§ 3 Nařízení vlády o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění – Způsob hodnocení rizik ekologické újmy
Nařízení vlády o způsobu hodnocení rizik ekologické újmy a bližších podmínkách finančního zajištění · 295/2011 Sb. · § 3 · Ostatní právní předpisy
Stručně: Paragraf 3 nařízení vlády č. 295/2011 Sb. stanovuje, jakým způsobem má provozovatel hodnotit rizika ekologické újmy, a to v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti vzniku a závažnosti dopadů na životní prostředí.
§ 3 Způsob hodnocení rizik ekologické újmy
(1) Příslušný provozovatel provádí a dokumentuje hodnocení rizik ekologické újmy v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti jejího vzniku a závažnosti možných vlivů na životní prostředí.
(2) Hodnocení rizik ekologické újmy provádí příslušný provozovatel zvlášť pro každé místo provozní činnosti.
(3) Příslušný provozovatel, který vykonává provozní činnost uvedenou v bodech 11 a 13 přílohy č. 1 k zákonu, provádí hodnocení rizik pouze pro objekty a zařízení určené pro dočasné skladování nebo nakládku a vykládku během přepravy, které má ve vlastnictví nebo nájmu.
(4) Příslušný provozovatel provádí základní hodnocení rizik ekologické újmy (dále jen „základní hodnocení rizika“). V případě, že celkový počet bodů dosažených v základním hodnocení rizika je vyšší než 50, provádí příslušný provozovatel podrobné hodnocení rizika ekologické újmy (dále jen „podrobné hodnocení rizika“). Základní hodnocení rizika není povinen provést příslušný provozovatel, který provádí přímo podrobné hodnocení rizika.
(5) Příslušný provozovatel registrovaný v Programu EMAS2) nebo příslušný provozovatel, který prokazatelně zahájil činnosti potřebné pro zaregistrování do tohoto programu, nebo má certifikovaný systém environmentálního řízení uznaný podle souboru norem ČSN EN ISO 14 000 nebo prokazatelně zahájil činnosti potřebné k získání této certifikace, provádí pouze základní hodnocení rizika.
(6) Příslušný provozovatel, který zachází se závadnými látkami, nebezpečnými závadnými látkami nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami podle vodního zákona3) v celkovém množství, které nedosahuje limitů stanovených v části B přílohy č. 1 k tomuto nařízení, neprovádí hodnocení rizik podle tohoto nařízení.
Paragraf 3 nařízení vlády č. 295/2011 Sb. stanovuje, jakým způsobem má provozovatel hodnotit rizika ekologické újmy, a to v rozsahu odpovídajícím pravděpodobnosti vzniku a závažnosti dopadů na životní prostředí.
Co to znamená v praxi
Provozovatel musí provést a zdokumentovat hodnocení rizik ekologické újmy.
Hodnocení rizik se provádí zvlášť pro každé místo provozní činnosti.
Pokud provozovatel vykonává činnosti uvedené v bodech 11 a 13 přílohy č. 1 k zákonu, hodnotí rizika pouze pro objekty a zařízení, které vlastní nebo má v nájmu a slouží k dočasnému skladování, nakládce nebo vykládce během přepravy.
Provozovatel provádí základní hodnocení rizika; pokud je celkový počet bodů vyšší než 50, musí provést i podrobné hodnocení rizika.
Příklad
Firma provozuje chemickou výrobu na dvou různých místech. Pro každé z těchto míst musí provést samostatné hodnocení rizik ekologické újmy.
Na co si dát pozor
Provozovatel registrovaný v Programu EMAS nebo s certifikovaným systémem environmentálního řízení (ČSN EN ISO 14 000) provádí pouze základní hodnocení rizika.
Provozovatel, který zachází se závadnými látkami v množství nedosahujícím limitů stanovených v části B přílohy č. 1 tohoto nařízení, hodnocení rizik neprovádí.
Základní hodnocení rizika nemusí provést ten provozovatel, který rovnou provede podrobné hodnocení rizika.