Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj o provádění a obsahové náplni zkoušky odborné způsobilosti pro výkon průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu

(1) Odborná část zkoušky je ústní a trvá nejdéle 60 minut. Ověřuje se v ní úroveň znalostí a schopností nutných pro výkon průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu. Pro úspěšné složení této části zkoušky uchazeč prokazuje

a) znalost

1. základní charakteristiky České republiky z hlediska místopisného, politického, historického a kulturního, z hlediska udržitelného rozvoje cestovního ruchu a základů obecné, fyzické a ekonomické geografie,

2. významných destinací cestovního ruchu, zejména v České republice a v Evropě,

3. základních údajů o historických sídlech a nemovitých kulturních památkách v České republice včetně přístupnosti pro osoby s omezenou schopností pohybu a orientace,

4. podstaty jednotlivých uměleckých slohů a uměleckohistorické terminologie a nejvýznamnějších světových památek,

5. právních předpisů souvisejících s poskytováním jednotlivých služeb cestovního ruchu (např. živnostenských, ochrany spotřebitele, základních celních, pasových a vízových a souvisejících s pojištěním účastníků cestovního ruchu),

6. služeb cestovního ruchu, včetně specifiky jejich poskytování, zejména stravovacích, ubytovacích, průvodcovských v oblasti cestovního ruchu,

7. organizace a řízení cestovního ruchu v České republice, mezinárodních organizací cestovního ruchu, specifik trhu cestovního ruchu, základní odborné terminologie cestovního ruchu,

8. specifiky a předností jednotlivých druhů dopravních služeb, včetně znalosti základních mezinárodních předpisů,

9. psychologie reklamy v cestovním ruchu a psychologie práce se zákazníkem, včetně pravidel společenského chování a základů sociální psychologie a duševní hygieny;

b) schopnost

1. aplikovat geografické, historické a uměleckohistorické znalosti při průvodcovské činnosti,

2. přiblížit turistům památky a zajímavosti příslušného regionu, jeho zvyky a tradice,

3. připravit průvodcovský výklad a poskytnout ho v českém a cizím jazyce,

4. převzít zájezd, vést skupinu turistů, zvládat běžné i mimořádné situace při zájezdu, rychle a správně se rozhodovat,

5. samostatně se orientovat v terénu s pomocí mapy, plánu, literatury,

6. vyúčtovat a zhodnotit zájezd z pohledu průvodce,

7. hlásit pojistnou událost,

8. pohotově reagovat na dotazy a připomínky doprovázené skupiny osob nebo jednotlivců,

9. diskutovat, ovládnout základy rétoriky a komunikačních dovedností.

(2) Znalosti a schopnosti podle odstavce 1 uchazeč prokazuje

a) individuálním zpracováním itineráře zadané trasy s určením vytipovaných lokalit včetně vyřešení simulované problémové situace na této trase,

b) seznámením komise se zpracovaným itinerářem a s řešením problémové situace,

c) zodpovězením doplňujících otázek z teorie volně se vážících k zadanému tématu z oblastí uvedených v odstavci 1 písm. a),

d) zodpovězením otázek na základě losování ze samostatného bloku otázek vypracovaných podle odstavce 1 písm. b).

(1) Jazyková část zkoušky má formu ústní i písemnou a ověřuje se v ní úroveň znalostí ze zvoleného cizího jazyka nebo jazyků, kterou uchazeč prokazuje

a) písemným zpracováním tématu určeného komisí bez možnosti použití slovníku, s použitím odborných výrazů používaných v oblasti cestovního ruchu,

b) volným překladem dvouminutového projevu v cizím jazyce do jazyka českého,

c) patnáctiminutovým řízeným rozhovorem ve zvoleném cizím jazyce zaměřeným na řešení konkrétní situace spojené s výkonem průvodcovské činnosti.

(2) Jazyková část zkoušky se nevyžaduje, pokud uchazeč prokáže, že složil jednu ze státních jazykových zkoušek6) z příslušného jazyka nebo jazyků, nebo v případě udělení výjimky podle § 4 odst. 2, pokud uchazeč skládá zkoušku ve svém rodném jazyce, který si zvolil podle § 3 odst. 1 písm. d) i pro jazykovou část zkoušky.

(1) Komise oznámí výsledek zkoušky uchazeči v den konání zkoušky. Uchazeči, který byl hodnocen klasifikačním stupněm „prospěl“, vydá vzdělávací zařízení do 14 dnů od vykonání zkoušky osvědčení, které je dokladem o odborné způsobilosti k výkonu průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu. Kopii osvědčení zašle komise na vědomí ministerstvu do patnácti dnů ode dne konání zkoušky.

(2) Osvědčení obsahuje

a) název a adresu vzdělávacího zařízení,

b) údaje o uchazeči podle § 3 odst. 1 písm. a),

c) den vykonání zkoušky,

d) den vydání osvědčení,

e) název živnosti, pro kterou je osvědčení vydáno, včetně uvedení cizích jazyků, ve kterých je průvodce v oblasti cestovního ruchu oprávněn provádět,

f) sdělení o udělení výjimky podle § 4 odst. 2, byla-li udělena,

g) razítko vzdělávacího zařízení a podpis předsedy zkušební komise.

(1) Držitel osvědčení, který hodlá rozšířit svoji činnost o výkon průvodcovské činnosti v dalším cizím jazyce, než který je uveden v osvědčení, může tak činit pouze na základě dokladu o vykonání státní jazykové zkoušky nebo dokladu o vykonání jazykové části zkoušky podle této vyhlášky.

(2) Doklad o vykonání jazykové části zkoušky musí obsahovat náležitosti podle § 7 odst. 2 písm. a) až d) a g) a uvedení cizího jazyka, ve kterém držitel osvědčení jazykovou část zkoušky vykonal.

(3) Oprávnění k provádění průvodcovské činnosti v oblasti cestovního ruchu v dalším jazyku se prokazuje osvědčením podle § 7 odst. 1 společně s jedním z dokladů uvedených v odstavci 1.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 2001.

Ministr:

Ing. Lachnit, CSc. v. r.

1) Nařízení vlády č. 209/2001 Sb., kterým se stanoví seznam živností, jejichž výkon je podnikatel povinen zajistit pouze fyzickými osobami splňujícími odbornou způsobilost stanovenou tímto nařízením.

2) Zákon č. 29/1984 Sb., o soustavě základních škol, středních škol a vyšších odborných škol (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů.

3) Zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění zákona č. 210/2000 Sb. a zákona č. 147/2001 Sb.

4) Zákon č. 570/1991 Sb., o živnostenských úřadech, ve znění zákona č. 286/1995 Sb. a zákona č. 132/2000 Sb.

5) Zákon č. 97/1974 Sb., o archivnictví, ve znění zákona č. 343/1992 Sb., zákona č. 27/2000 Sb. a zákona č. 120/2001 Sb.

6) § 7 vyhlášky č. 526/1992 Sb., o státních jazykových školách a státních jazykových zkouškách.