Nařízení, kterým se provádí celní zákon č. 36/1953 Sb.

(1) Vyměřuje-li se clo sazbou stanovenou podle váhy, bere se za základ váha hrubá, čistá nebo vlastní.

(2) Hrubá váha je váha zboží zabaleného, t. j. váha zboží s obalem nutným pro jeho dopravu (dopravní obaly) a všemi ostatními obaly (vnitřní obaly).

(3) Čistá váha je váha zboží bez dopravního obalu.

(4) Vlastní váha je váha zboží bez jakéhokoliv obalu.

(5) Podle které váhy se clo vypočítává, stanoví u jednotlivých sazeb celní sazebník. Není-li u celních sazeb ničeho výslovně stanoveno, vypočítává se clo z váhy čisté s těmito výjimkami:

a) z hrubé váhy se clo vyměřuje ze zboží, na něž je stanovena všeobecná celní sazba nejvýše Kčs 10.– za 100 kg nebo smluvní sazba nejvýše Kčs 7.20 za 100 kg,

b) z vlastní váhy se vyclívá zboží dovážené bez obalu (alla rinfusa), nejde-li o kapaliny a plyny, dovážené ve vozidlech nebo plavidlech, zvlášť k jejich dopravě upravených (odstavec 8).

(6) Váha dopravního obalu je tárou.

(7) Je-li zboží uloženo v několika dopravních obalech, je tárou váha všech dopravních obalů, nestanoví-li tárový sazebník jinak.

(8) Váha bezprostředních obalů kapalin a plynů patří k čisté váze zboží, a to i tehdy, projednává-li se obal odděleně podle své povahy. Dovážejí-li se kapaliny a plyny ve vozidlech nebo plavidlech zvlášť k jejich dopravě upravených (cisternách, tankových lodích a pod.), připočte se k vlastní váze kapalin a plynů 18% jako přirážka za táru, nestanoví-li tárový sazebník jinak.

(9) Je-li v jednom nákladovém kuse dováženo zboží, jež se má vyclít podle hrubé váhy zároveň se zbožím vyclívaným podle jiných měřítek (z ceny, z čisté váhy, za kus a pod.), připočte se k jeho váze toliko poměrná část táry.

(10) Pokud jde o ostatní zboží, patří k čisté váze zboží, s výjimkou váhy dopravních obalů, váha všech obalů. Je to váha obalů, podložek z papíru nebo lepenky, vložek, cívek a pod., jež přímo chrání zboží nebo jež se zpravidla odevzdávají v maloobchodu kupci se zbožím.

(11) Váha se zjišťuje vážením. Od zjištění čisté váhy lze výjimečně upustit, bylo-li by zjištění čisté váhy tímto způsobem nesnadné a je-li čistá váha prokázána doklady a není pochybnosti o její správnosti. V ostatních zcela výjimečných případech lze zjistit čistou váhu zboží tárovou srážkou, stanovenou pro jednotlivé druhy zboží v tárovém sazebníku, který vydá ministr zahraničního obchodu.

(12) Ústřední celní správa může povolit jiný způsob zjišťování váhy.

(1) Není-li výše táry pro obaly, v nichž se zboží dováží, stanovena v tárovém sazebníku, platí tyto tárové sazby: pro pytle 2%, pro rohože 3%, pro balíkové obaly 4%, pro dřevěné kotouče 15%, pro sudy lehké stavby ze železného plechu (drums) 25%, pro ostatní železné sudy 35%.

(2) Tyto sazby platí i při dovozu kapalin a plynů, které jsou uloženy nejen v obalech patřících k čisté váze zboží, ale nadto ještě v dopravních obalech.

(3) Obaly, v nichž se dováží zboží, jsou bez cla, nepatří-li k čisté nebo hrubé váze zboží, s nímž se vyclívají celní sazbou stanovenou na zboží. Obaly dovezené zvlášť jsou zbožím, které se vyclívá podle své povahy, nejde-li o vrácené obaly z vývozních zásilek.

(4) Přebalí-li se zboží, z něhož se vyměřuje clo podle hrubé váhy, před celním projednáním do jiných obalů, zjistí se váha původního obalu, která se rozdělí poměrně podle vlastní váhy přebaleného zboží. Zjištěná čistá váha zboží a poměrná část váhy původního obalu budou pak základem pro vyměření cla. Původní obaly se propustí bez cla, nemají-li povahu obalů uvedených v odstavci 6.

(5) Za obaly se považují všechny balicí prostředky, vložky, cívky a pod., které chrání zboží při jeho dopravě nebo uložení před poškozením.

(6) Obaly se vyclívají samostatně podle své povahy, bude-li v nich dováženo jen malé množství zboží, takže je odůvodněná domněnka, že předmětem dovozu není zboží, nýbrž obal. Tomu tak bude zejména, má-li dovážené zboží menší cenu než obal nebo je-li dovážený obal naplněn jen částečně anebo je-li zboží dováženo v obalech, jichž se k dovozu tohoto zboží obvykle nepoužívá.

(7) Sláma, papír, tkaniny, prkna, pokrývky a pod., které pokrývají podlahy nebo stěny vozidel, přikrývají zboží, oddělují různé části nákladu a pod., se nepovažují za obaly a propustí se do volného oběhu bez cla.

Ministr zahraničního obchodu může v dohodě s ministrem financí povolit pro podniky zahraničního obchodu odchylný způsob vyměřování cla a placení celního dluhu.

(1) Právně závazný výklad o sazební příslušnosti zboží a o výši táry vydává ústřední celní správa na písemný dotaz; k dotazu je nutno připojit potřebné vzorky, nebo není-li to vzhledem k povaze zboží možné, vyobrazení a technický popis.

(2) Každý dotaz se může týkat jen jednoho druhu zboží. V dotazu je třeba uvést všechny údaje, jež mohou mít vliv na sazební zařazení zboží nebo na výši táry, zejména tedy údaje o složení, způsobu výroby, způsobu a účelu upotřebení a o původu zboží. Dotazovatel musí dále sdělit, které celnice mají být o výkladu vyrozuměny; bylo-li zboží již vycleno, sdělí, u které celnice a do kterého sazebního čísla zboží bylo zařazeno nebo jaká tára byla přiznána. Není-li dotaz úplný a nebude-li ve stanovené lhůtě na vyzvání doplněn, ústřední celní správa odmítne výklad vydat.

(3) Ústřední celní správa si může vyžádat znalecký posudek na náklady dotazovatele, uzná-li, že je to k správnému posouzení věci třeba.

(4) Výklad váže celnice, které o něm byly vyrozuměny, dokud nebude nahrazen jiným výkladem nebo rozhodnutím nebo dokud se nestane bezpředmětným změnou celního sazebníku, vysvětlivek k němu nebo tárového sazebníku.

Celním dlužníkem je celní zájemce, pro kterého bylo zboží projednáno do volného oběhu, nebo ten, kdo převzal celní dluh.

(1) Pro celní pohledávku s příslušenstvím (s úroky a s úroky z prodlení) vázne na zboží zákonné zástavní právo, dokud celní správa nebo celní účastník nebo celní dlužník má zboží u sebe.

(2) Za celní dluh s příslušenstvím odpovídá celní účastník a za celní dluh s příslušenstvím ručí stejně jako celní dlužník ten, kdo se za celní dluh zaručil.

(3) Celní účastník odpovídá za celní dluh s příslušenstvím, dokud neodevzdá celnímu zájemci uvedenému v návrhu na celní řízení doklad o provedeném celním řízení a dokud nevydá celnímu zájemci zboží v těch případech, v nichž vydání zboží přichází v úvahu.

Celní dluh zaniká:

a) zaplacením,

b) uplynutím doby,

c) prominutím.

Právo státu dodatečně vyměřit clo zaniká uplynutím 6 měsíců po splatnosti celní pohledávky. To platí obdobně o právu celní správy opravit nesprávné vyměření cla.

(1) Právo státu vymáhat celní pohledávku se promlčuje do roka po její splatnosti. Opatření směřující k vymáhání celní pohledávky má za následek běh nové promlčecí doby, jakmile bylo sděleno osobě povinné k placení.

(2) Celní pohledávka může být vymáhána na celním dlužníku nebo na tom, kdo se zaručil za zaplacení celního dluhu.

Celní pohledávky vymáhá příslušný výkonný orgán okresního národního výboru, a to na základě písemného rozhodnutí, jímž byla celní pohledávka vyměřena a které je opatřeno doložkou celnice o jeho vykonatelnosti. Jinak platí o vymáhání celních pohledávek obdobně předpisy o vymáhání daní.

(1) Jestliže by vybrání cla vedlo k tvrdostem, může být celní dluh zcela nebo zčásti prominut (clo vráceno). O prominutí celního dluhu (vrácení cla) rozhoduje celnice, nečiní-li více než 3.000 Kčs, v ostatních případech ústřední celní správa.

(2) Zkazilo-li se nebo bylo-li úplně zničeno zboží dopravené podnikem veřejné dopravy, které již bylo propuštěno do volného oběhu, avšak nebylo tímto podnikem ještě příjemci dodáno, celnice celní dluh promine (clo vrátí).

Nárok na vrácení cla celní správou se promlčuje do roka po vzniku. Uplatnění nároku vůči celní správě má za následek běh nové promlčecí doby.

V kterých případech, z jakého základu a v jaké výši se vybírá ze zboží dováženého z ciziny bez prostřednictví podniků zahraničního obchodu místo daně z obratu náhradní dávka, stanoví zvláštní předpisy.

O řízení před orgány celní správy platí obdobně, pokud toto nařízení nebo jiné předpisy vydané podle celního zákona nestanoví jinak, předpisy o řízení ve věcech daňových.

(1) Celnice rozhoduje zpravidla písemně. Rozhodne-li ústně, upozorní účastníka řízení, že může žádat do 15 dnů o písemné rozhodnutí; požádá-li účastník o ně, musí mu být doručeno.

(2) Celnice musí své rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí podle volné úvahy, odůvodnit; k rozhodnutí musí připojit poučení o opravném prostředku.

(3) Proti písemnému rozhodnutí celnice může podat odvolání každý, kdo se domnívá, že byl na svých právech přímo dotčen, a to do 30 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno účastníku řízení. Připadne-li poslední den odvolací lhůty na neděli nebo na jiný den pracovního klidu, končí odvolací lhůta příštím pracovním dnem. Dny poštovní dopravy se nepočítají do lhůty, bylo-li odvolání podáno doporučeně.

(4) Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u celnice, která rozhodla. Odvolání není podáno opožděně, jestliže bylo podáno po uplynutí stanovené lhůty (odstavec 3) jen proto, že poučení bylo nesprávné nebo neúplné, nebo jestliže bylo podáno ve lhůtě u nepříslušného orgánu.

(5) Odvolání nemá odkladného účinku. Celnice, proti jejímuž rozhodnutí bylo odvolání podáno, může povolit odkladný účinek, nebrání-li tomu obecný zájem a neztíží-li se tím výkon rozhodnutí.

(6) Uzná-li celnice, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, že je zřejmě důvodné, sama mu vyhoví. Jinak rozhodne o odvolání s konečnou platností ústřední celní správa. Přitom může změnit nebo nahradit jak výrok, tak i odůvodnění napadeného rozhodnutí.

(7) Ústřední celní správa a celnice mohou vyzvat odvolatele, aby odvolání doplnil nebo doložil dalšími důkazy. Nevyhoví-li tomu odvolatel ve stanovené lhůtě, může úřad rozhodující o odvolání provést důkazy sám; rozhodne podle výsledků, které má po ruce.

(1) Do rozhodnutí ústřední celní správy v případech, v nichž rozhodla jako první stolice, může být podán rozklad, a to do 30 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno účastníku řízení.

(2) Jinak se na řízení v případech uvedených v odstavci 1 užije přiměřeně ustanovení § 102 odst. 1, 2, 6 a 7.

(1) Podrobnější předpisy o celním řízení pro jednotlivé druhy dopravy zboží obsahují celní řády železniční, plavební, letecký, silniční a poštovní, které též stanoví odchylky nutné s ohledem na způsob dopravy.

(2) Celní řády vydá ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády a vyhlásí je v úředním listě.

Obsahují-li mezinárodní smlouvy ustanovení odchylná, platí tato ustanovení smluvní.

(1) Celní zákon č. 36/1953 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1954.

(2) Celně právní poměry vzniklé před počátkem účinnosti tohoto nařízení se řídí celním zákonem č. 114/1927 Sb. a předpisy podle něho vydanými.

(3) Celní sazebník upravený vládním nařízením ze dne 14. března 1947 č. 32 Sb. zůstává v platnosti až do vydání nového celního sazebníku. Obdobně zůstávají v platnosti vysvětlivky k celnímu sazebníku a ostatní prováděcí předpisy k němu.

(4) O stížnostech do rozhodnutí učiněných za platnosti dosavadních předpisů bude rozhodováno podle celního zákona č. 114/1927 Sb. a předpisů podle něho vydaných.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1954.

Dr. Dolanský v. r.

Dvořák v. r.