Nařízení, kterým se provádí celní zákon č. 36/1953 Sb.

Celním dlužníkem je celní zájemce, pro kterého bylo zboží projednáno do volného oběhu, nebo ten, kdo převzal celní dluh.

(1) Pro celní pohledávku s příslušenstvím (s úroky a s úroky z prodlení) vázne na zboží zákonné zástavní právo, dokud celní správa nebo celní účastník nebo celní dlužník má zboží u sebe.

(2) Za celní dluh s příslušenstvím odpovídá celní účastník a za celní dluh s příslušenstvím ručí stejně jako celní dlužník ten, kdo se za celní dluh zaručil.

(3) Celní účastník odpovídá za celní dluh s příslušenstvím, dokud neodevzdá celnímu zájemci uvedenému v návrhu na celní řízení doklad o provedeném celním řízení a dokud nevydá celnímu zájemci zboží v těch případech, v nichž vydání zboží přichází v úvahu.

Celní dluh zaniká:

a) zaplacením,

b) uplynutím doby,

c) prominutím.

Právo státu dodatečně vyměřit clo zaniká uplynutím 6 měsíců po splatnosti celní pohledávky. To platí obdobně o právu celní správy opravit nesprávné vyměření cla.

(1) Právo státu vymáhat celní pohledávku se promlčuje do roka po její splatnosti. Opatření směřující k vymáhání celní pohledávky má za následek běh nové promlčecí doby, jakmile bylo sděleno osobě povinné k placení.

(2) Celní pohledávka může být vymáhána na celním dlužníku nebo na tom, kdo se zaručil za zaplacení celního dluhu.

Celní pohledávky vymáhá příslušný výkonný orgán okresního národního výboru, a to na základě písemného rozhodnutí, jímž byla celní pohledávka vyměřena a které je opatřeno doložkou celnice o jeho vykonatelnosti. Jinak platí o vymáhání celních pohledávek obdobně předpisy o vymáhání daní.

(1) Jestliže by vybrání cla vedlo k tvrdostem, může být celní dluh zcela nebo zčásti prominut (clo vráceno). O prominutí celního dluhu (vrácení cla) rozhoduje celnice, nečiní-li více než 3.000 Kčs, v ostatních případech ústřední celní správa.

(2) Zkazilo-li se nebo bylo-li úplně zničeno zboží dopravené podnikem veřejné dopravy, které již bylo propuštěno do volného oběhu, avšak nebylo tímto podnikem ještě příjemci dodáno, celnice celní dluh promine (clo vrátí).

Nárok na vrácení cla celní správou se promlčuje do roka po vzniku. Uplatnění nároku vůči celní správě má za následek běh nové promlčecí doby.

V kterých případech, z jakého základu a v jaké výši se vybírá ze zboží dováženého z ciziny bez prostřednictví podniků zahraničního obchodu místo daně z obratu náhradní dávka, stanoví zvláštní předpisy.

O řízení před orgány celní správy platí obdobně, pokud toto nařízení nebo jiné předpisy vydané podle celního zákona nestanoví jinak, předpisy o řízení ve věcech daňových.

(1) Celnice rozhoduje zpravidla písemně. Rozhodne-li ústně, upozorní účastníka řízení, že může žádat do 15 dnů o písemné rozhodnutí; požádá-li účastník o ně, musí mu být doručeno.

(2) Celnice musí své rozhodnutí, pokud nejde o rozhodnutí podle volné úvahy, odůvodnit; k rozhodnutí musí připojit poučení o opravném prostředku.

(3) Proti písemnému rozhodnutí celnice může podat odvolání každý, kdo se domnívá, že byl na svých právech přímo dotčen, a to do 30 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno účastníku řízení. Připadne-li poslední den odvolací lhůty na neděli nebo na jiný den pracovního klidu, končí odvolací lhůta příštím pracovním dnem. Dny poštovní dopravy se nepočítají do lhůty, bylo-li odvolání podáno doporučeně.

(4) Odvolání se podává písemně nebo ústně do protokolu u celnice, která rozhodla. Odvolání není podáno opožděně, jestliže bylo podáno po uplynutí stanovené lhůty (odstavec 3) jen proto, že poučení bylo nesprávné nebo neúplné, nebo jestliže bylo podáno ve lhůtě u nepříslušného orgánu.

(5) Odvolání nemá odkladného účinku. Celnice, proti jejímuž rozhodnutí bylo odvolání podáno, může povolit odkladný účinek, nebrání-li tomu obecný zájem a neztíží-li se tím výkon rozhodnutí.

(6) Uzná-li celnice, proti jejímuž rozhodnutí odvolání směřuje, že je zřejmě důvodné, sama mu vyhoví. Jinak rozhodne o odvolání s konečnou platností ústřední celní správa. Přitom může změnit nebo nahradit jak výrok, tak i odůvodnění napadeného rozhodnutí.

(7) Ústřední celní správa a celnice mohou vyzvat odvolatele, aby odvolání doplnil nebo doložil dalšími důkazy. Nevyhoví-li tomu odvolatel ve stanovené lhůtě, může úřad rozhodující o odvolání provést důkazy sám; rozhodne podle výsledků, které má po ruce.

(1) Do rozhodnutí ústřední celní správy v případech, v nichž rozhodla jako první stolice, může být podán rozklad, a to do 30 dnů ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno účastníku řízení.

(2) Jinak se na řízení v případech uvedených v odstavci 1 užije přiměřeně ustanovení § 102 odst. 1, 2, 6 a 7.

(1) Podrobnější předpisy o celním řízení pro jednotlivé druhy dopravy zboží obsahují celní řády železniční, plavební, letecký, silniční a poštovní, které též stanoví odchylky nutné s ohledem na způsob dopravy.

(2) Celní řády vydá ministr zahraničního obchodu v dohodě se zúčastněnými členy vlády a vyhlásí je v úředním listě.

Obsahují-li mezinárodní smlouvy ustanovení odchylná, platí tato ustanovení smluvní.

(1) Celní zákon č. 36/1953 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1954.

(2) Celně právní poměry vzniklé před počátkem účinnosti tohoto nařízení se řídí celním zákonem č. 114/1927 Sb. a předpisy podle něho vydanými.

(3) Celní sazebník upravený vládním nařízením ze dne 14. března 1947 č. 32 Sb. zůstává v platnosti až do vydání nového celního sazebníku. Obdobně zůstávají v platnosti vysvětlivky k celnímu sazebníku a ostatní prováděcí předpisy k němu.

(4) O stížnostech do rozhodnutí učiněných za platnosti dosavadních předpisů bude rozhodováno podle celního zákona č. 114/1927 Sb. a předpisů podle něho vydaných.

Toto nařízení nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1954.

Dr. Dolanský v. r.

Dvořák v. r.