Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Všestrannou společenskou pomoc rodinám, matkám a dětem upravují zvláštní předpisy.

(2) Národní výbory poskytují zvláštní pomoc rodičům s nezaopatřenými dětmi, zejména osamělým matkám (otcům) pečujícím o nezaopatřené dítě, a ženám v době těhotenství, jestliže se rodina nebo těhotná žena ocitly v nepříznivých životních poměrech, které nemohou překonat vlastním přičiněním.

(3) K zajištění životních potřeb těchto občanů poskytují národní výbory věcnou pomoc, peněžité příspěvky, pečovatelskou službu a ubytování v domovech pro matky s dětmi v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcími předpisy.

Národní výbory ve spolupráci se socialistickými organizacemi a školami připravují mladé občany na manželství poradenskou a výchovnou činností, vedou je k odpovědnému rodičovství a napomáhají k vytváření příznivých vztahů v rodinách ohrožených rozvratem; k plnění těchto úkolů zřizují také manželské a předmanželské poradny. Národní výbory zjišťují též případy ohroženého nebo narušeného vývoje dětí; působí k odstranění jeho příčin a důsledků a zabezpečují sociálněprávní ochranu dětí.

Občanem se změněnou pracovní schopností je, kdo má pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav podstatně omezenou možnost pracovního uplatnění, popřípadě přípravy pro pracovní uplatnění; občany se změněnou pracovní schopností jsou též poživatelé důchodů podmíněných nepříznivým zdravotním stavem, pokud jim jejich zachovaná pracovní schopnost dovoluje pracovní uplatnění.

(1) Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje bezplatně pracovní rehabilitace jako souvislá péče směřující k tomu, aby mohli vykonávat dosavadní, popřípadě jiné vhodné zaměstnání; zahrnuje poradenskou službu při volbě povolání nebo jiného pracovního uplatnění, přípravu pro pracovní uplatnění a umisťování do zaměstnání [§ 9 odst. 2 písm. a)].

(2) Národní výbory vypracují plán úkolů potřebných k provádění pracovní rehabilitace.

(3) Poradenskou službu poskytují a umisťování občanů se změněnou pracovní schopností do zaměstnání provádějí národní výbory. Přípravu pro pracovní uplatnění (§ 85) zajišťují organizace; tuto přípravu mohou též zajišťovat národní výbory.

(1) Občanům se změněnou pracovní schopností se umožňuje pracovní uplatnění na místech vhodných pro ně se zřetelem na jejich zdravotní stav, schopnosti a kvalifikaci. Organizace provádějí za součinnosti orgánů státní zdravotní správy a Revolučního odborového hnutí, popřípadě družstevních orgánů, a podle pokynů národních výborů výběr pracovních míst vhodných pro tyto občany a předkládají seznamy těchto míst s popisem pracovního postupu a pracovních podmínek národnímu výboru ke schválení.

(2) Národní výbory stanoví plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností. Organizace provádějí technická a organizační opatření, která umožní co nejširší pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností.

(3) Plán zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností a technická a organizační opatření organizace tvoří součást jejich hospodářských plánů. K plnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností se hledí při hodnocení, jak organizace plní úkoly vyplývající ze státního plánu rozvoje národního hospodářství. Při závažném neplnění plánu zaměstnanosti občanů se změněnou pracovní schopností příslušný národní výbor může organizaci odejmout nebo omezit oprávnění k náboru pracovních sil z ostatních zdrojů.

(1) Organizace nesmí odmítnout sjednání pracovního poměru s občanem se změněnou pracovní schopností s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor doporučil jeho přijetí na místo, které je v seznamu pracovních míst vhodných pro tyto občany. Doporučení národního výboru je pro organizaci závazné. Obdobně nesmí škola odmítnout přijetí občana se změněnou pracovní schopností ke studiu s poukazem na jeho zdravotní stav, jestliže národní výbor uznal takovouto přípravu pro pracovní uplatnění občana se změněnou pracovní schopností za vhodnou.

(2) Ochranu při rozvázání pracovního poměru výpovědí s občanem se změněnou pracovní schopností upravují zvláštní předpisy.29)

Občanům se změněnou pracovní schopností mladším 18 let se po ukončení povinné školní docházky umožňuje příprava pro vhodné povolání v učebním poměru nebo studiem, pokud možno spolu se zdravou mládeží; nemají-li mladiství předpoklady pro takovou přípravu pro povolání, umožní se po zaškolení jejich umístění do vhodného zaměstnání. Národní výbory vyhradí každoročně v plánech rozmístění dorostu počet učebních míst, míst ve školách a počet pracovních míst potřebný pro mladistvé občany se změněnou pracovní schopností.

Občany se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením jsou občané, kteří mají mimořádně omezenou možnost pracovního uplatnění (včetně přípravy k němu) a mohou se uplatnit jen ve zcela úzkém okruhu zaměstnání, popřípadě v zaměstnání za zcela mimořádně upravených pracovních podmínek. Těmi jsou vždy občané, kteří byli uznáni plně invalidními podle ustanovení § 25 odst. 3 písm. d). Těmto občanům se umožňuje příprava pro pracovní uplatnění pro ně vhodná a umisťují se zejména do chráněných dílen (na chráněná pracoviště) a do jiných zařízení určených pro tyto občany, například do výrobních družstev invalidů nebo do hospodářských zařízení svazů invalidů.

Občanům se změněnou pracovní schopností se poskytuje příspěvek před umístěním do zaměstnání, příspěvek po dobu přípravy pro pracovní uplatnění a náhrada nutných výloh spojených s touto přípravou.

(1) Organizace zabezpečují občanům se změněnou pracovní schopností vhodné pracovní uplatnění a jsou zejména povinny:

a) vytvářet vhodné pracovní příležitosti pro občany se změněnou pracovní schopností;

b) provádět výběr pracovních míst (§ 85 odst. 1) a informovat národní výbor o změnách či zavádění nových výrobních programů nebo technologie výroby;

c) plnit úkoly vyplývající pro ně z plánu úkolů potřebných k provádění pracovní rehabilitace (§ 84 odst. 2);

d) přednostně obsazovat místa uvedená v seznamu pracovních míst vhodných pro občany se změněnou pracovní schopností těmito občany, především pracovníky, jejichž pracovní schopnost se změnila v době zaměstnání v organizaci, a svými bývalými pracovníky, u nichž nastala změna pracovní schopnosti;

e) přednostně přijímat mladistvé občany se změněnou pracovní schopností na místa pro ně vyhrazená v plánu rozmístění dorostu;

f) provádět přípravu pro pracovní uplatnění občanů se změněnou pracovní schopností a věnovat zvláštní péči zvyšování jejich kvalifikace;

g) upravovat občanům se změněnou pracovní schopností pracoviště, pomůcky, pracovní dobu a ostatní pracovní podmínky, vyžaduje-li to jejich zdravotní stav; pro občany se změněnou pracovní schopností, kteří nejsou schopni pracovat ani za takto upravených pracovních podmínek, především pro občany se změněnou pracovní schopností s těžším zdravotním postižením (§ 88), zřizovat nebo vyhrazovat chráněné dílny (pracoviště);

h) vést evidenci občanů se změněnou pracovní schopností pracujících v organizaci a vyznačovat v této evidenci skutečnosti důležité pro provádění péče o tyto občany.

(2) Jednotná zemědělská družstva jsou též povinna oznámit předběžně příslušnému národnímu výboru zánik členství člena jednotného zemědělského družstva se změněnou pracovní schopností.

Národní výbory sledují v součinnosti se zařízeními státní zdravotní správy a s orgány Revolučního odborového hnutí a jiných společenských organizací vliv přípravy pro pracovní uplatnění, výkonu zaměstnání a pracovního prostředí na zdravotní stav občanů se změněnou pracovní schopností a potřebu další pomoci.

Ustanovení tohoto dílu platí též pro členy výrobních družstev a členy jednotných zemědělských družstev; pokud by z ustanovení tohoto dílu vyplynula povinnost k přijetí občana se změněnou pracovní schopností za člena družstva nebo omezení možnosti zrušit členství, provádějí se tato ustanovení v souladu se stanovami družstva.

(1) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, zejména nevidomým a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí, národní výbory poskytují služby, peněžité příspěvky nebo věcnou pomoc k překonání obtíží, jež jim způsobuje uvedené postižení. Umožňuje se jim zejména účast na společném stravování a na rekreaci, poskytuje se jim pečovatelská služba a pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

(2) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody (například v dopravě nebo při potřebě průvodce).

(3) Občanům, kteří pro velmi těžké tělesné nebo smyslové postižení anebo pro mentální postižení potřebují ústavní péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče, jakož i příležitost k přiměřenému pracovnímu uplatnění a jiné služby v ústavech sociální péče pro dospělé občany tělesně (smyslově) postižené, popřípadě v ústavech sociální péče pro dospělé občany mentálně postižené.

(1) Dětem a mladistvým s těžkým tělesným postižením, které znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku, se poskytuje ubytování, zaopatření, školní vzdělání, výchova, zdravotní a kulturní péče a příprava pro pracovní uplatnění v ústavech sociální péče pro tělesně postiženou mládež.

(2) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v ústavech sociální péče pro mentálně postiženou mládež.

(3) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení a žijí v rodinách, se poskytuje stravování, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní pobyt.

(1) Starým občanům poskytují národní výbory služby a dávky sociální péče, kterými se usnadňuje život ve stáří a umožňuje uspokojování zvláštních potřeb odůvodněných stárnutím. Udržování domácnosti a osobní péče se jim usnadňuje poskytováním pečovatelské služby a účastí na společném stravování. Vytvářením vhodných podmínek se jim umožňuje aktivní účast na společenském a kulturním životě, na pracovní i veřejné činnosti podle jejich zájmů a zdravotního stavu a účast na rekreaci.

(2) Starým občanům, zejména občanům, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují soustavnou péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a jiné služby v ústavech sociální péče pro staré občany (domovech důchodců), pokud zdravotní stav nevyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Starým občanům může být poskytována potřebná péče též v zařízeních pro denní pobyt, popřípadě v jiných zařízeních sociální péče.

(3) Organizace umožňují důchodcům – bývalým svým pracovníkům (členům výrobních družstev a členům jednotných zemědělských družstev), kteří odešli do důchodu, účast na kulturních, společenských, rekreačních a jiných akcích organizace, jakož i na závodním stravování, pokud je organizace poskytuje svým pracovníkům (členům).

Občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech nebo v nich žijí, se poskytuje výchovná a poradenská péče, další služby, věcná pomoc a peněžité příspěvky, aby mohli tyto poměry překonat, pokud tak nemohou učinit vlastním přičiněním, ani za pomoci své rodiny.

(1) Národní výbory ve spolupráci s ostatními státními orgány, společenskými a hospodářskými organizacemi poskytují péči občanům společensky nepřizpůsobeným (například občanům po skončení protialkoholního léčení, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), jíž se sleduje řešení sociálních důsledků jejich společenské nepřizpůsobenosti. Cílem této péče je vytvářet aktivní vztah těchto občanů k práci a společnosti a napomáhat k tomu, aby vedli řádný způsob života.

(2) Společensky nepřizpůsobeným občanům se poskytuje zejména pomoc při pracovním umístění, výchovná a poradenská péče, pomoc při ubytování, další služby, věcná pomoc a peněžité příspěvky.

(3) Organizace nesmí odmítnout sjednání pracovního (učebního) poměru s občanem společensky nepřizpůsobeným, jestliže národní výbor jej doporučil na místo, které je vhodné pro takového občana. Organizace jsou povinny věnovat společensky nepřizpůsobeným občanům u nich zaměstnaným zvýšenou pozornost a pomáhat při jejich zařazení do řádného občanského života.

(1) Dávky a služby sociální péče se poskytují jen občanům, kteří mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky; nenáležejí za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině, i když jen přechodně.

(2) Sociálně potřebným občanům se poskytují služby a dávky sociální péče zcela nebo zčásti ze státních prostředků. Za sociálně potřebného občana se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena ani vlastními příjmy ani výživným, popřípadě příspěvkem na výživu od jiných osob (§ 102 odst. 2).

(3) Dávky sociální péče nemohou být postoupeny a nemohou být předmětem dohody o srážkách ani nepodléhají výkonu rozhodnutí.

(4) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutých dávek nebo o právu požadovat náhradu výdajů, vynaložených na službu sociální péče poskytnutou neprávem, bezplatně nebo jen za nižší úhradu, platí obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení (§ 61, § 62 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 2, § 64 odst. 1, § 68, § 71); o povinnosti k náhradě rozhoduje národní výbor, který rozhodl o poskytnutí dávky nebo služby.

Jednotná zemědělská družstva vytvářejí podmínky, aby v souladu s rostoucí ekonomickou úrovní hospodaření rozšiřovala péči o své staré a invalidní členy; ze svých prostředků doplňují též dávky sociálního zabezpečení. Národní výbory doporučují jednotným zemědělským družstvům, které služby a dávky sociální péče a v jakém rozsahu mají zajišťovat.

Náklady na dávky a služby sociálního zabezpečení hradí stát.

(1) Jednotná zemědělská družstva přispívají za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení (včetně zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte).

(2) Příspěvek za člena jednotného zemědělského družstva se stanoví v rozpětí od 6 do 28 % jeho ročních příjmů započitatelných do průměrného měsíčního výdělku.

(1) Národní výbor může uložit příjemci služby sociální péče plnou nebo částečnou úhradu nákladů na poskytovanou službu, pokud není stanoveno, že jde o službu bezplatnou.

(2) Nemůže-li příjemce služby sociální péče hradit náklady na tuto službu, může národní výbor požadovat úhradu postupně od manžela (manželky), dětí nebo rodičů příjemce služby; nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh národního výboru. Národní výbor může od vymáhání úhrady upustit.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o požadování úhrady peněžitého příspěvku nebo úhrady věcné pomoci poskytnutých občanu, jemuž osoby uvedené v předchozím odstavci neposkytly pomoc, ačkoliv byly k tomu povinny.

(4) Občané, od nichž je národní výbor oprávněn požadovat příspěvek na úhradu nákladů vynaložených na dávky nebo služby sociální péče, jsou povinni osvědčit výši svých příjmů a hlásit změny v jejich výši, jakož i změny v rodinných a majetkových poměrech, které jsou rozhodné pro výši úhrady.

(5) O výši úhrady podle předchozích odstavců se rozhoduje se zřetelem na příjmy a rodinné a majetkové poměry občana, od něhož se úhrada požaduje; při změně těchto poměrů se může výše úhrady upravit znovu ode dne jejich změny. Jde-li o opětující se plnění, lze uložit též povinnost uhrazovat částky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Částky dlužné za poskytnuté dávky nebo služby sociální péče se neúrokují.

(6) Poskytuje-li službu sociální péče jednotné zemědělské družstvo, může požadovat plnou nebo částečnou úhradu nákladů na tuto službu od jejího příjemce nebo od manžela (manželky), dětí a rodičů, a to podle příjmů a rodinných a majetkových poměrů těchto občanů. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh jednotného zemědělského družstva. Neuhrazený zbytek nákladů uhrazuje jednotné zemědělské družstvo.

Orgány sociálního zabezpečení jsou federální ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstva práce a sociálních věcí republik, orgány důchodového zabezpečení republik, národní výbory a jednotná zemědělská družstva (sociální komise), a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí vykonává ve věcech sociálního zabezpečení působnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.30)

(1) Ministerstva práce a sociálních věcí republik, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé, postupují při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení, vyplývajících z jednotného uplatňování sociální politiky, v součinnosti s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.

(2) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují orgány důchodového zabezpečení republik, popřípadě národní výbory, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé (§ 130 odst. 3, § 135); přiznal-li některý z uvedených orgánů dávku důchodového zabezpečení, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového zabezpečení jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky.

Národní výbory zajišťují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, napomáhají jednotným zemědělským družstvům v plnění úkolů vyplývajících ze sociálního zabezpečení a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení posuzují správní komise národních výborů.

Sociální komise jednotných zemědělských družstev jako orgán sociálního zabezpečení31) spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení, ve věcech zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami a v řízení o službách a dávkách sociální péče. Další působnost vykonávají podle předpisů o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků; tyto předpisy upravují též složení a způsob jednání sociální komise.

Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, s obdobnými orgány členů výrobních družstev a s orgány svazů družstevních rolníků.

(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává

a) pracovník v pracovním poměru u orgánů základní organizace Revolučního odborového hnutí působící v organizaci (její složce), k níž je v pracovním poměru;

b) člen výrobního družstva u tohoto družstva;

c) člen jednotného zemědělského družstva u tohoto družstva;

uvedené organizace předkládají žádosti národnímu výboru bydliště žadatele;

d) ostatní občané národnímu výboru svého bydliště.

(3) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.

(4) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.

(5) Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.

Organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, o vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům provádějícím sociální zabezpečení pracujícího (důchodce). Na vyzvání těchto orgánů jsou organizace povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(1) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(2) Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.

Byla-li dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, zaviněním příjemce dávky (§ 62 odst. 2) i organizace (§ 112 odst. 1), odpovídají příjemce dávky a organizace za vrácení neprávem vyplacené částky společně a nerozdílně. Příjemce dávky a organizace se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem dávky rozhodují v prvním stupni krajské soudy.

Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.

Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.

(2) O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.

(3) O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.

(4) Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(7) Opravný prostředek je podán včas32) i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.

(10) Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

(2) Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.

Pokud tento zákon nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.

(1) Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.