§ 3 Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla – Obvyklé stanoviště vozidla
Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla · 30/2024 Sb. · § 3 · Dopravní právo
Stručně: Paragraf 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla definuje, co se pro účely tohoto zákona rozumí „obvyklým stanovištěm vozidla“, a dále vymezuje pojmy „tuzemské vozidlo“, „cizozemské vozidlo“, „členský stát“ a „třetí stát“.
§ 3 Obvyklé stanoviště vozidla
(1) Územím, na kterém má vozidlo obvyklé stanoviště, se pro účely tohoto zákona rozumí území státu,
a) jehož státní poznávací značkou nebo registrační značkou vydanou jiným státem (dále jen „registrační značka“) je vozidlo opatřeno,
b) v němž byla vydána značka přidělená vozidlu pojišťovnou nebo jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, umístěná na vozidle, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka,
c) v němž má provozovatel vozidla bydliště nebo sídlo, jestliže se pro takové vozidlo nevyžaduje registrační značka, značka přidělená pojišťovnou ani jiná rozlišovací značka, která je obdobou registrační značky, nebo
d) v němž došlo ke škodné události, jde-li o vozidlo bez registrační značky, přestože mělo být takovou značkou opatřeno, nebo o vozidlo s registrační značkou, která neodpovídá vozidlu, a to v případech poskytnutí plnění podle § 62 písm. b).
(2) Tuzemským vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí vozidlo s obvyklým stanovištěm v České republice a vozidlo odeslané z jiného členského státu do České republiky, je-li Česká republika cílovým státem, a to po dobu 30 dnů ode dne, kdy kupující vozidlo převzal.
(3) Cizozemským vozidlem se pro účely tohoto zákona rozumí jiné než tuzemské vozidlo.
(4) Členským státem se pro účely tohoto zákona rozumí členský stát Evropské unie a jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru.
(5) Třetím státem se pro účely tohoto zákona rozumí jiný než členský stát.
Paragraf 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla definuje, co se pro účely tohoto zákona rozumí „obvyklým stanovištěm vozidla“, a dále vymezuje pojmy „tuzemské vozidlo“, „cizozemské vozidlo“, „členský stát“ a „třetí stát“.
Co to znamená v praxi
Určení příslušnosti vozidla k určitému státu: Obvyklé stanoviště vozidla se určuje primárně podle státní nebo registrační značky. Pokud vozidlo značku nemá, rozhoduje stát, kde byla vydána jiná rozlišovací značka, nebo bydliště/sídlo provozovatele.
Zvláštní pravidlo pro vozidla bez značky nebo s nesprávnou značkou: V případě nehody vozidla, které by mělo mít registrační značku, ale nemá ji, nebo má značku, která k němu nepatří, je za obvyklé stanoviště považován stát, kde k nehodě došlo, pokud je poskytováno plnění podle § 62 písm. b).
Rozlišení tuzemských a cizozemských vozidel: Tuzemské vozidlo je takové, které má obvyklé stanoviště v České republice, nebo vozidlo dovezené z jiného členského státu do ČR po dobu 30 dnů od převzetí kupujícím. Všechna ostatní vozidla jsou považována za cizozemská.
Definice členských a třetích států: Členským státem je stát EU a jiný smluvní stát Dohody o Evropském hospodářském prostoru. Třetí stát je pak jakýkoli jiný stát.
Na co si dát pozor
Definice obvyklého stanoviště je klíčová pro určení, zda se na vozidlo vztahuje český zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla.
Pravidlo pro nově dovezená vozidla z členských států (30 dnů) je důležité pro přechodné období po koupi.
V případě vozidel bez řádné registrace nebo se špatnou značkou se obvyklé stanoviště určuje podle místa škodné události, což může mít dopad na řešení pojistné události.