Zákon o sociálním zabezpečení (úplné znění zákona o sociálním zabezpečení, jak vyplývá z pozdějších zákonných změn a doplňků)

(1) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, zejména nevidomým a občanům s těžkým postižením pohybového nebo nosného ústrojí, národní výbory poskytují služby, peněžité příspěvky nebo věcnou pomoc k překonání obtíží, jež jim způsobuje uvedené postižení. Umožňuje se jim zejména účast na společném stravování a na rekreaci, poskytuje se jim pečovatelská služba a pomůcky potřebné k odstranění, zmírnění nebo překonání následků jejich postižení; místo těchto pomůcek může být poskytnut peněžitý příspěvek na jejich opatření.

(2) Občanům s těžkým tělesným nebo smyslovým postižením, které podstatně omezuje jejich pohybovou schopnost, se poskytují podle druhu a stupně postižení mimořádné výhody (například v dopravě nebo při potřebě průvodce).

(3) Občanům, kteří pro velmi těžké tělesné nebo smyslové postižení anebo pro mentální postižení potřebují ústavní péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče, jakož i příležitost k přiměřenému pracovnímu uplatnění a jiné služby v ústavech sociální péče pro dospělé občany tělesně (smyslově) postižené, popřípadě v ústavech sociální péče pro dospělé občany mentálně postižené.

(1) Dětem a mladistvým s těžkým tělesným postižením, které znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a pracovního výcviku, se poskytuje ubytování, zaopatření, školní vzdělání, výchova, zdravotní a kulturní péče a příprava pro pracovní uplatnění v ústavech sociální péče pro tělesně postiženou mládež.

(2) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v ústavech sociální péče pro mentálně postiženou mládež.

(3) Dětem a mladistvým, kteří nejsou schopni vzdělávání pro mentální postižení a žijí v rodinách, se poskytuje stravování, zdravotní a výchovná péče a zácvik pro výkon přiměřené práce v zařízeních pro denní, popřípadě týdenní pobyt.

(1) Starým občanům poskytují národní výbory služby a dávky sociální péče, kterými se usnadňuje život ve stáří a umožňuje uspokojování zvláštních potřeb odůvodněných stárnutím. Udržování domácnosti a osobní péče se jim usnadňuje poskytováním pečovatelské služby a účastí na společném stravování. Vytvářením vhodných podmínek se jim umožňuje aktivní účast na společenském a kulturním životě, na pracovní i veřejné činnosti podle jejich zájmů a zdravotního stavu a účast na rekreaci.

(2) Starým občanům, zejména občanům, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují soustavnou péči, se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a jiné služby v ústavech sociální péče pro staré občany (domovech důchodců), pokud zdravotní stav nevyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení. Starým občanům může být poskytována potřebná péče též v zařízeních pro denní pobyt, popřípadě v jiných zařízeních sociální péče.

(3) Organizace umožňují důchodcům – bývalým svým pracovníkům (členům výrobních družstev a členům jednotných zemědělských družstev), kteří odešli do důchodu, účast na kulturních, společenských, rekreačních a jiných akcích organizace, jakož i na závodním stravování, pokud je organizace poskytuje svým pracovníkům (členům).

Občanům, kteří se přechodně ocitli v mimořádně obtížných poměrech nebo v nich žijí, se poskytuje výchovná a poradenská péče, další služby, věcná pomoc a peněžité příspěvky, aby mohli tyto poměry překonat, pokud tak nemohou učinit vlastním přičiněním, ani za pomoci své rodiny.

(1) Národní výbory ve spolupráci s ostatními státními orgány, společenskými a hospodářskými organizacemi poskytují péči občanům společensky nepřizpůsobeným (například občanům po skončení protialkoholního léčení, po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody), jíž se sleduje řešení sociálních důsledků jejich společenské nepřizpůsobenosti. Cílem této péče je vytvářet aktivní vztah těchto občanů k práci a společnosti a napomáhat k tomu, aby vedli řádný způsob života.

(2) Společensky nepřizpůsobeným občanům se poskytuje zejména pomoc při pracovním umístění, výchovná a poradenská péče, pomoc při ubytování, další služby, věcná pomoc a peněžité příspěvky.

(3) Organizace nesmí odmítnout sjednání pracovního (učebního) poměru s občanem společensky nepřizpůsobeným, jestliže národní výbor jej doporučil na místo, které je vhodné pro takového občana. Organizace jsou povinny věnovat společensky nepřizpůsobeným občanům u nich zaměstnaným zvýšenou pozornost a pomáhat při jejich zařazení do řádného občanského života.

(1) Dávky a služby sociální péče se poskytují jen občanům, kteří mají trvalý pobyt na území Československé socialistické republiky; nenáležejí za dobu, po kterou se oprávněný zdržuje v cizině, i když jen přechodně.

(2) Sociálně potřebným občanům se poskytují služby a dávky sociální péče zcela nebo zčásti ze státních prostředků. Za sociálně potřebného občana se považuje občan, jehož výživa není zabezpečena ani vlastními příjmy ani výživným, popřípadě příspěvkem na výživu od jiných osob (§ 102 odst. 2).

(3) Dávky sociální péče nemohou být postoupeny a nemohou být předmětem dohody o srážkách ani nepodléhají výkonu rozhodnutí.

(4) O poskytování dávek a služeb sociální péče a o právu požadovat vrácení neprávem poskytnutých dávek nebo o právu požadovat náhradu výdajů, vynaložených na službu sociální péče poskytnutou neprávem, bezplatně nebo jen za nižší úhradu, platí obdobně společná ustanovení o dávkách důchodového zabezpečení (§ 61, § 62 odst. 1 věta první a druhá a odstavec 2, § 64 odst. 1, § 68, § 71); o povinnosti k náhradě rozhoduje národní výbor, který rozhodl o poskytnutí dávky nebo služby.

Jednotná zemědělská družstva vytvářejí podmínky, aby v souladu s rostoucí ekonomickou úrovní hospodaření rozšiřovala péči o své staré a invalidní členy; ze svých prostředků doplňují též dávky sociálního zabezpečení. Národní výbory doporučují jednotným zemědělským družstvům, které služby a dávky sociální péče a v jakém rozsahu mají zajišťovat.

Náklady na dávky a služby sociálního zabezpečení hradí stát.

(1) Jednotná zemědělská družstva přispívají za své členy na částečnou úhradu nákladů jejich sociálního zabezpečení (včetně zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte).

(2) Příspěvek za člena jednotného zemědělského družstva se stanoví v rozpětí od 6 do 28 % jeho ročních příjmů započitatelných do průměrného měsíčního výdělku.

(1) Národní výbor může uložit příjemci služby sociální péče plnou nebo částečnou úhradu nákladů na poskytovanou službu, pokud není stanoveno, že jde o službu bezplatnou.

(2) Nemůže-li příjemce služby sociální péče hradit náklady na tuto službu, může národní výbor požadovat úhradu postupně od manžela (manželky), dětí nebo rodičů příjemce služby; nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh národního výboru. Národní výbor může od vymáhání úhrady upustit.

(3) Ustanovení předchozího odstavce platí obdobně o požadování úhrady peněžitého příspěvku nebo úhrady věcné pomoci poskytnutých občanu, jemuž osoby uvedené v předchozím odstavci neposkytly pomoc, ačkoliv byly k tomu povinny.

(4) Občané, od nichž je národní výbor oprávněn požadovat příspěvek na úhradu nákladů vynaložených na dávky nebo služby sociální péče, jsou povinni osvědčit výši svých příjmů a hlásit změny v jejich výši, jakož i změny v rodinných a majetkových poměrech, které jsou rozhodné pro výši úhrady.

(5) O výši úhrady podle předchozích odstavců se rozhoduje se zřetelem na příjmy a rodinné a majetkové poměry občana, od něhož se úhrada požaduje; při změně těchto poměrů se může výše úhrady upravit znovu ode dne jejich změny. Jde-li o opětující se plnění, lze uložit též povinnost uhrazovat částky, které se stanou splatnými teprve v budoucnu. Částky dlužné za poskytnuté dávky nebo služby sociální péče se neúrokují.

(6) Poskytuje-li službu sociální péče jednotné zemědělské družstvo, může požadovat plnou nebo částečnou úhradu nákladů na tuto službu od jejího příjemce nebo od manžela (manželky), dětí a rodičů, a to podle příjmů a rodinných a majetkových poměrů těchto občanů. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o povinnosti těchto osob hradit uvedené náklady a o výši úhrady soud na návrh jednotného zemědělského družstva. Neuhrazený zbytek nákladů uhrazuje jednotné zemědělské družstvo.

Orgány sociálního zabezpečení jsou federální ministerstvo práce a sociálních věcí, ministerstva práce a sociálních věcí republik, orgány důchodového zabezpečení republik, národní výbory a jednotná zemědělská družstva (sociální komise), a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé.

Federální ministerstvo práce a sociálních věcí vykonává ve věcech sociálního zabezpečení působnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem a zvláštními předpisy.30)

(1) Ministerstva práce a sociálních věcí republik, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé, postupují při plnění úkolů v oblasti sociálního zabezpečení, vyplývajících z jednotného uplatňování sociální politiky, v součinnosti s federálním ministerstvem práce a sociálních věcí.

(2) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují orgány důchodového zabezpečení republik, popřípadě národní výbory, a pokud jde o vojáky z povolání, příslušníky Sboru národní bezpečnosti a příslušníky sborů nápravné výchovy, orgány uvedené v části sedmé (§ 130 odst. 3, § 135); přiznal-li některý z uvedených orgánů dávku důchodového zabezpečení, která vylučuje poskytování jiné dávky důchodového zabezpečení jím vyplácené, avšak přiznané jiným orgánem, rozhodne současně o odnětí této dávky.

Národní výbory zajišťují ve svých obvodech úkoly na úseku sociálního zabezpečení v souladu se státním plánem rozvoje národního hospodářství a se zřetelem na jeho potřeby, napomáhají jednotným zemědělským družstvům v plnění úkolů vyplývajících ze sociálního zabezpečení a odpovídají za to, že prostředky určené na sociální zabezpečení budou vynakládány účelně a hospodárně.

Zdravotní stav a pracovní schopnost občanů ve věcech sociálního zabezpečení posuzují správní komise národních výborů.

Sociální komise jednotných zemědělských družstev jako orgán sociálního zabezpečení31) spolupůsobí v řízení o dávkách důchodového zabezpečení, ve věcech zabezpečení důchodců některými dalšími dávkami a v řízení o službách a dávkách sociální péče. Další působnost vykonávají podle předpisů o zabezpečení v nemoci a zabezpečení matky a dítěte družstevních rolníků; tyto předpisy upravují též složení a způsob jednání sociální komise.

Orgány sociálního zabezpečení plní své úkoly v úzké součinnosti s orgány Revolučního odborového hnutí, s obdobnými orgány členů výrobních družstev a s orgány svazů družstevních rolníků.

(1) O poskytnutí dávky (služby) se rozhoduje zpravidla na žádost.

(2) Žádost o dávku důchodového zabezpečení podává

a) pracovník v pracovním poměru u orgánů základní organizace Revolučního odborového hnutí působící v organizaci (její složce), k níž je v pracovním poměru;

b) člen výrobního družstva u tohoto družstva;

c) člen jednotného zemědělského družstva u tohoto družstva;

uvedené organizace předkládají žádosti národnímu výboru bydliště žadatele;

d) ostatní občané národnímu výboru svého bydliště.

(3) Občané, kteří již nejsou v pracovním nebo členském poměru k organizaci, avšak pobírají z tohoto poměru dávky nemocenského pojištění (zabezpečení v nemoci, zabezpečení matky a dítěte), podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánu, který by byl pro ně příslušný v době trvání pracovního nebo členského poměru.

(4) Pozůstalí po občanech uvedených v odstavcích 2 a 3 podávají žádost o dávku důchodového zabezpečení u orgánů, které by byly příslušné pro přijetí žádosti uvedených občanů o dávku důchodového zabezpečení. Pozůstalí po nepracujících důchodcích podávají žádost o důchod národnímu výboru svého bydliště.

(5) Žádost o dávku nebo službu sociální péče a žádost o zaopatřovací příspěvek se podává národnímu výboru žadatelova bydliště. Řízení o dávku nebo službu sociální péče lze zahájit též z vlastního podnětu příslušného orgánu nebo z podnětu socialistické organizace.

Organizace jsou povinny vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, její výši a její výplatu, zejména o době a druhu zaměstnání, o vzniku a zániku členství v družstvu, o výši výdělku pracujících, o pracovní neschopnosti pro nemoc nebo úraz, o sjednání a skončení pracovního poměru (dohody o pracovní činnosti) s důchodcem, jakož i o okolnostech rozhodných pro provádění péče o občany se změněnou pracovní schopností, a hlásit je orgánům provádějícím sociální zabezpečení pracujícího (důchodce). Na vyzvání těchto orgánů jsou organizace povinny podat taková hlášení kdykoliv. Orgány sociálního zabezpečení mají právo přezkoumat správnost a úplnost hlášení.

(1) Zavinila-li organizace nesprávným hlášením nebo jeho opomenutím, zejména neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání (přijetí za člena výrobního družstva nebo jednotného zemědělského družstva, uzavření dohody o pracovní činnosti), že dávka byla poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinna nahradit neprávem vyplacené částky. Tuto povinnost má jednotné zemědělské družstvo také tehdy, jestliže sociální komise jednotného zemědělského družstva porušila nebo zanedbala své povinnosti a tím došlo k poskytnutí dávky neprávem nebo ve vyšší výměře, než v jaké náležela. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené částky rozhoduje orgán sociálního zabezpečení, který je příslušný rozhodnout o dávce; tento orgán také může od požadování náhrady zcela nebo zčásti upustit.

(2) Ustanovení § 71 odst. 3 platí obdobně.

Byla-li dávka poskytnuta neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, zaviněním příjemce dávky (§ 62 odst. 2) i organizace (§ 112 odst. 1), odpovídají příjemce dávky a organizace za vrácení neprávem vyplacené částky společně a nerozdílně. Příjemce dávky a organizace se vzájemně vypořádají podle míry zavinění. Spory o vzájemné vypořádání mezi organizací a příjemcem dávky rozhodují v prvním stupni krajské soudy.

Pověření funkcionáři a pracovníci orgánů sociálního zabezpečení jsou oprávněni vstupovat do zařízení organizace a na pracoviště, pokud je toho třeba pro účely tohoto zákona nebo ke zjištění skutečností rozhodných pro nárok na náhradu dávek důchodového zabezpečení.

Zdravotnická zařízení jsou povinna na požádání orgánu sociálního zabezpečení provést vyšetření zdravotního stavu v řízení o dávkách (službách), podávat lékařské nálezy, posudky, zprávy o průběhu nemoci, vydávat výpisy z chorobopisů a podávat potřebná hlášení, jichž je třeba k rozhodování o dávce (službě).

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává písemně. Při vyhotovení rozhodnutí s použitím automatizované výpočetní techniky může být rozhodnutí vydáno v mezinárodní abecedě s předtištěným razítkem orgánu důchodového zabezpečení a jménem, příjmením a funkcí pracovníka, odpovědného za vydání rozhodnutí.

(2) O doručování písemností platí obdobně ustanovení občanského soudního řádu; do vlastních rukou se doručují rozhodnutí, jimiž se dávka důchodového zabezpečení nepřiznává, sníží, odejme nebo se její výplata zastaví, a rozhodnutí (opatření) vydaná podle § 61 odst. 1 a 3, § 62 odst. 2, § 112 a 113.

(3) O opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení republiky a národního výboru jako odvolacího orgánu o zákonném nároku ve věcech důchodového zabezpečení rozhoduje soud.

(4) Proti rozhodnutí národního výboru, které je toliko podkladem rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení o zákonném nároku na dávku, se nelze odvolat. Soud přezkoumává taková rozhodnutí jen při rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení. Zruší-li soud rozhodnutí orgánu důchodového zabezpečení i rozhodnutí národního výboru, vydá orgán důchodového zabezpečení nové rozhodnutí, i pokud jde o otázky řešené v rozhodnutí národního výboru.

(5) Nemá-li navrhovatel obecný soud v Československé socialistické republice, je příslušný k rozhodnutí o opravném prostředku soud, v jehož obvodu má sídlo orgán, který rozhodnutí vydal.

(6) Požádá-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta k opravnému prostředku ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(7) Opravný prostředek je podán včas32) i tehdy, byl-li podán ve lhůtě u národního výboru příslušného podle místa bydliště.

(8) Opravný prostředek, o němž rozhoduje soud, lze vzít zpět bez jeho souhlasu, jestliže navrhovateli bylo novým rozhodnutím příslušného orgánu plně vyhověno.

(9) O odvolání proti jiným rozhodnutím národního výboru, než jsou uvedena v odstavcích 3 a 4, rozhoduje se jen ve správním řízení.

(10) Opravný prostředek (odvolání) proti rozhodnutí o snížení, odnětí nebo o zastavení výplaty dávek nemá odkladný účinek.

(1) Náklady řízení o dávkách (službách) hradí stát.

(2) Národní výbor uhrazuje jízdné, stravné a nocležné, popřípadě i jiné nutné výlohy a ušlý výdělek občanům, kteří se na vyzvání dostaví k jednání orgánu uvedeného v § 107 nebo se pro potřeby tohoto orgánu podrobí vyšetření zdravotního stavu, popřípadě jinému odbornému vyšetření.

Pokud tento zákon nestanoví odchylky od obecných předpisů o řízení ve věcech správních, platí tyto předpisy.

(1) Pro vojáky z povolání a příslušníky Sboru národní bezpečnosti platí ustanovení tohoto zákona, pokud se dále nestanoví jinak.

(2) Kde se v tomto zákoně mluví o vojácích z povolání a o službě v ozbrojených silách, rozumějí se tím též vojáci, kteří jsou po dobu činné služby hmotně zabezpečeni jako vojáci z povolání, jakož i příslušníci Sboru národní bezpečnosti, a jejich služba.

(1) Služba vojáků z povolání se zařazuje do I. nebo II. kategorie podle druhů vykonávaných funkcí.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky stanoví v oborech své působnosti, které funkce se zařazují do I. kategorie a jak se zařazení provádí; přitom mohou stanovit, v jakém rozsahu se započítává doba služby výkonného letce a doba výkonu funkcí zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti do doby zaměstnání.

(1) Průměrný měsíční výdělek se zjišťuje též z hrubých výdělků za posledních 10, popřípadě za posledních 5 kalendářních roků před rokem, v němž došlo ke skončení služebního poměru vojáka z povolání, podle toho, co je pro něj výhodnější.

(2) Ustanovení předchozího odstavce platí, pokud není výhodnější průměrný měsíční výdělek zjištěný podle § 14.

(1) Na plný starobní důchod má nárok voják z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 57 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Jako voják z povolání má nárok na plný starobní důchod též občan, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň

a) 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách; této službě se klade naroveň výkon funkce zvláštní povahy nebo zvláštního stupně nebezpečnosti, které stanoví v oborech své působnosti ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky,

b) 60 let, jestliže konal nejméně 20 roků jinou službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo službu zařazenou do II. kategorie funkcí v ozbrojených silách.

(3) Ustanovení § 16 odst. 2 písm. a), odst. 3 a 4 platí obdobně.

(1) Základní výměra plného starobního důchodu vojáka z povolání nebo občana uvedeného v § 122 odst. 2, který splnil podmínky stanovené pro nárok na tento důchod, činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do II. kategorie funkcí.

(2) Ustanovení § 18 odst. 1 písm. a), jde-li o výši důchodu ze zaměstnání uvedeného v § 12 odst. 1 písm. a) č. 1, a § 18 odst. 2 a 3 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra plného starobního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o vojáka z povolání, který byl zaměstnán nejméně 25 roků a v době služby v ozbrojených silách (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách zařazenou do I. kategorie funkcí [§ 122 odst. 1 písm. a)], nebo o občana, který byl vojákem z povolání, získal nejméně 25 roků doby zaměstnání a v době trvání zaměstnání (§ 13) dosáhl věku aspoň 55 let, jestliže konal nejméně 20 roků službu výkonného letce v ozbrojených silách [§ 122 odst. 2 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech [§ 122 odst. 1 písm. b) a odst. 2 písm. b)].

(2) Částkou převyšující výměry uvedené v předchozím odstavci se starobní důchod vyměří, jen jde-li o zvýšení za dobu služby (dalšího zaměstnání) po vzniku nároku na tento důchod; důchod spolu s tímto zvýšením nesmí však přesáhnout částku 3000 Kčs měsíčně.

(3) Ustanovení § 23 odst. 1 písm. a), odst. 2 a 6 platí i tu.

(1) Invalidní (částečný invalidní) důchod podle této části zákona náleží též občanu, který byl vojákem z povolání, jestliže

a) byl zaměstnán po dobu potřebnou pro nárok na tento důchod (§ 26) a stal se plně (částečně) invalidním nejpozději do dvou roků od skončení služebního poměru, nebo

b) konal nejméně 20 roků službu v ozbrojených silách a v době trvání zaměstnání (§ 13) se stal plně (částečně) invalidním, anebo

c) se stal plně (částečně) invalidním následkem onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.

(2) Jestliže se voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním, náleží mu invalidní (částečný invalidní) důchod bez ohledu na délku doby zaměstnání.

(3) Ustanovení § 25 platí obdobně.

(1) Základní výměra invalidního důchodu (§ 28 odst. 2) činí

a) 60 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

b) 55 % průměrného měsíčního výdělku, konal-li voják z povolání nebo občan, který byl vojákem z povolání, nejméně 20 roků službu zařazenou do II. kategorie funkcí, nebo stal-li se plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do II. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním,

c) 50 % průměrného měsíčního výdělku v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 28 platí obdobně.

(1) Nejvyšší výměra invalidního důchodu v pevných částkách činí

a) 2500 Kčs měsíčně, jde-li o důchod vojáka z povolání nebo občana, který byl vojákem z povolání, jestliže konal nejméně 20 roků službu zařazenou do I. kategorie funkcí nebo se stal plně (částečně) invalidním následkem úrazu nebo onemocnění vzniklých při výkonu služby zařazené do I. kategorie funkcí nebo v přímé souvislosti s ním [§ 126 odst. 1 písm. a)],

b) 2150 Kčs měsíčně v ostatních případech.

(2) Ustanovení § 34 odst. 1 písm. a) a odst. 2 platí i tu. Ustanovení § 23 odst. 6 o nejvyšší procentní výměře důchodu platí obdobně, jde-li o invalidní důchod vojáka z povolání (občana) staršího 20 let.

Důchody a ostatní dávky se vyplácejí ve stanoveném výplatním termínu na běžný kalendářní měsíc.

Peněžité příspěvky podle § 93, 95 a 96 poskytují poživatelům důchodů podle této části zákona a jejich rodinným příslušníkům orgány federálních ministerstev národní obrany a vnitra a orgány ministerstev vnitra republik v oborech své působnosti.

(1) Sociální zabezpečení v Československé lidové armádě řídí, kontroluje a svými orgány provádí federální ministerstvo národní obrany.

(2) Sociální zabezpečení příslušníků Sboru národní bezpečnosti řídí federální ministerstvo vnitra v součinnosti s ministerstvy vnitra republik; provádějí je svými orgány federální ministerstvo vnitra a ministerstva vnitra republik v oborech své působnosti. Sociální zabezpečení vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra řídí a svými orgány provádí federální ministerstvo vnitra.

(3) O dávkách důchodového zabezpečení rozhodují

a) pokud jde o vojáky z povolání Československé lidové armády, krajská vojenská správa, v jejímž obvodu žadatel o dávku bydlí, a

b) pokud jde o příslušníky Sboru národní bezpečnosti a o vojáky z povolání vojsk ministerstva vnitra, orgán příslušného ministerstva vnitra podle předchozího odstavce.

(4) Prováděcí předpisy stanoví, kdy orgány příslušné k řízení o dávkách a službách sociálního zabezpečení vojáků z povolání a příslušníků Sboru národní bezpečnosti, k výplatě těchto dávek a k poskytování služeb vykonávají tuto působnost též, jestliže

a) žadatel o dávku (službu) není již vojákem z povolání (příslušníkem Sboru národní bezpečnosti) v době vzniku nároku na dávku (službu),

b) jde o pozůstalé po vojácích z povolání (příslušnících Sboru národní bezpečnosti) a po občanech uvedených pod písmenem a).

(1) Žádost o dávku podává voják z povolání Československé lidové armády u krajské vojenské správy, v jejímž obvodu bydlí; to platí též, jestliže žádost o dávku podává občan, který byl vojákem z povolání a získal nárok na dávku podle této části zákona, a pozůstalí po vojáku z povolání nebo po uvedeném občanu.

(2) Příslušník Sboru národní bezpečnosti a voják z povolání vojsk ministerstva vnitra podává žádost u útvaru, v němž koná službu; pozůstalý po takovém příslušníku (vojáku z povolání) podává žádost u útvaru, v němž zemřelý konal naposled službu. V ostatních případech se podává žádost o dávku u ministerstva vnitra příslušného podle § 130 odst. 2.

(1) O tom, zda zdravotní stav vojáka z povolání nebo jiného oprávněného odůvodňuje poskytnutí dávky nebo služby, podávají posudky orgány uvedené v § 107. V odvolacím řízení o dávku důchodového zabezpečení vojáků z povolání podávají znalecké posudky orgány uvedené v § 107, vyššího stupně.

(2) Ministři národní obrany a vnitra Československé socialistické republiky mohou po projednání s ministrem práce a sociálních věcí Československé socialistické republiky zřídit v oborech své působnosti posudkové komise sociálního zabezpečení k posuzování zdravotního stavu oprávněných v případech, kdy toto posouzení vyžaduje zvláštních odborných znalostí. Podává-li tato komise znalecký posudek v odvolacím řízení, projedná jej v jiném složení, než ve kterém původně jednala.

(3) Schopnost vojáků z povolání k výkonu služby v ozbrojených silách posuzují lékařské komise v oborech působnosti federálních ministerstev národní obrany a vnitra a ministerstev vnitra republik; pro účely řízení o invalidním (částečném invalidním) důchodu rozhodují tyto komise o tom, zda úraz nebo onemocnění vznikly při výkonu služby nebo v přímé souvislosti s ním.