Vyhláška Ústřední rady odborů, kterou se provádějí některá ustanovení zákona o odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání

(1) Brigádníkem je každý, kdo dobrovolně, v rámci organizované akce vypomáhá při plnění důležitých úkolů v obecném zájmu, aniž přitom jde o jeho obvyklé zaměstnání. Brigádníkem je také ten, kdo dočasně pomáhá v jednotném zemědělském družstvu s jeho vědomím, nebo kdo vypomáhá při svépomocné družstevní bytové výstavbě v rozsahu svépomoci vymezené národním výborem v rozhodnutí o přípustnosti stavby nebo při stavebních akcích prováděných za účelem zvelebení provozoven spotřebních družstev.

(2) Brigádníku odpovídá za škodu vzniklou pracovním úrazem, který se mu přihodil při výkonu brigády, organizace, pro kterou brigádník v době pracovního úrazu pracoval. Dobrovolná výpomoc (brigáda), organizovaná v rámci patronátní činnosti, se však považuje za plnění pracovních úkolů; za škodu v tomto případě odpovídá organizace, u níž je postižený v pracovním poměru.

(1) Nárok na náhradu škody podle zákona mají také příslušníci veřejných nebo závodních dobrovolných jednotek požární ochrany a příslušníci báňské záchranné služby, kteří utrpí úraz při výkonu služby, jakož i osoby, které na výzvu místního národního výboru nebo velitele zásahu a podle jeho pokynů popř. s jeho vědomím osobně pomáhají při zásahu nebo při cvičení jednotky a přitom utrpí úraz. Příslušníkům závodních dobrovolných jednotek požární ochrany a báňské záchranné služby odpovídá v těchto případech organizace, u níž je jednotka nebo služba zřízena, příslušníkům ostatních dobrovolných jednotek požární ochrany příslušný národní výbor.

(2) Nárok na náhradu škody podle zákona mají dále vynálezci a zlepšovatelé, kteří utrpí úraz při zkoušení, rozpracování nebo zavádění vynálezu nebo zlepšovacího námětu pro organizaci nebo v dohodě s ní. Stejný nárok mají též dobrovolní příslušníci civilní obrany, zdravotníci Čs. červeného kříže, dárci krve, členové Horské služby, jakož i osoby, které na její výzvu a podle jejích pokynů osobně pomáhají při záchranné akci v terénu, účastníci přípravy k obraně Československé socialistické republiky, pomocníci Veřejné bezpečnosti a Pohraniční stráže a dobrovolní spolupracovníci pečovatelské služby sociálního zabezpečení, jestliže utrpěli úraz při plnění úkolů souvisících s výkonem příslušné funkce nebo činnosti. Za škodu těmto osobám odpovídá vždy organizace, pro kterou byly v době úrazu činny.

(3) Za škodu vzniklou pracovním úrazem osobě se změněnou pracovní schopností, která není v pracovním poměru a jejíž příprava pro povolání se provádí podle předpisů o sociálním zabezpečení, odpovídá organizace, u níž se příprava pro povolání (činnost) provádí. U těchto osob je původním výdělkem základní mzda (spodní hranice rozpětí tarifu) příslušející postiženému v povolání, pro které se příprava provádí, vždy však nejméně částka 800 Kčs měsíčně.

Působnost závodního výboru základní organizace Revolučního odborového hnutí při provádění zákona vykonává u členů výrobních družstev komise péče o pracující a u členů jednotných zemědělských družstev komise pro otázky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, popřípadě sociální komise.

Zrušuje se vyhláška Ústřední rady odborů, ministerstva zdravotnictví a Státního úřadu sociálního zabezpečení č. 7/1962 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o náhradách při úrazech a nemocech z povolání.

Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. května 1965.

Za předsedu:

Pašek v. r.