Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení posuzují správní komise národních výborů.

Sociální komise jednotných zemědělských družstev jako orgán sociálního zabezpečení31) spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení, ve věcech zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami a v řízení o službách a dávkách sociální péče. Další působnost vykonávají podle předpisů o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků; tyto předpisy upravují též složení a způsob jednání sociální komise.

Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, s obdobnými orgány členů výrobních družstev a s orgány svazů družstevních rolníků.

(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává

a) pracovník v pracovním poměru u orgánů základní organizace Revolučního odborového hnutí působící v organizaci (její složce), k níž je v pracovním poměru;

b) člen výrobního družstva u tohoto družstva;

c) člen jednotného zemědělského družstva u tohoto družstva;

uvedené organizace předkládají žádosti národnímu výboru bydliště žadatele;

d) ostatní občané národnímu výboru svého bydliště.

(3) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.

(4) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.

(5) Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.

Organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, o vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům provádějícím sociální zabezpečení pracujícího (důchodce). Na vyzvání těchto orgánů jsou organizace povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(1) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(2) Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.

Byla-li dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, zaviněním příjemce dávky (§ 62 odst. 2) i organizace (§ 112 odst. 1), odpovídají příjemce dávky a organizace za vrácení neprávem vyplacené částky společně a nerozdílně. Příjemce dávky a organizace se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem dávky rozhodují v prvním stupni krajské soudy.

Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.

Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.

(2) O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.

(3) O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.

(4) Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(7) Opravný prostředek je podán včas32) i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.

(10) Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

(2) Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.

Pokud tento zákon nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.

(1) Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.

(1) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje též z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru vojáka z povolání, podle toho, co je pro něj výhodnější.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 14.

(1) Na plný starobní důchod má nárok voják z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Jako voják z povolání má nárok na plný starobní důchod též občan, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách; této službě se klade naroveň výkon funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, které stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky,

b) 60 let, jestliže konal nejméně 20 roků jinou službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo službu zařazenou do II. kategorie funkcí v ozbrojených silách.

(3) Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), odst. 3 a 4 platí obdobně.

(1) Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 122 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), jde-li o výši důchodu ze zaměstnání uvedeného v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, a § 18 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra plného starobního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí [§ 122 odst. 1 písm. a)], nebo o občana, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách [§ 122 odst. 2 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 122 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)].

(2) Částkou převyšující výměry uvedené v předchozím odstavci se starobní důchod vyměří, jen jde-li o zvýšení za dobu služby (dalšího zaměstnání) po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením nesmí však přesáhnout částku 3000 Kčs měsíčně.

(3) Ustanovení § 23 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 6 platí i tu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle této části zákona náleží též občanu, který byl vojákem z povolání, jestliže

a) byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod (§ 26) a stal se plně (částečně) invalidním nejpozději do dvou roků od skončení služebního poměru, nebo

b) konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách a v době trvání zaměstnání (§ 13) se stal plně (částečně) invalidním, anebo

c) se stal plně (částečně) invalidním následkem onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jestliže se voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod bez ohledu na délku doby zaměstnání.

(3) Ustanovení § 25 platí obdobně.

(1) Základní výměra invalidního důchodu (§ 28 odst. 2) činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do II. kategorie funkcí, nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 28 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o důchod vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konal nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním [§ 126 odst. 1 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) a odst. 2 platí i tu. Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod vojáka z povolání (občana) staršího 20 let.

Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.

Peněžité příspěvky podle § 93, 95 a 96 poskytují poživatelům důchodů podle této části zákona a jejich rodinným příslušníkům orgány federálních ministerstev národní obrany a vnitra a orgány ministerstev vnitra republik v oborech své působnosti.

(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.

(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

(3) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují

a) pokud jde o vojáky z povolání Československé lidové armády, krajská vojenská správa, v jejímž obvodu žadatel o dávku bydlí, a

b) pokud jde o příslušníky Sboru národní bezpečnosti a o vojáky z povolání vojsk ministerstva vnitra, orgán příslušného ministerstva vnitra podle předchozího odstavce.

(4) Prováděcí předpisy stanoví, kdy orgány příslušné k řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, k výplatě těchto dávek a k poskytování služeb vykonávají tuto působnost též, jestliže

a) žadatel o dávku (službu) není již vojákem z povolání (příslušníkem Sboru národní bezpečnosti) v době vzniku nároku na dávku (službu),

b) jde o pozůstalé po vojácích z povolání (příslušnících Sboru národní bezpečnosti) a po občanech uvedených pod písmenem a).

(1) Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.

(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.

(1) O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

Rozhodování podle § 13 odst. 2 a 4 o tom, zda služba vojáků z povolání, popřípadě zaměstnání občanů, kteří byli nebo jsou vojáky z povolání, byly přerušeny nebo skončily z vážných důvodů, náleží v oborech jejich působnosti orgánům federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik.

(1) Proti rozhodnutí o dávce důchodového zabezpečení lze podat písemné odvolání do 15 dnů u orgánu, který je vydal.

(2) Orgán, který napadené rozhodnutí vydal, může odvolání sám vyhovět; neučiní-li tak, je povinen bez odkladu, nejpozději však do 30 dnů od podání odvolání, předložit je orgánu příslušnému k rozhodnutí o odvolání.

(3) Odvolacím orgánem je služební orgán nejblíže nadřízený služebnímu orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

(4) Odvolací orgán je povinen rozhodnout o odvolání bez zbytečného odkladu, nejpozději však do 60 dnů ode dne podání odvolání; pokud nebude možno v této lhůtě o odvolání rozhodnout, musí být oprávněný uvědoměn o důvodech, pro které nemůže být rozhodnuto, a sdělena mu doba, během níž se o odvolání rozhodne.

(5) Proti rozhodnutí o odvolání se nelze odvolat.

(6) Pro řízení v sociálním zabezpečení v ozbrojených silách platí jinak obdobně ustanovení § 111 až 115, § 116 odst. 1, 2, 6 a 10 a § 117.

Odchylky stanovené v § 119 až 134 platí – s výjimkou ustanovení § 132 odst. 2 – též pro příslušníky sborů nápravné výchovy; působnost, která podle těchto ustanovení přísluší ministru vnitra Československé socialistické republiky a ministrům vnitra republik, přísluší ministrům spravedlnosti republik a působnost orgánů ministerstev vnitra vykonávají orgány ministerstev spravedlnosti republik.

Starobní a invalidní důchody, přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1957 pro důchodové pojištění pracovníků v pracovním poměru a pro důchodové zaopatření příslušníků ozbrojených sil a podle předpisů platných před 1. dubnem 1962 pro důchodové pojištění družstevních rolníků,33) i pokud byly nově vyměřeny podle předpisů platných po 31. prosinci 195634) nebo byly upraveny podle předpisů o důchodovém zabezpečení účastníků odboje,35) se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčs zvýšení měsíčně

Kčsdo 90060od 901 do 95060od 951 do 100070od 1001 do 105080od 1051 do 110090od 1101 do 1150100od 1151 do 1200120od 1201 do 1250 140od 1251 do 1300160od 1301 do 1350180od 1351 výše200.

(1) Starobní a invalidní důchody, přiznané před 1. lednem 1976 podle předpisů platných po 31. prosinci 1956 pro důchodové zabezpečení pracovníků v pracovním poměru (příslušníků ozbrojených sil), a jde-li o důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků, podle předpisů platných po 31. březnu 1962, i pokud byly nově vyměřeny, se zvyšují o měsíční částku určenou

a) podle období, do kterého spadá den, od něhož byl důchod přiznán, popřípadě naposledy přiznán, pokud se nestanoví jinak v odstavcích 2 a 3, a

b) podle výše důchodu

takto:

měsíční výše

důchodu Kčs zvýšení měsíčně Kčs

k důchodu přiznanému v letech 1957

až

1965 1966

až

1967 1968

až

1969 1970

až

1971 1972

až

1973 1974

až

1975 do 900 100 70 60 50 40 30 od 901 do 950 110 70 60 50 45 45 od 951 do 1000 120 70 60 60 55 55 od 1001 do 1010 130 70 65 65 60 60 od 1011 do 1020 130 70 65 65 65 65 od 1021 do 1030 130 75 70 70 70 70 od 1031 do 1040 130 80 75 75 75 75 od 1041 do 1050 130 80 80 80 80 80 od 1051 do 1060 140 85 85 85 85 85 od 1061 do 1070 140 85 85 85 85 85 od 1071 do 1080 140 90 90 90 90 90 od 1081 do 1090 140 90 90 90 90 90 od 1091 do 1100 140 95 95 95 95 95 od 1101 do 1110 150 95 95 95 95 95 od 1111 do 1120 150 100 100 100 100 100 od 1121 do 1130 150 105 105 105 105 105 od 1131 do 1140 150 105 105 105 105 105 od 1141 do 1150 150 110 110 110 110 110 od 1151 do 1160 160 110 110 110 110 110 od 1161 do 1170 160 115 115 115 115 115 od 1171 do 1180 160 115 115 115 115 115 od 1181 do 1190 160 120 120 120 120 120 od 1191 do 1200 160 120 120 120 120 120 od 1201 do 1210 170 125 125 125 125 125 od 1211 do 1220 170 130 130 130 130 130 od 1221 do 1230 170 130 130 130 130 130 od 1231 do 1240 170 135 135 135 135 135 od 1241 do 1250 170 140 140 140 140 140 od 1251 do 1260 180 145 145 145 145 145 od 1261 do 1270 180 150 150 150 150 150 od 1271 do 1280 180 150 150 150 150 150 od 1281 do 1290 180 155 155 155 155 155 od 1291 do 1300 180 160 160 160 160 160 od 1301 do 1310 190 165 165 165 165 165 od 1311 do 1320 190 170 170 170 170 170 od 1321 do 1330 190 175 175 175 175 175 od 1331 do 1340 190 180 180 180 180 180 od 1341 do 1350 190 180 180 180 180 180 od 1351 do 1360 200 185 185 185 185 185 od 1361 do 1370 200 190 190 190 190 190 od 1371 do 1380 200 195 195 195 195 195 od 1381 výše 200 200 200 200 200 200.

(2) Byl-li starobní nebo invalidní důchod, který byl přiznán orgány uvedenými v části sedmé podle předpisů platných po 31. prosinci 1956, vyměřen z průměrného měsíčního výdělku (důchodového základu), zjištěného z hrubých výdělků za období před skončením služebního poměru vojáka z povolání, příslušníka Sboru národní bezpečnosti nebo příslušníka sborů nápravné výchovy, určuje se zvýšení důchodu podle období, do něhož spadá den skončení služebního poměru; pokud služební poměr skončil před 1. lednem 1957, považuje se za den skončení služebního poměru 1. leden 1957.

(3) Jde-li o starobní a invalidní důchod a jestliže den, od něhož byl důchod přiznán podle předpisů uvedených v odstavci 1, spadá do období po 31. prosinci 1975, náleží k důchodu zvýšení, jaké by náleželo, kdyby byl takový důchod přiznán v roce 1975.

(1) Starobní a invalidní důchody (§ 136 a 137) přiznané ze zaměstnání I. pracovní kategorie, které činí více než 1400 Kčs měsíčně, se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčszvýšení měsíčně

Kčsod 1401 do 1600230od 1601 do 1800260od 1801 výše280.

(2) Zvýšení podle předchozího odstavce náleží též k starobnímu nebo invalidnímu důchodu, který činí více než 1400 Kčs měsíčně a jde o důchod

a) účastníka odboje I. skupiny,

b) poživatele důchodu z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů nápravné výchovy, pokud pro starobní a invalidní důchod platila nejvyšší výměra důchodu stanovená pevnými částkami pro důchod přiznaný ze služby zařazené do I. kategorie funkcí,

c) na nějž vznikl nárok horníku podle předpisů o hornickém pensijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků platných před 1. lednem 1957, a o důchod (§ 136), jehož poživatel konal nejméně 20 roků jiné práce (službu v ozbrojených silách), jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (služby) do I. pracovní kategorie, anebo se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu takové služby v ozbrojených silách) nebo v přímé souvislosti s ním.

(1) Starobní a invalidní důchody (§ 136 a 137) přiznané ze zaměstnání II. pracovní kategorie, které činí více než 1400 Kčs měsíčně, se zvyšují o částku 230 Kčs měsíčně.

(2) Zvýšení podle předchozího odstavce náleží též k starobnímu nebo invalidnímu důchodu, který činí více než 1400 Kčs měsíčně a jde o důchod

a) účastníka odboje II. skupiny,

b) poživatele důchodu z důchodového zabezpečení vojáků z povolání, příslušníků Sboru národní bezpečnosti a příslušníků sborů nápravné výchovy, pokud pro takové důchody platila nejvyšší výměra stanovená pevnou částkou 1800 Kčs měsíčně,

c) na nějž vznikl nárok pracovníku podle dosavadních předpisů, jestliže byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. nebo v II. pracovní kategorii, jemuž však nevznikl podle těchto předpisů nárok na důchod ze zaměstnání I. (II.) pracovní kategorie,

d) jehož poživatel konal nejméně 20 roků práce, jež by podle předpisů platných po 30. červnu 1964 odůvodňovaly zařazení jeho zaměstnání (pracovní činnosti) do II. pracovní kategorie, anebo se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v takovém zaměstnání (pracovní činnosti) nebo v přímé souvislosti s ním.

Starobní a invalidní důchody (§ 137 a 139), jejichž výše byla podle dosavadních předpisů omezena ke dni vzniku nároku na důchod 70 %, popřípadě 60 % průměrného měsíčního výdělku (průměrné měsíční pracovní odměny), invalidní důchody, které byly takto omezeny a zvýšeny pro plnou invaliditu následkem pracovního úrazu, a důchody účastníků odboje se zvýší o částku zvláštní daně z důchodu, sražené ze základu pro vyměření zvláštní daně z důchodu,36) jestliže zvýšení o částku této daně je výhodnější než částka zvýšení náležející podle předchozích ustanovení.

Částečný invalidní důchod, přiznaný před 1. lednem 1976 podle předpisů platných pro důchodové zabezpečení pracovníků v pracovním poměru (příslušníků ozbrojených sil) nebo podle předpisů platných pro důchodové zabezpečení (pojištění) družstevních rolníků, se zvyšuje o polovinu měsíční částky, která by náležela podle § 136 až 140 k invalidnímu důchodu rovnajícímu se dvojnásobku tohoto částečného invalidního důchodu, a pokud k němu náležel zvláštní přídavek, dvojnásobku součtu částečného invalidního důchodu a zvláštního přídavku.

Vdovské důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 až 139 se zvyšují takto:

měsíční výše důchodu

Kčs zvýšení měsíčně

Kčs do 90030od 901 do 95040od 951 do 100050od 1001 do 105060od 1051 do 110080od 1101 do 1150100od 1151 do 1200120od 1201 do 1250140od 1251 do 1300160 od 1301 výše170.

Přitom vdovské důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 se zvyšují nejméně o 40 Kčs měsíčně a vdovské důchody vyměřené z důchodu pracujících, kteří zemřeli v období od 1. ledna 1957 (od 1. dubna 1962, jde-li o družstevní rolníky) do 31. prosince 1968 nebo jimž v tomto období vznikl nárok na důchod, anebo jimž vznikl nárok na důchod po 31. prosinci 1968, který však byl vyměřen z průměrného měsíčního výdělku za období ukončené před 1. lednem 1968, zvyšují se nejméně o 50 Kčs měsíčně.

Sirotčí důchody vyměřené z důchodů uvedených v § 136 až 139 se zvyšují o částku 30 Kčs měsíčně; nedosahuje-li sirotčí důchod ani po tomto zvýšení nejnižší výměry (§ 41 odst. 3 a 4), upraví se, jde-li o jednostranně osiřelé dítě, na 300 Kčs měsíčně, a jde-li o oboustranně osiřelé dítě, na 500 Kčs měsíčně.

(1) Zvýšení se přizná k měsíční částce důchodu, která s případným zvýšením důchodu podle dosavadních předpisů náleží ke dni 31. prosince 1975, po snížení o zvláštní daň z důchodu, pokud jí byl důchod podroben, a po přičtení zvláštního přídavku37) k tomuto důchodu; byl-li zvláštní přídavek přiznán k úhrnu důchodů téhož poživatele, přičte se celý zvláštní přídavek k starobnímu, invalidnímu nebo částečnému invalidnímu důchodu, k němuž se přiznává zvýšení (§ 145), a jde-li o úhrn vdovského a sirotčího důchodu, k vdovskému důchodu. Přičtením k důchodu nárok na zvláštní přídavek zaniká. Zvýšení pro bezmocnost, výchovné ani důchod z důchodového připojištění38) se do měsíční částky důchodu nezapočítává.

(2) Je-li omezena výplata důchodu pro další zaměstnání důchodce po vzniku nároku na důchod, pro ústavní nebo jiné zaopatření důchodce nebo pro srážky prováděné z důchodu podle předpisů o výkonu soudních rozhodnutí, posuzuje se nárok na zvýšení důchodu i výše zvláštního přídavku (odstavec 1) podle nesníženého důchodu; obdobně se postupuje, má-li poživatelka vdovského důchodu výdělek, pro který se krátí vdovský důchod.

(3) Nedosahuje-li starobní (invalidní) důchod účastníka odboje ani po zvýšení důchodu částek uvedených v § 56 odst. 2, zvýší se na příslušnou nejnižší výměru; to platí též, jde-li o vdovský důchod účastnice odboje přiznaný v nejnižší výměře starobního a invalidního důchodu. Jestliže vdovský důchod vdovy po účastníku odboje nedosáhne ani po jeho zvýšení částky 600 Kčs měsíčně, zvýší se na tuto částku; na stejnou částku se zvýší starobní (invalidní) důchod vdovy po účastníku odboje, která nemá nárok na vdovský důchod. Nedosahuje-li důchod (úhrn důchodů) náležející rodičům účastníka odboje (§ 60) ani po zvýšení částky 1100 Kčs měsíčně, jde-li o manželskou dvojici, zvýší se důchod na tuto výměru. Toto zvýšení důchodu se provede na žádost.

(4) Zvýšení náleží za splnění ostatních podmínek i k důchodu upravenému již dříve podle předpisů o nejnižší výměře důchodů,39) které jsou jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním zdrojem výživy) důchodce; zvláštní podmínky stanovené pro úpravu důchodu na uvedenou nejnižší výměru se jinak nemění.

(5) Nedosahuje-li důchod ani po zvýšení spolu s jiným příjmem důchodce a rodinných příslušníků odkázaných na jeho důchod nově stanovené nejnižší výměry důchodu, který je jediným zdrojem příjmu, zvýší se na žádost důchod tak, aby spolu s příjmem důchodce a takových rodinných příslušníků dosáhl této nejnižší výměry (§ 42).

(6) Důchody vyplácené do ciziny se zvyšují podle předchozích ustanovení. Vyplácí-li se dílčí důchod, náleží zvýšení v poměrné části, v jaké byl přiznán dílčí důchod podle československých předpisů, a to i v případě jeho výplaty do ciziny. Jestliže podle mezistátní úmluvy náleží důchodci při jeho trvalém pobytu v Československé socialistické republice důchod jen podle československých předpisů, zvýší se důchod podle roku jeho přiznání ve smluvním státu, ze kterého důchodce přesídlil do Československé socialistické republiky.

(7) Důchod po přičtení zvláštního přídavku se zvýšením důchodu podle této části zákona a s jakýmkoli jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění) nesmí přesahovat částku 3000 Kčs měsíčně.

(8) Zvýšení o částku nepřesahující 200 Kčs měsíčně se poskytuje bez žádosti. Zvýšení nad tuto částku se poskytuje na žádost. Rovněž na žádost se poskytne rozdíl mezi částkou zvláštní daně z důchodu a částkou zvýšení důchodu náležející podle předchozích ustanovení, jestliže je daň vyšší než toto zvýšení. Zvýšení k důchodům vypláceným orgány uvedenými v části sedmé se poskytuje vždy bez žádosti. Zvýšení důchodu náleží počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1976.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu a současně pro zvýšení vdovského nebo sirotčího důchodu téhož poživatele, zvyšuje se důchod starobní, invalidní nebo částečný invalidní důchod a při souběhu se sirotčím důchodem v rozsahu dále uvedeném též sirotčí důchod. Zvýšení starobního, invalidního nebo částečného invalidního důchodu nesmí však činit méně než zvýšení, které by náleželo k starobnímu (invalidnímu) důchodu přiznanému v roce 1975 ve výši odpovídající úhrnu důchodů, ani méně, než kolik činí částka zvláštní daně z důchodu, o niž byl tento úhrn důchodů snížen. Sirotčí důchod se upraví na 300 Kčs měsíčně, jde-li o jednostranně osiřelé dítě, a na 500 Kčs měsíčně, jde-li o oboustranně osiřelé dítě, nedosahuje-li tento důchod před úpravou pro souběh důchodů těchto částek. Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení vdovského důchodu a sirotčího důchodu téhož poživatele, zvyšuje se vdovský důchod a za podmínky a do výše stanovených v předchozí větě se upraví též sirotčí důchod. Byl-li při souběhu důchodů snížen starobní, invalidní, částečný invalidní nebo vdovský důchod, stanoví se částka zvýšení podle výše nesníženého důchodu. Částka zvýšení se pro souběh důchodů nesnižuje na polovinu.

(2) Zanikne-li nárok na důchod, který byl zvýšen při souběhu (odstavec 1) s důchodem vdovským (sirotčím), zvýší se důchod vdovský (sirotčí) podle předchozích ustanovení.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1976 i nároky na dávky, jejichž podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

(2) O nárocích na dávky, jež vznikly před 1. lednem 1976 a o nichž nebylo do tohoto dne pravomocně rozhodnuto, se rozhodne podle dosavadních předpisů s odchylkami podle dalších ustanovení.

(3) Dávky důchodového zabezpečení přiznané podle předpisů platných před 1. lednem 1976 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1975 po snížení o zvláštní daň z důchodu, pokud jí byly podrobeny, a po úpravě podle části osmé. Náležel-li zvláštní přídavek k dávce, která nebyla upravena podle části osmé, platí ustanovení § 144 odst. 1 a 2 o zvláštním přídavku obdobně. Další trvání nároku na tyto dávky se posuzuje podle tohoto zákona s odchylkami podle dalších ustanovení.