Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Pro stanovení výše invalidního důchodu se k získané době zaměstnání přičítá doba od vzniku nároku na invalidní důchod do dosažení věku 60 let u mužů a věku 57 let u žen.

(2) Byl-li pracující zaměstnán přede dnem vzniku nároku na invalidní důchod nejméně 25 roků nebo po dobu, jež s přičtenou dobou dosahuje nejméně 25 roků, činí základní výměra invalidního důchodu

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, jestliže byl pracující zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod nebo jestliže byl pracující zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo stal-li se plně (částečně) invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, jestliže byl pracující zaměstnán nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii a trvalo-li zaměstnání této kategorie ke dni vzniku nároku na důchod, anebo stal-li se plně (částečně) invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním;

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(3) K základní výměře podle předchozího odstavce se přičítají pracujícím uvedeným pod písmeny a) a b) od 21. roku zaměstnání a ostatním pracujícím od 26. roku zaměstnání za každý rok zaměstnání

I. pracovní kategorie 2 %,II. pracovní kategorie 1,5 %,III. pracovní kategorie 1 %,přičtené doby 1 %

průměrného měsíčního výdělku, nejvýše však celkem 20 % tohoto výdělku; toto omezení neplatí, byl-li pracující zaměstnán nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii nebo byl-li pracující zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, jde-li o zvýšení za toto zaměstnání anebo stal-li se plně (částečně) invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním. Pro zvýšení základní výměry podle předchozí věty se započítává jen doba zaměstnání po dosažení věku 18 let.

(4) Jestliže byl pracující zaměstnán střídavě v různých pracovních kategoriích, včítá se pro zvýšení důchodu podle předchozího odstavce do započitatelné doby zaměstnání vždy nejprve doba zaměstnání III. pracovní kategorie včetně přičtené doby, poté doba zaměstnání II. pracovní kategorie a naposled doba zaměstnání I. pracovní kategorie.

Nebyl-li pracující zaměstnán přede dnem vzniku nároku na důchod nejméně 25 roků nebo jestliže doba jeho zaměstnání s přičtenou dobou (§ 28 odst. 1) nedosahuje 25 roků, činí invalidní důchod 2 % průměrného měsíčního výdělku za každý rok zaměstnání a přičtené doby.

Částečný invalidní důchod činí polovinu invalidního důchodu; přitom však neplatí ustanovení o výši invalidního důchodu, který je jediným zdrojem příjmu (§ 42).

(1) Invalidní důchod pracujícího, jehož plná invalidita je následkem pracovního úrazu, je o 10 % průměrného měsíčního výdělku vyšší než invalidní důchod vypočtený podle § 28 a 29.

(2) Částečný invalidní důchod pracujícího, jehož částečná invalidita je následkem pracovního úrazu, činí polovinu invalidního důchodu, který by mu náležel při pracovním úrazu. Ustanovení § 30 věty za středníkem platí i tu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží též pracujícímu, který se stal plně (částečně) invalidním

a) před vstupem do zaměstnání, jestliže získal dobu potřebnou pro nárok na důchod v kterémkoliv období 10 roků; jde-li však o pracujícího mladšího 24 let, činí potřebná doba zaměstnání aspoň dva roky,

b) po vstupu do zaměstnání, nebyl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na důchod před vznikem plné (částečné) invalidity, získal však spolu s dobou zaměstnání před vznikem plné (částečné) invalidity potřebnou dobu v kterémkoliv období 10 roků dokončeném po vzniku plné (částečné) invalidity.

Nárok na invalidní (částečný invalidní) důchod vzniká při splnění ostatních podmínek ode dne získání potřebné doby zaměstnání.

(2) Invalidní důchod náleží též občanu, který se stal plně invalidním před dovršením věku rozhodného pro skončení povinné školní docházky, nemohl být proto zaměstnán vůbec nebo po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod, a dosáhl věku 18 let.

(3) Za částečně invalidního se považuje též pracující, jemuž dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně ztěžuje obecné životní podmínky, i když jeho výdělek podstatně nepoklesl; takovému pracujícímu může být přiznán částečný invalidní důchod.

(1) Je-li poživatel invalidního důchodu zaměstnán po vzniku nároku na důchod aspoň pět roků, vyměří se mu na jeho žádost invalidní důchod znovu z průměrného měsíčního výdělku vypočteného za kalendářní roky před vznikem nároku na nové vyměření; do doby pěti roků zaměstnání se nezapočítávají náhradní doby a doby zaměstnání již zhodnocené pro nové vyměření tohoto důchodu podle předpisů dříve platných.6) Invalidní důchod podle předchozí věty lze nově vyměřit jen jednou a jen pokud nevznikl nárok na starobní důchod. Nové vyměření důchodu se posuzuje jako vznik nároku ke dni, od něhož se přiznává důchod; přitom se však důchod přizná nejdříve ode dne podání žádosti.

(2) Podmínka trvání zaměstnání po dobu pěti roků se považuje za splněnou, jestliže poživatel invalidního důchodu utrpěl pracovní úraz, který mu trvale znemožnil výkon dosavadního zaměstnání.

(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

a) 3000 Kčs měsíčně, jestliže pracující byl zaměstnán celkem nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech, anebo se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním;

b) 2500 Kčs měsíčně, jestliže pracující byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a zaměstnání této pracovní kategorie trvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 2 až 10 nebo v přímé souvislosti s ním, avšak nesplňuje v těchto případech podmínky uvedené v písm. a);

c) 2150 Kčs měsíčně, jestliže pracující byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků ve II. pracovní kategorii a zaměstnání této pracovní kategorie trvalo ke dni vzniku nároku na důchod, nebo byl zaměstnán celkem nejméně 20 roků v I. pracovní kategorii a nesplňuje podmínky stanovené v písm. a) nebo b), anebo se stal plně invalidním následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání II. nebo III. pracovní kategorie nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Byl-li pracující zaměstnán v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 po dobu kratší, než je uvedena v odstavci 1 písm. a), vyměří se invalidní důchod nad nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 1 písm. c), jde-li o zvýšení za toto zaměstnání, nejvýše však do částky 2500 Kčs měsíčně. Jde-li o zvýšení uvedené v předchozí větě, platí nejvyšší výměra 2500 Kčs měsíčně také pro invalidní důchod ze zaměstnání III. pracovní kategorie.

(3) Invalidní důchod činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(4) Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod pracujícího staršího 20 let.

(1) Důchod za výsluhu let se poskytuje

a) výkonným letcům,

b) sólistům opery, sólistům hudebních divadel, dirigentům a členům orchestrů státních operních scén, dirigentům a členům státních symfonických orchestrů a profesionálních komorních souborů, profesionálním koncertním umělcům sólistům, tanečním umělcům státních divadel a dalším umělcům, o nichž to stanoví prováděcí předpisy,

c) vojákům z povolání – výsadkářům a vojákům z povolání a příslušníkům Sboru národní bezpečnosti, kteří vykonávají funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti.

(2) Důchod za výsluhu let náleží po stanovené době zaměstnání bez zřetele na věk pracujícího, jestliže skončil zaměstnání uvedené v předchozím odstavci.

(3) Částečný důchod za výsluhu let náleží umělci po stanovené době zaměstnání v pracovním poměru, jestliže pokračuje v takovém zaměstnání, avšak s výdělkem podstatně sníženým pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav nebo pro jinou dlouhodobou změnu ve schopnostech potřebných k výkonu tohoto zaměstnání.

(4) Umělci, který je vojákem z povolání nebo příslušníkem Sboru národní bezpečnosti, náleží výplata důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let) až po skončení služebního poměru.

(5) Prováděcí předpisy podle zásad schválených vládou Československé socialistické republiky blíže určí okruh pracujících, na něž se vztahují ustanovení o důchodu za výsluhu let (částečném důchodu za výsluhu let), stanoví další podmínky pro nárok na tento důchod a jeho výši, zejména délku potřebné doby zaměstnání a podmínky výplaty důchodu.

(1) Důchod vdovský a sirotčí náležejí:

a) po pracujícím, který byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod, jestliže neuplynuly od skončení zaměstnání do dne smrti více než dva roky, nebo po pracujícím, který zemřel následkem pracovního úrazu;

b) po poživateli důchodu starobního nebo invalidního (částečného invalidního) nebo důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let).

(2) Dítěti oboustranně osiřelému náleží sirotčí důchod, měl-li aspoň jeden z rodičů, popřípadě z občanů, na něž dítě bylo převážně odkázáno výživou (§ 40 odst. 2), v době smrti trvalý pobyt v Československé socialistické republice, i když nejsou splněny podmínky stanovené v odstavci 1 pro nárok na sirotčí důchod.

(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti manžela.

(2) Po uplynutí této doby náleží vdovský důchod, jestliže vdova splňuje některou z těchto podmínek:

a) je plně invalidní,

b) pečuje aspoň o jedno dítě, jež má nárok na sirotčí důchod (§ 40),

c) vychovala aspoň tři děti (§ 40),

d) dosáhla věku 45 let a vychovala dvě děti (§ 40),

e) dosáhla věku 50 let,

f) dosáhla věku aspoň 40 let ke dni smrti manžela, který zemřel následkem pracovního úrazu (§ 27 odst. 1 první věta) utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

Ustanovení písm. b) až d) se nevztahují na děti, které žena nebo její manžel převzali do pěstounské péče podle zvláštních předpisů.7)

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 písm. a) až e) do dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod nebo do pěti roků, zemřel-li manžel následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání I. pracovní kategorie.

(4) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; při opětném ovdovění vznikne však nárok na dřívější vdovský důchod znovu, jestliže by vdově náležel, kdyby se znovu neprovdala, a jestliže jí nevznikl nárok na vdovský důchod po posledním manželu.

(5) Vdovský důchod náleží za podmínek uvedených v předchozích odstavcích též rozvedené ženě, jestliže byla v době smrti bývalého manžela odkázána na příspěvek na výživu, až do skončení doby, do které měl bývalý manžel povinnost jej poskytovat; po této době může být vdovský důchod poskytován jen v případech hodných zřetele.

(6) Vdově, která nežila s manželem delší dobu před jeho smrtí ve společné domácnosti a jejíž manželství přestalo plnit svou společenskou funkci, náleží vdovský důchod, jen pokud vdova měla v době smrti manžela vůči němu nárok na výživné.

(1) Vdovský důchod činí 60 % důchodu

a) starobního nebo invalidního, na který by měl pracující (pracující důchodce) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší;

b) starobního, invalidního nebo důchodu za výsluhu let, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Vdovský důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, nebo po poživateli částečného důchodu za výsluhu let se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu (částečného důchodu za výsluhu let) nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Vdovský důchod činí nejméně 360 Kčs měsíčně, nesmí však být vyšší než důchod zemřelého.

(4) Vdovský důchod rozvedené ženy (§ 37 odst. 5) a vdovy, která nežila s manželem v době jeho smrti ve společné domácnosti (§ 37 odst. 6), nesmí být vyšší než příspěvek na výživu, popřípadě výživné; ustanovení předchozího odstavce o nejnižší výměře vdovského důchodu tu neplatí.

(5) Je-li vedle vdovy, která má nárok na vdovský důchod, také rozvedená žena, která má nárok na vdovský důchod, nesmí úhrn vdovských důchodů převyšovat důchod zemřelého; pokud by úhrn byl vyšší, snižují se tyto důchody poměrně.

(1) Je-li vdova výdělečně činná, krátí se vdovský důchod o polovinu částky, o kterou úhrn vdovského důchodu a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující 12 kalendářních měsíců, převyšuje částku 1500 Kčs měsíčně.

(2) Vdovský důchod se nekrátí výdělečně činné vdově

a) po dobu jednoho roku od smrti manžela, nebo

b) která pečuje aspoň o jedno dítě (§ 16 odst. 4), anebo

c) která dosáhla věku 70 let.

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenci) zemřelého pracujícího (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží, pokud zvláštní předpisy8) nestanoví jinak, také dítěti, jestliže zemřel pracující (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(3) Sirotčí důchod náleží do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo

b) nemůže se připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat k budoucímu povolání anebo je schopno se k němu připravovat jen za mimořádných podmínek, anebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs.9)

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než příjem uvedený v odstavci 4.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu a oboustranně osiřelého dítěte 50 % důchodu

a) starobního nebo invalidního, na který by měl pracující nebo pracující důchodce (§ 40 odst. 1 a 2) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší,

b) starobního, invalidního nebo důchodu za výsluhu let, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, nebo částečného důchodu za výsluhu let se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu (částečného důchodu za výsluhu let) nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 300 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí nejméně 500 Kčs měsíčně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k důchodu (§ 46 odst. 2).

(1) Je-li starobní, invalidní nebo vdovský důchod anebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný příjem (důchod) a úhrn důchodu a tohoto příjmu nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby úhrn důchodu a příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li jiným příjmem poživatelky vdovského důchodu starobní nebo invalidní důchod, zvyšuje se jen starobní nebo invalidní důchod. Při souběhu sirotčího důchodu s důchodem invalidním nebo vdovským zvyšuje se jen důchod invalidní nebo vdovský.

(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 1500 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, o němž to stanoví prováděcí předpisy, důchod se zvyšuje na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), zvyšuje se důchod tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi o rozdíl mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

(3) Starobní a invalidní důchod podle předchozích odstavců se vyměří i nad nejvyšší procentní výměru důchodu (§ 23 odst. 6), a to i pracujícímu staršímu 20 let (§ 34 odst. 4).

(4) Důchod se zvyšuje podle předchozích odstavců, jen nemůže-li si důchodce nebo rodinný příslušník pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu se nehledí k výchovnému, k zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům sociální péče, k odměně za výkon pěstounské péče,10) k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let ani k příjmu ze záhumenku. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

(5) Invalidní důchod podle odstavce 1 může být důchodci, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen v případech hodných zvláštního zřetele o dalších 100 Kčs měsíčně; důchod s tímto zvýšením nesmí však činit více než činí nejvyšší procentní výměra (§ 23 odst. 6 a § 34 odst. 4).

(1) Manželce pracujícího, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod anebo důchod za výsluhu let, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a

a) dosáhla věku 65 let, nebo

b) je plně invalidní.

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního) nebo důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

(1) Zvlášť zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti, jakož i pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda Československé socialistické republiky stanoví, který orgán je příslušný k rozhodnutí, a upraví bližší podmínky pro přiznání osobního důchodu.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění).

(1) Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, kteří dosáhli věku 65 let nebo jsou plně invalidní, jestliže jejich životní potřeby nejsou zabezpečeny.

(2) Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 880 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce (§ 42 odst. 2), může být tento důchod přiznán až do výše 1500 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

(1) Výchovné náleží poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, důchodu za výsluhu let, částečného důchodu za výsluhu let, osobního a sociálního na každé dítě (§ 40), i na dítě svěřené poživateli některého z těchto důchodů do pěstounské péče.

(2) Výchovné činí měsíčně

na jedno

dítě

Kčsna dvě

děti

Kčsna tři

děti

Kčsna čtyři

děti

Kčsk důchodu

invalidnímu1404308801280jinému904308801280

a zvyšuje se na každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.11)

(3) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně;12) podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod (§ 40 odst. 3, 4 a 6).

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiného občana než důchodce, vyplácí se výchovné tomuto občanu; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu. Zvláštní předpisy13) upravují výplatu výchovného místnímu národnímu výboru, není-li o dítě řádně pečováno.

(7) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(1) Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou, zvyšuje se mu důchod

při částečné bezmocnosti o 200 Kčspři převážné bezmocnostio 300 Kčspři úplné bezmocnosti o 400 Kčs měsíčně;přitom důchod spolu se zvýšením pro bezmocnost nesmí přesáhnout částku 2000 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost dítěte až od sedmého roku jeho věku; obdobně se zvyšuje i výchovné.

(3) Zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí, pokud důchodce je umístěn v ústavu sociální péče; je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, a je-li umístěn v jiném léčebném ústavu po dobu delší čtyř měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc pátou měsíční splátkou důchodu splatnou po dni umístění v léčebném ústavu. To platí též, jde-li o zvýšení výchovného pro bezmocnost dítěte umístěného v některém z uvedených ústavů.

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky14) a účastníkům branné výchovy,15) jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

a) občanům uvedeným v odstavci 1, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který utrpěli v době plnění svých úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním;

b) občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem; do skončení povinné školní docházky náleží však oprávněnému jen polovina důchodu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené pro případ plné (částečné) invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie [§ 28 odst. 2 písm. a) a § 31].

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 48 a 49 nebo byli poživateli důchodu podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých; jde-li o vdovy po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za okolností uvedených v § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1, platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) a odstavce 3, pokud jde o lhůtu pěti roků.

(1) Účastníky odboje jsou občané, uvedení v § 3 písm. e), kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb. (dále jen „účastníci odboje“). Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců

– konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

– byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,

2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,

3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,

4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické persekuce nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce

– konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

– byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,

2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů16) nebo byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,17) nebo

2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo

2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,18)

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracujících v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 17 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 28 odst. 2, § 126 odst. 1) činí pro účastníka odboje

skupinyI. 60 %II. 55 %III. a IV. 50 %

průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3 platí s tím, že

a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,

b) omezení procentního zvýšení na 20 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

skupiny měsíčně o KčsI. 120II. a III. 100IV. 80.

Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranici stanovenou v předchozím odstavci a v § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3.

(4) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 31); ustanovení § 25 odst. 1 věty první tu neplatí. Je-li to pro účastníka odboje výhodnější, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, stanoveného prováděcími předpisy pro výpočet těchto důchodů občanů konajících službu v ozbrojených silách.

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje v pevné částce činí 3000 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

skupiny KčsI. 1700II. 1400III.1200IV.1100

měsíčně.

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 23 odst. 6; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod, náležející v nejnižší výměře (odstavec 2).

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 37 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 880 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá

a) jen vdovský důchod nebo

b) vdovský a částečný invalidní důchod (částečný důchod za výsluhu let) nebo některou z dávek uvedených v § 157,

vyměří se vdovský důchod nejméně částkou uvedenou v § 56 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena, popřípadě úhrn důchodů uvedených pod písmenem b) se upraví nejméně na tuto částku.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně.

(1) Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 700 Kčs měsíčně.

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

skupiny ve výši Kčs měsíčněI.1700II.1400III. 1200IV.1100.

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši nejméně 880 Kčs měsíčně.

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1500 Kčs měsíčně včetně zvláštního přídavku; při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 880 Kčs měsíčně, popřípadě 1500 Kčs měsíčně.

Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 1600 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, upraví se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 42 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 62 odst. 2).

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky. Byla-li v takovém případě výplata dávky zastavena a zjistí-li se, že plná (částečná) invalidita pominula již před zastavením výplaty dávky, dávka ode dne zastavení výplaty nenáleží.

(1) Byl-li nárok na dávku neprávem odepřen, zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se přizná, odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí a snížení dávky, popřípadě zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož dávka nebo zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne podání návrhu nebo ode dne, kdy orgán důchodového zabezpečení zjistil, že dávka byla vyměřena nesprávně; na doplatku se vyplatí celkem nejvýše 12 000 Kčs. Jde-li o přiznání dávky neprávem odepřené, vyplatí se dávka za dobu uvedenou v § 71 odst. 2 v plné výši a za předchozí dva roky se na doplatku vyplatí nejvýše 12 000 Kčs.

(2) Příjemce dávky, který nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jinak vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zatajil některou rozhodnou skutečnost nebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy (pracovní odměny) oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.19)

(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod a částečný důchod za výsluhu let se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, důchod se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně. Má-li důchodce povinnost poskytovat jen výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně, část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu určí občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému, popřípadě rozhodne, že dávka má být vyplácena tomuto národnímu výboru; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Národní výbor, pokud dávka není vyplácena jemu, dohlíží, zda příjemce dávky tuto povinnost plní. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy o některých důsledcích zanedbávání péče o děti.20)

(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce ve výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícím tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se na žádost vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl. Osamělému důchodci lze výjimečně povolit výplatu části důchodu k úhradě jeho závazků.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na starobní důchod, důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) a invalidní (částečný invalidní) důchod, náleží, pokud se nestanoví jinak v § 25 odst. 2, jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší); při splnění podmínek pro nárok na důchody stejné výše náleží důchod, který si oprávněný zvolil. Ustanovení předchozí věty platí též, jde-li o nároky na více důchodů téhož druhu z důchodového zabezpečení (pojištění).

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v předchozím odstavci a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině. Pokud jde o nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu nároků na důchody, platí ustanovení § 66. Sejde-li se nárok na vdovský důchod s nárokem na důchod starobní, invalidní (částečný invalidní) nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let).

(3) Je-li poživateli důchodu poskytován současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku, odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o níž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení události (například pracovní úraz, válečné poškození), odškodněné dávkou též v cizině. Částka, o kterou se důchod uvedený v předchozí větě snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.

(4) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny důchod jiného druhu a jeden z důchodů je důchodem vdovským nebo sirotčím, sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o polovinu nižšího důchodu. To platí též, je-li poživateli důchodu vypláceno z ciziny odškodnění dávkou za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a tato událost nebyla zhodnocena důchodem z československého důchodového zabezpečení (pojištění) nebo jde-li o souběh dávky uvedené v § 157 s odškodněním poskytovaným dávkou z ciziny za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a důvod pro odškodnění je u obou dávek týž.

(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

(6) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 3 a 4 ve prospěch poživatelů dávek.

(1) Jestliže starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) nedosahuje ke dni vzniku nároku na důchod,

a) jde-li o důchody, na něž se vztahují nejvyšší výměry uvedené v § 23 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 34 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 124 odst. 1 písm. a) a § 127 odst. 1 písm. a) nebo o důchod za výsluhu let výkonného letce,částky 2500 Kčs,b) v ostatních případech částky 2150 Kčs

měsíčně, činí nejvyšší výměra úhrnu takového důchodu a jakéhokoli jiného důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) při jejich souběhu jen uvedené pevné částky.

(2) Nejvyšší výměry úhrnů důchodů uvedené v předchozím odstavci se zvyšují o částku, o niž se zvyšuje nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, ne však více než do částky 3000 Kčs měsíčně. Tato nejvyšší výměra platí též při souběhu starobního nebo invalidního důchodu účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění).

(3) Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí, popřípadě dávka uvedená v § 157 tak, aby úhrn důchodů tuto výměru nepřesáhl.

(4) Jestliže starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) dosahuje ke dni vzniku nároku na důchod aspoň částky uvedené v odstavci 1, a pokud jde o takový důchod účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, částky uvedené v odstavci 2, nevyplácí se jiný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) při souběhu s těmito důchody.