Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Sirotčí důchod náleží dítěti (i osvojenci) zemřelého pracujícího (důchodce).

(2) Sirotčí důchod náleží, pokud zvláštní předpisy8) nestanoví jinak, také dítěti, jestliže zemřel pracující (důchodce), který převzal dítě do péče nahrazující péči rodičů a dítě bylo v době jeho smrti na něj převážně odkázáno výživou, kterou dítěti nemohou ze závažných příčin zajistit jeho rodiče.

(3) Sirotčí důchod náleží do skončení povinné školní docházky dítěte. Poté náleží sirotčí důchod nejdéle do 26. roku věku, jestliže dítě

a) se soustavně připravuje na budoucí povolání předepsaným výcvikem anebo studiem, nebo

b) nemůže se připravovat na budoucí povolání nebo být zaměstnáno pro nemoc, nebo

c) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno se soustavně připravovat k budoucímu povolání anebo je schopno se k němu připravovat jen za mimořádných podmínek, anebo

d) pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav je neschopno vykonávat soustavné zaměstnání nebo výkon takového zaměstnání by vážně zhoršil jeho zdravotní stav.

(4) Po skončení povinné školní docházky se sirotčí důchod nevyplácí, má-li dítě vlastní hrubý měsíční příjem vyšší než 620 Kčs.9)

(5) Nárok na sirotčí důchod zaniká osvojením dítěte; nárok se obnovuje zrušením osvojení nebo smrtí osvojitele, jestliže dítě nemá po něm nárok na sirotčí důchod.

(6) Výplata sirotčího důchodu může být zastavena, uzavře-li poživatel sirotčího důchodu sňatek a je-li v rodině hrubý příjem na osobu vyšší než příjem uvedený v odstavci 4.

(1) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí 30 % důchodu a oboustranně osiřelého dítěte 50 % důchodu

a) starobního nebo invalidního, na který by měl pracující nebo pracující důchodce (§ 40 odst. 1 a 2) nárok v době smrti, podle toho, který z těchto důchodů je vyšší,

b) starobního, invalidního nebo důchodu za výsluhu let, na který měl nárok v době smrti nepracující důchodce.

(2) Sirotčí důchod po poživateli částečného invalidního důchodu, který nebyl zaměstnán, nebo částečného důchodu za výsluhu let se vyměřuje z invalidního důchodu, na který by měl poživatel částečného invalidního důchodu (částečného důchodu za výsluhu let) nárok v době smrti, kdyby byl plně invalidní.

(3) Sirotčí důchod jednostranně osiřelého dítěte činí nejméně 300 Kčs měsíčně.

(4) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte činí nejméně 500 Kčs měsíčně.

(5) Jde-li o více dětí, nesmí být sirotčí důchod žádného z nich nižší než poměrný díl připadající na jedno dítě z úhrnu výchovného náležejícího k důchodu (§ 46 odst. 2).

(1) Je-li starobní, invalidní nebo vdovský důchod anebo sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte jediným zdrojem příjmu důchodce a nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se na tuto částku; má-li důchodce též jiný příjem (důchod) a úhrn důchodu a tohoto příjmu nedosahuje částky 880 Kčs měsíčně, zvyšuje se důchod tak, aby úhrn důchodu a příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li jiným příjmem poživatelky vdovského důchodu starobní nebo invalidní důchod, zvyšuje se jen starobní nebo invalidní důchod. Při souběhu sirotčího důchodu s důchodem invalidním nebo vdovským zvyšuje se jen důchod invalidní nebo vdovský.

(2) Je-li na starobní nebo invalidní důchod, který nedosahuje částky 1500 Kčs měsíčně, odkázán též rodinný příslušník důchodce, o němž to stanoví prováděcí předpisy, důchod se zvyšuje na tuto částku; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), zvyšuje se důchod tak, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro zvýšení důchodu oba manželé, zvýší se jen důchod náležející manželovi o rozdíl mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem důchodů a jiných příjmů manželů.

(3) Starobní a invalidní důchod podle předchozích odstavců se vyměří i nad nejvyšší procentní výměru důchodu (§ 23 odst. 6), a to i pracujícímu staršímu 20 let (§ 34 odst. 4).

(4) Důchod se zvyšuje podle předchozích odstavců, jen nemůže-li si důchodce nebo rodinný příslušník pro stáří, zdravotní stav nebo jiné vážné důvody zvýšit životní úroveň vlastní prací. Při zvýšení důchodu se nehledí k výchovnému, k zvýšení důchodu (výchovného) pro bezmocnost, k příspěvkům sociální péče, k odměně za výkon pěstounské péče,10) k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka z činnosti, která netrvá déle než 60 pracovních dnů v kalendářním roce, ani k pracovnímu příjmu důchodce nebo jeho rodinného příslušníka staršího 70 let ani k příjmu ze záhumenku. Zvýšení důchodu se nezapočítává do výše důchodu rozhodné pro výpočet důchodů pozůstalých.

(5) Invalidní důchod podle odstavce 1 může být důchodci, na nějž není odkázán žádný rodinný příslušník důchodce, zvýšen v případech hodných zvláštního zřetele o dalších 100 Kčs měsíčně; důchod s tímto zvýšením nesmí však činit více než činí nejvyšší procentní výměra (§ 23 odst. 6 a § 34 odst. 4).

(1) Manželce pracujícího, který získal dobu zaměstnání potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod anebo důchod za výsluhu let, může být přiznán důchod manželky, jestliže není výdělečně činná ani nemá nárok na jiný důchod a

a) dosáhla věku 65 let, nebo

b) je plně invalidní.

(2) Důchod manželky může být přiznán za stejných podmínek také manželce poživatele důchodu starobního, invalidního (částečného invalidního) nebo důchodu za výsluhu let (částečného důchodu za výsluhu let).

(3) Důchod manželky se poskytuje ve výši 100 až 300 Kčs měsíčně podle sociálních poměrů rodiny.

(1) Zvlášť zasloužilým pracujícím v oboru hospodářství, vědy, školství, kultury, obrany a bezpečnosti vlasti, v oboru správy a v jiných úsecích veřejné činnosti, jakož i pozůstalým po nich může být přiznán osobní důchod. Vláda Československé socialistické republiky stanoví, který orgán je příslušný k rozhodnutí, a upraví bližší podmínky pro přiznání osobního důchodu.

(2) Osobní důchod nahrazuje jiné důchody z důchodového zabezpečení (pojištění).

(1) Sociální důchod může být přiznán potřebným občanům, kteří dosáhli věku 65 let nebo jsou plně invalidní, jestliže jejich životní potřeby nejsou zabezpečeny.

(2) Je-li sociální důchod jediným zdrojem příjmu důchodce, může být přiznán až do výše 880 Kčs měsíčně; má-li důchodce též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 880 Kčs měsíčně. Je-li na důchod odkázán též rodinný příslušník důchodce (§ 42 odst. 2), může být tento důchod přiznán až do výše 1500 Kčs měsíčně; má-li důchodce nebo takový rodinný příslušník též jiný příjem (důchod), může být sociální důchod přiznán až do takové výše, aby úhrn tohoto důchodu a jiného příjmu (důchodu) činil 1500 Kčs měsíčně. Splňují-li podmínky pro přiznání sociálního důchodu oba manželé (druh a družka), může jim být přiznán společný sociální důchod až do výše rozdílu mezi částkou 1500 Kčs a úhrnem příjmů obou manželů (druha a družky).

(1) Výchovné náleží poživateli důchodu starobního, invalidního, částečného invalidního, důchodu za výsluhu let, částečného důchodu za výsluhu let, osobního a sociálního na každé dítě (§ 40), i na dítě svěřené poživateli některého z těchto důchodů do pěstounské péče.

(2) Výchovné činí měsíčně

na jedno

dítě

Kčsna dvě

děti

Kčsna tři

děti

Kčsna čtyři

děti

Kčsk důchodu

invalidnímu1404308801280jinému904308801280

a zvyšuje se na každé další dítě o 240 Kčs měsíčně.11)

(3) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a vyžaduje stálé péče, poskytuje se k výchovnému na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně;12) podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se mu neposkytuje invalidní důchod.

(4) Mělo-li by nárok na výchovné na totéž dítě několik důchodců, náleží výchovné tomu, kdo má nárok na vyšší výchovné a při stejné výši výchovného tomu, jemuž bylo dříve přiznáno.

(5) Výchovné náleží až do skončení povinné školní docházky; poté náleží a vyplácí se za stejných podmínek jako sirotčí důchod (§ 40 odst. 3, 4 a 6).

(6) Je-li dítě v přímém zaopatření jiného občana než důchodce, vyplácí se výchovné tomuto občanu; výchovné na dítě, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu. Zvláštní předpisy13) upravují výplatu výchovného místnímu národnímu výboru, není-li o dítě řádně pečováno.

(7) Má-li se výchovné na více dětí téhož oprávněného vyplácet různým příjemcům, rozdělí se celková částka připadající na všechny děti stejnou poměrnou částí na každé dítě. Přitom se haléřové částky zaokrouhlují na celé koruny směrem nahoru.

(1) Je-li důchodce trvale tak bezmocný, že potřebuje ošetření a obsluhy jinou osobou, zvyšuje se mu důchod

při částečné bezmocnosti o 200 Kčspři převážné bezmocnostio 300 Kčspři úplné bezmocnosti o 400 Kčs měsíčně;přitom důchod spolu se zvýšením pro bezmocnost nesmí přesáhnout částku 2000 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod se zvyšuje pro bezmocnost dítěte až od sedmého roku jeho věku; obdobně se zvyšuje i výchovné.

(3) Zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí, pokud důchodce je umístěn v ústavu sociální péče; je-li důchodce umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, a je-li umístěn v jiném léčebném ústavu po dobu delší čtyř měsíců, zvýšení důchodu pro bezmocnost se nevyplácí počínajíc pátou měsíční splátkou důchodu splatnou po dni umístění v léčebném ústavu. To platí též, jde-li o zvýšení výchovného pro bezmocnost dítěte umístěného v některém z uvedených ústavů.

(1) Občanům konajícím službu v ozbrojených silách, kteří nejsou vojáky z povolání a stali se plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby v ozbrojených silách nebo v přímé souvislosti s ním, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu.

(2) Občanům uvedeným v předchozím odstavci, kteří se stali v době, kdy konali službu v ozbrojených silách, plně (částečně) invalidními následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých za jiných okolností, než je uvedeno v předchozím odstavci, náleží invalidní (částečný invalidní) důchod podle ustanovení o tomto důchodu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží ve zvýšené výměře, v jaké se poskytuje při pracovním úrazu, a podle ustanovení o tomto důchodu též příslušníkům Lidových milicí, pomocníkům Pohraniční stráže a členům Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, občanům povolaným k osobním úkonům podle předpisů o obraně Československé socialistické republiky, účastníkům civilní obrany, účastníkům přípravy k obraně Československé socialistické republiky14) a účastníkům branné výchovy,15) jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který vznikl při plnění jejich úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Invalidní (částečný invalidní) důchod náleží podle ustanovení o tomto důchodu též

a) občanům uvedeným v odstavci 1, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který utrpěli v době plnění svých úkolů bez přímé souvislosti s tímto plněním;

b) občanům, kteří nekonají službu v ozbrojených silách, jestliže se stali plně (částečně) invalidními následkem úrazu, který byl bez jejich zavinění způsoben bojovým prostředkem; do skončení povinné školní docházky náleží však oprávněnému jen polovina důchodu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1 se vyměřuje ve výši stanovené pro případ plné (částečné) invalidity následkem pracovního úrazu utrpěného v zaměstnání I. pracovní kategorie [§ 28 odst. 2 písm. a) a § 31].

(2) Pozůstalým po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného způsobem uvedeným v § 48 a 49 nebo byli poživateli důchodu podle těchto ustanovení, náleží důchody pozůstalých; jde-li o vdovy po občanech, kteří zemřeli následkem poškození zdraví utrpěného za okolností uvedených v § 48 odst. 1 a § 49 odst. 1, platí obdobně ustanovení § 37 odst. 2 písm. f) a odstavce 3, pokud jde o lhůtu pěti roků.

(1) Účastníky odboje jsou občané, uvedení v § 3 písm. e), kteří podle potvrzení příslušného vojenského orgánu splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946 Sb., o příslušnících československé armády v zahraničí a o některých jiných účastnících národního boje za osvobození, nebo zákonem č. 462/1919 Sb., o propůjčování míst legionářům, ve znění zákona č. 196/1946 Sb. (dále jen „účastníci odboje“). Účastníci odboje se pro účely důchodového zabezpečení zařazují do čtyř skupin:

a) do I. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky, jestliže v této době aspoň šest měsíců

– konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

– byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,

2. kteří aspoň dva roky konali polní službu v ozbrojených útvarech,

3. kteří byli výkonnými letci anebo parašutisty shozenými nebo vysazenými v týlu nepřítele,

4. kteří zemřeli v boji nebo v době věznění z důvodů fašistické persekuce nebo se za uvedených okolností stali plně (částečně) invalidními, pokud tato invalidita trvá ke dni vzniku nároku na důchod, nebo

5. jejichž odbojová činnost trvala nepřetržitě od roku 1939 do osvobození;

b) do II. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala aspoň dva roky, jestliže v této době aspoň tři měsíce

– konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

– byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,

2. kteří aspoň šest měsíců konali polní službu v ozbrojených útvarech, nebo

3. jejichž odbojová činnost trvala aspoň čtyři roky,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. skupiny;

c) do III. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. kteří byli příslušníky ozbrojených útvarů16) nebo byli vězněni z důvodů fašistické persekuce,17) nebo

2. jejichž odbojová činnost trvala aspoň rok,

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I. nebo II. skupiny;

d) do IV. skupiny se zařazují účastníci odboje,

1. jejichž odbojová činnost trvala po dobu kratší než jeden rok, nebo

2. kteří byli účastníky povstání v květnu 1945,18)

pokud nesplňují podmínky pro zařazení do I., II. nebo III. skupiny.

(2) Účastníci protiválečných vzpour za první světové války se zařazují do IV. skupiny účastníků odboje.

Jestliže účastník odboje změnil pro zdravotní poškození, které utrpěl v souvislosti s odbojovou činností, své dosavadní zaměstnání, zjišťuje se jeho průměrný měsíční výdělek pro výpočet důchodu, pokud je to pro něj výhodnější, z hrubých výdělků stejně kvalifikovaných zdravých pracujících v povolání, jež účastník odboje dříve vykonával.

(1) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 60 let u muže a věku 55 let u ženy odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let u muže a 50 let u ženy, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 57 let u muže a 52 let u ženy, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 59 let u muže a 54 let u ženy.

(3) Věk potřebný pro nárok na plný starobní důchod účastnice odboje činí 55 let, pokud ustanovení předchozích odstavců nejsou pro ni výhodnější.

(4) Jsou-li jiná ustanovení tohoto zákona o věku potřebném pro nárok na plný starobní důchod výhodnější, platí tato jiná ustanovení.

(1) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje I. a II. skupiny se určí tak, že se od věku 65 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 60 let, jde-li o účastníka odboje I. skupiny, a nejméně 62 let, jde-li o účastníka odboje II. skupiny.

(2) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastnice odboje I. a II. skupiny, která byla zaměstnána aspoň 20 roků (§ 17 odst. 2), se určí tak, že se od věku 60 let odečte jeden rok za každý započatý rok odbojové činnosti; potřebný věk však činí nejméně 55 let, jde-li o účastnici odboje I. skupiny, a nejméně 57 let, jde-li o účastnici odboje II. skupiny.

(3) Věk potřebný pro nárok na poměrný starobní důchod účastníka odboje III. skupiny, který byl aspoň šest měsíců vězněn z důvodů fašistické persekuce, činí 64 let, a jde-li o ženu, která byla zaměstnána aspoň 20 roků, 59 let.

(1) Základní výměra plného starobního a invalidního důchodu (§ 28 odst. 2, § 126 odst. 1) činí pro účastníka odboje

skupinyI. 60 %II. 55 %III. a IV. 50 %

průměrného měsíčního výdělku.

(2) Ustanovení § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3 platí s tím, že

a) procentní zvýšení základní výměry za každý rok zaměstnání náleží účastníkům odboje I. a II. skupiny od 21. roku zaměstnání,

b) omezení procentního zvýšení na 20 % průměrného měsíčního výdělku platí jen pro účastníky odboje II., III. a IV. skupiny, pokud nejsou pro ně výhodnější jiná ustanovení tohoto zákona.

(3) Za každý započatý rok odbojové činnosti se zvyšuje starobní a invalidní důchod účastníka odboje

skupiny měsíčně o KčsI. 120II. a III. 100IV. 80.

Zvýšení důchodu o tyto částky náleží i nad hranici stanovenou v předchozím odstavci a v § 18 odst. 2 a § 28 odst. 3.

(4) Invalidní (částečný invalidní) důchod účastníka odboje, jehož plná (částečná) invalidita vznikla v souvislosti s odbojovou činností, se posuzuje podle ustanovení o invalidním (částečném invalidním) důchodu při pracovním úrazu (§ 31); ustanovení § 25 odst. 1 věty první tu neplatí. Je-li to pro účastníka odboje výhodnější, vyměřuje se invalidní (částečný invalidní) důchod z průměrného měsíčního výdělku, stanoveného prováděcími předpisy pro výpočet těchto důchodů občanů konajících službu v ozbrojených silách.

(1) Nejvyšší výměra starobního a invalidního důchodu účastníka odboje v pevné částce činí 3000 Kčs měsíčně.

(2) Starobní a invalidní důchod činí nejméně, jde-li o účastníka odboje

skupiny KčsI. 1700II. 1400III.1200IV.1100

měsíčně.

(3) Nejnižší výměra částečného invalidního důchodu činí polovinu nejnižší výměry invalidního důchodu.

(4) Nejvyšší procentní výměra starobního a invalidního důchodu činí 100 % průměrného měsíčního výdělku uvedeného v § 23 odst. 6; to však neplatí, jde-li o starobní nebo invalidní důchod, náležející v nejnižší výměře (odstavec 2).

(1) Vdově po účastníku odboje náleží vdovský důchod, splní-li se některá z podmínek stanovených v § 37 odst. 2 písm. a) až e) pro nárok na vdovský důchod i po uplynutí dvou roků po zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(2) Vdovský důchod vdovy po účastníku odboje činí nejméně 880 Kčs měsíčně.

(3) Jde-li o účastnici odboje, která nemá příjem ze zaměstnání nebo z jiné výdělečné činnosti a pobírá

a) jen vdovský důchod nebo

b) vdovský a částečný invalidní důchod (částečný důchod za výsluhu let) nebo některou z dávek uvedených v § 157,

vyměří se vdovský důchod nejméně částkou uvedenou v § 56 odst. 2 podle toho, do které skupiny účastníků odboje je zařazena, popřípadě úhrn důchodů uvedených pod písmenem b) se upraví nejméně na tuto částku.

(4) Vdovský důchod se vdově výdělečně činné nekrátí, jde-li o účastnici odboje nebo vdovu po účastníku odboje.

(5) Nemá-li vdova po účastníku odboje nárok na vdovský důchod, požívá však starobní nebo invalidní důchod, náleží tento důchod nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně.

(1) Výše sirotčího důchodu jednostranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 400 Kčs měsíčně.

(2) Sirotčí důchod oboustranně osiřelého dítěte po účastníku odboje činí nejméně 700 Kčs měsíčně.

(1) Je-li účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se účastníku odboje

skupiny ve výši Kčs měsíčněI.1700II.1400III. 1200IV.1100.

(2) Je-li vdově po účastníku odboje přiznán sociální důchod, poskytuje se ve výši nejméně 880 Kčs měsíčně.

Jestliže se rodičům účastníka odboje, který v souvislosti s odbojovou činností padl, byl popraven, nebo zemřel ve vězení, poskytuje důchod rodičů, starobní, invalidní, vdovský nebo sociální důchod, náleží tento důchod, jde-li o jednotlivce, nejméně ve výši 880 Kčs měsíčně, a jde-li o manželskou dvojici, nejméně ve výši 1500 Kčs měsíčně včetně zvláštního přídavku; při úhrnu důchodů náležejících rodiči (rodičům) se zvýšení přizná k důchodu vyššímu (nejvyššímu) tak, aby úhrn důchodů dosáhl částky 880 Kčs měsíčně, popřípadě 1500 Kčs měsíčně.

Jestliže důchod (úhrn důchodů) nedosahuje částky 1600 Kčs měsíčně a je jediným zdrojem příjmu důchodce a jeho rodinného příslušníka, z nichž jeden je účastníkem odboje, upraví se důchod (úhrn důchodů) na tuto částku. Ustanovení § 42 odst. 2 až 4 platí obdobně.

(1) Byl-li příjemce dávky nebo jiný oprávněný vyzván, aby osvědčil okolnosti rozhodné pro výplatu dávky nebo její výši, je povinen výzvě vyhovět; neučiní-li tak ve stanovené lhůtě, může být výplata dávky zastavena, jestliže oprávněný byl ve výzvě upozorněn na tyto následky.

(2) Příjemce dávky nebo jiný oprávněný je povinen ohlásit do 8 dnů změny ve skutečnostech rozhodných pro trvání nároku na dávku, její výši a výplatu. Neohlásí-li poživatel starobního důchodu vstup do zaměstnání, nemá nárok na zvýšení důchodu za dobu, po kterou nesplnil ohlašovací povinnost; tím není dotčena jeho povinnost vrátit dávky přijaté neprávem (§ 62 odst. 2).

(3) Výplata dávky podmíněné nepříznivým zdravotním stavem může být zastavena, jestliže občan, jehož zdravotní stav je třeba zjistit, se nepodrobí lékařskému vyšetření přesto, že byl upozorněn na možné zastavení výplaty dávky. Byla-li v takovém případě výplata dávky zastavena a zjistí-li se, že plná (částečná) invalidita pominula již před zastavením výplaty dávky, dávka ode dne zastavení výplaty nenáleží.

(1) Byl-li nárok na dávku neprávem odepřen, zanikne-li nárok na dávku nebo zjistí-li se dodatečně, že dávka byla přiznána neprávem nebo v nesprávné výši, anebo změní-li se skutečnosti rozhodné pro výši dávky nebo její výplatu, dávka se přizná, odejme, zvýší, sníží anebo se její výplata zastaví. Odnětí a snížení dávky, popřípadě zastavení výplaty dávky se provede ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které byla již vyplacena. Zvýšení dávky nesprávně vyměřené se provede ode dne, od něhož dávka nebo zvýšení náleží, nejvýše však za tři roky nazpět ode dne podání návrhu nebo ode dne, kdy orgán důchodového zabezpečení zjistil, že dávka byla vyměřena nesprávně; na doplatku se vyplatí celkem nejvýše 12 000 Kčs. Jde-li o přiznání dávky neprávem odepřené, vyplatí se dávka za dobu uvedenou v § 71 odst. 2 v plné výši a za předchozí dva roky se na doplatku vyplatí nejvýše 12 000 Kčs.

(2) Příjemce dávky, který nesplnil některou povinnost uloženou mu tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo jinak vědomě způsobil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, je povinen vrátit dávku nebo její část ode dne, od něhož nenáležela vůbec nebo v poskytované výši; to platí zejména, jestliže dávku vylákal, zatajil některou rozhodnou skutečnost nebo jestliže vědomě přijímal dávku vyplácenou neprávem nebo v nesprávné výši. O povinnosti vrátit přeplatek rozhoduje orgán, který je příslušný rozhodovat o přiznání nebo odnětí dávky anebo její části. Částky neprávem přijaté mohou být sráženy též z běžně vyplácené nebo později přiznané dávky anebo ze mzdy (pracovní odměny) oprávněného; přitom platí obdobně předpisy o částkách, které nelze zabavit při výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.19)

(1) Starobní důchod se nevyplácí po dobu, po kterou se oprávněnému poskytuje nemocenské, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví výjimky. Invalidní (částečný invalidní) důchod a částečný důchod za výsluhu let se nevyplácí po dobu výplaty nemocenského přiznaného na podkladě nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci) z doby před vznikem nároku na důchod. Invalidní (částečný invalidní) důchod podle § 48 se vyplácí nejdříve po skončení služby v ozbrojených silách, za jejíhož vykonávání došlo k poškození zdraví.

(2) Je-li důchodce, který neplní vůči nikomu vyživovací povinnost, umístěn v psychiatrické léčebně po dobu delší tří měsíců, důchod se nevyplácí počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně. Má-li důchodce povinnost poskytovat jen výživné, popřípadě příspěvek na výživu, přiznané soudem, vyplácí se počínajíc čtvrtou měsíční splátkou důchodu, splatnou po dni umístění v léčebně, část důchodu, které je třeba k úhradě tohoto výživného (příspěvku). Důchodci nebo jeho opatrovníku se vyplácí část důchodu, které je třeba na úhradu jiných závazků a osobních potřeb důchodce. Po návratu z psychiatrické léčebny se doplatí důchodci důchod zpětně za poslední dva měsíce.

(1) Kdyby se výplatou dávky oprávněnému zřejmě nedosáhlo účelu, kterému dávka má sloužit, nebo kdyby tím byly poškozovány zájmy osob, které je důchodce povinen vyživovat, národní výbor jeho bydliště na návrh manžela nebo opatrovníka dětí anebo z vlastního podnětu určí občana, kterému má být dávka vyplácena místo oprávněnému, popřípadě rozhodne, že dávka má být vyplácena tomuto národnímu výboru; příjemce dávky je povinen použít jí toliko ve prospěch oprávněného a osob, které je oprávněný povinen vyživovat. Národní výbor, pokud dávka není vyplácena jemu, dohlíží, zda příjemce dávky tuto povinnost plní. Tím nejsou dotčeny zvláštní předpisy o některých důsledcích zanedbávání péče o děti.20)

(2) Po dobu, po kterou důchodce odpykává trest odnětí svobody delší jednoho měsíce nebo je ve vazbě, důchod se nevyplácí. Byl-li důchodce ve výkonu trestu odnětí svobody nepřevyšujícím tři měsíce, vyplatí se mu důchod zpětně za jeden měsíc; byl-li propuštěn z vazby, aniž byl odsouzen, vyplatí se mu důchod zpětně za celou dobu vazby. Manželce a dětem důchodce se na žádost vyplácí část důchodu, které je třeba k úhradě jeho závazků a osobních potřeb členů jeho rodiny; výchovné se však vyplácí neomezeně. Vyplácela-li se manželce a dětem část důchodu a doplácí-li se důchodci důchod zpětně, vyplatí se mu jen rozdíl. Osamělému důchodci lze výjimečně povolit výplatu části důchodu k úhradě jeho závazků.

(1) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na starobní důchod, důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) a invalidní (částečný invalidní) důchod, náleží, pokud se nestanoví jinak v § 25 odst. 2, jen jeden důchod, a to vyšší (nejvyšší); při splnění podmínek pro nárok na důchody stejné výše náleží důchod, který si oprávněný zvolil. Ustanovení předchozí věty platí též, jde-li o nároky na více důchodů téhož druhu z důchodového zabezpečení (pojištění).

(2) Jsou-li splněny podmínky pro nárok na některý z důchodů uvedených v předchozím odstavci a na důchod vdovský nebo sirotčí anebo na důchod vdovský a sirotčí, náleží důchod vyšší (nejvyšší) a z ostatních důchodů po jedné polovině. Pokud jde o nejvyšší výměru úhrnu důchodů při souběhu nároků na důchody, platí ustanovení § 66. Sejde-li se nárok na vdovský důchod s nárokem na důchod starobní, invalidní (částečný invalidní) nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let), vyplácí oba důchody orgán, který vyplácí starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let).

(3) Je-li poživateli důchodu poskytován současně z ciziny důchod stejného druhu z jakéhokoliv sociálního zabezpečení (pojištění, zaopatření), sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o částku, odpovídající zhodnocení doby zaměstnání v cizině, popřípadě o částku, o níž je tento důchod vyšší v důsledku zhodnocení události (například pracovní úraz, válečné poškození), odškodněné dávkou též v cizině. Částka, o kterou se důchod uvedený v předchozí větě snižuje, nesmí převyšovat důchod vyplácený z ciziny.

(4) Je-li poživateli důchodu vyplácen současně z ciziny důchod jiného druhu a jeden z důchodů je důchodem vdovským nebo sirotčím, sníží se důchod z československého důchodového zabezpečení (pojištění) o polovinu nižšího důchodu. To platí též, je-li poživateli důchodu vypláceno z ciziny odškodnění dávkou za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a tato událost nebyla zhodnocena důchodem z československého důchodového zabezpečení (pojištění) nebo jde-li o souběh dávky uvedené v § 157 s odškodněním poskytovaným dávkou z ciziny za ztrátu výdělečné schopnosti způsobenou pracovním úrazem nebo válečným poškozením a důvod pro odškodnění je u obou dávek týž.

(5) Ustanovení odstavců 3 a 4 platí, jen nestanoví-li jinak mezistátní úmluva.

(6) Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit, zejména z důvodů mezistátní vzájemnosti, odchylky od ustanovení odstavců 3 a 4 ve prospěch poživatelů dávek.

(1) Jestliže starobní důchod, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) nedosahuje ke dni vzniku nároku na důchod,

a) jde-li o důchody, na něž se vztahují nejvyšší výměry uvedené v § 23 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 34 odst. 1 písm. b) a odst. 2, § 124 odst. 1 písm. a) a § 127 odst. 1 písm. a) nebo o důchod za výsluhu let výkonného letce,částky 2500 Kčs,b) v ostatních případech částky 2150 Kčs

měsíčně, činí nejvyšší výměra úhrnu takového důchodu a jakéhokoli jiného důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) při jejich souběhu jen uvedené pevné částky.

(2) Nejvyšší výměry úhrnů důchodů uvedené v předchozím odstavci se zvyšují o částku, o niž se zvyšuje nárok na starobní důchod za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na tento důchod, ne však více než do částky 3000 Kčs měsíčně. Tato nejvyšší výměra platí též při souběhu starobního nebo invalidního důchodu účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, s jakýmkoliv jiným důchodem z důchodového zabezpečení (pojištění).

(3) Přesahuje-li úhrn důchodů přípustnou nejvyšší výměru uvedenou v odstavci 1, popřípadě v odstavci 2, sníží se důchod vdovský nebo sirotčí, popřípadě dávka uvedená v § 157 tak, aby úhrn důchodů tuto výměru nepřesáhl.

(4) Jestliže starobní, invalidní (částečný invalidní) důchod nebo důchod za výsluhu let (částečný důchod za výsluhu let) dosahuje ke dni vzniku nároku na důchod aspoň částky uvedené v odstavci 1, a pokud jde o takový důchod účastníka odboje nebo pracujícího, který byl zaměstnán nejméně 15 roků v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo nejméně 10 roků v takovém zaměstnání v uranových dolech anebo který se stal invalidní následkem pracovního úrazu utrpěného při plnění pracovních úkolů v zaměstnání uvedeném v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1 nebo v přímé souvislosti s ním, částky uvedené v odstavci 2, nevyplácí se jiný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění) při souběhu s těmito důchody.

(1) Zemřel-li oprávněný po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení o dávce a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manželka (manžel), děti a rodiče, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, vyplatí se splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínek stanovených v předchozím odstavci.

(3) Nároky přecházející na pozůstalé podle předchozích odstavců nejsou součástí dědictví; předmětem dědictví se stávají, není-li těchto pozůstalých.

(1) Důchody se zaokrouhlují na celé koruny nahoru. Důchody a ostatní dávky se vyplácejí dopředu v měsíčních lhůtách.

(2) Dávky zkrácené pro souběh s jiným příjmem mohou být vypláceny zálohou, pozadu a nedosahují-li průměrně 50 Kčs měsíčně, v delších než měsíčních obdobích; zúčtování záloh se provádí za období nepřesahující 12 měsíců.

Nestanoví-li jinak mezistátní úmluva, dávky se do ciziny nevyplácejí a za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině trvale, nenáležejí. Federální ministerstvo práce a sociálních věcí může v dohodě s ostatními zúčastněnými ústředními orgány stanovit podmínky pro výjimečnou výplatu dávek, zdržuje-li se oprávněný ve státě, s nímž není uzavřena úmluva.

(1) Nároky na dávky nemohou být postoupeny. Dohody o srážkách z dávek mohou být uzavřeny jen pro pohledávky na výživném, popřípadě na příspěvku na výživu, a to až do poloviny dávek. Pro výkon rozhodnutí srážkami z dávek platí předpisy o výkonu soudních rozhodnutí srážkou ze mzdy.

(2) Přijetím důchodce do zaopatření ústavu sociální péče přechází jeho nárok na důchod na tento ústav do výše příspěvku na úhradu nákladů ústavní péče.

(1) Právo na dávku se nepromlčuje.

(2) Nárok na jednotlivou splátku dávky se promlčuje v jednom roce ode dne její splatnosti. Bylo-li právo na dávku uplatněno po uplynutí doby delší jednoho roku ode dne vzniku nároku na dávku, náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem uplatnění nároku na dávku. Byla-li výplata dávky zastavena při pobytu oprávněného v cizině (§ 69), náleží jednotlivé splátky dávky nejdéle za dobu jednoho roku přede dnem, kdy oprávněný ohlásil orgánu důchodového zabezpečení, že se vrátil na území československého státu, pokud jsou jinak podmínky na výplatu těchto splátek dávky splněny.

(3) Nárok na vrácení jednotlivých splátek dávek poskytnutých neprávem nebo v nesprávné výši (§ 62 odst. 2) se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla vyplacena neprávem nebo v nesprávné výši, nejpozději v 10 letech od její výplaty. Promlčecí lhůta neběží, jsou-li prováděny srážky z dávky na úhradu dávky vyplacené neprávem.

(1) Při poskytování léčebně preventivní péče podle zvláštních předpisů21) se lázeňská péče poskytuje důchodci, jeho manželce a dětem starším 15 let, jakož i dalším občanům převážně odkázaným výživou na důchodce, o nichž to stanoví prováděcí předpisy, na účet sociálního zabezpečení.

(2) Důchodci, jeho manželce a dětem a dalším občanům uvedeným v předchozím odstavci se poskytuje podpora při narození dítěte a pohřebné za podmínek a v rozsahu jako pracujícím v pracovním poměru podle předpisů o nemocenském pojištění; může jim být poskytnut též příspěvek na dětskou rekreaci.

(3) Ustanovení předchozích odstavců se však nevztahují

a) na důchodce, kteří jsou zabezpečeni v nemoci a v mateřství podle předpisů platných pro příslušníky ozbrojených sil;22) z tohoto zabezpečení může být poskytnut též příspěvek na dětskou rekreaci,

b) na důchodce, kteří jsou zaměstnáni a jsou zabezpečeni v nemoci a v mateřství jako pracující,23)

c) na manželku a děti důchodce uvedeného pod písmeny a) a b), jakož i na další občany převážně odkázané výživou na něj, nebo jsou-li sami zabezpečeni v nemoci nebo mateřství podle zvláštních předpisů,23)

d) na osoby, které se trvale zdržují mimo území Československé socialistické republiky.

(4) Ustanovení § 64 odst. 1, § 67 odst. 3 a § 69 platí obdobně.

(1) Členům rodin občanů konajících základní (náhradní) službu v ozbrojených silách Československé socialistické republiky a některým jiným občanům, kteří jsou odkázáni výživou na vojáka, se poskytuje zaopatřovací příspěvek, pokud mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky.

(2) Na zaopatřovací příspěvek mají za podmínek dále uvedených nárok:

a) nezaopatřené děti (i osvojenci) vojáka a děti, které voják převzal do péče nahrazující péči rodičů; dítěti, které je svěřeno do pěstounské péče, nenáleží však zaopatřovací příspěvek z důvodu rodinného vztahu k rodičům,

b) manželka vojáka, která pečuje o nezaopatřené dítě ve věku do tří let nebo není z vážného důvodu výdělečně činná, anebo je plně invalidní,

c) družka vojáka, která s ním žila ve společné domácnosti v době jeho nástupu základní (náhradní) služby aspoň tři měsíce a nadále v ní setrvává a pečuje o nezaopatřené dítě ve věku do tří let, jehož otcem (osvojitelem) je voják, nebo která není z vážného důvodu výdělečně činná nebo je plně invalidní,

d) rozvedená manželka vojáka a matka dítěte vojáka, která není za něho provdána, přiznal-li jim soud příspěvek na výživu vůči vojáku,

e) zletilá příbuzná vojáka nebo manželky vojáka, která s ním žije ve společné domácnosti, vede mu tuto domácnost a pečuje v ní o jeho dítě ve věku do tří let,

f) manžel ženy, která nastoupila základní (náhradní) službu, je-li plně invalidním a odkázán výživou na manželku.

(3) Nezaopatřenými dětmi se rozumějí děti ve věku až do skončení povinné školní docházky; poté za obdobných podmínek, jaké jsou stanoveny v § 40 odst. 3 až 6. Ustanovení § 11 odst. 2 a § 16 odst. 4 platí obdobně.

(4) Vojáku (vojákyni) může být poskytován příspěvek na úhradu za užívání bytu; podmínky a výši příspěvku stanoví prováděcí předpisy.

(1) Zaopatřovací příspěvek činí měsíčně

a) 200 Kčs, jde-li o dítě,24)

b) 550 Kčs, jde-li o ostatní oprávněné uvedené v § 73 odst. 2 písm. b) až f); byl-li však v těchto případech přiznán soudem příspěvek na výživu vůči vojákovi, náleží zaopatřovací příspěvek ve výši příspěvku na výživu, nejvýše však v částce 550 Kčs.24)

(2) Jde-li o nezaopatřené dítě, které je podle posudku orgánů sociálního zabezpečení invalidní a vyžaduje stálé péče, poskytuje se k zaopatřovacímu příspěvku na ně příplatek ve výši 300 Kčs měsíčně;25) podmínkou přitom je, že dítě není umístěno v ústavu pro takové děti a že se na ně neposkytují přídavky na děti nebo výchovné, ani sirotčí nebo invalidní důchod.

(3) Zaopatřovací příspěvek oprávněného uvedeného v § 73 odst. 2 písm. b) až f) nesmí přesahovat 65 % průměru hrubých výdělků vojáka za posledních 12 kalendářních měsíců přede dnem nástupu základní (náhradní) služby. Úhrn zaopatřovacích příspěvků více takových oprávněných nesmí přesahovat 80 % tohoto průměru. Byl-li by úhrn vyšší, snižují se zaopatřovací příspěvky poměrně.

(4) Zaopatřovací příspěvek manželky (družky), která nepečuje o dítě [§ 73 odst. 2 písm. b) až f)], se krátí o polovinu částky, o kterou úhrn zaopatřovacího příspěvku a průměru hrubých příjmů z výdělečné činnosti, dosažených za období nepřesahující šest kalendářních měsíců, převyšuje 1500 Kčs měsíčně.

(1) Nárok na zaopatřovací příspěvek náleží od prvního dne základní (náhradní) služby; splní-li se předpoklady pro nárok na zaopatřovací příspěvek (například uzavření sňatku, narození dítěte) teprve po nástupu této služby, vzniká nárok ode dne, kdy se tak stalo. Má-li však voják nárok na náhradu mzdy za dobu po nástupu této služby, náleží zaopatřovací příspěvek až ode dne následujícího po posledním dni, za který ještě náležela tato náhrada mzdy.

(2) Splňuje-li oprávněný podmínky pro poskytování zaopatřovacího příspěvku z různých důvodů, náleží jen jeden zaopatřovací příspěvek, a to vyšší.

(3) Nárok na zaopatřovací příspěvek zaniká dnem, kterým pominula některá z podmínek pro trvání nároku. Skončí-li však základní (náhradní) služba nebo pomine-li některá z podmínek trvání nároku až po 25. dni v měsíci, zaniká nárok na zaopatřovací příspěvek až posledním dnem téhož kalendářního měsíce.

(4) Zaopatřovací příspěvek dítěte se vyplácí tomu, kdo má dítě v přímém zaopatření; zaopatřovací příspěvek dítěte, které je v plném přímém zaopatření ústavu (zařízení) pro péči o děti nebo o mládež z jiných důvodů než z důvodu léčení, se vyplácí tomuto ústavu.

(5) Pokud se v tomto dílu nestanoví jinak, platí o poskytování zaopatřovacího příspěvku a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutého zaopatřovacího příspěvku obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení (§ 61, 62, § 63 odst. 2, § 64, § 67 až 69, § 70 odst. 1 a § 71).

Vláda Československé socialistické republiky může stanovit zvláštní úpravu zaopatřovacího příspěvku pro dobu branné pohotovosti státu.

(1) Zabezpečení pracovníků v pracovním poměru a občanů, posuzovaných jako pracovníci v pracovním poměru, při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, je upraveno zákoníkem práce a předpisy vydanými podle něho.26)

(2) Zabezpečení pracujících uvedených v § 3 písm. f) při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, upravují prováděcí předpisy [§ 172 odst. 1 písm. d)].

(1) Členům jednotného zemědělského družstva náleží od tohoto družstva při vojenském cvičení a dalších druzích služby v ozbrojených silách, s výjimkou základní (náhradní) služby, náhrada ušlé pracovní odměny, jestliže byli bezprostředně před nástupem vojenského cvičení (jiné služby) účastni zabezpečení v nemoci podle předpisů o zabezpečení družstevních rolníků v nemoci nejméně tři měsíce; do této doby se započítávají též doby, v nichž byl člen jednotného zemědělského družstva bezprostředně před vstupem do družstva důchodově zabezpečen. Splnění této podmínky se nevyžaduje, jestliže nemohla být splněna z důvodu obecného zájmu nebo z jiného vážného důvodu.

(2) Náhrada ušlé pracovní odměny člena jednotného zemědělského družstva činí za každý kalendářní měsíc vojenského cvičení (jiné služby):

a) 50 % průměrné pracovní odměny, není-li tu žádný z občanů uvedených v odstavci 5,

b) 65 % průměrné pracovní odměny, je-li tu jeden z uvedených občanů,

c) 90 % průměrné pracovní odměny, jsou-li tu dva z uvedených občanů,

d) 95 % průměrné pracovní odměny, jsou-li tu tři nebo více uvedených občanů.

(3) Za část kalendářního měsíce, po kterou člen jednotného zemědělského družstva vykonával vojenské cvičení (jinou službu), náleží poměrný díl náhrady.

(4) Průměrnou pracovní odměnou člena jednotného zemědělského družstva se rozumí dvanáctina příjmu z pracovní činnosti za posledních 12 kalendářních měsíců před nástupem vojenského cvičení (jiné služby); do této doby se nezapočítávají doby uznané pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz a doba dočasného pracovního poměru v jiné organizaci uzavřeného se souhlasem družstva.

(5) Při stanovení náhrady ušlé pracovní odměny se přihlíží k těmto občanům:

a) k nezletilým dětem (i osvojeným nebo převzatým do péče nahrazující péči rodičů a k vnukům), jestliže žijí s vojákem ve společné domácnosti; nežijí-li ve společné domácnosti, přihlíží se k nim, jen poskytuje-li jim voják podporu (výživné) aspoň 100 Kčs měsíčně;

b) k zletilým dětem (i osvojeným nebo převzatým do péče nahrazující péči rodičů) a k jiným občanům, jestliže nemají vlastní příjem přesahující 650 Kčs měsíčně,27) žijí s vojákem ve společné domácnosti a mají v ní plné zaopatření, nebo sice nežijí ve společné domácnosti, ale voják jim poskytuje podporu (výživné) aspoň 100 Kčs měsíčně;

c) k dítěti [písmeno b)], které uzavřelo manželství, nepřipadá-li z úhrnu příjmů těchto manželů na žádného z nich (popřípadě jejich dětí) více než 650 Kčs měsíčně;27)

d) k manželce (družce), popřípadě k manželu (druhu), žije-li s vojákem (vojákyní) ve společné domácnosti;

e) k manželce (manželu), která nežije s vojákem (vojákyní) ve společné domácnosti a k rozvedené manželce, jestliže nemají vlastní příjem přesahující 650 Kčs měsíčně27) a voják jim poskytuje na výživném aspoň 100 Kčs měsíčně.

(6) Částky příjmů občanů uvedených v předchozím odstavci činí však 780 Kčs měsíčně, jde-li o děti [odst. 5 písm. b) a c)] připravující se na budoucí povolání denním studiem nebo v učebním poměru a o pozůstalé po účastníku odboje, jimž byl důchod přiznán podle § 57 odst. 2 a 5, § 59 odst. 2 a § 60.28)

(7) Prováděcí předpisy stanoví, které příjmy se započítávají do průměrné pracovní odměny podle odstavce 4; tyto předpisy také stanoví, které příjmy se nezapočítávají do vlastního příjmu dítěte a jiných občanů uvedených v odstavci 5 písm. b), c), e), popřípadě ke kterým příjmům se při zjišťování vlastního příjmu nepřihlíží.