Zákon, kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů

(1) O tom, zda se kandidát nebo koncipient dopustil kárného provinění, a o uložení kárného opatření rozhoduje v kárném řízení pro každou věc ustanovený tříčlenný kárný senát.

(2) Na návrh člena kárného senátu prezident Komory nebo viceprezident Komory, účastní-li se prezident Komory jinak ve věci, se souhlasem prezidia Komory odvolá člena kárného senátu, který závažným způsobem porušil své povinnosti či jinak ohrozil důvěru v řádné a nestranné rozhodování kárného senátu. Zanikne-li funkce některého z členů kárného senátu, kárná komise Komory bez odkladu zvolí nového člena.

(1) O podání kárné žaloby vyrozumí předseda kárného senátu kandidáta nebo koncipienta, proti němuž se kárné řízení vede (dále jen „kárně obviněný“), jejím doručením. Poučí jej o právu zvolit si zástupce z řad exekutorů nebo advokátů, vyjádřit se ke skutečnostem, které se mu kladou za vinu, a navrhnout důkazy na svou obhajobu. O zahájení řízení se vyrozumí též ministr, pokud není kárným žalobcem.

(2) Kárně obviněnému, který není zastoupen, ustanoví kárný senát opatrovníka, jestliže to vyžaduje ochrana jeho zájmů, zejména byl-li stižen duševní poruchou nebo chorobou, která mu brání náležitě se hájit. Opatrovníkem ustanoví kárný senát exekutora nebo advokáta s jejich souhlasem.

(1) Kárně obviněný má právo se vyjádřit ke všem skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu, a navrhovat důkazy na svou obhajobu. Kárně obviněný může být v řízení zastoupen exekutorem nebo advokátem.

(2) V řízení lze vyslýchat svědky, znalce a účastníky, jen když se dobrovolně dostaví a poskytnou výpověď.

(3) Pověřený člen kárného senátu provede potřebná šetření, zejména zjistí potřebné další skutečnosti a důkazy, nejsou-li v návrhu uvedeny, a jde-li o listiny nebo jiné věci, opatří je k provedení důkazu. Úkony, které v kárném řízení nemohou být provedeny, provede na dožádání kárného senátu a na náklady Komory soud; soud dožádání vyhoví, nejde-li o úkon podle zákona nepřípustný. Soud přitom učiní všechna rozhodnutí, která jsou k provedení dožádání potřebná.

(1) Kárný senát bez ústního jednání řízení zastaví, jestliže

a) byla kárná žaloba podána opožděně nebo byla vzata zpět,

b) skončil pracovní poměr kandidáta nebo koncipienta u exekutora,

c) zanikla odpovědnost kárně obviněného za kárné provinění,

d) kárně obviněný byl za skutek, pro který se vede kárné řízení, pravomocně odsouzen v trestním řízení.

(2) Kárný senát řízení přeruší, má-li za to, že skutek, který se kárně obviněnému klade za vinu, má znaky trestného činu, a věc předloží příslušnému orgánu činnému v trestním řízení.

(3) Kárný senát přeruší kárné řízení také tehdy, dozví-li se, že pro skutek, pro který bylo kárné řízení zahájeno, se proti kárně obviněnému vede trestní stíhání.

(4) Kárný senát pokračuje v řízení, jestliže orgán činný v trestním řízení rozhodl jinak než podle odstavce 1 písm. d).

(5) Nerozhodne-li kárný senát o zastavení nebo přerušení kárného řízení, určí jeho předseda termín ústního jednání a vyrozumí o něm kárného žalobce, kárně obviněného, a má-li zástupce, také jeho zástupce. Má-li kárně obviněný ustanoveného opatrovníka podle § 117 odst. 6, termín ústního jednání se sdělí jen opatrovníkovi. Je-li třeba vyslechnout svědky, předvolá je předseda kárného senátu k ústnímu jednání.

(1) Dojde-li kárný senát k závěru, že kandidát se dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 4. Dojde-li kárný senát k závěru, že koncipient se dopustil kárného provinění, rozhodne, že je vinen, a uloží mu kárné opatření podle § 116 odst. 5.

(2) Dojde-li kárný senát k závěru, že se kárně obviněný kárného provinění nedopustil nebo mu nelze kárné provinění prokázat, rozhodne, že kárně obviněný se kárného obvinění zprošťuje.

(3) Kárný senát zastaví kárné řízení, jestliže vyjde najevo některý z důvodů zastavení uvedených v § 119 odst. 1 při ústním jednání.

(4) Jestliže kárný senát kárnou žalobu zamítl nebo kárně obviněného obvinění zprostil, má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu nákladů účelně vynaložených v souvislosti s kárným řízením. Bylo-li kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle § 117 odst. 2 písm. a), c), d) nebo e), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu vůči státu. Bylo-li kárné řízení zahájeno na návrh kárného žalobce podle § 117 odst. 2 písm. b), má kandidát nebo koncipient, proti němuž se kárné řízení vedlo, nárok na náhradu vůči Komoře.

(5) Náklady kárného řízení nese Komora. V rozhodnutí podle odstavce 1 uloží kárný senát kárně obviněnému, aby zaplatil Komoře náklady řízení stanovené paušální částkou v kárném řádu.

(6) Komora nahradí svědkovi hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok je třeba uplatnit u Komory do 3 dnů od výslechu, jinak zaniká; o tom musí být svědek poučen. Náhrada hotových výdajů a poskytování odměn znalcům a tlumočníkům se řídí zvláštními právními předpisy20b).

20b) Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění zákona č. 322/2006 Sb.

(1) Pro rozhodnutí v kárném řízení je rozhodující skutkový a právní stav v době, kdy ke kárnému provinění došlo; pozdější právní úpravy se použije, jestliže je to pro kárně obviněného příznivější.

(2) Rozhodnutí kárného senátu musí být písemné a musí obsahovat výrok a odůvodnění; pro doručování se použijí přiměřeně ustanovení správního řádu o doručování rozhodnutí vydaných ve správním řízení.

(3) Rozhodnutí kárného senátu se doručí kárně obviněnému a kárnému žalobci do vlastních rukou. Má-li kárně obviněný v řízení zástupce nebo opatrovníka, doručí se jim rozhodnutí namísto kárně obviněnému. Dále se doručí ministrovi, pokud nebyl kárným žalobcem.

(4) Proti rozhodnutí kárného senátu není odvolání přípustné.

(5) Kárný žalobce je oprávněn podat žalobu podle zvláštního právního předpisu21) proti rozhodnutí kárného senátu podle § 120 odst. 1 až 3, jestliže k jejímu podání shledá závažný veřejný zájem.

21) § 66 soudního řádu správního.“.

85. Do § 121 se vkládá nadpis, který zní:

86. V § 121 odst. 1 se za slova „kárné řízení“ vkládají slova „proti exekutorovi“.

87. V § 121 se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 2.

88. V § 124a se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno m), které zní:

„m) nenavrhne na výzvu předsedy kárného soudu 10 exekutorů do seznamu přísedících kárného soudu podle § 112 odst. 1 písm. e).“.

89. V § 124a odst. 2 se slova „nebo h)“ nahrazují slovy „, h) nebo m)“.

90. V § 125 odstavec 1 zní:

„(1) Komora vede centrální evidenci exekucí, v níž se evidují

a) pravomocná usnesení o nařízení exekuce,

b) pravomocná usnesení o zastavení a odkladu exekuce,

c) dražební vyhlášky vydané podle § 336b odst. 2 a § 338o odst. 2 občanského soudního řádu,

d) oznámení dražebního roku podle § 328b odst. 3 občanského soudního řádu.“.

91. V § 125 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Komora zveřejňuje údaje z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup.“.

92. V § 125 odstavec 5 zní:

„(5) Nestanoví-li se dále jinak, náleží za poskytnutí údajů z centrální evidence exekucí Komoře odměna, kterou stanoví ministerstvo vyhláškou.“.

93. V § 125 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Odměna podle odstavce 5 Komoře nenáleží

a) za poskytnutí údajů podle odstavce 1 písm. c) a d),

b) za poskytnutí údajů podle odstavce 1 ministerstvu nebo soudům.“.

94. V § 130 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňují se odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) Tam, kde se v zvláštních právních předpisech hovoří o nákladech státu na provedení soudního výkonu rozhodnutí nebo výkonu rozhodnutí, rozumí se tím také náklady exekuce podle tohoto zákona.

(3) Jsou-li exekucemi prováděnými podle tohoto zákona i výkonem rozhodnutí prováděným podle občanského soudního řádu postiženy tytéž věci, práva nebo jiné majetkové hodnoty, postupuje se podle zákona, kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí16a).“.

Čl. II

1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se exekuční řád ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

2. Pro určení věcné a místní příslušnosti v řízeních, která byla zahájena přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se použijí dosavadní právní předpisy.

3. Odvolání a námitky proti rozhodnutím soudu prvního stupně nebo exekutora, která byla vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo která byla vydána po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů.

4. O návrzích na nařízení exekuce, odklad a zastavení exekuce, které byly podány přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se rozhodne podle dosavadních právních předpisů.

5. Výběrové řízení na obsazení exekutorských úřadů, které byly uvolněny nebo zřízeny přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, ukončí Komora nejpozději do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

6. Kárná řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

Čl. III

Předseda vlády se zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásil úplné znění zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, jak vyplývá ze zákonů jej měnících.

ČÁST DRUHÁ

Čl. IV

Zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, se mění takto:

1. V § 2 písmeno a) včetně poznámek pod čarou č. 1 až 3 zní:

„a) exekucí výkon rozhodnutí nařizovaný a prováděný soudem podle zvláštního právního předpisu1), exekuce nařizovaná soudem a prováděná soudním exekutorem podle zvláštního právního předpisu1a), daňová exekuce nařizovaná a prováděná správcem daně podle zvláštního právního předpisu2) a exekuce nařizovaná a prováděná správním orgánem podle zvláštního právního předpisu3),

1) Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů.

1a) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2) Zákon č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění zákona č. 413/2005 Sb.“.

2. V § 2 písm. e) se slova „a vydání příkazu orgánem veřejné správy“ nahrazují slovy „nebo správním orgánem“.

3. V § 14 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Zpeněžením nemovitosti zanikají účinky dalších nařízení výkonu rozhodnutí a exekučních příkazů v rozsahu týkajícím se zpeněžené nemovitosti.“.

4. V § 16 odst. 1 se věta první nahrazuje větou „Ode dne uvedeného v § 16a odst. 2 se přerušují již nařízené exekuce, které postihují věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící k podniku.“.

5. V § 16 odst. 2 větě první se slova „Exekuce, kterými byly postiženy movité věci, nemovitosti a jiné pohledávky než z účtu u peněžního ústavu patřící k podniku, nařízené po nařízení výkonu rozhodnutí prodejem podniku soudem nebo po vydání exekučního příkazu o prodeji podniku soudním exekutorem“ nahrazují slovy „Exekuce, kterými byly postiženy věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící k podniku, nařízené po dni uvedeném v § 16a odst. 2“.

6. V § 16 se za odstavec 2 vkládá nový odstavec 3, který zní:

„(3) Byla-li exekuce postihující věci, práva a jiné majetkové hodnoty patřící k podniku provedena dříve, než se ten, kdo exekuci provádí, dozvěděl o nařízení exekuce prodejem podniku, zůstávají účinky provedené exekuce zachovány.“.

Dosavadní odstavec 3 se označuje jako odstavec 4.

7. Za § 16 se vkládá nový § 16a, který zní:

(1) Postihují-li exekuce souběžně stejný podnik povinného, provede se ta exekuce, která byla nejdříve nařízena; řízení v ostatních exekucích se ohledně této věci dnem právní moci jejich nařízení přerušují.

(2) Pořadí nařízení exekuce podle odstavce 1 se řídí dnem, kdy příslušnému rejstříkovému soudu nebo orgánu, který vede jiný rejstřík, v němž je povinný zapsán

a) bylo doručeno usnesení, jímž soud nařídil výkon rozhodnutí prodejem nemovitostí,

b) byl doručen exekuční příkaz vydaný soudním exekutorem, nebo

c) byl doručen exekuční příkaz vydaný správcem daně.

(3) V řízení o exekuci přerušené podle odstavce 1 lze pokračovat jen tehdy, jestliže v dříve nařízené exekuci nebyl do jejího pravomocného skončení podnik prodán a jestliže vymáhaná pohledávka dosud nezanikla. Z více exekucí přerušených podle odstavce 1 se pokračuje v té, která byla nařízena dříve.

(4) Jestliže ohledně téhož podniku bylo více exekucí nařízeno tentýž den, rozhodne obecný soud povinného, která z těchto exekucí se provede.

(5) Ustanovení § 15 platí při exekuci prodejem podniku obdobně.“.

ČÁST TŘETÍ

Čl. V

V § 5 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění zákona č. 362/2007 Sb. a zákona č. 121/2008 Sb., se slova „a zástupce veřejného ochránce práv“ nahrazují slovy „, zástupce veřejného ochránce práv, notářských kandidátů, notářských koncipientů4f), exekutorských kandidátů, exekutorských koncipientů4g) a advokátních koncipientů4h)“.

Poznámky pod čarou č. 4f až 4h znějí:

„4f) Zákon č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů.

4g) Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

4h) § 36 a násl. zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. VI

Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 36/1967 Sb., zákona č. 158/1969 Sb., zákona č. 49/1973 Sb., zákona č. 20/1975 Sb., zákona č. 133/1982 Sb., zákona č. 180/1990 Sb., zákona č. 328/1991 Sb., zákona č. 519/1991 Sb., zákona č. 263/1992 Sb., zákona č. 24/1993 Sb., zákona č. 171/1993 Sb., zákona č. 117/1994 Sb., zákona č. 152/1994 Sb., zákona č. 216/1994 Sb., zákona č. 84/1995 Sb., zákona č. 118/1995 Sb., zákona č. 160/1995 Sb., zákona č. 238/1995 Sb., zákona č. 247/1995 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 31/1996 Sb., zákona č. 142/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 269/1996 Sb., zákona č. 202/1997 Sb., zákona č. 227/1997 Sb., zákona č. 15/1998 Sb., zákona č. 91/1998 Sb., zákona č. 165/1998 Sb., zákona č. 326/1999 Sb., zákona č. 360/1999 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 2/2000 Sb., zákona č. 27/2000 Sb., zákona č. 30/2000 Sb., zákona č. 46/2000 Sb., zákona č. 105/2000 Sb., zákona č. 130/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., zákona č. 204/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 227/2000 Sb., zákona č. 367/2000 Sb., zákona č. 370/2000 Sb., zákona č. 120/2001 Sb., zákona č. 137/2001 Sb., zákona č. 231/2001 Sb., zákona č. 271/2001 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 276/2001 Sb., zákona č. 317/2001 Sb., zákona č. 451/2001 Sb., zákona č. 491/2001 Sb., zákona č. 501/2001 Sb., zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 202/2002 Sb., zákona č. 226/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 476/2002 Sb., zákona č. 88/2003 Sb., zákona č. 120/2004 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 153/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 340/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 501/2004 Sb., zákona č. 554/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 628/2004 Sb., zákona č. 59/2005 Sb., zákona č. 170/2005 Sb., zákona č. 205/2005 Sb., zákona č. 216/2005 Sb., zákona č. 342/2005 Sb., zákona č. 377/2005 Sb., zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 56/2006 Sb., zákona č. 57/2006 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 113/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 133/2006 Sb., zákona č. 134/2006 Sb., zákona č. 135/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2006 Sb., zákona č. 233/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 267/2006 Sb., zákona č. 308/2006 Sb., zákona č. 315/2006 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 104/2008 Sb., zákona č. 123/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 259/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 295/2008 Sb., zákona č. 305/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb. a zákona č. 7/2009 Sb., se mění takto:

1. V § 270 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „; jinak soud výkon rozhodnutí zastaví“.

2. § 336o zní:

(1) Dražbu lze uskutečnit i elektronicky.

(2) V dražební vyhlášce soud stanoví

a) způsob registrace dražitelů,

b) způsob elektronické dražby,

c) čas zahájení a ukončení elektronické dražby, během kterého lze zvyšovat podání,

d) způsob určení vydražitele v případě podle § 336j odst. 1 věty druhé,

e) způsob zveřejnění usnesení o příklepu,

f) termín přihlášení pohledávek,

g) termín uplatnění předkupního práva a způsob sdělení rozhodnutí, zda je předkupní právo prokázáno,

h) termín uplatnění námitek proti příklepu.

(3) Pro elektronickou dražbu platí obdobně ustanovení § 336b až 336n.“.

Čl. VII

1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se občanský soudní řád, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

2. Na řízení o výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, v nichž byla dražební vyhláška vydána přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se § 336o občanského soudního řádu, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, nepoužije.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. X

Zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění zákona č. 151/2002 Sb., zákona č. 192/2003 Sb. a zákona č. 314/2008 Sb., se mění takto:

1. Název zákona zní: „Zákon o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů“.

2. V nadpisu části první se slova „A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ“ nahrazují slovy „, STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ“.

3. V § 1 se slova „a státních zástupců“ nahrazují slovy „, státních zástupců a soudních exekutorů“.

4. V § 2 písm. a) se slova „a kárná odpovědnost státního zástupce za kárné provinění1),“ nahrazují slovy „, kárná odpovědnost státního zástupce a kárná odpovědnost soudního exekutora za kárné provinění1),“.

Poznámka pod čarou č. 1 zní:

„1) § 87 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích).

Zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

5. Za § 4a se vkládá nový § 4b, který zní:

(1) Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, kárný soud jedná a rozhoduje v senátech složených z předsedy senátu, jeho zástupce a 4 přísedících. Předseda senátu je soudcem Nejvyššího správního soudu a jeho zástupce je soudcem Nejvyššího soudu. Dva z přísedících jsou soudní exekutoři, dva jsou osoby navržené podle odstavce 4 věty třetí. Mezi přísedícími, kteří nejsou soudními exekutory, musí být vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudců.

(2) Předseda kárného soudu vede seznam soudců Nejvyššího správního soudu a seznam soudců Nejvyššího soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů. Do seznamu soudců Nejvyššího správního soudu zařadí předseda kárného soudu soudce po vyjádření soudcovské rady tohoto soudu. Do seznamu soudců Nejvyššího soudu zařadí předseda kárného soudu soudce navrženého předsedou Nejvyššího soudu. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce do seznamu na výzvu předsedy kárného soudu po vyjádření soudcovské rady Nejvyššího soudu.

(3) Předseda kárného soudu určí losem předsedu senátu pro řízení ve věcech soudních exekutorů a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího správního soudu a zástupce předsedy senátu a jeho náhradníka ze seznamu soudců Nejvyššího soudu.

(4) Předseda kárného soudu vede seznamy přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů. Do seznamu přísedících ze soudních exekutorů zařadí předseda kárného soudu 10 soudních exekutorů navržených na výzvu předsedy kárného soudu prezidentem Exekutorské komory České republiky. Pro ostatní přísedící platí § 4 odst. 4 věty druhá až čtvrtá přiměřeně; navržené osoby zařadí předseda kárného soudu do seznamu ostatních přísedících. Přísedícím podle věty třetí nemůže být soudce ani soudní exekutor.

(5) Předseda kárného soudu určí losem ze seznamů podle odstavce 4 přísedící kárného senátu, 4 náhradníky z řad soudních exekutorů a 4 náhradníky z řad ostatních přísedících ve stanoveném pořadí. Předseda kárného soudu losuje ostatní přísedící a náhradníky z řad ostatních přísedících postupně tak, aby členem kárného senátu či náhradníkem z řad ostatních přísedících byl vždy nejméně jeden advokát a jedna osoba vykonávající jiné právnické povolání, je-li zapsána v seznamu přísedících pro řízení ve věcech soudních exekutorů.

(6) Funkční období senátu pro řízení ve věcech soudních exekutorů je pětileté.

(7) Senát kárného soudu ve věcech soudních exekutorů rozhoduje většinou hlasů všech členů. V případě rovnosti hlasů při rozhodování o tom, zda se soudní exekutor dopustil kárného provinění, vydá senát zprošťující rozhodnutí.“.

6. V § 5 odst. 2 se slova „a přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce“ nahrazují slovy „, přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a přísedící senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora“.

7. V § 5 odst. 4 se slova „a přísedícího senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce“ nahrazují slovy „, přísedícího senátu kárného soudu ve věcech státních zástupců, nejde-li o státního zástupce, a přísedícího senátu kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, nejde-li o soudního exekutora“.

8. V § 5 odst. 5 se slova „ nebo 4a“ nahrazují slovy „, 4a nebo 4b“.

9. V § 5 se na konec odstavce 6 doplňují věty „Do seznamu přísedících kárného soudu pro řízení ve věcech soudních exekutorů, je-li jím soudní exekutor, může být navržen pouze soudní exekutor, který vykonává exekutorský úřad po dobu nejméně 3 let a je bezúhonný. Funkce přísedícího kárného soudu je neslučitelná s funkcí člena Prezidia, předsedy kontrolní komise a předsedy revizní komise Exekutorské komory České republiky.“.

10. V nadpise hlavy III se slova „A STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ“ nahrazují slovy „, STÁTNÍCH ZÁSTUPCŮ A SOUDNÍCH EXEKUTORŮ“.

11. V § 9 odstavec 3 zní:

„(3) Účastníky řízení jsou navrhovatel a soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu, státní zástupce nebo soudní exekutor, proti němuž návrh směřuje (dále jen „kárně obviněný“).“.

12. V § 12 odstavec 1 zní:

„(1) Návrh na zahájení řízení doručí předseda senátu kárně obviněnému do vlastních rukou, a jde-li o soudce, poučí jej o právu zvolit si obhájce z řad soudců nebo advokátů; jde-li o státního zástupce, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad státních zástupců nebo advokátů; jde-li o soudního exekutora, poučí ho o právu zvolit si obhájce z řad soudních exekutorů nebo advokátů. Současně poučí kárně obviněného o jeho právech podle tohoto zákona a přiměřeně i jako obviněného podle trestního řádu; zejména ho poučí o právu uplatnit důvod podjatosti členů senátu, vyjádřit se ke skutečnostem, které jsou mu kladeny za vinu a k důkazům o nich, o právu uvádět skutečnosti sloužící v jeho prospěch a navrhnout o nich důkazy, jakož i o jeho právu nevypovídat.“.

13. V § 12 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Jde-li o soudního exekutora, vyrozumí předseda senátu o zahájení kárného řízení ministra spravedlnosti, pokud nepodal návrh na zahájení řízení, a Exekutorskou komoru České republiky, pokud její orgán nepodal návrh na zahájení řízení.“.

14. V § 12 se vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Návrh na zahájení kárného řízení předseda senátu zašle též ministru spravedlnosti, pokud návrh na zahájení řízení nepodal.“.

Dosavadní odstavec 2 se označí jako odstavec 3.

15. V § 13 se slova „soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.

16. V § 14 se na konci písmene b) čárka nahrazuje středníkem a doplňují se slova „nebo, jde-li o soudního exekutora, zanikl-li mu výkon exekutorského úřadu,“.

17. V § 14 písm. c) se slova „nebo státního zástupce“ nahrazují slovy „, státního zástupce nebo soudního exekutora“.

18. V § 15 se slova „soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci“ nahrazují slovy „kárně obviněnému“.

19. V § 16 odst. 1 se slova „, soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „a kárně obviněného“.

20. V § 16 odst. 1 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

21. V § 16 odst. 3 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

22. V § 16 se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Jde-li o řízení ve věcech soudních exekutorů, vyrozumí se o termínu ústního jednání ministr spravedlnosti, není-li navrhovatelem, a Exekutorská komora České republiky, není-li její orgán navrhovatelem.“.

23. V § 17 odst. 1 větě první a druhé se slova „soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se řízení vede“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.

24. V § 17 odst. 1 větě třetí se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

25. V § 17 odst. 4 větě první se slova „soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce, proti němuž se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.

26. V § 17 odst. 4 větě druhé se slova „Soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „Kárně obviněný“.

27. V § 17 odst. 5 větě první se slova „, soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce, proti němuž se kárné řízení vede“ nahrazují slovy „a kárně obviněný“.

28. V § 17 odst. 5 se slova „Soudci, předsedovi soudu, místopředsedovi soudu, předsedovi kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „Kárně obviněnému“.

29. V § 19 odst. 1 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

30. V § 19 odst. 2 se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

31. V § 19 odst. 3 větě první se slova „soudce, předsedu soudu, místopředsedu soudu, předsedu kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.

32. V § 19 odst. 3 větě první se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

33. V § 19 odst. 3 větě druhé se slova „soudce, předsedy soudu, místopředsedy soudu, předsedy kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státního zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněného“.

34. V § 20 větě první se slova „soudci nebo státnímu zástupci, proti němuž se kárné řízení vede,“ nahrazují slovy „kárně obviněnému“.

35. V § 20 větě druhé se slova „soudce, předseda soudu, místopředseda soudu, předseda kolegia Nejvyššího soudu nebo Nejvyššího správního soudu nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „kárně obviněný“.

36. Na konci textu § 20 se doplňují slova „, a jde-li o soudního exekutora, doručí se též Exekutorské komoře České republiky, není-li její orgán navrhovatelem“.

37. V § 22 odst. 1 se slova „nebo státní zástupce“ nahrazují slovy „, státní zástupce nebo soudní exekutor“.

38. V § 23 se na konci odstavce 2 doplňují slova „; jde-li o soudního exekutora, potřebná opatření provede Ministerstvo spravedlnosti“.

Čl. XI

1. Kárná řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se dokončí podle dosavadních právních předpisů.

2. Předseda České advokátní komory a děkani právnických fakult veřejných vysokých škol v České republice navrhnou přísedící podle § 4b odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Prezident Exekutorské komory České republiky navrhne přísedící z řad soudních exekutorů podle § 4b odst. 4 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Předseda Nejvyššího soudu navrhne soudce podle § 4b odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, do 2 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Senát kárného soudu podle tohoto zákona se ustaví nejpozději do 5 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST SEDMÁ

Čl. XII

V zákoně č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění zákona č. 14/2002 Sb., se § 12f zrušuje.

ČÁST OSMÁ

Čl. XIII

Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem druhého kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení.

v z. Němcová v. r.

Klaus v. r.

Fischer v. r.