Zákon, kterým se mění zákon č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony

(1) Policie prodlouží dobu k vycestování, která dosud neuplynula, a to až na 180 dní, vyznačením razítka do cestovního dokladu cizince, shledá-li na základě jeho podnětu závažné důvody pro její prodloužení. V případě, že cizinec není držitelem cestovního dokladu, razítko se vyznačí na rozhodnutí, kterým byla stanovena doba k vycestování.

(2) Cizinec musí v podnětu uvést a doložit závažné důvody pro prodloužení doby k vycestování a způsob elektronické komunikace za účelem vyrozumění o výsledku posouzení.

(3) Na podnět cizince policie zohlední zejména dobu jeho pobytu na území, pobyt jeho nezletilých dětí plnících povinnou školní docházku na území a existenci jiných rodinných nebo společenských vazeb na území.

(4) Neprodlouží-li policie dobu k vycestování, cizince vyrozumí sdělením a zároveň ho informuje pomocí prostředků elektronické komunikace; odvolání, obnova řízení ani přezkumné řízení nejsou přípustné.“.

46. V § 119 odst. 1 písm. c) se na konci bodu 2 slovo „nebo“ zrušuje.

47. V § 119 odst. 1 se na konci písmene c) tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se bod 4, který zní:

„4. byl-li nebo má-li být propuštěn z výkonu zabezpečovací detence, trestu odnětí svobody nebo domácího vězení, nebyl-li mu uložen trest vyhoštění, a pobýval nebo pobývá na území pouze podle § 18 písm. d) bodu 1, a neposkytuje nebo v minulosti neposkytoval policii v řízení podle tohoto zákona dostatečnou součinnost nebo je důvodné nebezpečí, že by po propuštění mohl narušit veřejný pořádek.“.

48. V § 119a odstavec 4 zní:

„(4) Rozhodnutí o správním vyhoštění podle § 119, rozhodnutí podle § 50a nebo rozhodnutí o povinnosti opustit území vycestování podle zákona o azylu nelze vykonat, jde-li o cizince, který požádal o vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území nebo mu takové povolení bylo vydáno. Řízení podle věty první, které nebylo ukončeno před vydáním povolení k dlouhodobému pobytu za účelem ochrany na území, policie nebo ministerstvo zastaví.“.

49. V § 119a odst. 6 větě první se za slovo „pobytu,“ vkládají slova „z moci úřední“ a za slovo „pokud“ se vkládají slova „zjistí, že již“.

50. V § 120a odstavec 1 zní:

„(1) Policie si v rámci rozhodování o správním vyhoštění vyžádá závazné stanovisko ministerstva, zda vycestování cizince je možné (§ 179).“.

51. V § 120a se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Závazné stanovisko se nevyžaduje, není-li podle poznatků policie vycestování cizince možné. Závazné stanovisko se dále nevyžaduje, a vycestování cizince je tak možné,

a) rozhoduje-li policie o správním vyhoštění občana třetí země a občan třetí země výslovně uvede, že jeho vycestování je možné,

b) pochází-li občan třetí země z bezpečné země původu podle zákona o azylu a neuvedl-li individuální skutečnosti a okolnosti týkající se jeho osoby svědčící o tom, že by mohl být vystaven skutečnému nebezpečí podle § 179,

c) opustil-li občan třetí země během řízení o správním vyhoštění území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace,

d) jde-li o správní vyhoštění z území, nebo

e) jde-li o občana Evropské unie.“.

Dosavadní odstavce 2 až 10 se označují jako odstavce 3 až 11.

52. V § 120a odst. 3 se za slovo „vydá“ vkládají slova „prvním úkonem v řízení“.

53. V § 120a se na konci odstavce 4 doplňuje věta „Ministerstvo může v závazném stanovisku pouze odkázat na řízení ve věci mezinárodní ochrany a rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě proti tomuto rozhodnutí a rozsudek, pokud nedošlo k podstatné změně okolností, které byly v rámci těchto řízení ministerstvem nebo soudem posuzovány.“.

54. V § 120a odst. 5 se slova „nebo 2“ nahrazují slovy „až 3“.

55. V § 120a odst. 10 se slova „6 a 7“ nahrazují slovy „7 a 8“.

56. V § 123a odst. 1 písm. d) se slova „marném uplynutí lhůty pro“ zrušují.

57. V § 124 odst. 1 úvodní části ustanovení se za slova „jehož správním vyhoštění“ vkládají slova „nebo trestu vyhoštění“.

58. V § 124 odst. 1 písmeno b) zní:

„b) je nebezpečí, že by cizinec mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění nebo je zde riziko útěku; ustanovení § 129 odst. 4 se použije obdobně,“.

59. V § 124 odst. 1 písm. c) se slova „z území“ zrušují a na konci textu písmene se doplňují slova „nebo nevycestoval z území na základě výzvy soudu k vycestování podle trestního řádu“.

60. V § 124a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Nelze-li účinně uplatnit zvláštní opatření za účelem vycestování, policie může zajistit občana třetí země za účelem dokončení prvotního prověřování podle § 6, a to nejdéle na 7 dní; celková doba omezení osoby, včetně zajištění podle § 27 odst. 4 zákona o policii, nesmí překročit 7 dní od okamžiku omezení osobní svobody.“.

61. V § 124b odst. 1 se na konci písmene b) slovo „nebo“ zrušuje.

62. V § 124b odst. 1 se za písmeno b) vkládá nové písmeno c), které zní:

„c) cizinci bylo vydáno rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany v azylovém řízení na hranicích a nemá již právo setrvat na území, jsou-li splněny podmínky pro zajištění podle čl. 5 odst. 2 nebo 3 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1349; riziko útěku policie hodnotí podle § 129 odst. 4, nebo“.

Dosavadní písmeno c) se označuje jako písmeno d).

63. V § 124b se odstavec 6 zrušuje.

64. V § 129 odstavec 4 zní:

„(4) Policie rozhodne o zajištění cizince za účelem jeho předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37), pouze pokud existuje riziko útěku. Za riziko útěku se považuje, pokud cizinec

a) neoprávněně vstoupil na území jiného členského státu nebo se o to pokusil, a to i překročením hranic se třetími státy,

b) vyhnul se již dříve předání do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) nebo návratu,

c) pokusil se o útěk,

d) vyjádřil úmysl nerespektovat rozhodnutí o přemístění do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) nebo jiné rozhodnutí o návratu, anebo je takový úmysl zjevný z jeho jednání,

e) bude předán do státu vázaného přímo použitelným předpisem Evropské unie37) přímo nesousedícího s Českou republikou, nemůže oprávněně samostatně do tohoto státu cestovat a nemůže uvést adresu místa pobytu na území,

f) bylo mu jiným státem vydáno rozhodnutí o návratu,

g) nerespektuje nebo v minulosti nerespektoval rozhodnutí o návratu se stanovenou dobou pro dobrovolný odjezd, nebo zákaz vstupu,

h) nespolupracuje nebo nespolupracoval během řízení souvisejících s jeho neoprávněným pobytem na území nebo během řízení ve věci mezinárodní ochrany, včetně řízení o žalobě,

i) používá nebo v minulosti použil padělané nebo pozměněné cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu, nebo cestovní doklady, povolení k pobytu, víza nebo jiné doklady osvědčující podmínky vstupu zničil,

j) používá nebo v minulosti používal jiná jména a příjmení s úmyslem uvést orgány veřejné moci v omyl nebo poskytl další nepravdivé informace, nebo

k) odmítl poskytnout údaje podle § 177 odst. 2.“.

65. V § 132a se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Policisté mohou vstupovat do části s mírným režimem zajištění z důvodu preventivního působení při předcházení narušení veřejného pořádku, porušování vnitřního řádu zařízení nebo při ochraně života, zdraví a majetku; do prostor, ve kterých jsou ubytovány děti, mohou policisté z důvodu preventivního působení vstupovat pouze výjimečně.“.

66. V § 141 odst. 1 se slova „stavu nebo“ nahrazují slovem „stavu,“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „a výsledku předběžného posouzení zranitelnosti podle čl. 12 nařízení o prověřování“.

67. V § 141 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Rodině s nezletilým dítětem se určí samostatný pokoj pro ubytování, který je uzpůsoben věku dítěte.“.

68. V § 160 odst. 2 písm. a) se číslo „50“ nahrazuje číslem „75“ a slova „přihlašovacího tiskopisu, který se uchovává“ se nahrazují slovy „elektronických nebo listinných údajů z přihlašovacího tiskopisu, které se uchovávají“.

69. V § 163 odst. 1 písm. x) se za slovo „území“ vkládají slova „nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace“.

70. V § 163 odst. 2 písmeno e) zní:

„e) v zařízení v části s mírným režimem zajištění preventivně působí při předcházení narušení veřejného pořádku, porušování vnitřního řádu zařízení a při ochraně života, zdraví a majetku a zabezpečuje vnější ostrahu; v části s přísným režimem zabezpečuje vnější a vnitřní ostrahu,“.

71. V § 163 odst. 2 se na konci písmene i) slovo „a“ zrušuje.

72. V § 163 se na konci odstavce 2 tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena k) a l), která znějí:

„k) provádí prvotní prověřování a

l) rozhoduje o zpětném přemístění občana třetí země z území a přijímá občana třetí země zpět na území podle čl. 23a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399.“.

73. V § 163 odst. 3 větě první se slova „a b)“ nahrazují slovy „ , b), d), f) až h) a k)“.

74. V § 164 odst. 1 písm. i) se slova „uložení povinnosti“ nahrazují slovem „povinnosti“ a za slovo „území“ se vkládají slova „nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace“.

75. V § 164 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

„(2) Odbor cizinecké policie dále

a) provádí prvotní prověřování a

b) rozhoduje o zpětném přemístění občana třetí země z území a přijímá občana třetí země zpět na území podle čl. 23a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399.“.

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

76. V § 167 odst. 1 se na konci písmene p) slovo „a“ zrušuje.

77. V § 167 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , a“ a doplňuje se písmeno r), které zní:

„r) v zařízení při výkonu ostrahy podle § 163 odst. 2 písm. e) při důvodném podezření, že osoba, která vstupuje do zařízení do části s mírným nebo přísným režimem nebo se v něm nachází, má u sebe zbraň nebo jinou věc, kterou by mohla narušit výkon zajištění, nebo kterou neoprávněně vynáší, provést její osobní prohlídku a takovou zbraň nebo jinou věc odebrat. Může přijímat i jiná opatření nezbytná k tomu, aby do zařízení do části s mírným nebo přísným režimem nebyly vnášeny nebo dopravovány věci, které by mohly narušit výkon zajištění.“.

78. V § 167a se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Policie je orgánem provádějícím prvotní prověřování občanů třetích zemí podléhajících tomuto prověřování a postupuje při tom podle nařízení o prověřování a podle § 6 a 11.“.

79. V § 169f odst. 4 se slova „oprávnění k pobytu“ nahrazují slovy „vydání povolení k dlouhodobému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území nebo dlouhodobého víza za obdobným účelem“.

80. Za § 169u se vkládá nový § 169v, který zní:

V řízení o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění policie cizince vyslechne. Odmítne-li cizinec vypovídat nebo se bez náležité omluvy nedostaví na předvolání, policie další podklady týkající se nemožnosti vycestování a přiměřenosti neobstarává a posoudí důvody, pro které nelze rozhodnutí vydat na základě dosud shromážděných podkladů pro vydání rozhodnutí. Policie cizince před výslechem poučí o důsledcích odmítnutí výpovědi nebo nedostavení se na předvolání.“.

81. V § 170 odstavec 2 zní:

„(2) Proti rozhodnutí o správním vyhoštění, rozhodnutí o povinnosti opustit území a rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace lze podat odvolání do 10 dnů; jde-li o rozhodnutí o správním vyhoštění cizince mladšího 18 let, činí lhůta pro odvolání 15 dnů. Odvolání proti rozhodnutí o správním vyhoštění a rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace má vždy odkladný účinek.“.

82. V § 170 se odstavce 3 a 4 zrušují.

Dosavadní odstavce 5 až 7 se označují jako odstavce 3 až 5.

83. V § 170 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Jde-li o postup podle čl. 37 poslední věty azylového procedurálního nařízení, rozhodnutí o povinnosti opustit území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace a rozhodnutí o správním vyhoštění nabývá právní moci doručením a odvolání není přípustné.“.

84. V § 172 odstavce 2 a 3 znějí:

„(2) Žaloba proti rozhodnutí o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo o správním vyhoštění musí být podána do 10 dnů od doručení rozhodnutí správního orgánu v posledním stupni. Zmeškání lhůty nelze prominout.

(3) Žaloba proti rozhodnutí podle odstavce 2 má odkladný účinek na vykonatelnost rozhodnutí; to neplatí, pokud byl cizinec vyhoštěn z důvodu ohrožení bezpečnosti státu nebo jde-li o rozhodnutí o povinnosti opustit území.“.

85. V § 172 odst. 8 se za slovo „rozhodnutí“ vkládají slova „o povinnosti opustit území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace nebo“.

86. V § 173 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

„(2) Cizinec pobývající na území pouze podle § 18 písm. d) bodů 1 a 2 je pro účely vedení řízení podle § 50a nebo 118 cizincem, který nesplňuje nebo přestal splňovat podmínky vstupu uvedené v čl. 6 Schengenského hraničního kodexu nebo jiné podmínky vstupu nebo pobytu na území nebo území členských států Evropské unie, Islandské republiky, Lichtenštejnského knížectví, Norského království a Švýcarské konfederace.“.

87. V § 177 odst. 3 se na konci textu věty první doplňují slova „ ; o tomto musí být cizinec předem poučen“ a věta poslední se zrušuje.

88. V § 177 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Policie je oprávněna za účelem zjištění totožnosti vyzvat cizince, aby jí zpřístupnil informace, včetně osobních údajů, přístupné pomocí elektronického komunikačního zařízení nebo uložené na nosiči informací, které mu byly odňaty. Policie je oprávněna si do elektronického komunikačního zařízení nebo do nosiče informací zjednat přístup, lze-li se důvodně domnívat, že lze jejich pomocí zjistit jeho totožnost, pokud ji nebylo možné zjistit jinak a cizinec odmítl informace zpřístupnit na výzvu policie; o tomto musí být cizinec předem poučen. Získané informace policie může zpracovávat pouze v rozsahu nezbytném pro zjištění totožnosti cizince.“.

89. V § 178d odst. 1 se za slovo „vyhoštění“ vkládají slova „a výkonu trestu vyhoštění“.

90. V § 178d se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Policie bez zbytečného odkladu informuje Veřejného ochránce práv o každém zahájení úkonů prvotního prověřování a pro účely monitorování v souvislosti s prvotním prověřováním poskytuje pověřenému zaměstnanci Kanceláře Veřejného ochránce práv nezbytnou součinnost.“.

91. V § 179 odst. 3 písm. b) se slovo „zločin“ nahrazuje slovy „trestný čin“.

92. § 180c včetně nadpisu zní:

Pro účely tohoto zákona se rozumí nezletilým cizincem bez doprovodu cizinec mladší 18 let, který přichází na území členských států bez doprovodu dospělé osoby, jež za ni podle práva nebo praxe České republiky odpovídá, a to po dobu, po kterou se tento nezletilý cizinec bez doprovodu skutečně nenachází v péči takové dospělé osoby, včetně nezletilé osoby, která je po vstupu na území členských států ponechána bez doprovodu.“.

Čl. IV

1. V řízeních podle zákona č. 326/1999 Sb., zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí správní orgány jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

2. V řízeních podle zákona č. 326/1999 Sb., zahájených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona provádí správní orgány jednotlivé úkony podle ustanovení upravujících vedení řízení uvedených v zákoně č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ke dni provádění příslušného úkonu.

3. Právo účastníka řízení podat žalobu proti rozhodnutí policie a způsob projednání takové žaloby soudem se řídí ustanoveními zákonů č. 326/1999 Sb. a č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ke dni vydání rozhodnutí žalobou napadaného rozhodnutí správního orgánu.

4. Ustanovení § 50a odst. 1, § 68 odst. 2 písm. b), § 119a odst. 6, § 120a a 169v zákona č. 326/1999 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona užijí i v řízeních zahájených podle zákona č. 326/1999 Sb. přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST TŘETÍ

Čl. V

Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 242/1997 Sb., zákona č. 2/1998 Sb., zákona č. 127/1998 Sb., zákona č. 225/1999 Sb., zákona č. 363/1999 Sb., zákona č. 18/2000 Sb., zákona č. 132/2000 Sb., zákona č. 155/2000 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 167/2000 Sb., zákona č. 220/2000 Sb., zákona č. 258/2000 Sb., zákona č. 459/2000 Sb., zákona č. 176/2002 Sb., zákona č. 198/2002 Sb., zákona č. 285/2002 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 222/2003 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 424/2003 Sb., zákona č. 425/2003 Sb., zákona č. 455/2003 Sb., zákona č. 85/2004 Sb., zákona č. 359/2004 Sb., zákona č. 422/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 438/2004 Sb., zákona č. 123/2005 Sb., zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 361/2005 Sb., zákona č. 47/2006 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 117/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 245/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 340/2006 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 57/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 137/2008 Sb., zákona č. 270/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 59/2009 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 369/2011 Sb., zákona č. 458/2011 Sb., zákona č. 1/2012 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., zákona č. 403/2012 Sb., zákona č. 44/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 238/2013 Sb., zákona č. 60/2014 Sb., zákona č. 109/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 256/2014 Sb., zákona č. 267/2014 Sb., zákona č. 1/2015 Sb., zákona č. 200/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 66/2017 Sb., zákona č. 150/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 200/2017 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 231/2017 Sb., zákona č. 290/2017 Sb., zákona č. 282/2018 Sb., zákona č. 45/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 262/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 205/2020 Sb., zákona č. 538/2020 Sb., zákona č. 540/2020 Sb., zákona č. 569/2020 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 274/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 371/2021 Sb., zákona č. 221/2022 Sb., zákona č. 314/2022 Sb., zákona č. 366/2022 Sb., zákona č. 167/2023 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 456/2023 Sb., zákona č. 163/2024 Sb., zákona č. 417/2024 Sb., zákona č. 38/2025 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 236/2025 Sb., zákona č 288/2025 Sb., zákona č. 289/2025 Sb. a zákona č. 290/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 7 odst. 1 písm. o) se slova „3 až“ zrušují.

2. V § 7 odst. 1 písmeno p) zní:

„p) nezletilé žadatele o udělení mezinárodní ochrany, pokud nejsou zaměstnanci nebo osobami samostatně výdělečně činnými podle § 5,“.

Čl. VI

Osoba, která se pro účely veřejného zdravotního pojištění považuje za osobu s trvalým pobytem podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a která se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona již za takovou osobu nepovažuje, zůstává nadále pojištěna v systému veřejného zdravotního pojištění, a to po dobu řízení, pro které se za takovou osobu podle zákona č. 325/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinosti tohoto zákona, považovala, nebo, pokud se takové řízení nevede, do konce kalendářního měsíce následujícího po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST ČTVRTÁ

Čl. VII

V zákoně č. 310/1999 Sb., o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České republiky, ve znění zákona č. 375/2011 Sb. a zákona č. 243/2016 Sb., se za § 5 vkládají nové § 5a až 5d, které včetně nadpisů a poznámek pod čarou č. 5 a 6 znějí:

(1) Potvrzení o pobytu osoby se zvláštním statusem (dále jen „potvrzení“) je veřejnou listinou platnou pouze na území České republiky.

(2) Potvrzení vydá Ministerstvo obrany osobě se zvláštním statusem (dále jen „držitel“), která pobývá na území České republiky v režimu mezinárodní smlouvy, jíž se řídí právní poměry ozbrojených sil jiných států na území České republiky, anebo v režimu tohoto zákona.

(3) Potvrzení vydává Ministerstvo obrany na základě písemné žádosti orgánů vysílajícího státu nebo příslušné mezinárodní organizace.

(4) Potvrzení osvědčuje, že jeho držitel je oprávněn pobývat na území České republiky a že jeho právní poměry na území České republiky se řídí mezinárodní smlouvou anebo tímto zákonem.

(5) Potvrzení obsahuje zejména

a) údaje o totožnosti držitele,

b) číslo cestovního pasu nebo osobní identifikační karty držitele,

c) místo pobytu držitele na území České republiky, nepožádá-li orgán vysílajícího státu nebo mezinárodní organizace o neuvedení tohoto údaje,

d) dobu platnosti potvrzení,

e) fotografii držitele.

(6) Při předání potvrzení Ministerstvo obrany držitele písemně poučí o nezbytnosti neprodleně mu hlásit změnu údajů uvedených v potvrzení, jeho ztrátu nebo odcizení.

(7) Náklady spojené s vydáváním potvrzení hradí Ministerstvo obrany.

(8) Vzor potvrzení stanoví ministerstvo vyhláškou.

(1) Dobu platnosti potvrzení stanoví Ministerstvo obrany podle délky předpokládaného pobytu na území České republiky. Potvrzení lze vydat opakovaně.

(2) Platnost potvrzení skončí

a) uplynutím doby v něm uvedené,

b) ukončením platnosti právního předpisu anebo mezinárodní smlouvy, která upravuje právní poměry držitele potvrzení,

c) ukončením uplatnění takového právního předpisu anebo mezinárodní smlouvy na držitele potvrzení, nebo

d) ohlášením jeho ztráty, odcizení nebo zničení.

(3) V případě ztráty, zničení, odcizení nebo poškození potvrzení, při změně údajů v potvrzení uvedených nebo v případě prodloužení pobytu držitele potvrzení na území České republiky vydá Ministerstvo obrany na základě žádosti orgánů vysílajícího státu nebo příslušné mezinárodní organizace potvrzení nové. Potvrzení, jehož platnost skončila podle odstavce 3, je držitel povinen Ministerstvu obrany odevzdat.

(1) Průkaz o oprávnění k pobytu (dále jen „průkaz“) je veřejnou listinou, kterou Ministerstvo obrany vydá osobě, která pobývá na území České republiky v režimu mezinárodní smlouvy, jíž se řídí právní poměry ozbrojených sil jiných států na území České republiky, anebo v režimu tohoto zákona, a která není občanem České republiky ani jiného členského státu Evropské unie nebo státu, který je vázán mezinárodní smlouvou sjednanou s Evropskou unií, z níž mu vyplývá právo na volný pohyb rovnocenné takovému právu občanů Evropské unie, nebo občanem státu, který je vázán Dohodou o Evropském hospodářském prostoru (dále jen „osoba“).

(2) Průkaz vydává Ministerstvo obrany na základě písemné žádosti orgánů vysílajícího státu nebo příslušné mezinárodní organizace. Průkaz vydává Ministerstvo obrany v podobě jednotného vzoru stanoveného přímo použitelným předpisem Evropské unie5) jako samostatný doklad obsahující nosič dat s biometrickými údaji, jimiž jsou údaje o zobrazení obličeje a údaje o otiscích prstů. Průkaz osvědčuje oprávnění osoby k dlouhodobému pobytu na území České republiky.

(3) Osobě mladší 6 let, pokud přímo použitelný předpis Evropské unie nestanoví odlišnou věkovou hranici, nebo osobě, u níž není možné pořídit otisky prstů rukou z důvodů anatomických nebo fyziologických změn, popřípadě zdravotního postižení prstů rukou, se vydá průkaz, v němž jsou z biometrických údajů zpracovány pouze údaje o zobrazení obličeje. V nosiči dat je v tomto případě uveden údaj, že nosič dat neobsahuje otisky prstů rukou.

(4) Ministerstvo obrany pořídí biometrické údaje osoby a její podpis, určený k dalšímu digitálnímu zpracování; podpis se nepořídí, pokud osobě v jeho provedení brání těžko překonatelná překážka.

(5) Průkaz obsahuje údaje stanovené přímo použitelným předpisem Evropské unie5). Ministerstvo obrany v průkazu v rubrice druh povolení vyznačí záznam „DLOUHODOBÝ POBYT“. Ministerstvo obrany dále vyznačí v průkazu údaj o právním předpisu, který upravuje právní poměry osoby, a o tom, že má osoba volný přístup na trh práce, vyplývá-li toto oprávnění držitele průkazu z jiného právního předpisu, a dále adresu místa pobytu osoby na území České republiky, nepožádá-li orgán vysílajícího státu nebo mezinárodní organizace o neuvedení tohoto údaje.

(6) Při předání průkazu Ministerstvo obrany osobu písemně poučí o podmínkách užívání průkazu tak, aby nedošlo k jeho poškození nebo zneužití, a o nezbytnosti neprodleně mu hlásit změnu údajů v průkazu uvedených, jeho ztrátu nebo odcizení.

(7) Při předání průkazu Ministerstvo obrany ověří správnost osobních údajů uvedených ve vydávaném průkazu, funkčnost nosiče dat s biometrickými údaji a správnost v něm zpracovávaných biometrických údajů. V případě zjištění nefunkčnosti nosiče dat s biometrickými údaji, popřípadě zjištění nesprávnosti v něm zpracovaných osobních údajů, nebo v případě zjištění nesprávnosti osobních údajů zpracovaných v průkazu, se osobě vydá nový průkaz.

(8) Biometrické údaje lze využívat pro ověřování pravosti průkazu a ověření totožnosti držitele průkazu, a to porovnáním biometrických údajů zpracovaných v nosiči dat s aktuálně zobrazenými biometrickými údaji osoby pořízenými v průběhu prokazování totožnosti s pomocí technického zařízení.

(9) Náklady spojené s vydáváním průkazu hradí Ministerstvo obrany.

(10) Na držitele průkazu se právní předpisy upravující veřejné zdravotní pojištění nevztahují6).

(1) Dobu platnosti průkazu stanoví Ministerstvo obrany podle délky předpokládaného pobytu osoby na území České republiky. Průkaz lze vydat opakovaně.

(2) Platnost průkazu skončí

a) uplynutím doby v něm uvedené,

b) ukončením platnosti právního předpisu anebo mezinárodní smlouvy, která upravuje právní poměry osoby,

c) ukončením uplatnění takového právního předpisu anebo mezinárodní smlouvy na osobu, nebo

d) ohlášením jeho ztráty, odcizení nebo zničení.

(3) V případě ztráty, zničení, odcizení nebo poškození průkazu, při změně údajů v průkazu uvedených nebo v případě prodloužení pobytu držitele průkazu na území České republiky vydá Ministerstvo obrany na základě žádosti orgánů vysílajícího státu nebo příslušné mezinárodní organizace průkaz nový. Průkaz, jehož platnost skončila podle odstavce 3, je osoba povinna Ministerstvu obrany odevzdat.

5) Nařízení Rady (ES) č. 1030/2002 ze dne 13. června 2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí, v platném znění.

Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2017/1954 ze dne 25. října 2017, kterým se mění nařízení Rady (ES) č. 1030/2002, kterým se stanoví jednotný vzor povolení k pobytu pro státní příslušníky třetích zemí.

6) Zákon č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů.

Zákon č. 592/1992 Sb., o pojistném na veřejné zdravotní pojištění, ve znění pozdějších předpisů.“.

ČÁST PÁTÁ

Čl. VIII

Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv a o ochránci práv dětí, ve znění zákona č. 265/2001 Sb., zákona č. 309/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 626/2004 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 198/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 198/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 448/2024 Sb. a zákona č. 77/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 1a odst. 1 se za písmeno d) vkládá nové písmeno e), které včetně poznámek pod čarou č. 12 a 13 zní:

„e) plní úkoly monitorovacího mechanismu v souvislosti s prvotním prověřováním cizinců a azylovým řízením na hranicích podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/135612) a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/134813),

12) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817.

13) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348 ze dne 14. května 2024 o zavedení společného řízení o mezinárodní ochraně v Unii a o zrušení směrnice 2013/32/EU.“.

Dosavadní písmena e) až g) se označují jako písmena f) až h).

2. V § 1b se za odstavec 3 vkládá nový odstavec 4, který zní:

„(4) Působnost veřejného ochránce práv podle § 1a odst. 1 písm. e) se vztahuje na orgány veřejné moci, které jsou příslušné k provádění prvotního prověřování cizinců a k vedení azylového řízení na hranicích.“.

Dosavadní odstavce 4 a 5 se označují jako odstavce 5 a 6.

3. V § 2a odst. 1 větě poslední se slova „e) až g)“ nahrazují slovy „f) až h)“.

4. V § 21c odst. 1 větě druhé se slova „a pro výkon působnosti podle § 1a odst. 1 písm. d)“ zrušují.

5. V § 21c se odstavec 2 zrušuje.

Dosavadní odstavce 3 až 5 se označují jako odstavce 2 až 4.

6. V § 21c odst. 2 větě první se slova „zařízení,“ nahrazují slovy „zařízení nebo“ a slova „nebo po provedeném sledování vyhoštění“ se zrušují.

7. Za § 21c se vkládá nový § 21ca, který včetně nadpisu zní:

(1) Veřejný ochránce práv sleduje dodržování práv v souvislosti s prvotním prověřováním cizinců a vedením azylového řízení na hranicích podle a v rozsahu čl. 10 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 a čl. 43 odst. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1348.

(2) Veřejný ochránce práv sleduje zajištění cizinců a výkon správního vyhoštění, předání nebo průvozu zajištěných cizinců a výkon trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo kteří vykonávají trest odnětí svobody, na který má navázat trest vyhoštění.

(3) V souvislosti s plněním úkolů podle odstavců 1 a 2 je veřejný ochránce práv oprávněn provádět kontroly na místě a být přítomen všem prováděným úkonům. Pro provádění kontrol na místě se dále použijí § 15 odst. 1 písm. a) až c), § 15 odst. 2 písm. a) až c), § 15 odst. 4 a § 16 obdobně.

(4) Veřejný ochránce práv po provedení kontroly nebo několika kontrol na místě vypracuje zprávu o svých zjištěních. Součástí této zprávy mohou být doporučení nebo návrhy opatření k nápravě.

(5) Veřejný ochránce práv vyzve úřady, jejichž postupem se zabýval, aby se k jeho zprávě, doporučením nebo návrhům na opatření k nápravě vyjádřily v jím stanovené lhůtě. Takto může veřejný ochránce práv vyzvat i další příslušné úřady. Shledá-li veřejný ochránce práv jejich vyjádření dostatečnými, příslušné úřady o tom vyrozumí. Jinak veřejný ochránce práv po obdržení vyjádření nebo po marném uplynutí lhůty může postupovat obdobně podle § 20 odst. 2.

(6) V případě nesplnění povinnosti součinnosti může veřejný ochránce práv postupovat obdobně podle § 20 odst. 2.“.

8. V § 25 odstavec 8 zní:

„(8) Vyžaduje-li plnění úkolu odborné znalosti, které zaměstnanci Kanceláře nemají, může veřejný ochránce práv, ochránce práv dětí a jejich zástupce pověřit jinou vhodnou fyzickou osobu, aby se se zaměstnancem Kanceláře podílela na úkonu, ke kterému nemají zaměstnanci Kanceláře odborné znalosti. Ustanovení § 7 odst. 2 a 3 platí obdobně.“.

ČÁST ŠESTÁ

Čl. IX

Zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění zákona č. 254/2001 Sb., zákona č. 274/2001 Sb., zákona č. 13/2002 Sb., zákona č. 76/2002 Sb., zákona č. 86/2002 Sb., zákona č. 120/2002 Sb., zákona č. 320/2002 Sb., zákona č. 274/2003 Sb., zákona č. 356/2003 Sb., zákona č. 362/2003 Sb., zákona č. 167/2004 Sb., zákona č. 326/2004 Sb., zákona č. 562/2004 Sb., zákona č. 125/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 381/2005 Sb., zákona č. 392/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 59/2006 Sb., zákona č. 74/2006 Sb., zákona č. 186/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 222/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 110/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 378/2007 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 130/2008 Sb., zákona č. 274/2008 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 301/2009 Sb., zákona č. 151/2011 Sb., zákona č. 298/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 466/2011 Sb., zákona č. 115/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 223/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 247/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 252/2014 Sb., zákona č. 82/2015 Sb., zákona č. 267/2015 Sb., zákona č. 243/2016 Sb., zákona č. 250/2016 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 193/2017 Sb., zákona č. 202/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 205/2020 Sb., zákona č. 238/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 544/2020 Sb., zákona č. 36/2021 Sb., zákona č. 94/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 363/2021 Sb., zákona č. 314/2022 Sb., zákona č. 384/2022 Sb., zákona č. 152/2023 Sb., zákona č. 167/2023 Sb., zákona č. 281/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona č. 242/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 236/2025 Sb., zákona 251/2025 Sb., zákona č. 270/2025 Sb. a zákona č. 290/2025 Sb., se mění takto:

1. Na konci nadpisu § 68 se doplňují slova „a při rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví“.

2. V § 68 odst. 1 větě první se za slovo „zahraničí“ vkládají slova „a při rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví podle čl. 25 odst. 1 písm. b) nebo čl. 28 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399110) (dále jen „rozsáhlá mimořádná situace v oblasti veřejného zdraví“)“.

3. Poznámka pod čarou č. 110 zní:

„110) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), v platném znění.“.

4. Za § 68 se vkládá nový § 68a, který včetně nadpisu a poznámky pod čarou č. 111 zní:

(1) V případě, že Policie České republiky zajistí cizince, který neoprávněně pobývá na území České republiky, a zjistí, že u cizince nebylo podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU)111) (dále jen „nařízení o prověřování“) provedeno prvotní prověřování, ač provedeno být mělo, provede zdravotní prohlídku podle nařízení o prověřování pracovník místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, který absolvoval zdravotnické vzdělání v magisterském studijním programu v oblasti vzdělávání všeobecné lékařství, v oblasti vzdělávání zdravotnické obory se zaměřením na přípravu odborného pracovníka v ochraně a podpoře veřejného zdraví, v oboru všeobecná sestra nebo zdravotnický záchranář.

(2) Zdravotní prohlídka podle odstavce 1 se provádí zpravidla v místě, kde je cizinec zajištěn, nebo u místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví, a to za účelem orientačního zjištění potřeby poskytnutí zdravotních služeb zadrženému cizinci a zjištění potřeby izolace takové osoby z důvodu ochrany veřejného zdraví, a to v rozsahu posouzení přítomnosti vnějších a pozorovatelných příznaků infekčního a parazitárního onemocnění u jeho osoby nebo posouzení jejího vnějšího stavu vyžadujícího poskytnutí zdravotních služeb. O výsledku prohlídky vyhotoví místně příslušný orgán ochrany veřejného zdraví na místě záznam a předá jej Policii České republiky, která osobu zajistila.

(3) Zdravotní prohlídku podle odstavce 2 provede pracovník místně příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví bez zbytečného odkladu tak, aby neohrozil provedení ostatních úkonů Policie České republiky v době zajištění podle zákona o policii.

(4) Další postup vůči cizinci v souladu s jinými právními předpisy a s nařízením o prověřování na základě vyhotoveného záznamu o zdravotní prohlídce podle odstavce 2 zajistí v rámci svých oprávnění Policie České republiky.

111) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817.“.

5. V § 80 odst. 1 písm. h) se za slovo „onemocnění“ vkládají slova „a při rozsáhlé mimořádné situaci v oblasti veřejného zdraví“.

6. V § 80 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno za), které zní:

„za) v případě rozsáhlé mimořádné situace v oblasti veřejného zdraví zašle Ministerstvu vnitra návrh na dočasné znovuzavedení nebo prodloužení ochrany vnitřních hranic, je-li takové opatření nezbytné.“.

ČÁST SEDMÁ

Čl. X

Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění zákona č. 192/2003 Sb., zákona č. 22/2004 Sb., zákona č. 237/2004 Sb., zákona č. 436/2004 Sb., zákona č. 555/2004 Sb., zákona č. 127/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 357/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 79/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 159/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 189/2006 Sb., zákona č. 216/2008 Sb., zákona č. 301/2008 Sb., zákona č. 314/2008 Sb., zákona č. 7/2009 Sb., zákona č. 320/2009 Sb., zákona č. 118/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 294/2010 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 130/2011 Sb., zákona č. 303/2011 Sb., zákona č. 275/2012 Sb., zákona č. 396/2012 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 87/2015 Sb., zákona č. 375/2015 Sb., zákona č. 298/2016 Sb., zákona č. 322/2016 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 225/2017 Sb., zákona č. 365/2017 Sb., zákona č. 38/2019 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 176/2019 Sb., zákona č. 77/2021 Sb., zákona č. 218/2021 Sb., zákona č. 284/2021 Sb., zákona č. 152/2023 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 89/2024 Sb., zákona č. 268/2024 Sb., zákona č. 448/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb. a zákona č. 269/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 14 odstavec 5 zní:

„(5) Asistent soudce je oprávněn podílet se na rozhodovací činnosti soudu v rozsahu stanoveném pro vyšší soudní úředníky zákonem o vyšších soudních úřednících a vyšších úřednících státního zastupitelství, jehož ustanovení se na asistenta soudce použijí přiměřeně.“.

2. V § 16 se na konci textu odstavce 1 doplňují slova „nebo jím pověřený člen senátu“.

3. V § 31 odst. 2 se slovo „Ve“ nahrazuje slovy „Specializovaný samosoudce rozhoduje o žalobách proti rozhodnutí správního orgánu, o ochraně proti nečinnosti správního orgánu a ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu ve“, za slova „pěstounské péče,“ se vkládají slova „náhradního výživného,“, za slova „100 000 Kč,“ se vkládají slova „bodového hodnocení porušení povinnosti evidovaného v registru řidičů,“, za slova „krátkodobého víza,“ se vkládají slova „dočasné ochrany,“ a na konci odstavce se slova „ , rozhoduje specializovaný samosoudce“ zrušují.

4. V § 31 odst. 3 se slovo „tento“ zrušuje, za slova „předseda senátu“ se vkládají slova „ ; rozhodováním nebo činěním těchto úkonů může předseda senátu pověřit jiného člena senátu“.

5. V § 34 odst. 3 se věta první nahrazuje větou „Nestanoví-li zákon jinak nebo nevylučuje-li to povaha procesního práva, má osoba zúčastněná na řízení stejná procesní práva a povinnosti jako účastník.“.

6. V § 37 odst. 2 se za slovo „předmětem,“ vkládají slova „včetně příloh“, slova „ , ústně do protokolu, popřípadě v elektronické formě“ se nahrazují slovy „v listinné nebo elektronické podobě“, věta druhá se zrušuje a na konci odstavce se doplňuje věta „Má-li osoba nebo její zástupce podle zvláštního zákona zpřístupněnu datovou schránku, která se zřizuje bez žádosti, činí tato osoba nebo její zástupce podání včetně příloh v elektronické podobě; není-li v odůvodněných případech možné takto učinit podání nebo takto zaslat přílohy, lze tak s uvedením důvodu učinit v listinné podobě.“.

7. V § 37 odstavec 3 včetně poznámky pod čarou č. 8 zní:

„(3) Z každého podání musí být zřejmé, čeho se týká, kdo jej činí, proti komu směřuje, co navrhuje, a musí být podepsáno a datováno. Je-li podání ve věci samé činěno v elektronické podobě, je náležitost podpisu splněna jakýmkoliv způsobem, se kterým zvláštní zákon spojuje účinky vlastnoručního podpisu8); to platí i pro jiná podání učiněná v elektronické podobě, stanoví-li to předseda senátu. Ten, kdo činí podání, (dále jen „podatel“) v podání uvede o své osobě jméno, příjmení, datum narození a bydliště, je-li fyzickou osobou, nebo obchodní firmu nebo název, sídlo a identifikační číslo, bylo-li přiděleno, je-li právnickou osobou. Jiné osobní údaje uvede fyzická osoba jen tehdy, je-li toho třeba s ohledem na povahu věci, která má být soudem projednána. K podání musí být připojeny listiny, kterých se podatel dovolává. Podání v listinné podobě, které je třeba doručit ostatním účastníkům a osobám na řízení zúčastněným, musí být předloženo v potřebném počtu stejnopisů.

8) § 18 odst. 2 zákona č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů.

§ 6 odst. 1 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění zákona č. 261/2021 Sb.

§ 8 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů.“.

8. V § 42 odstavec 3 zní:

„(3) Je-li podání účastníka ve věci samé činěno v elektronické podobě a nelze-li z podání zjistit údaje potřebné k doručování, soud doručí výzvu k odstranění vady podání na elektronickou adresu, ze které takové podání soudu došlo. Za okamžik doručení výzvy se považuje desátý den od jejího odeslání soudem, není-li prokázáno dřívější doručení.“.

9. V § 45 odst. 1 se slova „výpisy a opisy nebo žádat, aby mu byl takový výpis nebo opis vydán“ nahrazují slovy „kopie, výpisy a opisy nebo žádat, aby jim byla taková kopie, výpis nebo opis vydán, a to i v elektronické podobě“.

10. V § 46 odst. 1 písm. d) se slovo „tohoto“ zrušuje.

11. V § 46 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje čárkou a doplňuje se písmeno e), které zní:

„e) návrh sleduje zjevné zneužití práva.“.

12. V § 49 se na začátek odstavce 5 vkládá věta „Při jednání soud provádí dokazování.“.

13. V § 49 se odstavec 10 zrušuje.

Dosavadní odstavce 11 až 14 se označují jako odstavce 10 až 13.

14. V § 49 odstavec 10 zní:

„(10) Není-li možné vyhlásit rozsudek po skončení jednání, které mu předcházelo, vyhlásí jej soud do deseti dnů po skončení tohoto jednání. Bude-li rozsudek vyhlašován ústně, oznámí předseda senátu na konci jednání účastníkům den a hodinu vyhlášení.“.

15. V § 49 se odstavec 11 zrušuje.

Dosavadní odstavce 12 a 13 se označují jako odstavce 11 a 12.

16. V § 49 odst. 11 větě druhé se slova „se uchovává na trvalém nosiči dat, který“ zrušují, ve větě čtvrté se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“ a věta poslední se nahrazuje větou „Osobní údaje se v protokolu uvádějí jen v nezbytně nutném rozsahu.“.

17. V § 50 větě druhé se slovo „Soud“ nahrazuje slovy „Předseda senátu“.

18. V § 51 odst. 1 větě první se slova „to účastníci“ nahrazují slovy „lze ve věci rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimž měli účastníci možnost se vyjádřit nebo které jsou jim známy, a účastníci to“.

19. V § 52 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Soud může určit s ohledem na konkrétní okolnosti řízení a jeho průběh okamžik, do kterého nejpozději mohou účastníci uvést nová tvrzení a označit důkazy k jejich prokázání. K později uvedeným tvrzením a označeným důkazům smí soud přihlédnout jen tehdy, jestliže nastaly po rozhodném dni nebo jestliže je účastník bez své viny nemohl včas uvést.“.

20. V § 54 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Rozsudek musí být vyhlášen jménem republiky a veřejně. Jakmile soud vyhlásí rozsudek, je jím vázán.“.

21. V § 54 se za odstavec 1 vkládají nové odstavce 2 a 3, které znějí:

„(2) Rozsudek soud vyhlašuje ústně nebo vyvěšením jeho plného nebo zkráceného znění na úřední desce soudu po dobu čtrnácti dnů; den vyhlášení se na písemném vyhotovení rozsudku poznamená. Ve zkráceném znění soud uvede alespoň výrok a nosné důvody rozsudku. K ústnímu vyhlášení rozsudku není nutné ustanovit tlumočníka a účastníci se o něm nevyrozumívají samostatnými přípisy.

(3) Obsahuje-li rozsudek vyhlašovaný na úřední desce soudu zvláštní kategorii osobních údajů nebo je-li tento rozsudek vyhlašován ve věci mezinárodní ochrany, soud osobní údaje pro účely vyvěšení anonymizuje nebo učiní jiná vhodná opatření k jejich ochraně.“.

Dosavadní odstavce 2 až 7 se označují jako odstavce 4 až 9.

22. V § 56 odst. 3 se za slova „donucení správního orgánu,“ vkládají slova „není-li předmětem řízení pouze určení jejich nezákonnosti,“ a za slova „svobody cizince,“ se vkládají slova „ledaže omezení osobní svobody již netrvá,“.

23. V § 59 se na konci odstavce 2 doplňuje věta „Nebude-li záloha složena, nemusí soud návrhu na provedení důkazu vyhovět; o tom musí být účastník poučen.“.

24. V § 60 se na konci textu odstavce 3 doplňují slova „ , ledaže se navrhovatel tohoto práva v zájmu uspokojení vzdal“.

25. V § 60 odst. 5 se za slova „má právo na náhradu“ vkládají slova „nákladů řízení vůči neúspěšnému žalobci, pokud bránila své právo, které jí vyplývalo z rozhodnutí nebo jiného úkonu napadeného žalobou. V ostatních případech má právo na náhradu“.

26. V § 62 odst. 1 se za slovo „osob“ vkládají slova „ , ledaže s tím tyto osoby vyslovily souhlas“.

27. V § 62 se doplňuje odstavec 6, který zní:

„(6) Předseda senátu může poučit odpůrce o možnosti uspokojit navrhovatele. Přitom jej upozorní na právní úpravu a na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu týkající se projednávané věci. Předseda senátu může také poučit navrhovatele o tom, že se může v zájmu uspokojení vzdát práva na náhradu nákladů řízení.“.

28. V § 65 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Za rozhodnutí se považuje také závazné stanovisko, které brání vydání povolení či souhlasu.“.

29. V § 68 se na konci písmene e) čárka nahrazuje tečkou a písmeno f) se zrušuje.

30. V § 71 odst. 1 se na konci textu písmene a) doplňují slova „ , a pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, den, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil“.

31. V § 71 odst. 2 se za slova „napadeného rozhodnutí“ vkládají slova „a rozhodnutí správního orgánu vydaného v prvním stupni, bylo-li mu oznámeno“.

32. V § 72 se na konci odstavce 1 doplňuje věta „Pokud se žalobci rozhodnutí neoznamuje, běží tato lhůta ode dne, kdy se žalobce prokazatelně s rozhodnutím seznámil; nejpozději lze však žalobu podat do jednoho roku od právní moci napadeného rozhodnutí.“.

33. V § 75 odst. 2 se slova „a neumožňuje-li tento zákon žalobci napadnout takový úkon samostatnou žalobou ve správním soudnictví“ zrušují a na konci odstavce 2 se doplňují věty „Před rozhodnutím o námitce soud umožní správnímu orgánu, o jehož úkon jde, aby se k námitce vyjádřil. Shledá-li soud žalobní námitku důvodnou, zruší přezkoumávaný úkon samostatným výrokem pro nezákonnost.“.

34. V § 78 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Přezkoumával-li se v řízení jiný úkon správního orgánu, který byl závazným podkladem napadeného rozhodnutí, doručí soud rozsudek nebo jiné rozhodnutí, kterým se řízení končí, také správnímu orgánu, o jehož úkon jde.“.

35. V § 93 se na konci odstavce 1 doplňují věty „Kandidáta, který je účastníkem, zastupuje v řízení volební strana, na jejíž kandidátní listině byl tento kandidát uveden, ledaže kandidát soudu písemně sdělí, že bude v řízení jednat samostatně. Jestliže volební strana nemá právní osobnost, jedná za ni v řízení její zmocněnec podle zvláštního zákona, a není-li ho, osoba uvedená mezi navrhovateli kandidáta nebo na kandidátní listině na prvním místě.“.

36. V § 93 odstavec 5 zní:

„(5) Rozhodnutí a jiné písemnosti v řízení soud doručuje účastníkům a osobám zúčastněným na řízení vyvěšením na úřední desce soudu. Rozhodnutí, o kterém to stanoví předseda senátu, a rozhodnutí, kterým se řízení končí, vedle toho soud doručí zvlášť účastníkům a osobám zúčastněným na řízení. Zvlášť se doručuje i osobě, které je v rozhodnutí uložena povinnost něco konat. Rozhodnutí nabývá právní moci dnem vyvěšení.“.

37. V § 101a odst. 1 věta poslední zní: „Ten, kdo je oprávněn ve věci, ve které bylo opatření obecné povahy užito, podat ve správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může současně s takovou žalobou nebo návrhem navrhnout zrušení tohoto opatření obecné povahy nebo jeho části; jsou-li však žaloba nebo jiný návrh podávány po uplynutí lhůty podle § 101b odst. 1, může navrhnout pouze, aby soud rozhodl, že se takové opatření obecné povahy nebo jeho část v této věci nepoužijí, pokud by jinak byly dány důvody pro jejich zrušení.“ a na konci odstavce se doplňuje věta „Soud umožní tomu, kdo napadené opatření obecné povahy vydal, aby se k návrhu na nepoužití opatření obecné povahy nebo jeho části vyjádřil; ustanovení § 78 odst. 8 se použije obdobně.“.

38. V § 101d odst. 3 se slovo „vždy“ zrušuje, slovo „a“ se nahrazuje slovem „nebo“ a na konci textu odstavce se doplňují slova „ ; při tom je povinen zohlednit práva osob nabytá v dobré víře a ochranu veřejného zájmu“.

39. V § 104 odst. 3 písm. b) se slovo „nebo“ zrušuje.

40. V § 104 odst. 3 se na začátek písmene c) vkládají slova „kterým bylo rozhodnuto o návrhu na přiznání odkladného účinku nebo nařízení předběžného opatření, anebo proti jinému rozhodnutí,“.

41. V § 104 odst. 3 se na konci písmene c) tečka nahrazuje čárkou a doplňují se písmena d) a e), která znějí:

„d) kterým bylo rozhodnuto o žádosti o osvobození od soudního poplatku nebo o povinnosti zaplatit soudní poplatek,

e) kterým bylo rozhodnuto o návrhu na ustanovení zástupce.“.

42. V § 110 odstavec 2 zní:

„(2) Zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu, může současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu sám o žalobě nebo návrhu rozhodnout, pokud byly pro takový postup důvody již v řízení před krajským soudem a jestliže dosavadní výsledky řízení ukazují, že je možné o věci rozhodnout. Ustanovení upravující rozhodování v řízení před krajským soudem se použijí obdobně.“.

43. V § 110 se doplňuje odstavec 5, který zní:

„(5) Rozhoduje-li Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti v obdobné věci, která již byla předmětem řízení před tímto soudem, může v odůvodnění svého rozhodnutí poukázat už jen na svá dřívější rozhodnutí, jejichž převzatou část v odůvodnění uvede.“.

Čl. XI

1. Není-li dále stanoveno jinak, použije se zákon č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, i pro řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; právní účinky úkonů, které v řízení nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, zůstávají zachovány.

2. Na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se použijí § 31 odst. 2 a § 60 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; ustanovení § 93 odst. 1 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, se v těchto řízeních nepoužijí.

3. Kasační stížnosti podané přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se projednají podle zákona č. 150/2002 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

ČÁST OSMÁ

Čl. XII

Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákona č. 168/2005 Sb., zákona č. 202/2005 Sb., zákona č. 253/2005 Sb., zákona č. 350/2005 Sb., zákona č. 382/2005 Sb., zákona č. 413/2005 Sb., zákona č. 428/2005 Sb., zákona č. 444/2005 Sb., zákona č. 495/2005 Sb., zákona č. 109/2006 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 115/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 214/2006 Sb., zákona č. 264/2006 Sb., zákona č. 159/2007 Sb., zákona č. 181/2007 Sb., zákona č. 213/2007 Sb., zákona č. 261/2007 Sb., zákona č. 362/2007 Sb., zákona č. 379/2007 Sb., zákona č. 57/2008 Sb., zákona č. 124/2008 Sb., zákona č. 129/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 382/2008 Sb., zákona č. 479/2008 Sb., zákona č. 158/2009 Sb., zákona č. 223/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 281/2009 Sb., zákona č. 326/2009 Sb., zákona č. 362/2009 Sb., zákona č. 149/2010 Sb., zákona č. 347/2010 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 364/2011 Sb., zákona č. 365/2011 Sb., zákona č. 367/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 470/2011 Sb., zákona č. 1/2012 Sb., zákona č. 401/2012 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 437/2012 Sb., zákona č. 505/2012 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 306/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 101/2014 Sb., zákona č. 136/2014 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 219/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 84/2015 Sb., zákona č. 131/2015 Sb., zákona č. 203/2015 Sb., zákona č. 314/2015 Sb., zákona č. 317/2015 Sb., zákona č. 88/2016 Sb., zákona č. 137/2016 Sb., zákona č. 190/2016 Sb., zákona č. 24/2017 Sb., zákona č. 93/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 206/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 327/2017 Sb., zákona č. 176/2019 Sb., zákona č. 210/2019 Sb., zákona č. 277/2019 Sb., zákona č. 365/2019 Sb., zákona č. 33/2020 Sb., zákona č. 161/2020 Sb., zákona č. 285/2020 Sb., zákona č. 248/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 274/2021 Sb., zákona č. 216/2022 Sb., zákona č. 75/2023 Sb., zákona č. 125/2023 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 349/2023 Sb., zákona č. 408/2023 Sb., zákona č. 412/2023 Sb., zákona č. 418/2023 Sb., zákona č. 230/2024 Sb., zákona č. 263/2024 Sb., zákona č. 470/2024 Sb., zákona č. 77/2025 Sb., zákona č. 120/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb. a zákona č. 218/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 97 písm. d) se za slova „kterému bylo“ vkládají slova „vydáno potvrzení o strpění podle § 28 zákona o azylu,“.

2. V § 97 písmeno e) zní:

„e) který je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo cizincem, kterému bylo poté vydáno potvrzení o strpění.“.

3. V § 99 písmeno a) zní:

„a) který je žadatelem o udělení mezinárodní ochrany nebo cizincem, kterému bylo vydáno potvrzení o strpění, a kteří nemají právo setrvat na území, neuplynulo 6 měsíců ode dne podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany a v této době bylo vydáno rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany nebo rozhodnutí o přemístění podle čl. 42 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1351,“.

ČÁST DEVÁTÁ

Čl. XIII

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění zákona č. 383/2005 Sb., zákona č. 112/2006 Sb., zákona č. 158/2006 Sb., zákona č. 161/2006 Sb., zákona č. 165/2006 Sb., zákona č. 179/2006 Sb., zákona č. 342/2006 Sb., zákona č. 624/2006 Sb., zákona č. 217/2007 Sb., zákona č. 296/2007 Sb., zákona č. 343/2007 Sb., zákona č. 58/2008 Sb., zákona č. 126/2008 Sb., zákona č. 189/2008 Sb., zákona č. 242/2008 Sb., zákona č. 243/2008 Sb., zákona č. 306/2008 Sb., zákona č. 384/2008 Sb., zákona č. 49/2009 Sb., zákona č. 227/2009 Sb., zákona č. 378/2009 Sb., zákona č. 427/2010 Sb., zákona č. 73/2011 Sb., zákona č. 331/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 472/2011 Sb., zákona č. 53/2012 Sb., zákona č. 333/2012 Sb., zákona č. 370/2012 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., zákonného opatření Senátu č. 344/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 250/2014 Sb., zákona č. 82/2015 Sb., zákona č. 178/2016 Sb., zákona č. 230/2016 Sb., zákona č. 101/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 167/2018 Sb., zákona č. 46/2019 Sb., zákona č. 284/2020 Sb., zákona č. 349/2020 Sb., zákona č. 403/2020 Sb., zákona č. 94/2021 Sb., zákona č. 261/2021 Sb., zákona č. 152/2023 Sb., zákona č. 183/2023 Sb., zákona č. 421/2023 Sb., zákona č. 35/2025 Sb., zákona č. 52/2025 Sb., zákona č. 152/2025 Sb., zákona č. 232/2025 Sb., zákona č. 239/2025 Sb., zákona č. 267/2025 Sb. a zákona č. 268/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 20 odst. 2 se na konci textu písmene c) doplňují slova „nebo jsou žadateli o udělení mezinárodní ochrany13d)“.

2. Poznámky pod čarou č. 13b, 13c a 13d znějí:

„13b) Čl. 22 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016 o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činnosti au-pair.

13c) Čl. 23 odst. 2 a čl. 27 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/95/EU ze dne 13. prosince 2011 o normách, které musí splňovat státní příslušníci třetích zemí nebo osoby bez státní příslušnosti, aby mohli požívat mezinárodní ochrany, o jednotném statusu pro uprchlíky nebo osoby, které mají nárok na doplňkovou ochranu, a o obsahu poskytnuté ochrany.

13d) Čl. 16 směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1346 ze dne 14. května 2024, kterou se stanoví normy pro přijímání žadatelů o mezinárodní ochranu.“.

ČÁST DESÁTÁ

Čl. XIV

Příloha k zákonu č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, se mění takto:

1. V položce 115 písmeno d) zní:

„d)Vydání cestovního průkazu nebo cestovního průkazu totožnosti anebo cestovního dokladu pro cizince na základě mezinárodní smlouvyKč 600-cizincům mladším 15 letKč 100“.

2. V položce 115 se část Osvobození včetně nadpisu zrušuje.

3. V položce 116 odst. 2 písm. c) se slova „ , azylantovi, osobě požívající doplňkové ochrany“ zrušují.

4. V položce 116 odst. 2 se písmeno d) zrušuje.

5. V položce 116 části Předmětem poplatku není v bodě 2 se za slovo „vydání“ vkládají slova „a všechna prodloužení platnosti“ a za slovo „nebo“ se vkládají slova „první vydání“.

ČÁST JEDENÁCTÁ

Čl. XV

Zákon č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění zákona č. 41/2009 Sb., zákona č. 153/2010 Sb., zákona č. 150/2011 Sb., zákona č. 341/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 459/2011 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 273/2013 Sb., zákona č. 303/2013 Sb., zákona č. 64/2014 Sb., zákona č. 318/2015 Sb., zákona č. 51/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 65/2017 Sb., zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 205/2017 Sb., zákona č. 222/2017 Sb., zákona č. 304/2017 Sb., zákona č. 111/2019 Sb., zákona č. 374/2021 Sb., zákona č. 418/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 78/2025 Sb., zákona č. 173/2025 Sb., zákona č. 218/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb. a zákona č. 230/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 27 odst. 1 se na konci písmene c) slovo „nebo“ zrušuje.

2. V § 27 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno e), které včetně poznámky pod čarou č. 55 zní:

„e) je důvod se domnívat, že cizinec podléhá prvotnímu prověřování podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/135655), nebo prvotní prověřování probíhá.

55) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1356 ze dne 14. května 2024, kterým se zavádí prověřování státních příslušníků třetích zemí na vnějších hranicích a mění nařízení (ES) č. 767/2008, (EU) 2017/2226, (EU) 2018/1240 a (EU) 2019/817.“.

3. V § 27 se doplňuje odstavec 4, který zní:

„(4) Zajištění podle odstavce 1 písm. e) může trvat nejdéle 72 hodin od okamžiku omezení osobní svobody, probíhá-li prvotní prověřování.“.

ČÁST DVANÁCTÁ

Čl. XVI

Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění zákona č. 306/2009 Sb., zákona č. 181/2011 Sb., zákona č. 330/2011 Sb., zákona č. 357/2011 Sb., zákona č. 375/2011 Sb., zákona č. 420/2011 Sb., zákona č. 193/2012 Sb., zákona č. 360/2012 Sb., zákona č. 390/2012 Sb., zákona č. 399/2012 Sb., zákona č. 494/2012 Sb., zákona č. 105/2013 Sb., zákona č. 241/2013 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 259/2013 Sb., zákona č. 141/2014 Sb., zákona č. 86/2015 Sb., zákona č. 165/2015 Sb., zákona č. 377/2015 Sb., zákona č. 47/2016 Sb., zákona č. 150/2016 Sb., zákona č. 163/2016 Sb., zákona č. 188/2016 Sb., zákona č. 321/2016 Sb., zákona č. 323/2016 Sb., zákona č. 455/2016 Sb., zákona č. 55/2017 Sb., zákona č. 58/2017 Sb., zákona č. 204/2017 Sb., zákona č. 287/2018 Sb., zákona č. 315/2019 Sb., zákona č. 114/2020 Sb., zákona č. 165/2020 Sb., zákona č. 333/2020 Sb., zákona č. 336/2020 Sb., nálezu Ústavního soudu, vyhlášeného pod č. 206/2021 Sb., zákona č. 220/2021 Sb., zákona č. 417/2021 Sb., zákona č. 130/2022 Sb., zákona č. 240/2022 Sb., zákona č. 422/2022 Sb., zákona č. 429/2022 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 123/2024 Sb., zákona č. 166/2024 Sb., zákona č. 268/2024 Sb., zákona č. 321/2024 Sb., zákona č. 24/2025 Sb., zákona č. 220/2025 Sb., zákona č. 250/2025 Sb. a zákona č. 270/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 80 odstavec 1 zní:

„(1) Soud může uložit pachateli, který není občanem České republiky, trest vyhoštění z území České republiky, a to jako trest samostatný nebo i vedle jiného trestu, vyžaduje-li to bezpečnost lidí nebo majetku, anebo jiný obecný zájem; jako samostatný trest může být trest vyhoštění uložen, jestliže vzhledem k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu a osobě a poměrům pachatele uložení jiného trestu není třeba. Soud uložení tohoto trestu zváží zejména tehdy, pokud pachatel spáchal

a) zvlášť závažný zločin, kterým byla nebo měla být způsobena smrt, nejde-li o trestný čin zabití (§ 141), těžká újma na zdraví nebo jiný zvlášť závažný následek, kterým byla nebo měla být způsobena škoda velkého rozsahu anebo kterým byl nebo měl být získán prospěch velkého rozsahu,

b) zvlášť závažný zločin, kterého se dopustil jako člen organizované skupiny nebo ve spojení s organizovanou skupinou, zločin, kterého se dopustil ve prospěch organizované zločinecké skupiny, nebo trestný čin účasti na organizované zločinecké skupině (§ 361),

c) trestný čin, znakem jehož skutkové podstaty je úmysl umožnit nebo usnadnit spáchání teroristického trestného činu, trestného činu účasti na teroristické skupině (§ 312a), financování terorismu (§ 312d), podpory a propagace terorismu podle § 312e odst. 3 nebo vyhrožování teroristickým trestným činem (§ 312f),

d) zvlášť závažný zločin uvedený v hlavách třetí, sedmé a třinácté zvláštní části tohoto zákona, nebo

e) úmyslný trestný čin uvedený v hlavě deváté zvláštní části tohoto zákona nebo trestný čin mučení a jiného nelidského a krutého zacházení podle § 149 odst. 3, obchodování s lidmi (§ 168), braní rukojmí (§ 174), násilného překročení státní hranice (§ 339), organizování a umožnění nedovoleného překročení státní hranice (§ 340) nebo napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 2 až 4.“.

2. V § 80 odst. 3 se na konci textu písmene a) doplňují slova „a nelze ho vyhostit do země jeho posledního trvalého pobytu“.

ČÁST TŘINÁCTÁ

Čl. XVII

Zákon č. 191/2016 Sb., o ochraně státních hranic České republiky a o změně souvisejících zákonů (zákon o ochraně státních hranic), ve znění zákona č. 183/2017 Sb., zákona č. 277/2019 Sb. a zákona č. 218/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 6 se doplňuje odstavec 8, který zní:

„(8) Pro postup podle čl. 5 odst. 4 Schengenského hraničního kodexu se odstavce 3 až 7 použijí obdobně.“.

2. V § 10 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ministerstvo vnitra vyhlásí sdělením ve Sbírce zákonů a mezinárodních smluv termín spuštění využívání Systému vstupu/výstupu (EES) pro registraci údajů o vstupu a výstupu a údajů o odepření vstupu na hraničních přechodech vyplývající z přímo použitelného předpisu Evropské unie upravujícího pravidla určení termínu spuštění tohoto systému.“.

ČÁST ČTRNÁCTÁ

Čl. XVIII

Zákon č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění zákona č. 175/2022 Sb., zákona č. 198/2022 Sb., zákona č. 20/2023 Sb., zákona č. 75/2023 Sb., zákona č. 173/2023 Sb., zákona č. 454/2023 Sb. a zákona č. 24/2025 Sb., se mění takto:

1. V § 3 se doplňuje odstavec 3, který zní:

„(3) Ministerstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách.“.

2. V § 5 odst. 1 se na konci písmene d) slovo „nebo“ zrušuje.

3. V § 5 se na konci odstavce 1 tečka nahrazuje slovem „ , nebo“ a doplňuje se písmeno f), které včetně poznámky pod čarou č. 5 zní:

„f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex5) v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3.

5) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/399 ze dne 9. března 2016, kterým se stanoví kodex Unie o pravidlech upravujících přeshraniční pohyb osob (Schengenský hraniční kodex), v platném znění.“.

ČÁST PATNÁCTÁ

Čl. XIX

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 12. června 2026, s výjimkou ustanovení

a) čl. I bodů 18, 19, 21, 36, 45, 54, 58, 73, 76, 103, 104, 108, 110, 129, 141 až 143, 146 až 149, 157, 163 až 170, 175, 176, 179, 184 až 187, 189, 190, 195 a 201, čl. II bodů 1, 2, 6 a 9, čl. III bodu 2, pokud jde o § 12, čl. III bodů 22, 25, 31 až 36, 39, 49 až 57, 59, 65, 67 až 71, čl. III bodu 72, pokud jde o § 163 odst. 2 písm. l), čl. III bodu 74, čl. III bodu 75, pokud jde o § 164 odst. 2 písm. b), čl. III bodů 76, 77, 80 až 82, 84, 85 a 87 až 89 a 91, čl. IV bodů 1, 3 a 4, čl. VII, čl. IX bodů 1 až 3, 5 a 6, čl. XIII, XVI a XVII, která nabývají účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni jeho vyhlášení,

b) čl. III bodů 4 až 21, 29 a 30 a čl. X a XI, která nabývají účinnosti dnem 1. ledna 2026, a

c) čl. I bodů 14 a 15, čl. III bodu 79 a čl. XVIII, která nabývají účinnosti prvním dnem následujícím po dni jeho vyhlášení.

Pekarová Adamová v. r.

Pavel v. r.

Fiala v. r.