu schválených veterinárních přípravků a u kterých nebyla překročena doba jejich použitelnosti,

b) veterinární technické prostředky,

1. které splňují požadavky podle zvláštních právních předpisů,34)

2. pro které bylo provedeno posouzení shody v souladu se zvláštními právními předpisy,26)

3. u kterých nebyla překročena doba jejich použitelnosti.

(2) Nejsou-li známy údaje o tom, zda veterinární technický prostředek je vhodný pro veterinární použití, anebo jsou-li zjištěny skutečnosti, které nasvědčují jeho nevhodnosti pro veterinární použití, musí být jeho vhodnost ověřena klinickým hodnocením. Klinické hodnocení se provádí na základě projektu pokusu podle zvláštních právních předpisů6) a plánu klinického hodnocení zpracovaného osobou, která je odpovědná za zahájení, řízení, organizování, kontrolu a financování klinického hodnocení (dále jen „zadavatel“), a schváleného Ústavem. K zařazení zvířete do klinického hodnocení musí dát dobrovolný písemný souhlas chovatel, který byl písemně poučen zejména o cílech a možném přínosu klinického hodnocení, jakož i o tom, jaká rizika jsou spojena s použitím jeho zvířete ke klinické zkoušce. Zadavatel odpovídá za škodu vzniklou povahou hodnoceného prostředku. Není-li klinické hodnocení prováděno v souladu se schváleným projektem pokusu, zadavatel o tom uvědomí Ústav a učiní odpovídající opatření včetně pozastavení nebo předčasného ukončení klinického hodnocení.

(3) Pro vědecké, výzkumné, pedagogické a kontrolní účely lze použít i veterinární přípravky, které nebyly schváleny.

(4) Veterinární lékař může v případě ohrožení života nebo zdraví zvířete použít při poskytování veterinární péče i takový veterinární technický prostředek, který nesplňuje stanovené požadavky, a to za předpokladu, že

a) je podrobně seznámen se zdravotním stavem zvířete, u něhož byla stanovena přesná diagnóza jeho onemocnění. To neplatí jen pro veterinární technické prostředky, které jsou určeny pro stanovení nebo potvrzení diagnózy,

b) není možno použít jiný veterinární technický prostředek, který odpovídá stanoveným požadavkům,

c) uvědomil Ústav o použití veterinárního technického prostředku, který nesplňuje stanovené požadavky,

d) písemně seznámil chovatele s možnými riziky použití veterinárního technického prostředku, který nesplňuje stanovené požadavky, a chovatel dal k němu dobrovolný písemný souhlas.

(1) Držitelé rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku jsou povinni

a) zajistit, aby vlastnosti schváleného veterinárního přípravku odpovídaly dokumentaci předložené ve schvalovacím řízení a aby k němu byly připojeny pokyny pro zacházení s ním,

b) zaznamenávat a vyhodnocovat případy hlášení nežádoucích účinků schváleného veterinárního přípravku, vést a uchovávat o nich záznamy a jednou ročně je poskytovat Ústavu,

c) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku nebo závady v jeho jakosti učinit dostupná opatření k nápravě a omezení nepříznivého působení schváleného veterinárního přípravku včetně jeho případného stažení z oběhu, hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dověděli, Ústavu výskyt závažného nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku a informovat jej o provedených opatřeních,

d) v případě výskytu nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku nebo závady v jeho jakosti zajistit na vlastní náklad jeho vyšetření, popřípadě klinické hodnocení,

e) zavádět potřebné změny, které umožňují výrobu, kontrolu jakosti a používání schváleného veterinárního přípravku ve shodě s dostupnými vědeckými poznatky,

f) poskytovat Ústavu na požádání vzorky schváleného veterinárního přípravku a informace o objemu jeho prodeje.

(2) Výrobci veterinárních přípravků jsou povinni

a) požádat před zahájením výroby Ústav o povolení k výrobě veterinárních přípravků,

b) dodržovat podmínky uvedené v povolení k výrobě veterinárních přípravků a správnou výrobní praxi,

c) uvádět do oběhu pouze jimi vyrobené veterinární přípravky,

d) požádat Ústav předem o rozhodnutí o jakékoli změně povolení k výrobě veterinárních přípravků,

e) mít pro každou provozovnu ustanovenu alespoň jednu kvalifikovanou osobu, která odpovídá za to, že každá šarže veterinárního přípravku je vyrobena a kontrolována v souladu s tímto zákonem a s rozhodnutím o povolení k výrobě veterinárních přípravků. Za kvalifikovanou se považuje osoba, která má vysokoškolské vzdělání v oboru odpovídajícím charakteru výroby a nejméně 5 let praxe ve výrobě nebo kontrole výrobků odpovídajícího charakteru.

(3) Prodejci schválených veterinárních přípravků musí mít živnostenské oprávnění k nákupu, skladování a prodeji těchto přípravků. Jsou povinni

a) prodávat pouze schválené veterinární přípravky, které jsou volně prodejné s omezením a volně prodejné bez omezení,

b) dodržovat správnou prodejní praxi,

c) zajistit, aby každá fyzická osoba, jež prodává veterinární přípravky volně prodejné s omezením, byla starší 18 let a způsobilá k právním úkonům, aby nebyla pravomocně odsouzena v posledních 10 letech pro úmyslný trestný čin nebo v posledních 5 letech pro trestný čin spáchaný z nedbalosti v souvislosti se zacházením s léčivy nebo veterinárními přípravky a aby absolvovala odborný kurz pro práci s veterinárními přípravky, s úspěchem se podrobila závěrečné zkoušce před komisí krajské veterinární správy, a získala tak osvědčení odborné způsobilosti k prodeji veterinárních přípravků volně prodejných s omezením. V každé prodejně musí být alespoň jedna taková osoba,

d) prostřednictvím osoby uvedené pod písmenem c) upozornit zákazníka při prodeji veterinárního přípravku volně prodejného s omezením na nutnost seznámit se před jeho použitím s pokyny uvedenými na obalu nebo v příbalové informaci.

(4) Osoby, které uvádějí schválené veterinární přípravky do oběhu, anebo s nimi jinak zacházejí, jsou povinny

a) dodržovat pokyny k zacházení s veterinárním přípravkem, uvedené na jeho obalu nebo v příbalové informaci,

b) omezovat na nejnižší možnou míru nepříznivé důsledky působení veterinárního přípravku na člověka, zvířata a životní prostředí,

c) hlásit do 15 dnů ode dne, kdy se o tom dověděly, Ústavu a držiteli rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku výskyt nežádoucího účinku schváleného veterinárního přípravku.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) náležitosti žádosti o schválení veterinárního přípravku, o schválení změny a o prodloužení platnosti rozhodnutí o schválení veterinárního přípravku,

b) náležitosti žádosti o pozastavení platnosti, anebo o zrušení schválení veterinárního přípravku,

c) náležitosti žádosti o povolení k výrobě veterinárních přípravků a jejich uvádění do oběhu, o jeho změnu nebo odejmutí,

d) požadavky na jakost veterinárních přípravků, jakož i látky, které veterinární přípravky nesmí obsahovat,

e) podrobnosti o správné výrobní a prodejní praxi,

f) způsob hlášení nežádoucích účinků veterinárních přípravků,

g) organizaci, obsah a podmínky odborného kurzu pro práci s veterinárními přípravky, jakož i organizaci a obsah závěrečné zkoušky.

(1) Veterinární přípravky

a) volně neprodejné mohou být dodávány

1. veterinárním lékařům,

2. lékárnám,

3. osobám, které jsou podle zvláštních právních předpisů5) oprávněny k nákupu, skladování a přepravě léčiv a k zásobování léčivy,

4. chovatelům, jde-li o dezinfekční a dezinsekční přípravky, o nichž tak rozhodl Ústav v rozhodnutí o schválení daného přípravku,

5. osobám, kterým byl povolen výkon veterinární asanační činnosti, pouze přípravky nutné pro výkon činnosti,

b) volně prodejné s omezením mohou být dodávány

1. osobám uvedeným pod písmenem a) body 1 až 3,

2. prodejcům veterinárních přípravků.

(2) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) bodech 1 až 3 a osoby uvedené v odstavci 1 písm. b) mohou uvádět jim dodané veterinární přípravky dále do oběhu.

(3) Osoby uvedené v odstavci 1 písm. a) bodech 4 a 5 mohou používat volně neprodejné veterinární přípravky pouze k vlastní činnosti.

(1) Výrobci a dovozci, popřípadě další osoby, které uvádějí veterinární technické prostředky do oběhu, jsou povinni sdělit Ústavu

a) jméno, příjmení, místo trvalého pobytu a identifikační číslo, jde-li o fyzickou osobu, anebo obchodní firmu, sídlo a identifikační číslo, jde-li o právnickou osobu, číslo telefonu, faxu nebo elektronickou adresu,

b) datum zahájení činnosti a místo jejího výkonu,

c) údaje o oprávnění, na jehož základě je činnost vykonávána.

(2) Výrobci a dovozci, kteří uvádějí v České republice poprvé do oběhu veterinární technický prostředek, jsou povinni před jeho uvedením do oběhu oznámit Ústavu základní údaje o tomto prostředku, včetně opisu prohlášení o shodě. Jestliže na základě posouzení vlastností tohoto prostředku Ústav zjistí, že není vhodný k veterinárnímu použití,

a) informuje o tom výrobce nebo dovozce,

b) rozhodne

1. o ukončení uvádění tohoto prostředku do oběhu, popřípadě o jeho stažení z oběhu, anebo

2. o pozastavení uvádění tohoto prostředku do oběhu do doby odstranění nedostatků. V tomto případě může být veterinární technický prostředek znovu uveden do oběhu teprve na základě písemného souhlasu Ústavu.

(3) Prodejci veterinárních technických prostředků jsou povinni

a) prodávat pouze takové veterinární technické prostředky, které splňují stanovené požadavky, a dodržovat při jejich prodeji podmínky stanovené výrobcem,

b) zajistit, že tyto prostředky budou vybaveny návody, popřípadě i dalšími pokyny nutnými k jejich bezpečné instalaci, používání a údržbě, včetně případné dezinfekce a sterilizace, a že tyto návody a pokyny v českém jazyku budou poskytnuty osobám, které budou tyto prostředky používat,

c) vést a po dobu 5 let uchovávat dokumentaci o objednávkách, nákupu a prodeji veterinárních technických prostředků.

(4) Osoby, které používají veterinární technické prostředky, a osoby, které provádějí jejich údržbu a servis, jsou povinny v případě, že se setkají s nežádoucí příhodou týkající se tohoto prostředku, anebo se o ní dozví,

a) oznámit písemně tuto skutečnost Ústavu. To neplatí, pokud byl Ústav o výskytu nežádoucí příhody prokazatelně již uvědoměn jinak,

b) učinit neprodleně opatření uložená Ústavem.

(5) Prováděcí právní předpis stanoví

a) které základní údaje obsahuje oznámení o veterinárním technickém prostředku uváděném v České republice poprvé do oběhu,

b) které veterinární technické prostředky mohou prodávat pouze osoby, které získaly živnostenské oprávnění k jejich nákupu, skladování a prodeji, a které veterinární technické prostředky nesmí být uváděny do oběhu formou samoobslužného prodeje, prostřednictvím automatů nebo zásilkového prodeje,

c) jakým způsobem a v jakých lhůtách se oznamuje výskyt nežádoucí příhody týkající se používaného veterinárního technického prostředku,

d) náležitosti projektu klinického hodnocení veterinárního technického prostředku, podmínky a způsob jeho provádění, náležitosti závěrečné zprávy a požadavky na dokumentaci o provedeném klinickém hodnocení.

(1) Chovateli se poskytne náhrada nákladů a ztrát, které vznikly v důsledku provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených ke zdolávání a ochraně před šířením některé z nebezpečných nákaz uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu a v příloze č. 4 k tomuto zákonu, a to za podmínky, že tato neprodleně uplatňovaná opatření zahrnují nejméně karanténu zvířat v hospodářství a zákaz jejich přemísťování od doby vzniku podezření z výskytu nákazy a po potvrzení jejího výskytu.

(2) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje při výskytu nákazy uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu náhradu za

a) náklady na utracení nebo nutnou porážku nemocných a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů. Je-li to vhodné, poskytne se i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů, v případě influenzy ptáků vždy i náhrada za neškodné odstranění jejich vajec,

b) utracené nebo nutně poražené zvíře,

c) zničení kontaminovaných krmiv a kontaminovaného zařízení hospodářství, které nemůže být dezinfikováno v souladu s písmenem d),

d) očistu, dezinfekci, dezinsekci a deratizaci hospodářství a jeho zařízení,

e) prokázané ztráty způsobené výpadkem produkce hospodářského zvířete v době provádění mimořádných veterinárních opatření nařízených při výskytu některé z nákaz uvedených v příloze č. 3 k tomuto zákonu a v souvislosti s nimi,

f) dodržování opatření v ochranných pásmech a opatření k předcházení šíření nákazy,

g) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před prohlášením nákazy za zdolanou a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.

(3) Náhrada podle odstavce 1 zahrnuje při výskytu nákazy uvedené v příloze č. 4 k tomuto zákonu náhradu za

a) náklady na utracení nebo nutnou porážku nemocných a podezřelých zvířat vnímavých druhů a za neškodné odstranění jejich kadáverů; je-li to vhodné, poskytne se i náhrada za neškodné odstranění jejich produktů, asanaci vody a krmiv,

b) zvíře utracené nebo nutně poražené k diagnostickým účelům,

c) očistu, dezinsekci, deratizaci a dezinfekci hospodářství a jeho zařízení (vybavení),

d) zlikvidované a znehodnocené včelařské zařízení, pomůcky, úly a jejich vybavení při nařízené likvidaci v ohnisku nebezpečných nákaz hniloby a moru včelího plodu,

e) dodržování opatření v ochranných pásmech a opatření k předcházení šíření nákazy,

f) dodržování opatření ve stanovené pozorovací době před prohlášením nákazy za zdolanou a opětovným zástavem zvířat do hospodářství.

(4) Bylo-li při výskytu nákazy uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nařízeno očkování hospodářských zvířat, nehradí chovatel vynaložené náklady.

(5) Náhrada podle odstavce 1 se neposkytne, jestliže chovatel nesplnil povinnost uvědomit krajskou veterinární správu o podezření z výskytu nebezpečné nákazy, jinou závažnou povinnost uloženou mu tímto zákonem k předcházení vzniku, zamezení šíření a zdolávání nebezpečných nákaz, anebo nařízená ochranná a zdolávací opatření.

(1) Náhrada podle § 67 se poskytuje ve výši prokázaných účelně vynaložených nákladů a způsobených ztrát.

(2) Jde-li o náhradu za utracené nebo nutně poražené zvíře, poskytuje se ve výši obvyklé ceny zdravého zvířete téhož druhu a kategorie v místě a době vzniku škody a

a) odečítá se, co bylo chovateli poskytnuto za zužitkovatelné části těla zvířete,

b) snižuje se o 20 % ceny zvířete, bylo-li zvíře utraceno nebo nutně poraženo v důsledku nebezpečné nákazy, pro kterou se doporučuje preventivní očkování, a chovatel nevyužil této možnosti.

(1) Osobám, které pro nařízená ochranná a zdolávací opatření nemohly dočasně vykonávat svou obvyklou pracovní nebo jinou výdělečnou činnost anebo ji mohly vykonávat jen v omezeném rozsahu, náleží náhrada ušlého výdělku, pokud jim tato náhrada nepřísluší od zaměstnavatele, anebo náhrada ušlého zisku.

(2) Osobám, které byly nuceny zdržovat se z důvodu uvedeného v odstavci 1 mimo své bydliště, náleží náhrada zvýšených nákladů na přechodné ubytování a stravování podle zvláštních právních předpisů.35)

(1) Náhrada podle § 67 se poskytuje z prostředků státního rozpočtu, a to na základě žádosti chovatele, nebo osoby uvedené v § 69. Tato žádost musí být podána nejpozději do 3 měsíců ode dne, k němuž byla nebezpečná nákaza rozhodnutím příslušného orgánu prohlášena za zdolanou nebo byla mimořádná veterinární opatření zrušena. K posouzení, zda jsou splněny podmínky pro poskytnutí náhrady a v jaké výši, si vyžádá ministerstvo stanovisko krajské veterinární správy. Není-li žádost podána v uvedené lhůtě, nárok na náhradu zaniká.

(2) Trvají-li ochranná a zdolávací opatření dlouhou dobu, může být chovateli na náhradu podle § 67 poskytnuta přiměřená záloha.

(3) Prováděcí právní předpis

a) stanoví podrobněji postup při uplatňování náhrady podle § 67 a náležitosti žádosti o její poskytnutí,

b) může stanovit při výskytu kterých dalších, zejména exotických nákaz, popřípadě i nemocí přenosných ze zvířat na člověka se poskytuje náhrada a v jakém rozsahu.

(1) Krajská veterinární správa uloží fyzické osobě, která není podnikatelem,10) pokutu

a) až do výše 10 000 Kč, pokud se tato osoba dopustí přestupku tím, že

1. nesplní nebo poruší povinnost chovatele stanovenou v § 4, § 5 odst. 1 písm. a) až d), § 6 odst. 1, 6 a 7, § 7 odst. 1 a 2, § 8 odst. 1 až 3 nebo § 9 odst. 2, nebo

2. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 20 odst. 4 až 7, § 21 odst. 1 až 4 a odst. 6 nebo § 25 odst. 1, nebo

3. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 40 odst. 1 písm. a) a c) a odst. 3 a 4 nebo § 42 odst. 3 písm. a),

b) až do výše 20 000 Kč, pokud se tato osoba dopustí přestupku tím, že

1. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou k ochraně před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka v § 11 odst. 1, § 12 odst. 1, § 13 odst. 3 nebo § 16 odst. 2, anebo povinnost chovatele stanovenou v § 5 odst. 1 písm. e) a g), § 17a odst. 4 nebo § 56 odst. 1 písm. b), nebo

2. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 19 nebo § 20 odst. 1 až 3, nebo

3. nesplní nebo poruší veterinární podmínky obchodování se zvířaty a živočišnými produkty, anebo veterinární podmínky dovozu a tranzitu veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí, stanovené v § 28 odst. 1 až 4, § 29 odst. 2, § 30 odst. 3, § 32 odst. 1, 3 a 6, § 34 odst. 2, § 36 odst. 3, § 38b odst. 1 nebo § 38c odst. 1 až 4, nebo

4. vykonává činnost, k níž je třeba povolení orgánu veterinární správy, bez tohoto povolení, nebo

5. ztěžuje nebo maří výkon státního veterinárního dozoru nebo nesplní závazné pokyny orgánu veterinární správy,

c) až do výše 50 000 Kč, pokud se tato osoba dopustí přestupku tím, že nesplní nebo poruší povinnost chovatele stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f), nebo poruší zákaz uvedený v § 56a odst. 3, anebo nesplní nebo poruší povinnost vyplývající pro ni z mimořádných veterinárních opatření.

(2) Krajská veterinární správa uloží pokutu až do výše 20 000 Kč osobě, která jako

a) soukromý veterinární lékař nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 6 odst. 4, § 12 odst. 2, § 17a odst. 6 nebo § 61 odst. 1,

b) soukromý veterinární technik nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 64 odst. 2 a 3.

(3) Byl-li přestupek spáchán opakovaně, lze uložit pokutu až do výše, která je dvojnásobkem částky uvedené v odstavci 1.

(4) Přestupek je spáchán opakovaně, pokud byl spáchán v době do jednoho roku od právní moci rozhodnutí, jímž byla tomu, kdo se ho dopustil, uložena pokuta za přestupek podle tohoto zákona.

(1) Krajská veterinární správa uloží právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání pokutu

a) až do výše 300 000 Kč, jestliže tato osoba

1. nesplní nebo poruší povinnost chovatele stanovenou v § 4, § 5 odst. 1 písm. a) až d) a odst. 2, § 6 odst. 1, 5, 6 a 7, nebo

2. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky stanovené pro přepravu zvířat a péči o ně v průběhu přepravy v § 7 nebo § 8 odst. 1 až 3, nebo

3. nesplní nebo poruší povinnost pořadatele svodu zvířat stanovenou v § 9 odst. 2, povinnost provozovatele shromažďovacího střediska stanovenou v § 9a odst. 1 a 2 nebo povinnost obchodníka stanovenou v § 9b odst. 1, nebo

4. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 20 odst. 4 až 7, § 21 odst. 2 a 4, § 22 odst. 1 písm. d), § 24 odst. 1, § 25, 26 nebo § 27 odst. 1,

b) až do výše 500 000 Kč, jestliže tato osoba

1. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou k ochraně před nákazami a nemocemi přenosnými ze zvířat na člověka v § 11 odst. 1, § 12 odst. 1, § 14 nebo § 16 odst. 2, anebo povinnost chovatele stanovenou v § 5 odst. 1 písm. e) a g) nebo § 17a odst. 4, nebo

2. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 18 odst. 2 a 4, § 21 odst. 6, § 22 odst. 1 písm. a) až c), e) a f) nebo § 23 odst. 1 až 3, nebo

3. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 39 odst. 3, 4 a 7, § 40, § 41 odst. 1 až 4 nebo § 42 odst. 3 písm. a),

c) až do výše 1 000 000 Kč, jestliže tato osoba

1. nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 5 odst. 1 písm. f), § 13 odst. 3 nebo § 56 odst. 1, anebo poruší zákaz uvedený v § 56a odst. 3, nebo

2. nesplní nebo poruší povinnost nebo požadavky na zabezpečení zdravotní nezávadnosti živočišných produktů stanovené v § 19, § 20 odst. 1 až 3 nebo § 21 odst. 1 a 3, nebo

3. nesplní nebo poruší veterinární podmínky obchodování se zvířaty a živočišnými produkty, anebo veterinární podmínky dovozu a tranzitu veterinárního zboží z třetích zemí a jeho vývozu do těchto zemí, stanovené v § 28 odst. 1 až 4, § 29 odst. 2, § 30 odst. 3, § 32 odst. 1, 3 a 6, § 34 odst. 2, § 36 odst. 3, § 38b odst. 1 nebo § 38c odst. 1 až 4, nebo

4. vykonává činnost, k níž je třeba povolení orgánu veterinární správy, bez tohoto povolení,

5. ztěžuje nebo maří výkon státního veterinárního dozoru nebo nesplní závazné pokyny orgánu veterinární správy,

d) až do výše 2 000 000 Kč, jestliže tato osoba nesplní nebo poruší povinnost vyplývající pro ni z mimořádných veterinárních opatření.

(2) Ústav uloží právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání pokutu až do výše

a) 300 000 Kč, jestliže tato osoba nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66a odst. 4 nebo § 66c odst. 4,

b) 500 000 Kč, jestliže tato osoba nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66 odst. 2 a 4, § 66a odst. 1 až 3, § 66b odst. 1 a 3 nebo § 66c odst. 1 až 3,

c) 1 000 000 Kč, jestliže tato osoba nesplní nebo poruší povinnost stanovenou v § 66 odst. 1.

(3) Za opakované nesplnění nebo porušení povinnosti nebo požadavků anebo za opakované nesplnění nebo nedodržení podmínek nebo zákazu podle odstavců 1 a 2 (dále jen „protiprávní jednání“) lze uložit pokutu, která je dvojnásobkem částky uvedené v odstavci 1 nebo 2.

(4) Protiprávní jednání je opakované, pokud se ho právnická osoba nebo fyzická osoba dopustila v době do 1 roku od právní moci rozhodnutí, jímž jí byla uložena pokuta za předchozí protiprávní jednání podle právních předpisů o veterinární péči.

(5) Za porušení povinnosti stanovené zvláštními právními předpisy3) uloží krajská veterinární správa právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání v daném oboru pokutu podle zvláštních právních předpisů.3)

(1) Krajská veterinární správa uloží pokutu až do výše 20 000 Kč fyzické osobě, která není podnikatelem a dopustí se přestupku tím, že nesplní nebo nedodrží veterinární podmínky dovozu, vývozu nebo tranzitu veterinárního zboží stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě Státní veterinární správou (§ 28 odst. 1, § 30 odst. 1 a 2, § 32 odst. 1 a 2).

(2) Krajská veterinární správa uloží pokutu až do výše 1 000 000 Kč právnické osobě nebo fyzické osobě oprávněné k podnikání, která nesplní nebo nedodrží veterinární podmínky dovozu, vývozu nebo tranzitu veterinárního zboží stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě Státní veterinární správou (§ 28 odst. 1, § 30, § 32 odst. 1 a 2, § 33, § 34 odst. 3).

(1) Veterinární inspektoři mohou za méně závažná porušení povinnosti uvedená v § 71 a 72, zjištěná při výkonu státního veterinárního dozoru, ukládat a vybírat v blokovém řízení pokuty do výše 5 000 Kč, je-li porušení povinnosti spolehlivě zjištěno a je-li osoba, která povinnost porušila, ochotna blokovou pokutu zaplatit.

(2) Pro přestupky a řízení o nich jinak platí obecné předpisy o přestupcích.

(1) Při rozhodování o výši pokuty se přihlíží zejména k závažnosti, způsobu, době trvání a následkům protiprávního jednání a k okolnostem, za nichž k tomuto jednání došlo.

(2) Pokutu lze uložit do 2 let ode dne, kdy orgán oprávněný k uložení pokuty protiprávní jednání zjistil, nejpozději však do 3 let ode dne, kdy k tomuto jednání došlo.

(3) Pokuta je splatná do 30 dnů ode dne, kdy rozhodnutí o jejím uložení nabylo právní moci.

(4) Pokutu vybírá orgán, který ji uložil, a vymáhá územní finanční orgán podle zvláštních právních předpisů.36) Výnos pokut je příjmem státního rozpočtu.

(1) Náhradu nákladů a ztrát vzniklých plněním povinností podle tohoto zákona, zejména prováděním nařízených mimořádných veterinárních opatření, poskytuje stát jen za podmínek a v rozsahu stanovených tímto zákonem.

(2) Bylo-li při výkonu státního veterinárního dozoru zjištěno nesplnění nebo porušení povinnosti stanovené tímto zákonem nebo na jeho základě, může orgán veterinární správy uložit tomu, u něhož k nesplnění nebo porušení povinnosti došlo, plnou nebo částečnou náhradu nákladů tímto orgánem vynaložených.

(3) Náklady spojené s výkonem prohlídky jatečných zvířat a masa a s vyšetřením a s posouzením živočišných produktů je povinen hradit provozovatel jatek nebo jiného zařízení, v němž nebo pro něž se vyšetření a posouzení provádí, náklady spojené se sledováním přítomnosti některých látek a jejich reziduí u zvířat a v jejich produktech je povinen hradit provozovatel jatek, výrobce a zpracovatel živočišných produktů. Výši náhrady těchto nákladů stanoví prováděcí právní předpis, a to diferencovanými paušálními částkami.

(4) Náhradu nákladů podle odstavců 2 a 3 vybírá a vymáhá orgán veterinární správy, který náklady vynaložil; tato náhrada je jeho příjmem.

(1) Není-li stanoveno jinak, vztahuje se na rozhodování orgánů veterinární správy podle tohoto zákona správní řád.38)

(2) Odvolání proti rozhodnutí krajské veterinární správy podle § 30 odst. 2, § 35 odst. 1 písm. b), § 36 odst. 2, § 42 odst. 3 písm. b), § 49 odst. 1 písm. d) a § 53 odst. 5 nemá odkladný účinek. Toto rozhodnutí je vykonatelné dnem oznámení.

(3) Právní předpis krajské veterinární správy o mimořádných veterinárních opatřeních se vyhlásí tak, že se vyvěsí na úřední desce krajského úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká, na dobu nejméně 15 dnů. Vyhláška nabývá platnosti a účinnosti dnem následujícím po dni jejího vyhlášení, jímž je první den jejího vyvěšení na úřední desce krajského úřadu. Vyhláška musí být každému přístupná u okresní veterinární správy, krajského úřadu a všech obecních úřadů, jejichž území se týká. To platí přiměřeně také pro prohlášení nákazy za zdolanou a pro zrušení vyhlášených opatření, popřípadě pro zmírnění nebo zrušení některých z nich ještě před prohlášením nákazy za zdolanou.

(4) Mimořádná veterinární opatření Státní veterinární správy, popřípadě změněná ministerstvem se vyhlásí v celostátním rozhlasovém nebo televizním vysílání; stejně se vyhlásí i jejich zrušení. Provozovatel vysílání je povinen umožnit bezplatně ústřednímu řediteli nebo jeho zástupci vyhlášení těchto opatření nebo jejich zrušení ihned, jakmile byl o to požádán. Vyhlášením jsou tato opatření závazná pro všechny osoby; zveřejní se neprodleně na webové stránce Státní veterinární správy a vyvěšením na úředních deskách ministerstva a krajských úřadů, jejichž územních obvodů se týkají.

(5) Správní řád neplatí

a) pro opatření podle § 53 odst. 1 písm. f), které veterinární inspektor ústně oznámí kontrolované osobě. Tato osoba může proti tomuto opatření podat námitky, a to do protokolu o tomto opatření, anebo písemně nejpozději do 3 dnů ode dne sepsání protokolu; podané námitky nemají odkladný účinek. Podaným námitkám může zcela vyhovět krajská veterinární správa; neučiní-li tak, předloží námitky bez odkladu Státní veterinární správě, jejíž rozhodnutí je konečné a doručuje se kontrolované osobě,

b) pro kladná rozhodnutí o žádosti o schválení a o povolení zmírňující výjimky podle tohoto zákona,

c) pro rozhodování o poživatelnosti, popřípadě použitelnosti živočišných produktů.

(1) Řízení zahájené přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle předpisů účinných v době jeho zahájení.

(2) Povolení k výkonu odborné veterinární činnosti vydané podle dřívějších předpisů se považuje za povolení nebo registraci podle tohoto zákona. Neodpovídá-li však povolení k provozování asanačního podniku podmínkám tohoto zákona, je ten, komu povolení svědčí, povinen požádat ve lhůtě 6 měsíců ode dne nabytí účinnosti zákona Státní veterinární správu, aby rozhodla o uvedení povolení v soulad s tímto zákonem. Neučiní-li tak a nerozhodne-li Státní veterinární správa z vlastního podnětu, dříve vydané povolení zaniká.

(3) Prováděcí právní předpis stanoví v souladu s výsledky jednání orgánů Evropské unie a orgánů České republiky

a) podniky, v nichž budou po dobu přechodného období uplatňovány veterinární požadavky na jejich provoz odchylně od požadavků stanovených prováděcími právními předpisy,

b) odchylné veterinární požadavky na provoz jednotlivých podniků uvedených pod písmenem a) a dobu trvání přechodného období.

Závazný posudek orgánu veterinární správy vydávaný jako podklad v územním, stavebním a kolaudačním řízení, které se týká staveb a zařízení, jež jsou určeny k chovu zvířat, k zacházení se živočišnými produkty a krmivy nebo k ukládání, sběru, svozu, neškodnému odstraňování a dalšímu zpracování konfiskátů živočišného původu, pokud jsou tyto činnosti vykonávány podnikatelským způsobem, jakož i staveb, které budou používány jako útulek pro zvířata, podle § 56, se nevydají podle tohoto zákona, pokud je jejich vydání nahrazeno postupem v řízení o vydání integrovaného povolení podle zákona o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci). Ostatní ustanovení tohoto zákona tím nejsou dotčena.

Působnosti stanovené obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností podle tohoto zákona jsou výkonem přenesené působnosti.

Ministerstvo vydá vyhlášky k provedení § 5 odst. 3, § 6 odst. 9, § 8 odst. 5, § 9a odst. 5, § 9b odst. 3, § 10 odst. 3, § 17a odst. 10, § 18 odst. 5, § 19 odst. 3 a 5, § 20 odst. 8, § 21 odst. 7, § 22 odst. 2, § 23 odst. 4, § 24 odst. 2, § 25 odst. 1, § 27 odst. 4, § 28 odst. 5, § 31 odst. 3, § 33 odst. 6, § 34 odst. 5, § 37 odst. 5, § 38 odst. 4, § 38a odst. 2, § 38b odst. 2, § 38c odst. 5, § 41 odst. 5, § 42 odst. 5, § 48 odst. 2, § 51 odst. 4, § 51a odst. 3, § 53 odst. 6, § 59 odst. 8, § 64 odst. 5, § 66a odst. 5, § 66c odst. 5, § 70 odst. 3, § 75 odst. 3 a § 77 odst. 3.

Zrušují se:

1. Zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění zákona č. 239/1991 Sb., zákona č. 437/1991 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.

2. Zákon č. 108/1987 Sb., o působnosti orgánů veterinární péče České republiky, ve znění zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 25/1991 Sb., zákona č. 437/1991 Sb., zákonného opatření Předsednictva České národní rady č. 348/1992 Sb., zákona č. 112/1994 Sb. a zákona č. 110/1997 Sb.

Příloha č. 1 k zákonu č. 166/1999 Sb.

1. slintavka a kulhavka

2. mor skotu

3. plicní nákaza skotu

4. katarální horečka ovcí

5. vezikulární choroba prasat

6. klasický mor prasat

7. africký mor prasat

8. nakažlivá obrna prasat

9. aviární influenza (vysokopatogenní)

10. newcastleská choroba

11. mor koní

12. vezikulární stomatitida

13. mor malých přežvýkavců

14. horečka Údolí Rift

15. nodulární dermatitida skotu

16. neštovice ovcí a koz

17. infekční nekróza krvetvorné tkáně

18. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)

Příloha č. 2 k zákonu č. 166/1999 Sb.

1. slintavka a kulhavka

2. vezikulární stomatitida

3. vezikulární choroba prasat

4. mor skotu

5. mor malých přežvýkavců

6. plicní nákaza skotu

7. nodulární dermatitida skotu

8. horečka Údolí Rift

9. katarální horečka ovcí

10. neštovice ovcí a koz

11. mor koní

12. africký mor prasat

13. klasický mor prasat

14. aviární influenza

15. newcastleská choroba

16. infekční nekróza krvetvorné tkáně

17. enzootické hemoragické onemocnění jelenovitých

18. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)

19. sněť slezinná

20. Aujeszkyho choroba

21. vzteklina

22. paratuberkulóza

23. brucelóza skotu

24. tuberkulóza skotu

25. enzootická leukóza skotu

26. infekční rhinotracheitida skotu (IBR)

27. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)

28. brucelóza ovcí

29. brucelóza ovcí a koz

30. Maedi – Visna

31. klusavka

32. nakažlivá metritida koní

33. hřebčí nákaza

34. encefalomyelitidy koní

35. venezuelská encefalomyelitida koní

36. infekční anemie koní

37. vozhřivka

38. brucelóza prasat

39. nakažlivá obrna prasat

40. tuberkulóza prasat (aviární)

41. infekční burzitida drůbeže

42. Markova choroba

43. mykoplasmóza drůbeže

44. chlamydióza drůbeže

45. pulorová nákaza

46. infekční bronchitida drůbeže

47. tuberkulóza drůbeže

48. cholera drůbeže

49. salmonelóza drůbeže (S. enteritidis, S. typhimurium)

50. neštovice ptáků

51. aviární encefalomyelitida

52. tularemie u zajíců

53. brucelóza zajíců

54. mor včelího plodu

55. hniloba včelího plodu

56. varroáza

57. infekční nekróza pankreatu

58. virová hemoragická septikemie

59. infekční anemie lososů

Příloha č. 3 k zákonu č. 166/1999 Sb.

1. slintavka a kulhavka

2. mor skotu

3. plicní nákaza skotu

4. katarální horečka ovcí

5. vezikulární choroba prasat

6. klasický mor prasat

7. africký mor prasat

8. nakažlivá obrna prasat

9. aviární influenza (vysokopatogenní)

10. mor koní

11. vezikulární stomatitida

12. mor malých přežvýkavců

13. horečka Údolí Rift

14. nodulární dermatitida skotu

15. neštovice ovcí a koz

16. venezuelská encefalomyelitida koní

17. enzootické hemoragické onemocnění jelenovitých

18. transmisivní spongiformní encefalopatie (TSE)

Příloha č. 4 k zákonu č. 166/1999 Sb.

1. newcastleská choroba

2. sněť slezinná

3. Aujeszkyho choroba

4. vzteklina

5. paratuberkulóza

6. brucelóza skotu

7. tuberkulóza skotu

8. enzootická leukóza skotu

9. infekční rhinotracheitida skotu (IBR)

10. bovinní spongiformní encefalopatie (BSE)

11. brucelóza ovcí

12. brucelóza ovcí a koz

13. Maedi – Visna

14. klusavka

15. nakažlivá metritida koní

16. hřebčí nákaza

17. encefalomyelitidy koní

18. infekční anemie koní

19. vozhřivka

20. brucelóza prasat

21. tuberkulóza prasat (aviární)

22. aviární influenza (nízkopatogenní)

23. infekční burzitida drůbeže

24. Markova choroba

25. mykoplasmóza drůbeže

26. chlamydióza drůbeže

27. pulorová nákaza

28. infekční bronchitida drůbeže

29. tuberkulóza drůbeže

30. cholera drůbeže

31. salmonelóza drůbeže (S. enteritidis, S. typhimurium)

32. neštovice ptáků

33. aviární encefalomyelitida

34. mor včelího plodu

35. hniloba včelího plodu

36. varroáza

37. infekční nekróza pankreatu

38. virová hemoragická septikemie

39. infekční anemie lososů

Příloha č. 5 k zákonu č. 166/1999 Sb.

Část A

Program studia vedoucího k získání diplomu, vysvědčení nebo jiného dokladu o požadovaném vzdělání ve veterinárním lékařství a hygieně musí obsahovat nejméně tyto předměty:

I. Základní předměty

– fyzika

– chemie

– biologie zvířat

– biologie rostlin

– biomatematika

II. Speciální předměty

Skupina 1: Základní vědy

– anatomie (včetně histologie a embryologie)

– fyziologie

– biochemie

– genetika

– farmakologie

– farmacie

– toxikologie

– mikrobiologie

– imunologie

– epizootologie

– profesní etika

Skupina 2: Klinické vědy

– porodnictví

– patologie (včetně patologické anatomie)

– parazitologie

– klinická medicína a chirurgie (včetně anesteziologie)

– klinické přednášky o různých domácích zvířatech, drůbeži a jiných druzích zvířat

– preventivní lékařství

– radiologie

– reprodukce a poruchy reprodukce

– státní veterinární služba a hygiena

– veterinární legislativa a soudní lékařství

– terapeutika

– propedeutika

Skupina 3: Živočišná výroba

– živočišná výroba

– výživa zvířat

– agronomie

– ekonomika zemědělství

– chov zvířat

– veterinární hygiena

– etologie a ochrana zvířat

Skupina 4: Hygiena potravin

– prohlídka a kontrola potravin živočišného původu

– hygiena a technologie potravin

– praktická výuka (zahrnující praktickou výuku na místech, kde probíhá porážka zvířat a výroba potravin)

Praktická výuka může mít formu školení; pokud je takové školení celodenní, uskutečňuje se pod přímým dohledem příslušného úřadu a netrvá v rámci celého pětiletého studia dohromady déle než 6 měsíců.

Rozdělení teoretické a praktické výuky mezi jednotlivými skupinami předmětů je vyrovnané a koordinované tak, aby požadované znalosti a zkušenosti mohly být získány způsobem, který přiměřeně umožní veterinárním lékařům výkon všech jejich různých úkonů.

Část B

Znalosti

a) v oboru věd, na nichž je založena činnost veterinárního lékaře,

b) stavby a funkcí zdraví zvířat, jejich chovu a reprodukce a hygieny obecně, jejich krmení, včetně technologie výroby a konzervace krmiv odpovídající jejich potřebám,

c) o chování a ochraně zvířat,

d) o příčinách, charakteru, průběhu, důsledcích, diagnostice a léčbě nemocí zvířat jednotlivě i skupinově, včetně zvláštních znalostí o nemocech přenosných ze zvířat na člověka,

e) preventivního lékařství,

f) hygieny a technologie produkce, zpracovávání a uvádění do oběhu potravin živočišného původu,

g) právních a správních předpisů týkajících se oblastí uvedených pod písmeny a) až f),

h) klinické a jiné praktické zkušenosti získané pod náležitým dohledem.

Tento zákon nabývá účinnosti šedesátým dnem po dni vyhlášení.

* * *

Zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách a o změně některých zákonů (zákon o poštovních službách), nabyl účinnosti dnem 1. července 2000.

Zákon č. 154/2000 Sb., o šlechtění, plemenitbě a evidenci hospodářských zvířat a o změně některých souvisejících zákonů (plemenářský zákon), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2001.

Zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), nabyl účinnosti dnem 1. července 2001.

Zákon č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003, s výjimkou ustanovení § 5 a 6, která nabyla účinnosti dnem vyhlášení (1. března 2002).

Zákon č. 120/2002 Sb., o podmínkách uvádění biocidních přípravků a účinných látek na trh a o změně některých souvisejících zákonů, nabyl účinnosti dnem 1. července 2002, s výjimkou ustanovení § 3 odst. 2 a 5, § 7 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 7, § 11 odst. 2 a 3, § 11 odst. 4 písm. a), § 16 odst. 2 písm. a), § 16 odst. 2 písm. b) bodu 2 a § 16 odst. 2 písm. d) bodu 2, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2010, § 8 odst. 1, 2, 3 a 5, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2004, § 2 odst. 11, § 4 odst. 8, § 5 odst. 5 věty druhé, § 7 odst. 4, § 7 odst. 11, § 8 odst. 4, § 9 odst. 4 a 5, § 10, § 11 odst. 7, § 12, 13, § 15 odst. 3 písm. e) a f), § 17 a § 22 odst. 5, která nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost, § 14, které nabylo účinnosti dnem 1. července 2003.

Zákon č. 320/2002 Sb., o změně a zrušení některých zákonů v souvislosti s ukončením činnosti okresních úřadů, nabyl účinnosti dnem 1. ledna 2003.

Zákon č. 131/2003 Sb., kterým se mění zákon č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, nabyl účinnosti dnem 1. července 2003, s výjimkou čl. I bodu 37, pokud jde o § 17a, bodu 75, bodu 155, pokud jde o § 60 odst. 2 a čl. III bodu 1, které nabývají účinnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost. Ustanovení čl. I bodu 170 pozbývá platnosti dnem vstupu smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii v platnost.

Předseda vlády:

PhDr. Špidla v. r.

1) Například zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat, zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 91/1996 Sb., o krmivech, zákon č. 16/1997 Sb., o podmínkách dovozu a vývozu ohrožených druhů volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a dalších opatřeních k ochraně těchto druhů a o změně a doplnění zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 79/1997 Sb., o léčivech a o změnách a doplnění některých souvisejících zákonů, zákon č. 110/1997 Sb., o potravinách a tabákových výrobcích a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů.

3) Zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 20/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

4) Zákon č. 91/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

5) Zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

6) Zákon č. 246/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7) Zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů.

7a) Ústavní zákon č. 347/1997 Sb., o vytvoření vyšších územních samosprávných celků a o změně ústavního zákona České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 176/2001 Sb.

8) Zákon č. 240/1991 Sb.

9) § 15 zákona č. 246/1992 Sb.

9a) Zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 157/1998 Sb., o chemických látkách a chemických přípravcích a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

10) § 2 odst. 1 a 2 obchodního zákoníku.

11) Zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Nařízení vlády č. 27/2002 Sb., kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při práci související s chovem zvířat.

12) Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.

13) § 3 písm. c) zákona č. 246/1992 Sb.

13a) § 28 vyhlášky č. 357/2001 Sb., o označování a evidenci koní, prasat, běžců a zvěře ve farmovém chovu a o evidenci drůbeže, plemenných ryb a včel.

14) Například vyhláška č. 132/1964 Sb., o železničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 133/1964 Sb., o silničním přepravním řádu, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 222/1995 Sb., o vodních cestách, plavebním provozu v přístavech, společné havárii a dopravě nebezpečných věcí, a vyhláška č. 17/1966 Sb., o leteckém přepravním řádu, ve znění vyhlášky č. 15/1971 Sb.

15) § 2 písm. a) a b) zákona č. 110/1997 Sb.

16) Například zákon č. 449/2001 Sb., vyhláška č. 244/2002 Sb., kterou se provádí některá ustanovení zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti.

17) Zákon č. 102/1963 Sb., o rybářství, ve znění pozdějších předpisů.

17a) Zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

18) § 128 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, ve znění zákona č. 1/2002 Sb.

19) § 217 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

20) § 145 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

21) § 2 písm. g) zákona č. 13/1993 Sb., ve znění zákona č. 1/2002 Sb.

22) Zákon č. 114/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 16/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23) § 49 zákona č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

23a) § 55 a násl. zákona č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

24) Zákon č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění zákona č. 135/1994 Sb.

24a) § 29 zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany České republiky.

25) § 102 odst. 2 písm. d) zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení).

25b) Zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů.

26) Například zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 110/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 258/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (zákon o obecné bezpečnosti výrobků), ve znění zákona č. 146/2002 Sb.

27) Zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů.

28) Zákon č. 110/1997 Sb.

29) Zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.

29a) Zákon č. 381/1991 Sb., o Komoře veterinárních lékařů České republiky.

29a) § 44 a 45 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

29b) § 44 až 46 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

30) § 1 odst. 2 nařízení vlády č. 10/1999 Sb., kterým se zrušuje nařízení vlády č. 192/1988 Sb., o jedech a některých jiných látkách škodlivých zdraví, ve znění pozdějších předpisů, a kterým se pro účely trestního zákona stanoví, co se považuje za jedy.

§ 31 zákona č. 157/1998 Sb., ve znění zákona č. 352/1999 Sb.

§ 58 zákona č. 258/2000 Sb., ve znění zákona č. 274/2001 Sb.

30a) § 44 a 46 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

30b) § 98 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

31) § 89 až 90 zákona č. 111/1998 Sb., ve znění zákona č. 147/2001 Sb.

32) § 2 odst. 2 písm. c) zákona č. 381/1991 Sb.

33) Například zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů.

33a) Zákon č. 79/1997 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

Vyhláška č. 472/2000 Sb., kterou se stanoví správná klinická praxe a bližší podmínky klinického hodnocení léčiv.

34) Zákon č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích a o změně některých souvisejících zákonů.

Nařízení vlády č. 181/2001 Sb., kterým se stanoví technické požadavky na zdravotnické prostředky, ve znění nařízení vlády č. 326/2001 Sb.

35) Zákon č. 119/1992 Sb., o cestovních náhradách, ve znění pozdějších předpisů.

36) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

38) Zákon č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád).